Skip to main content

Kapitola 11

Dotek duchovní energie

manye tvāṁ kālam īśānam
anādi-nidhanaṁ vibhum
samaṁ carantaṁ sarvatra
bhūtānāṁ yan mithaḥ kaliḥ

Můj Pane, vím, že jsi vĕčný čas, nejvyšší, všeprostupující vládce, který nemá počátek ani konec. Svou milost dáváš všem stejnou mĕrou; vzájemné spory živých bytostí vznikají jen z jejich vzájemných styků.

Šrímad-Bhágavatam 1.8.28

Kuntídéví vĕdĕla, že Kršna nebyl jejím synovcem ani žádným obyčejným členem rodiny ze strany jejího otce. Dokonale vĕdĕla, že Kršna je původní Pán, který sídlí v srdci každého jako Nadduše neboli Paramátmá. Pán se ve Své podobĕ Paramátmy také nazývá kāla, vĕčný čas. Čas je svĕdkem všech našich činů, dobrých i špatných, a zároveň nám přináší příslušné reakce. Nemá smysl naříkat, že nevíme proč a zač trpíme. Je možné, že jsme zapomnĕli na přečin, za který v současnosti trpíme, ale musíme mít vždy na pamĕti, že Paramátmá je náš stálý společník, který ví o všem v minulosti, současnosti i budoucnosti. A jelikož tento rys Pána Kršny, Paramátmá, předurčuje všechny akce a reakce, je také nejvyšším vládcem. Bez Jeho svolení se nepohne ani stéblo trávy. Živé bytosti dostávají tolik svobody, kolik si zasluhují, a jestliže této svobody zneužívají, výsledkem je utrpení. Oddaní Pána, kteří nezneužívají své svobody, jsou dobří synové Pána. Ostatní, kteří jí zneužívají, se dostávají řízením vĕčného času do nesnází. Kála přisuzuje podmínĕným duším štĕstí i neštĕstí. To vše je předurčené vĕčným časem. Stejnĕ jako přicházejí bez pozvání nesnáze, tak i štĕstí k nám může přijít nečekanĕ, neboť to vše předurčuje kāla. Pro Pána tedy není nikdo přítelem či nepřítelem. Každý trpí nebo si užívá podle svého vlastního osudu. Osud si živé bytosti samy vytvářejí vzájemným společenským stykem. V tomto svĕtĕ chce každý vládnout hmotné přírodĕ, a proto si každý pod dohledem Svrchovaného Pána vytváří svůj vlastní osud. Pán je všepronikající a vidí proto činnosti všech. A jelikož nemá počátek ani konec, je známý také jako kāla, vĕčný čas.

To, co zde vysvĕtluje oddaná Kuntí, přesnĕ potvrzuje Pán Samotný v Bhagavad-gítĕ (9.29):

samo ’haṁ sarva-bhūteṣu
na me dveṣyo ’sti na priyaḥ
ye bhajanti tu māṁ bhaktyā
mayi te teṣu cāpy aham

„Nikomu nezávidím a nikomu nejsem naklonĕn. Jsem stejný ke všem. Ale ten, kdo Mi slouží s oddaností, je přítel, je ve Mnĕ a také Já jsem přítelem jemu.“ Bůh nemůže být vůči nikomu zaujatý. Každý je Boží syn, a jak by mohl Bůh dávat jednomu Svému synovi přednost před druhým? To není možné. Lidské bytosti ale dĕlají rozdíly. Říkáme: „Vĕříme v Boha,“ ale ten, kdo vĕří v Boha, musí být stejnĕ laskavý a milostivý ke všem živým bytostem. To je vĕdomí Boha.

Kršna říká: „Nemám žádné nepřátele a nemám ani žádné přátele.“ Na me dveṣyo 'sti na priyaḥ. Slovo dveṣa znamená „nepřítel“. Závidíme svým nepřátelům a jsme přátelští vůči svým přátelům, ale protože Kršna je absolutní, dokonce i když se zdá, že je nepřátelský vůči nĕjakému démonovi, ve skutečnosti je jeho přítelem. Když Kršna zabije nĕjakého démona, jeho démonské činnosti jsou zničeny a okamžitĕ se z nĕj stane svĕtec a splyne s nejvyšší neosobní září, s brahmadžjóti.

Brahmadžjóti je jedním ze tří rysů Absolutní Pravdy.

vadanti tat tattva-vidas
tattvaṁ yaj jñānam advayam
brahmeti paramātmeti
bhagavān iti śabdyate

(Bhág. 1.2.11)

Absolutní Pravda je jedna, ale můžeme ji vnímat ve třech rysech, známých jako Brahman, Paramátmá a Bhagaván. Původní a úplný rys Absolutní Pravdy je Bhagaván, Nejvyšší Osobnost Božství, a Jeho expanzí je Paramátmá, Kšíródakašájí Višnu, který sídlí v srdci každého (īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ hṛd-dese 'rjuna tiṣṭhati). Třetím rysem Absolutní Pravdy je Brahman, všeprostupující neosobní záře Absolutního.

Nejvyšší Pán, Absolutní Pravda, je ke každému stejný, ale človĕk může Absolutního realizovat podle toho, jakým způsobem k Nĕmu přistupuje (ye yathā māṁ prapadyante). Podle toho, jakou má človĕk schopnost chápání, se Absolutní Pravda zjeví jako neosobní Brahman, jako lokalizovaná Paramátmá a nakonec jako Bhagaván.

Můžeme to vysvĕtlit na příkladu. Nĕkdy ze svého okna vidíme kopce, ale nevidíme je jasnĕ. V Los Angeles je mnoho kopců, ale když je vidíme z velké vzdálenosti, zdá se nám, že to jsou mraky. Když k nim však přijdeme blíž, vidíme jasnĕ, že to jsou kopce. A když přijdeme až k samotnému kopci, vidíme, že tam pracují lidé, že je tam mnoho domů, ulic, automobilů a mnoho různých jiných vĕcí. Chce-li nĕkdo poznat Absolutní Pravdu pomocí svého nepatrného mozku a myslí si: „Budu bádat a najdu Absolutní Pravdu,“ získá pouze nejasnou, neosobní představu. Když človĕk pokročí dál, meditací zrealizuje, že Bůh sídlí v srdci každého. Dhyānāvasthita-tad-gatena manasā paśyanti yaṁ yoginaḥ. Jogíni    —    skuteční jogíni    —    spatřují podobu Višnua v srdci pomocí meditace. Oddaní se ale setkají s Pánem tváří v tvář, stejnĕ jako my můžeme spolu hovořit tváří v tvář. Nejvyšší Osobnost Božství přikazuje: „Dej Mi toto,“ a oddaný přímo slouží Pánu tím, že Mu dává, co Pán chce. Existují tedy různé stupnĕ realizace Absolutní Pravdy a ačkoliv je Pán stejný ke všem, závisí na nás a na našem pokroku, jak Ho pochopíme. Kuntí proto říká: samaṁ carantaṁ sarvatra. „Svou milost dáváš všem stejnou mĕrou.“

Slovo carantam znamená „pohybující se“. Pán se pohybuje všude    —    uvnitř i vnĕ    —    a my musíme očistit svůj zrak, abychom Ho mohli vidĕt. Své smysly můžeme očistit oddanou službou a díky tomu budeme moci vnímat přítomnost Boha. Ménĕ inteligentní lidé se snaží nalézt Boha uvnitř, ale ti inteligentnĕjší mohou vidĕt Pána uvnitř i vnĕ.

Jógová meditace je ve skutečnosti určena pro lidi, kteří jsou ménĕ inteligentní. Ten, kdo se vĕnuje meditaci, musí ovládat smysly (yoga indriya-saṁyamaḥ). Naše smysly jsou velice neklidné a aby se človĕk mohl soustředit na podobu Višnua v srdci, musí ovládat mysl a smysly provádĕním různých „ásan“ neboli tĕlesných poloh. Tento jógový systém je doporučený tĕm, kteří jsou příliš pohrouženi v tĕlesném pojetí života. Bhaktové neboli oddaní jsou však pokročilejší a nepotřebují ovládat své smysly tímto způsobem. Své smysly ovládnou automaticky, když je zamĕstnají v oddané službĕ.

Jestliže například nĕkdo uctívá Božstva, uklízí chrám, zdobí Božstva, vaří pro Nĕ a dĕlá podobné činnosti, jeho smysly jsou zamĕstnány ve službĕ Absolutní Pravdĕ. Jak by tedy mohly být přitahovány k nĕčemu jinému? Hṛṣīkeṇa hṛṣīkeśa-sevanaṁ bhaktir ucyate. Bhakti neboli oddaná služba znamená, že zamĕstnáme své smysly (hṛṣīka) ve službĕ Pánu smyslů (hṛṣīkeśa). Nyní jsou naše smysly zamĕstnány smyslovým požitkem. Myslím si, že jsem toto tĕlo, a proto musím uspokojovat své smysly. Tohle je však ve skutečnosti znečištĕný způsob života. Když človĕk pozná, že není toto tĕlo, ale duše, nedílná součást Boha, pochopí, že své duchovní smysly má zamĕstnat ve službĕ nejvyšší duchovní bytosti. Tak dosáhne vysvobození (mukti).

Vysvobození můžeme dosáhnout tehdy, když se vzdáme chybné představy, že tĕlo je naše vlastní já, a když se znovu vrátíme do svého skutečného postavení    —    začneme znovu sloužit Pánu (muktir hitvānyathā rūpaṁ svarūpeṇa vyavasthitiḥ, Bhág. 2.10.6). V podmínĕném stavu jsme se vzdálili ze svého původního postavení, které Čaitanja Maháprabhu popisuje slovy: jīvera svarūpa haya—kṛṣṇera`nitya-dāsa'    —    „Živá bytost je vĕčným služebníkem Kršny.“ Jakmile se však znovu zamĕstnáme ve službĕ Pánu, budeme okamžitĕ osvobozeni. Není třeba projít nĕjakým přípravným procesem. Již to, že človĕk zamĕstnal své smysly ve službĕ Pánu, je důkazem, že dosáhl vysvobození.

Toto vysvobození je dostupné všem (samaṁ carantam). Kršna v Bhagavad-gítĕ Ardžunovi neříká: „Pouze ty ke Mnĕ můžeš přijít a vysvobodit se.“ Ne. Pán je přístupný všem. Když říká: sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja    —    „Zanech všech ostatních povinností a odevzdej se Mi“    —    nemluví pouze k Ardžunovi, ale ke každému z nás. Ardžuna vyslechl Bhagavad-gítu jako první, ale ve skutečnosti je určena pro každého, pro všechny živé bytosti, a proto toho musíme využít.

Kršnova nestrannost je přirovnávána k nestrannosti slunce. Slunce neuvažuje: „Tady je chudák, tady je človĕk z nižší třídy a tady je prase. Na nĕ svítit nebudu.“ Slunce je stejné ke všem, jen toho musíme využít. Máme možnost užívat si slunečního svitu a je jen na nás, jestli zavřeme dveře a budeme chtít zůstat v temnotĕ. Podobnĕ je i Kršna všude a pro každého a je ochoten nás přijmout, jestliže se odevzdáme. Samaṁ carantam. Neexistuje žádné omezení. Lidé mohou dĕlat rozdíly mezi nižší a vyšší třídou, ale Kršna říká: māṁ hi pārtha vyapāśritya ye 'pi syuḥ pāpa-yonayaḥ (Bg. 9.32). „Nezáleží na tom, jestli nĕkdo patří do nižší třídy. Pokud se Mi odevzdá, může také jít zpátky domů, zpátky k Bohu.“

Téhož Kršnu zde Kuntídéví popisuje jako vĕčný čas. Všechno se dĕje pod vlivem času, ale naše kalkulace minulosti, přítomnosti a budoucnosti jsou relativní. Hmyzí mĕřítka minulosti, přítomnosti a budoucnosti se od našich mĕřítek liší. Stejnĕ tak pojetí minulosti, přítomnosti a budoucnosti Brahmy, hlavního stvořitele vesmíru, je jiné než naše. Pro Kršnu však neexistuje žádná minulost, přítomnost nebo budoucnost. Je proto vĕčný. Na nás se vztahuje minulost, přítomnost a budoucnost, protože mĕníme jedno tĕlo za druhým. Tĕlo, které máme, je omezené časem. V určitý den jsem se svým rodičům narodil a nyní zde mé tĕlo na nĕjaký čas zůstane, poroste a zplodí potomky, potom zestárne a bude chřadnout a nakonec zanikne a já budu muset přijmout nové tĕlo. Když skončí minulost, přítomnost a budoucnost tohoto tĕla, přijmu jiné tĕlo a začne další minulost, přítomnost a budoucnost. Pro Kršnu však neplatí žádná minulost, přítomnost nebo budoucnost, protože nemĕní Své tĕlo. To je rozdíl mezi námi a Kršnou.

Kršnovo vĕčné postavení potvrzuje Bhagavad-gítá. Kršna zde řekl Ardžunovi: „V minulosti, před miliony lety, jsem tuto filozofii Bhagavad-gíty vyjevil bohu Slunce.“ Zdálo se, že tomu Ardžuna nevĕří. Ardžuna zajisté vĕdĕl všechno, ale proto, aby poučil i nás, řekl Kršnovi: „Kršno, jsme současníci a narodili jsme se prakticky ve stejnou dobu. Jak mohu vĕřit, že jsi tuto filozofii vyjevil před tak dávnou dobou bohu Slunce?“ Kršna odpovĕdĕl: „Drahý Ardžuno, ty jsi tehdy také existoval, ale zapomnĕl jsi na to, zatímco Já si to pamatuji. V tom je rozdíl.“ Minulost, přítomnost a budoucnost se týká tĕch, kteří zapomínají, ale pro toho, kdo nezapomíná, kdo žije vĕčnĕ, neexistuje žádná minulost, přítomnost a budoucnost.

Kuntí proto oslovuje Kršnu jako vĕčného (manye tvāṁ kālam). A protože je Kršna vĕčný, je vládcem všeho (īśānam). Podle Kršnových neobvyklých činností Kuntí pochopila, že Kršna je vĕčný a že je nejvyšším vládcem. Nemá začátek ani konec (anādi-nidhanam), a je proto vibhu, nejvĕtší.

My jsme aṇu, nejmenší, a Kršna je vibhu, nejvĕtší. Jsme součástmi Kršny a Kršna je tedy jak nejmenší, tak i nejvĕtší, zatímco my jsme pouze nejmenší. Vibhu neboli nejvĕtší musí zahrnovat všechno. Jestliže má nĕkdo velkou tašku, může v ní nést spoustu vĕcí, které se do malé tašky nevejdou. Protože Kršna je vibhu, nejvĕtší, je souhrnem všeho, dokonce i minulosti, přítomnosti a budoucnosti, je všeprostupující a všudypřítomný.

Hmota se nemůže vyvíjet bez Kršnovy přítomnosti. Ateističtí vĕdci říkají, že život pochází z hmoty, což je nesmysl. Hmota a duše jsou různé Kršnovy energie. Duchovní energie je vyšší a hmotná energie je nižší. Hmota se vyvíjí, když je přítomna vyšší energie. Například před dvĕma nebo třemi sty lety nebyla Amerika rozvinutou zemí, ale díky pokročilým živým bytostem z Evropy, které tam přišly, je nyní Amerika velice bohatá. Příčinou rozvoje je proto vyšší energie. V Africe, Austrálii a na mnoha jiných místech je stále ještĕ nezalidnĕná a zaostalá zemĕ. Proč? Protože se jí nedotkla vyšší energie pokročilých živých bytostí. Jakmile se jí dotkne, objeví se tam mnoho továren, domů, mĕst, silnic, automobilů a podobnĕ.

Z tohoto příkladu můžeme vidĕt, že hmota se nemůže vyvíjet sama o sobĕ. Začne být aktivní až tehdy, působí-li na ni vyšší energie. Můžeme dát jiný příklad. Stroj je hmota neboli nižší energie a nemůže fungovat, dokud ho dĕlník nezapne a nezačne na nĕm pracovat. I když budeme mít velice drahé auto, bez řidiče bude stát stále na jednom místĕ a nikam nedojede.

Zdravý rozum nám tedy říká, že hmota nemůže jednat nezávisle. Nikdy nebude činná, dokud na ni nebude působit vyšší energie, živá bytost. Jak tedy můžeme prohlašovat, že se život vyvíjí z hmoty? To tvrdí jen takzvaní vĕdci se svým omezeným poznáním.

V Brahma-sanhitĕ se říká, že všechny vesmíry se vyvinuly díky Kršnovĕ přítomnosti (aṇḍāntara-stha-paramāṇu-cayāntara-stham). Vĕdci nyní studují atomy a zjišťují, jak na sebe vzájemnĕ působí elektrony, protony a jiné částečky. Proč se tyto částice pohybují? Protože je v nich přítomný Kršna. To je skutečné vĕdecké chápání.

Mĕli bychom pochopit Kršnu vĕdecky. Kršna není pod vlivem minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Kršna je vĕčný čas, nemá žádný počátek ani konec a je ke všem stejný. Musíme se jen dostatečnĕ připravit, abychom Kršnovi porozumĕli a mohli Ho spatřit. To je cílem uvĕdomování si Kršny.