Hmota, duše a jejich vládce

Od hmoty k duši

Tuhé a tekuté látky – to, co bĕžnĕ nazýváme „hmota“ – jsou jen dvĕ z osmi hmotných energií Pána Krišny. Šríla Prabhupáda v přednášce z Vrindávanu v Indii ze srpna 1974 vysvĕtluje, jak je lze zduchovnit.

bhūmir āpo 'nalo vāyuḥ
khaṁ mano buddhir eva ca
ahaṅkāra itīyaṁ me
bhinnā prakṛtir aṣṭadhā

„Zemĕ, voda, oheň, vzduch, éter, mysl, inteligence a falešné ego – všech tĕchto osm prvků dohromady tvoří Mé oddĕlené hmotné energie.“ (Bhagavad-gítá 7.4)

Zde Pán Krišna vysvĕtluje, že se expanduje pomocí svých hmotných energií. Jelikož tĕchto osm energií tvoří Jeho vnĕjší energie, nazývají se aparā, „nižší“. V dalším verši Krišna vysvĕtlí, že kromĕ této nižší energie existuje i vyšší energie, živé bytosti.

Krišna je svrchovaná duše a neexistují pro Nĕj tedy žádné „vyšší“ či „nižší“ energie, ale pro nás ano. Elektřina může například vytvořit teplo, ale může i ochlazovat. Chladnička je napájená elektrickým proudem a radiátor také. Můžeme tedy říci: „Tohle je elektřina vytvářející teplo a tohle je elektřina vytvářející chlad.“ Ale pro elektrárnu takové rozlišování neexistuje: všechno je prostĕ elektřina. Také pro Krišnu neexistuje vyšší nebo nižší energie.

Krišna také prohlašuje, že tĕchto osm energií jsou Jeho energie. Materialističtí vĕdci nemohou pochopit, že zemĕ je Krišnova energie, voda je Krišnova energie a oheň je Krišnova energie. Vĕdci souhlasí s tím, že jsou to různé energie, ale čí energie to jsou, to už nevĕdí.

Krišnu a Krišnovy energie bychom mĕli velmi inteligentnĕ a analyticky zkoumat. Chceme-li se například dozvĕdĕt, jak vznikl obrovský oceán, můžeme se to dozvĕdĕt z Bhagavad-gíty – toto obrovské množství vody vzešlo z Krišnovy energie.

Nyní se pokuste pochopit, jak může Krišnova energie vytvořit tak ohromné množství vody. Nejprve uvažte, že my sami vylučujeme ze svého tĕla pot. Toho potu může být jen jedna unce (cca. 28 g), ale pochází z našeho tĕla. Jak se voda vylučuje, to nevím. Je to nepochopitelné. Ale vylučuje se, to je skutečnost. Jsem nepatrná živá bytost, a proto jsem vždy omezený; a omezená je tedy i má energie. Zato Krišna je neomezený, a tak může ze svého tĕla vyloučit neomezené množství potu. Tak musíme chápat oceán. Jinak pro nás nebude možné pochopit, jak mohlo vzniknout tak ohromné množství vody.

Všechny hmotné prvky pocházejí z živé bytosti, ne z hmoty. Když je například tĕlo mrtvé, nevylučuje se z nĕj pot, ale dokud tĕlo žije, existuje i pot. Také zdroj všech hmotných prvků je původnĕ nejvyšší život – Krišna – ne hmota.

Nĕkdo se může dotázat, proč Krišna označuje hmotné prvky – zemi, vodu, oheň, vzduch a tak dále – jako své „oddĕlené“ energie. To vysvĕtluje v jiném verši (Bg. 9.4): mayā tatam idaṁ sarvaṁ jagad avyakta-mūrtinā. Hmotné energie se označují jako „oddĕlené“, protože v tomto hmotném svĕtĕ nemůžete přítomnost Nejvyšší Osobnosti Božství vnímat přímo (jagad avyakta-mūrtinā). A pak Krišna pokračuje na cāhaṁ teṣv avasthitaḥ: „Já tam nejsem přítomný. Ačkoliv je hmotný svĕt tvořen Mou energií, já v nĕm nejsem přítomen.“ To je filosofie acintya-bhedābheda – Krišna je současnĕ totožný se svými energiemi a zároveň se od nich liší.

Každý z tĕchto osmi hmotných prvků je jemnĕjší než ten předchozí. Voda je jemnĕjší než zemĕ. Zemĕ se nehýbe, ale voda se hýbat může. Voda je tudíž jemnĕjší. Ale jemnĕjší než voda je oheň a jemnĕjší než oheň je vzduch. Jemnĕjší než vzduch je éter a jemnĕjší než éter je mysl. Jemnĕjší než mysl je inteligence a jemnĕjší než inteligence je ahaṅkāra, ego, neboli totožnost. Ještĕ jemnĕjší než ego je však duše. Duše je velice malá, představuje jednu desetitisícinu konečku vlasu (keśāgra-śata-bhāgasya śatāṁśaḥ sādṛśātmakaḥ).

Všechno je vysvĕtlené ve Šrímad Bhagavad-gítĕ. Jestliže to přijmeme, získáme dokonalé poznání. V prvním verši této kapitoly (7.1) Krišna říká asaṁśayaṁ samagraṁ māṁ yathā jñāsyasi tac chṛṇu: „Jen Mne poslouchej. Pak Mi bezpochyby dokonale porozumíš.“

Jak jsme se již zmínili, z osmi hmotných prvků je nejjemnĕjší ahaṅkāra, ego. Ego se nedá odstranit, budeme ho mít vždy. Ale ego se musí očistit. Bhakti-mārga, cesta oddané služby, je proto očistný, očišťující proces (ceto-darpana-mārjanam). Mysl, inteligence, ego – to vše zůstává, ale musí se to očistit. To je poslání Čaitanji Maháprabhua.

Pronášením Hare Krišna mantry budete schopni napravit mylné pojetí života. Mylné pojetí života znamená myslet si, „jsem hmota – toto hmotné tĕlo“. To je falešné ego. Ve skutečnosti nejsme hmota. Jsme duše. Čisté ego tudíž znamená vĕdĕt ahaṁ brahmāsmi: „Jsem duše.“ To je počátek správného pochopení. V Bhagavad-gítĕ Krišna toto pochopení popisuje jako úroveň brahma-bhūta – tehdy človĕk ví: „Nejsem toto hmotné tĕlo; jsem duše.“

Postupnĕ, když budeme studovat učení Bhagavad-gíty a uplatňovat je v životĕ, velmi snadno porozumíme ātma-tattvĕ, vĕdĕ o duši. To je skutečný úkol lidského života. My se však bohužel o pochopení ātma-tattvy nezajímáme. Šrí Šukadéva Gósvámí hovoří k Mahárádžovi Paríkšitovi ve Šrímad-Bhágavatamu (2.1.2): śrotavyādīni rājendra nṛṇāṁ santi sahasraśaḥ: „Můj drahý králi, obyčejní lidé mají mnoho námĕtů k naslouchání.“ Kdo je obyčejný človĕk? Apaśyatām ātma-tattvam: ten, kdo se nezajímá o pochopení toho, kdo je. Každý podléhá klamu a myslí si, že je tĕlo a že zájmy tĕla jsou prvořadé. Nikdo se však nezajímá o duši. Proto mají lidé tolik knih, tolik novin, tolik časopisů, kterým rádi naslouchají nebo je čtou. Ale nezajímají se o naslouchání Bhagavad-gítĕ nebo Šrímad-Bhágavatamu, kde se popisuje ātma-tattva, vĕda o duši.

Proč je to však nezajímá? Šukadéva Gósvámí říká gṛheṣu gṛha- medhinām: Jsou příliš pohroužení v rodinných záležitostech a myslí si „Tohle je život.“ Myslí si, že jsou v tomto hmotném svĕtĕ šťastní. Jak? Vidjápati, velký vaišnavský básník, zpíval: tātala saikate, vāri- bindu-sama suta-mita-ramaṇī-samāje. Suta jsou „dĕti“, mita „přátelé“, a ramaṇī je „manželka“. Štĕstí hmotného života tedy spočívá ve společnosti, přátelství a lásce. Jestliže máme mnoho přátel a doma krásnou manželku a pĕkné dĕti, myslíme si: „To je štĕstí; to je život.“ Ale to není skutečný život. Skutečný život znamená porozumĕt ātma-tattvĕ, vĕdĕ o duši. Bez porozumĕní ātma-tattvĕ je život prohrou.

V tomto hmotném svĕtĕ jsme si vytvořili společnost, přátelství a lásku, abychom byli šťastní. Každý chce být šťastný, neboť to je náš přirozený sklon. Jsme nedílnými částmi Krišny, který je ānandamayo 'bhyāsāt, (Védánta-sútra 1.1.2) „ze své přirozenosti oplývá štĕstím.“ Krišna si užívá života se Šrímatí Rádhárání, ostatními gópími a pasáčky a se svým otcem a matkou. Všechen tento požitek je duchovní (ānanda-cinmaya-rasa).

Zde v hmotném svĕtĕ si vytváříme napodobeninu: stejné milence, přátele, rodiče, syny – ale všechno je to falešné. Na poušti může zvíře zahlédnout rozsáhlou vodní plochu, nicménĕ je to jen fata morgána, a když se zvíře k té vodĕ vydá, aby se napilo, zahyne. Také v hmotném svĕtĕ se snažíme být šťastní díky společnosti, přátelství a lásce, ale je to přelud, klam. Skutečný život je ve společnosti Krišny. Šríla Bhaktivinód Thákur proto říká kṛṣṇera saṁsāra kara chaḍi anāche: „Když vstoupíte do společnosti, přátelství a lásky s Krišnou, je to dokonalost života.“

Skutečné štĕstí nenaleznete v zemi, ve vodĕ, v ohni, ve vzduchu a tak dále. To jsou Krišnovy oddĕlené energie. Jsou odrazem, falešným zastoupením – chāyeva. Chāyeva znamená „jako stín nebo odraz“. Když vidíte například v zrcadle svou tvář, to, co vidíte, není vaše tvář. Je to pouze odraz vašeho obličeje. Také tento hmotný svĕt je jako odraz skutečného, duchovního svĕta. Proto je známý jako Krišnova oddĕlená energie.

Jako jiný příklad může posloužit nahrávka na magnetofonovém pásku. Jestliže mluvím do magnetofonu, když si pak pásek přehrajete, ozve se z nĕj můj hlas. Není to však můj opravdový hlas: je to nahrávka mého hlasu, moje oddĕlená energie. Svojí energií jsem nĕco vyslovil – vydal jsem nĕjaký zvuk – který se nahrál na pásek. A když se přehraje, vydává přesnĕ tentýž zvuk, který je však ode mĕ přesto oddĕlený.

Mĕli bychom se snažit pochopit, že tento hmotný svĕt je Krišnova oddĕlená energie. Skutečný život je v duchovním svĕtĕ. Šrímad- Bhágavatam (1.1.1) proto uvádí satyaṁ paraṁ dhīmahi: „Medituji o skutečné pravdĕ, Absolutní Pravdĕ.“ Krišna je Absolutní Pravda a v Bhagavad-gítĕ sám sebe vysvĕtluje. Přejeme-li si Krišnovi porozumĕt, místo spekulování o Nĕm bychom mĕli přijmout, co o sobĕ učí. Pak bude naše poznání dokonalé.

Skutečnost je tedy taková, že hmotný svĕt patří Krišnovi – je to Jeho oddĕlená energie – my však nevíme, jak tuto energii používat pro Krišnu. Krišnova energie by se mĕla používat pro Krišnovy účely. To je vaišnavská filosofie.

Vaišnavská filosofie nikdy neříká, že tento svĕt je falešný. Proč by mĕl být falešný? Není falešný. Májávádský (neosobní) filosof tvrdí brahma satyaṁ jagan mithyā: „Absolutno je realita; tento svĕt je neskutečný.“ Proč by mĕl být tento svĕt neskutečný? Podívejte se například na tento chrám. Jestliže nĕkdo prohlásí „Ano, je opravdu pĕknĕ postavený, ale celé je to neskutečné,“ byli bychom šťastní? Ne. Není neskutečný. Co je tento chrám? Je to Krišnova energie – kombinace zemĕ, vody, ohnĕ, vzduchu. Tento chrám je postavený z cihel, ale co je cihla? Vezmete hlínu, smícháte ji s vodou, vložíte ji do ohnĕ a stane se z ní cihla. A v tomto chrámu je také vzduch.

Tato budova je tedy Krišnova energie. A není hmotná, jelikož se používá pro Krišnu. Vaišnavská filosofie učí, že Krišnova energie se má používat pro Krišnovy účely, a v takovém případĕ se zduchovní. To je naše filosofie.

Impersonalisté se bohužel domnívají, že všechno v tomto svĕtĕ je falešné a mĕlo by se zavrhnout. Šríla Rúpa Gósvámí tento postoj popisuje jako phalgu-vairāgya, falešné odříkání. V Indii je řeka jménem Phalgu. Když k ní půjdete, uvidíte, že na povrchu není voda, ale když vnoříte ruku do písku, ucítíte ji. Phalgu-vairāgya znamená, že osoba se všeho umĕle zřekne, avšak v srdci má touhu stát se Bohem. Všeho se vzdá, ale této touhy se vzdát nedokáže. To je filosofie májávádích – snažit se splynout s Bohem.

Oddaní se na druhé stranĕ nesnaží s Bohem ani splynout ani se od Nĕj oddĕlit. Jsou spokojení s jakýmikoliv podmínkami, do kterých je Bůh umístí.

Musíte tedy pochopit, že i když je tato hmotná energie od Krišny oddĕlená, může se pro Krišnu používat. Tehdy se zduchovní. Přestane být hmotná. Je hmotná jen tehdy, když se používá v zapomnĕní na Krišnu. Když karmí (ploduchtiví pracovníci) postaví nesmírnĕ vysoký mrakodrap, jejich cílem je užívat si ho sami. Používají stejné vĕci, jaké používáme pro stavbu chrámu my – hlínu, vodu, oheň a vzduch. Mísí je dohromady a vyrábí z nich cihly a cement. Jelikož ale budovu nepoužívají pro Krišnu, je hmotná. Pouze tehdy, když se budova používá pro Krišnovy účely, stává se duchovní. To je správné odříkání, yukta-vairāgya.

Filosofie vĕdomí Krišny učí, že i když jsou prvky hmotného svĕta oddĕlené od Krišny, můžeme je pro Krišnu použít, a tak je zduchovnit. Znovu tentýž příklad: magnetofon je hmotný, ale může se použít pro Krišnův účel. Tímto způsobem píšeme knihy – nahráváme je na magnetofon. Tak vypadá yukta-vairāgya, správné odříkání. Není nutné zříci se zemĕ, vody, ohnĕ a vzduchu, jak tvrdí májávádští filosofové. Můžete je využít v Krišnovĕ službĕ. Všechno je to nakonec Krišnova energie.

Ačkoliv jsou zemĕ, voda, vzduch a oheň Krišnovy oddĕlené energie, stanou se duchovními, když je znovu připojíme tím, že je zamĕstnáme v Pánovĕ službĕ. Další příklad: Když vložíte železnou tyč do ohnĕ, tyč se zahřeje a je žhavĕjší a žhavĕjší. Když se pak rozžhaví do ruda, už to není železná tyč: je to oheň. Třebaže všechno v tomto hmotném svĕtĕ je oddĕlené od Krišny, zapojíte-li vĕci z tohoto svĕta ve službĕ Krišnovi, nejsou již hmotné: jsou duchovní. To je filosofie vaišnavů.

Jestliže budete mít vždy na pamĕti, že všechno, co používáte, je Krišnova energie, budete si vĕdomí Krišny. My, živé bytosti, jsme rovnĕž Krišnova energie. Krišna to vysvĕtlí v dalším verši: apareyam itas tv anyāṁ prakṛtiṁ vidhi me parām. „Existuje i Moje jiná, vyšší energie.“ Co je tato parā-prakṛti, duchovní energie? Jīva-bhūta, živé bytosti. Tak jako je hmota Krišnova energie, duše je také Krišnova energie. A existuje jiný svĕt, duchovní svĕt. Ten je také Krišnovou energií. Všechno je Krišnova energie.

Když se Krišnova hmotná energie zapojí do služby Krišnovi, přemĕní se v duchovní energii, tak jako se železná tyč přemĕní v oheň, když se ponechá v ohni. My, oddaní Krišny, se snažíme zamĕstnat všechny Krišnovy energie v Jeho službĕ a tímto způsobem zmĕnit hmotný svĕt ve svĕt duchovní. To je hnutí pro vĕdomí Krišny.

Dĕkuji vám mnohokrát.

Energie všemocného

Co byste dĕlali, kdyby jste byli všemocní? Jen to, co byste sami chtĕli. A to je postavení Pána Krišny. Šríla Prabhupáda vysvĕtluje, „Krišna nemusí nic dĕlat. Jen hraje na flétnu a baví se se (svou společnicí) Rádhárání, to je vše. Nemusí chodit do kanceláře či továrny. Jen si užívá.“ (prosinec 1973, Los Angeles)

yadā mukundo bhagavān imāṁ mahīṁ
jahau sva-tanvā śravaṇīya-sat-kathaḥ
tadāhar evāpratibuddha-cetasām
abhadra-hetuḥ kalir anvavartata

„Když Osobnost Božství, Pán Krišna, opustil ve své podobĕ, jež se od Nĕho neliší, tuto planetu Zemi, téhož dne se plnĕ projevil Kali, který se již předtím zjevil částečným způsobem, a začal vytvářet nepříznivé podmínky pro ty, kdo mají nedostatečné poznání.“ (Šrímad- Bhágavatam 1.15.36)

Když Pán Krišna opouští tuto planetu Zemi nebo se zde zjevuje, dĕlá to prostřednictvím své vlastní energie. V Bhagavad-gítĕ (4.6) Krišna říká sambhavāmy ātma-māyayā: „Inkarnuji pomocí své vlastní energie.“ Bůh má neomezené energie (parāsya śaktir vividhaiva śrūyate) a učenci a svaté osoby představu o energiích Boha přijímají. Jsou zde ovšem jistí filosofové, kteří zastávají názor, že Bůh nemá žádnou energii. Tak tomu však není. Z védské literatury ale víme, že Bůh má neomezené energie.

Jak lze Pánovým energiím porozumĕt? Jeden způsob je prostřednictvím příkladu ohnĕ, jenž má dvĕ energie, teplo a svĕtlo. Oheň je na jednom místĕ, ale šíří svoje energie tepla a svĕtla. S tím máme zkušenost, není příliš obtížné tomu porozumĕt. Také slunce šíří energie tepla a svĕtla. Nachází se v jedné části nebe, ale své energie šíří po celém vesmíru. Sluneční záře se rozprostírá po celém nebi, po celém planetárním systému, a sluneční svĕtlo a teplo také. Slunce je od nás 140 miliónů kilometrů vzdálené, my však přesto cítíme spalující horko – 50 stupňů, 60 stupňů.

Když i hmotná vĕc, jako je slunce, má tolik energie, o kolik více energie musí mít Nejvyšší Osobnost Božství! Jeho energie je acintya, nepochopitelná. To je prohlášení Véd:

na tasya kāryaṁ karaṇaṁ ca vidyate
na tat-samaś cābhyadhikaś ca dṛśyate
parāsya śaktir vividhaiva śrūyate
svābhāvikī jñāna-bala-kriyā ca

„Nejvyšší Pán nemá žádné povinnosti a není vidĕt nikoho, kdo by byl vĕtší než On nebo Mu byl roven. Má neomezenĕ rozmanité energie, které jednají automaticky.“ (Švétášvatara Upanišad 6.8)

To je popis Absolutní Pravdy, Nejvyšší Osoby. Jaká je to osoba? Je to snad osoba, jako jste vy, pracující celý den pro peníze? Ne. Na tasya kāryaṁ karaṇaṁ ca vidyate: Krišna nemusí nic dĕlat. Jen hraje na flétnu a baví se s Rádhárání, to je vše. Nemusí chodit do kanceláře či továrny. Jen si užívá: ānanda-mayo 'bhyāsāt.

A my se snažíme Krišnův požitek napodobovat. Chlapci a dívky se rádi sdružují a tančí. Stejné činnosti nacházíme v Krišnových zábavách. Krišna tancuje s gópími (pasačkami) v lese a vy tančíte se svou přítelkyní v nočním klubu. Váš tanec vám však nepřinese uspokojení, protože je to napodobování. Chcete-li skutečný tanec, jdĕte za Krišnou. To je vĕdomí Krišny.

My se snažíme vyvést oklamané lidi z iluze a ukázat jim realitu. Májávádští (impersonalističtí) filosofové říkají, že tanec nepřináší žádné potĕšení: „Učiňte z nĕho nulu, zapomeňte na nĕj.“ My ale takto nehovoříme. Říkáme, že tanec existuje v původním pojetí Absolutní Pravdy. Totéž říká Védánta-sútra: janmādy asya yataḥ. „Absolutní Pravda je to, z čeho všechno vzniklo.“ Všechno, s čím máte zkušenost – odkud to pochází? Z Absolutního. To je význam „Absolutního“. Ale protože zde v relativním svĕtĕ je tanec zvráceným odrazem a není realitou, jste zmatení a vyvádí vás to z míry.

V Paříži je klub pro staré muže, všichni jsou na pokraji smrti. Přicházejí do klubu a platí za vstup padesát dolarů, aby si mohli užívat mladých dívek a vína. Ve skutečnosti si užívat nemohou, ale přece přicházejí. Říká se jarāgate kiṁ yuvatī nārī: „Když je človĕk starý, k čemu je mu sdružovat se s mladými dívkami?“ Staří muži se přesto rádi stýkají s dívkami, ačkoliv si ve skutečnosti neužívají. Proto jsou nespokojení a zklamaní. To je situace tĕch, kteří se pokoušejí napodobit Krišnu, jehož moc zdaleka přesahuje naši představivost.

Krišna je tak velký, že je současnĕ a nepochopitelnĕ přítomný na všech místech. Vysvĕtluje to v Bhagavad-gítĕ (9.4):

mayā tatam idaṁ sarvaṁ
jagad avyakte-mūrtinā
mat-sthāni sarva-bhūtāni
na cāhaṁ teṣv avasthitaḥ

„Svým neosobním rysem pronikám vším. Vše spočívá na Mnĕ, Já však nejsem ve všem.“ Je pravda, že všechno spočívá na Krišnovi, tak jako všechny planety spočívají na sluneční záři. Je vĕdeckým faktem, že planety udržuje v chodu sluneční teplo a svĕtlo.

Co míníme tím, že „všechno spočívá na Krišnovi“? Vezmĕme si kupříkladu tuto planetu Zemi. Vše na této planetĕ – stromy, řeky, hory, mĕsta, automobily – vše dohromady tvoří jeden celek, planetu Zemi. A existují milióny a trilióny planet. Jak? Díky slunečním svitu. A odkud pochází sluneční svit? Pochází ze slunce, jež pochází od Boha. Všechno tak nepřímo závisí na Krišnovĕ energii. Pán Krišna prohlašuje mat-sthāni sarva-bhūtāni: „Vše spočívá na Mé energii.“ Na cāhaṁ teṣv avasthitaḥ: „Ale Já osobnĕ nejsem ve všem.“ Tomu se říká acintya-bhedābheda-tattva: Pán je současnĕ se vším totožný a od všeho se liší. To je naše filosofie.

Jde nám o to, že ačkoliv je Krišna v duchovním svĕtĕ, jedná skrze své energie, tak jako bohatý človĕk sedí ve svém salónu a řídí obchod skrze své podřízené. Sám do kanceláře chodit nemusí. Vidĕli jsme, jak pan Birla (bohatý indický podnikatel) sedí ve svém domovĕ a řídí obchod skrze své „energie“ – tajemníky, úředníky a tak dále. Oni dĕlají všechnu práci; on sám pracovat nemusí.

Protože je Krišna Svrchovaná Osoba, nemusí osobnĕ pracovat. Neustále hraje na flétnu a tančí s gópími. To je všechno. Ānanda- mayo 'bhyāsāt: Jen se baví.

Krišnovy energie tedy pracují jak v duchovním, tak v hmotném svĕtĕ. Jak? Již jsem uvedl příklad se sluncem. Slunce je na obloze a sluneční záře pracuje. Díky energii sluneční záře na stromech vyrůstají listy, a když záře chybí, listy opadávají. Všechno závisí na energii slunce. Podobnĕ všechno závisí na energiích vycházejících z Krišny. Ve védské literatuře se vysvĕtluje:

eka-deśa-sthitasyāgner
jyotsnā vistāriṇī yathā
parasya brahmaṇaḥ śaktis
tathedam akhilaṁ jagat

„Tak jako oheň v jednom rohu místnosti naplňuje celou místnost teplem a svĕtlem, Absolutní Pravda, Krišna, svými energiemi proniká celým vesmírem, ačkoliv se nachází ve svém sídle.“ Všechno, co vidíte v tomto vesmírném projevu, je jen ukázkou Pánových energií.

Zažíváme narození a smrt, ale ne nezávisle. Jsme pod kontrolou Pánovy hmotné energie. Pán má mnoho energií, které se dĕlí do tří kategorií. Jedna se nazývá vnitřní energie, druhá vnĕjší energie a třetí je okrajová energie. Vnĕjší energie je tento hmotný svĕt – bezpočet vesmírů, planet, hvĕzd a tak dále. To jsou všechno projevy Krišnovy vnĕjší energie. A pak je tu vnitřní energie, duchovní svĕt. Ten nemůžeme vidĕt; přesahuje naši zkušenost. Informace o duchovním svĕtĕ však získáváme z Bhagavad-gíty (8.20): paras tasmāt tu bhāvo 'nyo 'vyakto 'vyaktāt sanātanaḥ. „Za touto hmotnou přírodou je jiná příroda, která je vĕčná.“ Tato hmotná příroda není vĕčná. Například vaše tĕlo – není vĕčné. Ani toto gigantické „tĕlo“ vesmíru není vĕčné. Má datum stvoření a také datum zničení. Duchovní příroda je ale vĕčná – není nikdy stvořena ani zničena.

My jsme Pánova okrajová energie. Když se například procházíme na pobřeží Tichého oceánu, nĕkdy shledáváme, že voda nĕjakou část pláže zakrývá, zatímco jiné dny vidíme tutéž část odkrytou. Není tam žádná voda. Část, která je nĕkdy zakrytá a nĕkdy odkrytá, se nazývá „okrajová“. Také my, jako Krišnova okrajová energie, jsme nĕkdy ovlivnĕní hmotnou a nĕkdy duchovní přírodou.

Ve skutečnosti náležíme k duchovní přírodĕ, ale jelikož jsme nepatrné duše, dostali jsme se nĕjak do styku s touto hmotnou přírodou. Je to pro nás nepřijatelná situace, a proto se jí nedokážeme natrvalo přizpůsobit. Tak dostáváme jeden druh tĕla a užíváme si v nĕm nebo trpíme, a pak další druh tĕla, potom další a tak dále.

Jestliže si ale přejeme, můžeme se přemístit do duchovního svĕta a navždy tam zůstat, neboť jsme svou povahou duchovní. Vĕčná povaha duše se popisuje v Bhagavad-gítĕ (2.20): na jāyate mriyate vā kadācit. „Duše se nikdy nerodí ani neumírá.“ Jinými slovy, duše je trvalá, vĕčná. Co je potom smrt? Smrt je zánik hmotného tĕla, nikoliv duše. Proto se zde uvádí, na hanyate hanyamāne śarīre: „Duše po zániku tĕla neumírá.“

Závĕr tedy zní, že kvůli okrajové povaze mezi duchovní a hmotnou přírodou máme sklon podlehnout Krišnovĕ vnĕjší, hmotné energie a ztotožňovat se s tímto dočasným, hmotným tĕlem. Ve skutečnosti jsme duchovní; naše pravá povaha je vĕčná. Nikdy se nerodíme ani neumíráme. Ale kvůli našemu styku s hmotnou přírodou dostáváme hmotná tĕla, která se neustále mĕní. Tak jsme přijali zrození a smrt jako nĕco přirozeného. Není to však naše skutečná povaha.

V tomto okamžiku jsme pod vlivem hmotné přírody, nicménĕ budeme-li se snažit, můžeme se toho pokryvu hmotné přírody zbavit a vstoupit do duchovní přírody. To je vĕdomí Krišny – opustit okrajové postavení a vstoupit na „pevninu“, kde nás nebude obtĕžovat „voda“. Jestliže setrváte v okrajovém postavení, pokryje vás nĕkdy voda a jindy budete na souši. Postoupíte-li však trochu dále na pevninu, oceán nebude mít sílu se vás dotknout.

Krišna není jako my. Tento verš Bhágavatamu hovoří o tom, že Krišna opustil tento svĕt, ale to neznamená, že ho opustil stejným způsobem jako my. Náš odchod z tohoto svĕta znamená, že opouštíme toto hmotné tĕlo a přijímáme další. Nyní můžeme mít třeba americké tĕlo a v příštím životĕ můžeme být v ruském tĕle. Američan, který v tomto životĕ bojuje proti Rusům, může v příštím životĕ dostat ruské tĕlo. (To je zákon přírody: sadā tad-bhāva-bhāvitaḥ. „To, na co osoba myslí ve chvíli smrti, předurčuje její příští život.“) A ve svém ruském tĕle pak bude bojovat s Američany a v dalším životĕ se zase stane Američanem. To se pořád opakuje: bhutvā bhutvā pralīyate. Nĕkdy Rus, jindy Američan a dále pokračují ve válce, to je všechno. Tomu se říká májá, iluze.

Každý v hmotném svĕtĕ je pod vlivem této iluze. Živé bytosti bloumají hmotnou přírodou, tu v jednom tĕle, tu zase v jiném, nĕkdy tudy, jindy tamtudy. Jen mrhají časem. Nikdo neví, kde nalézt útočištĕ, kde nalézt trvalý život, trvalý mír, trvalé štĕstí. Pouze mĕní vlády: zvolí jednoho darebáka, pak ho zavrhnou a zvolí jiného darebáka a zas ho zavrhnou. Protože všichni kandidáti jsou darebáci, lidé nemají jinou možnost, než zvolit darebáka. Domnívají se: „Když si zvolíme tohoto darebáka, budeme šťastní.“ Andhā yathāndhair upanīyamānāḥ: Lidé jsou slepí a přijímají vůdce, kteří jsou rovnĕž slepí. K čemu to bude? Jestliže jste slepí a vede vás jiný slepec, jaký z toho bude užitek? Oba dva spadnete do jámy.

Chcete-li skutečné štĕstí, musíte přijmout vedení človĕka, jehož oči vidí. A kdo má oči otevřené? Guru. To se vysvĕtluje ve védské literatuře:

oṁ ajñāna-timirāndhasya
jñānāñjana-śalākayā
cakṣur unmīlitaṁ yena
tasmai śrī-gurave namaḥ

Všichni jsou slepí, v temnotĕ nevĕdomosti. Povinností gurua je otevřít jim oči, pomoci jim vidĕt vĕci takové, jaké jsou. To je úkol gurua.

Jak se dá odstranit temnota? Svĕtlem. V noci nic nevidíme, všude je tma, protože na obloze není slunce. Ale ráno, jakmile vyjde slunce, vidíme všechno. Nyní, jelikož jsme v temnotĕ nevĕdomosti, nejsme schopni vidĕt vĕci správnĕ. Duše i Bůh existují, ale teď je nedokážeme vidĕt. Abychom byli schopní vidĕt vĕci takové, jaké jsou, musíme získat svĕtlo transcendentálního poznání. To je třeba.

Védská literatura proto radí tamasi mā jyotir gama: „Nezůstávej v temnotĕ; vyjdi na svĕtlo.“ V lidském životĕ je to možné. Ve zvířecím životĕ jste zůstávali v temnotĕ, protože jste nemĕli možnost vyjít na svĕtlo. Pozvu-li všechny psy a kočky z Los Angeles, aby sem přišli a naslouchali o Bhagavad-gítĕ, nepřijdou, protože jsou to zvířata. Když však oslovím lidské bytosti, nĕkteré z nich možná projeví zájem. Zájem by mĕli projevit všichni, ale časy jsou tak zlé, že se nezajímá témĕř nikdo. Nĕkolik lidí se však možná zajímat bude, nikoliv ale kočky a psi.

V lidské podobĕ je nutné vyjít na svĕtlo a vyřešit problémy života. Z tohoto důvodu se Krišna zjevuje v tomto svĕtĕ. V Bhagavad- gítĕ (4.6) prohlašuje: prakṛtiṁ svām adhiṣṭhāya sambhavāmy ātma- māyayā: „Zjevuji se ve své transcendentální podobĕ svojí vlastní energií.“ Jsme pod kontrolou hmotné přírody, ale Krišna ne. To je třeba pochopit. Tento verš Bhágavatamu proto říká jahau sva-tanvā. Sva znamená „vlastní“ a tanu je „tĕlo“. Jinak řečeno, Krišna z tohoto svĕta odešel ve svém vlastním transcendentálním tĕle.

Když se Krišna v tomto svĕtĕ zjevuje nebo z nĕj odchází, dĕlá to ve svém vlastním transcendentálním tĕle. Pro nás existuje rozdíl mezi duší a tĕlem. Jsem duchovní duše, ale moje tĕlo je hmotné. Tento rozdíl je tu proto, že nás omezuje hmotné tĕlo. Krišna však hmotným tĕlem omezen není. Zde je tudíž řečeno mahīṁ jahau sva- tanvā: „Odešel ve svém vlastním, původním, duchovním tĕle.“

Jeden takzvaný učenec, který však nezná Krišnu, napsal komentář k Bhagavad-gítĕ, v nĕmž se snaží dĕlat rozdíl mezi Krišnovou duší a Jeho tĕlem. Krišna říká (Bg. 9.34): man-manā bhava mad-bhakto mad-yājī māṁ namaskuru: „Jen na Mĕ mysli, staň se Mým oddaným, skládej Mi poklony a uctívej Mĕ.“ Tento nestoudný komentátor však tvrdí, že nemáme vzdávat poklony osobĕ Krišnovi, ale duši uvnitř Krišny. Jen se podívejte, jak je nevzdĕlaný! Neví, že u Krišny rozlišování mezi Jeho Já, duší, a Jeho tĕlem neplatí. Ten hlupák je darebák první kategorie a navzdory tomu napsal komentář k Bhagavad-gítĕ a je považován za učence. A takové nesmysly se dĕjí po celém svĕtĕ.

Krišna proto oznamuje avajānanti māṁ mūḍhā mānuṣīṁ tanum āśritam (Bg. 9.11): „Darebáci (mūḍhové) si myslí, že když se zjevuji v lidské podobĕ, jsem obyčejná lidská bytost.“ A pak paraṁ bhāvam ajānanto: „Neznají Mou nesmírnou moc.“ Přesto ti darebáci dále vysvĕtlují Bhagavad-gítu.

Zatímco v našem případĕ je rozdíl mezi tĕlem a duší, u Krišny nic takového neplatí. Není rozdíl ani mezi Krišnou samotným a Jeho podobou Božstva vyrobeného z kamene. Jak to? Protože kámen je Krišnova energie. Zemĕ, voda, oheň, vzduch – vše je Krišnova energie. To jsme již objasnili. Může se tudíž zjevit v jakékoliv podobĕ, odkudkoliv a z čehokoliv. To je Krišnova moc. Musíte tedy pochopit, kdo Krišna je. A jakmile porozumíte Krišnovi v pravdĕ, budete osvobozeni: janma karma ca me divyam evaṁ yo vetti tattvataḥ/ tyaktvā dehaṁ punar janma naiti mām eti so 'rjuna (Bg. 4.9).

Na tomto místĕ Bhágavatam uvádí mahīṁ jahau sva-tanvā: „Šrí Krišna z tohoto svĕta odešel ve svém vlastním, původním tĕle.“ Ale přece to vypadalo, jako by Krišna své tĕlo opustil, jen aby zmátl darebáky. Darebáci si myslí, že Krišna je jako my, a Krišna proto opustil iluzorní tĕlo, aby je zmátl, a mohli si to myslet i nadále. Zde je však to tajemství: mahīṁ jahau sva-tanvā. „Krišna z tohoto svĕta odešel ve svém původním tĕle.“

Rovnĕž se tu uvádí śravaṇīya-sat-kathaḥ: „Rozhovory o Krišnovi jsou transcendentální povahy.“ Kdyby totiž Jeho tĕlo bylo stejné jako naše – kdyby mĕl hmotné tĕlo – jaký užitek by přinášelo naslouchání o Jeho činnostech? Nás zajímají Krišnova slova v Bhagavad-gítĕ, ale kdyby byl Krišna jako my, proč bychom se o nĕ mĕli zajímat? Nasloucháním o Krišnovi nebo přímo Krišnovi se osvobodíte. Není tedy možné, aby byl obyčejná lidská bytost, jako jsme my. Pouze ménĕ inteligentní třída lidí (apratibuddha-cetasām) uvažuje tímto způsobem.

Náš verš z Bhágavatamu končí slovy kalir anvavartata: „Jelikož Krišna opustil tento svĕt, Kali (zosobnĕní současného vĕku hádek) dostal příležitost vstoupit.“ To je do jisté míry pravda. Jestliže je však Krišna všude, jak může odejít? Krišna s vámi může zůstat vĕčnĕ. A jestliže se stanete vĕdomými si Krišny, a zůstáváte tudíž s Krišnou, jakou šanci bude Kali mít? Uchovávejte si tedy neustále vĕdomí Krišny. Kali nebude schopen se vás ani dotknout.

Hare Krišna. Dĕkuji vám mnohokrát.

Pád duše

Šríla Prabhupáda zde vysvĕluje, že naše místo je v duchovním svĕtĕ s Krišnou, ale že jsme si vytvořili tuto situaci plnou strachu v hmotném svĕtĕ, tak jako si človĕk vytváří nĕco hrozivého ve snu. Krišna reaguje na tuto naši touhu a dává nám možnost na Nĕj zapomenout. (duben 1972, Tokio)

śrī-śuka uvāca
ātma-māyām ṛte rājan
parasyānubhavātmanaḥ
na ghaṭetārtha-sambandhaḥ
svapna-draṣṭur ivāñjasā

„Šrí Šukadéva Gósvámí řekl: ,Ó králi, pokud človĕk není ovlivnĕn matoucí energií Nejvyšší Osobnosti Božství, nepřichází v úvahu spojení čisté duše, jež má čisté vĕdomí, s hmotným tĕlem. Tento vztah je stejný, jako když človĕk vidí své tĕlo jednat ve snu.̀“ (Šrímad- Bhágavatam 2.9.1)

Mnoho lidí se ptá: „Jak živá bytost, která byla s Krišnou, spadla do hmotného svĕta?“ Zde je odpovĕď. Pokleslá živá bytost je v této situaci vlivem Pánovy hmotné energie. Ve skutečnosti nepoklesla. Uvádí se příklad: Když přes mĕsíc letí mraky, zdá se, že se mĕsíc pohybuje. Mĕsíc se však ve skutečnosti nehýbe. Také živá bytost nepoklesla, protože je duchovní jiskra Nejvyššího. Myslí si však: „Poklesla jsem. Jsem hmotná. Jsem toto tĕlo.“

Tĕlo nemá s duší nic společného. S tím můžeme mít zkušenost. Tĕlo se mĕní, umírá, ale já jsem stejný. Představu, že jsme s tĕlem nĕjak spojení, vytváří klamná energie Krišny. Tato energie se vyvine, když na Krišnu zapomeneme.

Jinak vyjádřeno, naše iluzorní ztotožňování se s tĕlem je jen následek toho, že jsme zapomnĕli na Pána. Chtĕli jsme zapomenout; chtĕli jsme se vzdát Krišny a užívat si hmotného svĕta. Krišna nám proto k tomu dává příležitost. Když například hrajete určitou roli v divadle a máte přitom pocit „Jsem král“, pak můžete svou roli zahrát opravdu výtečnĕ. Jestliže si však myslíte, „Jsem Karandhara“ (žák z publika), pak krále tak dobře nezahrajete. Musíte se do role plnĕ vcítit. Hrajete-li roli krále, musíte vĕřit, že králem opravdu jste a mít jeho odvahu. Musíte zapomenout na to, že jste Karandhara. Potom můžete roli zahrát výbornĕ a diváci to ocení. Jestliže si však myslíte „Jsem Karandhara a hraji krále,“ nemůžete tuto roli zahrát přesvĕdčivĕ.

Protože jsme chtĕli hrát roli Krišny, nejvyššího poživatele, Krišna nám dává možnost – „Ano, můžeš se cítit jako Já.“ Pocit „Jsem pán, jsem král, jsem Krišna, jsem Bůh“ vytváří Krišna: „Tak dobře, když chceš hrát roli krále, dám ti k tomu odpovídající výcvik.“

Režisér se ve vás snaží vyvolat pocity příslušící roli, kterou hrajete. V mládí jsem hrál ve hře o Pánu Čaitanjovi roli Advaity Áčárji. Náš režisér Amritlál Bose mi stále opakoval: „Musíš se cítit jako Advaita Áčárja.“ Když jsem pak pod jeho vedením svou roli zahrál, všichni diváci v hledišti plakali. Bylo to jen divadlo, ale na diváky opravdu zapůsobilo.

Ani my nemáme nic do činĕní s hmotným svĕtem, ale klamná energie nás naučila uvažovat „jsem Ind“, „jsem Američan“, „jsem intelektuál“, „jsem dĕlník“, „jsem to“, „jsem ono“, „musím udĕlat tohle“, „mám tolik povinností“. To jsou všechno iluze. S žádným z tĕchto nesmyslů nemáme nic společného, a přesto je bereme velmi vážnĕ: „Musím jednat takto. Jsem to. Jsem ono.“

Vysvĕtlení je zde: ātma-māyām ṛte rājan parasyānubhavātmanaḥ: „Není-li človĕk ovlivnĕn matoucí energií Nejvyšší Osobnosti Božství, nepřichází v úvahu spojení čisté duše, jež má čisté vĕdomí, s hmotným tĕlem.“ Človĕk, kterému se nĕco zdá, může ze snu zakřičet: „Tady je tygr, tygr! Zachraňte mĕ!“ Človĕk, který bdí a sleduje to, může říci: „Kde je tygr? Proč křičíš?“ Snící človĕk však opravdu cítí, že ho napadl tygr.

Proto tento verš uvádí příklad snu: na ghaṭetārtha-sambandhaḥ svapna-draṣṭur ivāñjasā. Vztah duše s tĕlem postrádá smysl, je to, jako když si človĕk vytváří představu ve snu. Zdá se mu, že vidí tygra, a tak vytváří hrůzostrašnou situaci. Není se však čeho bát – žádný tygr tam není. Onu situaci vytvořil sen.

My jsme si podobnĕ vytvořili hmotný svĕt a hmotné činnosti. Lidé pobíhají kolem – „Ó, já jsem ředitel. Já jsem majitel továrny. Já jsem tohle, já jsem tamto. Známe jeho taktiku. Musíme porazit naše soupeře.“ Tyto vĕci vznikají stejnĕ, jako když si človĕk ve snu vytváří určitou situaci – svapna-draṣṭur ivāñjasā.

V případĕ, že se tedy nĕkdo zeptá, „kdy jsme přišli do styku s hmotnou přírodou?“ odpovĕď zní, že jsme s ní do styku nepřišli. Vlivem vnĕjší energie si myslíme, že jsme s ní ve styku. Ve skutečnosti nejsme pokleslí. Nemůžeme být pokleslí. Pouze jsme vytvořili situaci, ve které si myslíme, že jsme poklesli. Tuto situaci nám ve skutečnosti dává Krišna. Protože jsme Ho chtĕli napodobovat, Krišna nám k tomu poskytl příležitost: „Dobrá, chceš Mĕ napodobovat? Chceš být napodobeninou krále na jevišti? Dobře, můžeš se tak cítit. Hraj takto. Dĕlej tohle. Lidé ti budou tleskat – ,Ach, jak úžasný král!̀“

Každý v hmotném svĕtĕ tedy hraje nĕjakou roli. „Chci se stát předsedou vlády.“ „Chci být velkým obchodním magnátem.“ „Chci se stát vůdcem.“ „Chci být filosofem.“ „Chci být vĕdcem.“ Snaží se hrát všechny tyto role a Krišna jim k tomu dává možnosti – „Budiž.“

Všechno je to ale hloupost. Pouhé snĕní. Když se vám nĕco zdá, v dalším okamžiku je sen pryč a všechny vĕci ze snu zmizí. Tygr je pryč, džungle je pryč. Podobnĕ dokud má človĕk tĕlo, může si myslet: „Jsem zodpovĕdný vedoucí; jsem to; jsem ono,“ nicménĕ jakmile je s tĕlem konec, zmizí i tyto představy.

Krišna říká mṛtyuḥ sarva-haraś cāham: „V podobĕ smrti pohlcuji vše.“ Jen pomyslete na svůj minulý život. Předpokládejme, že jste byli král nebo nĕco podobného. Z Bhrigu-sanhity bylo zjištĕno, že jsem byl v minulém životĕ významný lékař s neposkvrnĕným charakterem, bez hříchů. To nevím. Možná. Já si však nevzpomínám, že bych byl lékař. Co my můžeme vĕdĕt? Možná, že jsem byl velmi vlivný lékař s dobře zavedenou praxí, ale kde to všechno je? Vše je pryč.

Naše spojení s hmotou je jako sen. Nejsme pokleslí. V každém okamžiku tedy můžeme oživit naše vĕdomí Krišny. Osvobodíme se, jakmile pochopíme: „Nemám s hmotou nic společného. Jsem jen Krišnův vĕčný služebník.“ Nĕkdy se stává, že hrůzyplný sen začne být natolik nesnesitelný, že jej přerušíme. Podobnĕ můžeme v jakémkoliv okamžiku přerušit spojení s hmotou, jakmile v sobĕ probudíme vĕdomí Krišny. „Krišna je můj vĕčný pán. Já jsem Jeho služebník.“ To je všechno. To je způsob.

Dĕkuji vám mnohokrát.

Očisti své bytí

V proslovu u příležitosti výročí zjevení Šríly Bhaktivinóda Thákura, průkopníka hnutí pro vĕdomí Krišny v moderním vĕku, nám Šríla Prabhupáda sdĕluje: „Není obtížné promĕnit váš domov ve Vaikunthu, duchovní svĕt. Jde jen o to, osvojit si správnou metodu. Pán Krišna poskytuje vše, co potřebujeme, abychom mohli přinést duchovní svĕt do svých životů.“ (září 1973, Mumbáí, Indie)

Před pĕti sty lety započal Pán Čaitanja Maháprabhu, Pán Krišna samotný v roli svého oddaného, sankírtanové hnutí neboli hnutí určené k šíření společného zpívání svatých jmen Boha. Bhaktivinód Thákur byl otcem sankírtanového hnutí v posledních dvou stech letech. Byl to hospodář a důležitý vládní úředník – policejní soudce. A byl také velký oddaný a velký áčárja, význačný duchovní učitel, v duchovní posloupnosti Čaitanji Maháprabhua.

Šríla Bhaktivinód Thákur je autor mnoha devocionálních písní. V jedné z nich napsal ye-dina gṛhe, bhajana dekhi, gṛhete goloka bhāya: „Jednoho dne, zatímco jsem se vĕnoval oddané službĕ, jsem spatřil, jak se můj dům promĕnil v Gólóku Vrindávan, v duchovní svĕt.“

Tak jako Krišna není hmotný, není hmotný ani Jeho domov, Gólóka Vrindávan. A ačkoliv Krišna setrvává ve svém sídle, Gólóce Vrindávanu, je rovnĕž přítomen všude jinde. To je Krišnova všemohoucnost. Brahma-sanhitá uvádí:

eko 'py asau racayituṁ jagad-aṇḍa-koṭiṁ
yac-chaktir asti jagad-aṇḍa-cayā yad-antaḥ
aṇḍāntara-stha-paramāṇu-cayāntara-sthaṁ
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi

Krišna, Góvinda, je všude prostřednictvím jedné ze svých úplných částí známé jako Paramátmá, neboli Nadduše. Nachází se v každém vesmíru a v srdci každé bytosti. Nejen že je v srdci každého, ale také uvnitř atomu.

Také Krišnovo sídlo, Gólóka Vrindávan, se šíří všude. Jak? Díky přítomnosti Krišnových oddaných. Krišna říká:

nāhaṁ tiṣṭhāmi vaikuṇṭhe
yogināṁ hṛdayeṣu vā
yatra gāyanti mad-bhaktāḥ
tatra tiṣṭhāmi nārada

„Nepobývám na Vaikuntha-lóce, v duchovním svĕtĕ, ani v srdcích jógích. Pobývám tam, kde Moji oddaní opĕvují Mou slávu.“ (Padma Purána)

To je Krišnova všemohoucnost. Modlíme se k Bohu jako k všemohoucímu, vševĕdoucímu, všudypřítomnému. Bůh může být současnĕ přítomen všude.

Mezi Bohem a Jeho sídlem neexistuje žádný rozdíl. Šrí Čaitanja Maháprabhu proto doporučuje ārādhyo bhagavān vrajeśa-tanayas tad-dhāma vṛndāvanam. Krišnovo sídlo je hodné stejného uctívání jako sám Krišna. A stejnĕ jako On je všudypřítomné i Jeho sídlo.

Jak se tedy může jakékoliv místo zmĕnit na Vaikunthu či Gólóku Vrindávan? Pronášením svatého jména Pána. Oddaní jsou tak mocní, že pronášením Jeho svatého jména přimĕjí všemocného Nejvyššího Pána sestoupit se svým osobním sídlem. Bhaktivinód Thákur proto zpívá: „Jednoho dne, zatímco jsem se vĕnoval oddané službĕ, jsem spatřil, jak se můj dům promĕnil v Gólóku Vrindávan.“

I my můžeme promĕnit své domovy ve Vaikunthu. Není to tĕžké: jen musíme následovat autorizovaný proces rozvoje vĕdomí Krišny. Jak to udĕlat, vysvĕtluje Bhaktivinód Thákur: kṛṣṇera saṁsāra kara chāḍi anācāra. „Zanechte všech hříšných činností a dále plňte své svĕtské povinnosti pouze ve vztahu k Pánu Krišnovi.“ Anācāra znamená „hříšné činnosti“. S Bohem se nemůžete stýkat, jestliže jste hříšní. V Bhagavad-gítĕ Krišna říká yeṣāṁ tv anta-gataṁ pāpaṁ... bhajante māṁ dṛḍha-vratāḥ: „Jen ten, kdo je zcela oproštĕn od hříšného života, Mne může uctívat s pevným odhodláním.“

V našem hnutí pro vĕdomí Krišny nedoporučujeme, abyste zanechali svého povolání, vzdali se své manželky a dĕtí a stali se sannjásími, askety zřeknuvšími se svĕta. Ne, to naše hnutí neučí. Mezi námi jsou nejen sannjásí, ale také brahmačárí (studenti v celibátu), grihasthové (lidé žijící v manželství) a vánaprasthové (lidé žijící v ústraní). Všichni jsou vítáni. Každý může uctívat Krišnu. Neexistuje žádné pravidlo, že se může zapojit pouze určitá třída – bráhmanové nebo sannjásí nebo brahmačárí či hinduisté. Ne. Krišna je otevřený každému. Māṁ hi pārtha vyapāśritya ye 'pi syuḥ pāpa-yonayaḥ. Krišna je přístupný i osobĕ, jež se narodila v níže postavené rodinĕ. Človĕk si jen musí osvojit způsob, jak se k Nĕmu přiblížit – vzdát se smyslového požitku a praktikovat očistný proces rozvoje vĕdomí Krišny.

Tentýž pokyn dává mnoho dalších devocionálních písní. Naróttama Dás Thákur zpíval viṣaya chāḍiyā kabe, śuddha habe mana, kabe hāma heraba, śrī-vṛndāvana: „Až se oprostím od smyslového požitku a má mysl se rozjasní, budu moci porozumĕt Vrindávanu.“ Viṣaya znamená „smyslový požitek“. Abychom se očistili, musíme se vzdát smyslového požitku.

Zanechat smyslového požitku neznamená, že už například nemůžeme jíst. Jedení se nezakazuje, ale nemůžete jíst nic, co nebylo nejprve obĕtováno Krišnovi. Náš život s vĕdomím Krišny znamená být neustále Krišnovým služebníkem. Tak jako služebník jí zbytky jídla, které zůstaly po pánovi, my, služebníci Krišny, jíme zbytky jídla, které zanechal Krišna. Toto jídlo se nazývá prasádam, Pánova milost.

Musíme svůj život vést tak, abychom zanechali anācāry, zakázaných, hříšných vĕcí. Existují čtyři hlavní hříšné činnosti. Je to nedovolený pohlavní styk, zbytečné zabíjení zvířat, požívání omamných látek a hazardování. Musíme zanechat tĕchto čtyř principů hříchu. Pak se náš život očistí.

Jestliže zanecháme tĕchto čtyř principů a budeme zpívat Hare Krišna mantru, očistíme se. Příkladem jsou členové hnutí pro vĕdomí Krišny. Mnozí z tĕch, kteří celým svým srdcem přijali vĕdomí Krišny, byli navyklí všem tĕmto hříšným praktikám. Bylo to u nich na denním pořádku. Tĕchto vĕcí se však vzdali a nyní může každý vidĕt, jak jsou zbožní. Človĕk musí přijmout principy očištĕní. Pak bude jeho život dokonalý.

Lidé nevĕdí, co je dokonalost života. Myslí si, že dokonalostí je hmotný pokrok. Ne, to není dokonalost života, protože i když si vytvoříte pĕkné hmotné zázemí, nemůžete se z toho příliš dlouho radovat. V jakémkoliv okamžiku můžete zemřít. Kde je tedy vaše dokonalost?

Dejme tomu, že máte pĕkný byt, velké bankovní konto a pĕknou ženu s dĕtmi. Všechno je v pořádku. Existuje však nĕjaká záruka, že si tĕchto vĕcí můžete užívat navĕky? Každým okamžikem můžete zemřít. To není dokonalost. Kdyby jste mĕli zaručeno, že „Všechen ten šťastný život, na který se v hmotném svĕtĕ připravuji, bude trvalý; nikdy nezemřu,“ pak by váš život zde byl dokonalý. Takovou záruku však nikdy nedostanete. Žádné hmotné okolnosti tedy nemohou představovat dokonalý život. Dokonalost v životĕ přichází tehdy, když máme zaručeno, že se už nenarodíme, nezemřeme, nezestárneme a neonemocníme. To je dokonalost.

A této dokonalosti lze dosáhnout pouze vĕdomím Krišny, žádnou hmotnou metodou. Jestliže chceme být vĕčnĕ blažení a mít dokonalé poznání – sac-cid-ānanda-vigraha – musíme začít rozvíjet vĕdomí Krišny. Není žádná jiná cesta.

Pán Krišna prohlašuje:

man-manā bhava mad-bhakto
mad-yājī māṁ namaskuru
mām evaiṣyasi yuktvaivam
ātmānāṁ mat-parāyaṇaḥ

„Vždy na Mĕ mysli, staň se Mým oddaným, klaň se Mi a uctívej Mĕ. Tak bezpochyby dojdeš ke Mnĕ.“ (Bg. 9.34) Pouze čtyři vĕci. Je tak obtížné myslet na Krišnu, uctívat Ho, stát se Jeho oddaným a klanĕt se Mu? Není to obtížné, což každý den dokazujeme v našich chrámech po celém svĕtĕ. Na Krišnu myslíme prostřednictvím zpívání Hare Krišna mantry. Klaníme se Božstvu a přinejmenším se snažíme stát se Jeho oddanými. A uctíváme Pána ovocem, kvĕtinami, vonnými tyčinkami a dalšími vĕcmi. Nic z toho není obtížné. Každý může sehnat kvĕtinu, ovoce nebo trochu vody a obĕtovat je Krišnovi.

V čem je tedy potíž? Potíž je naše zatvrzelost. Je-li nĕkdo zatvrzelý, je pro nĕj velmi tĕžké stát se vĕdomým si Krišny.

Lidský život je určený k uctívání Krišny. Naróttama Dás Thákur zpívá hari hari viphale janama goṅāinu: „Můj život je zmařen.“ Proč? Manuṣya-janama pāiyā rādhā-kṛṣṇa nā bhajiyā jāniyā śuniyā viṣa khāinu: „Získal jsem lidské tĕlo, avšak opominul jsem uctívat Rádhá-Krišnu, a tak jsem vĕdomĕ pil jed.“

Snažíme se lidi přimĕt, aby přestali pít jed. Hnutí pro vĕdomí Krišny je tu pro dobro všech. Je to nejlepší humanitární hnutí, které dĕlá každého šťastným, nesmrtelným, klidným a moudrým.

Krišna konstatuje, že ten, kdo se Mu neodevzdává, je narādhama, „nejnižší z lidí.“

„To snad ne, jak by mohl být narādhama? Je Mgr., PhDr., Dh.C., Th.C. Jak by mohl být narādhama?

Māyayāpahṛta-jñāna. Jeho poznání nemá žádnou hodnotu, protože nezná Krišnu. Tituly Mgr. a PhDr. vám nepomohou. Krišna říká: „Osoba, která Mĕ neuctívá, nemá poznání.“ Proč ne? Protože pokud se nĕkdo zatvrzele brání odevzdat se Bohu, jakou hodnotu má jeho poznání? Žádné poznání nemá.

Krišna tudíž oznamuje bahūnāṁ janmanām ante jñānavān māṁ prapadyate: Po mnoha a mnoha zrozeních, kdy se s obtížemi snaží rozvíjet poznání, se ten, kdo je vskutku moudrý, odevzdává Krišnovi: „Můj drahý Pane Krišno, na tak dlouho jsem na Tebe zapomnĕl a nevĕdĕl jsem, že mým jediným zájmem je odevzdat se Ti. Ale dnes se Ti odevzdávám. Prosím, ochraň mne.“ To je inteligence.

A v okamžiku, kdy se odevzdáte, jste pod Jeho ochranou. Pán Krišna říká:

sarva-dharmān parityajya
mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja
ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo
mokṣayiṣyāmi mā śucaḥ

„Zanech všech druhů náboženství a jen se Mi odevzdej. Já tĕ osvobodím od všech hříšných reakcí. Neboj se.“ (Bg. 18.66) Pán rovnĕž slibuje kaunteya pratijānīhi na me bhaktaḥ praṇaśyati: „Můj oddaný nikdy nezanikne.“

Hnutí pro vĕdomí Krišny se snaží udĕlat z hlupáků, darebáků a hříšníků moudré lidi. A opravdu se to dĕje. Pāpī tāpī yata chilo, hari-nāme uddhārilo, tāra sākṣī jagāi mādhāi. Chcete důkazy? Podívejte se na Džagáje a Mádháje. Čaitanja Maháprabhu osvobodil dva hříšné bratry jménem Džagái a Mádhái. Můžete vidĕt, jak silné hnutí Čaitanji Maháprabhua je. Osvobozuje mnoho tisíců Džagájů a Mádhájů.

Hnutí Čaitanji Maháprabhua je vĕtší než Čaitanja Maháprabhu. Čaitanja Maháprabhu sice osobnĕ osvobodil Džagáje a Mádháje, ale nyní, díky Jeho hnutí, jsou osvobozeny tisíce Džagájů a Mádhájů. To je praktický důkaz.

A proces Pána Čaitanji je velmi snadný. Není nijak obtížný, může se mu vĕnovat každý. Jestliže však vĕdomĕ pijeme jed, kdo nás může ochránit?

Obracíme se na každého s prosbou, aby přijal hnutí pro vĕdomí Krišny a zpíval Hare Krišna mantru. Třebaže se nedokážete svých zlozvyků a hříšných činností vzdát ihned, přesto začnĕte pronášet Hare Krišna mantru. Zanedlouho se očistíte a váš život se stane vznešeným.

Dĕkuji vám mnohokrát.

Štĕstí za falešnými hranicemi

Hromadné zpívání svatých jmen Boha nás povznáší na úroveň čistého duchovního vĕdomí, do stavu radostného vĕdomí Boha, jež přesahuje všechny malicherné předsudky a hmotné rozdíly. Šríla Prabhupáda zde vysvĕtluje význam tohoto zpívání pro moderní svĕt. (listopad 1968, Los Angeles)

brahma-bhūtaḥ prasannātmā
na śocati na kāṅkṣati
samaḥ sarveṣu bhūteṣu
mad-bhaktiṁ labhate parām

„Ten, kdo je v tomto transcendentálním postavení, se okamžitĕ dostává na úroveň Nejvyššího Brahmanu a je plný radosti. Nikdy nenaříká ani po ničem netouží a je naklonĕn všem živým bytostem stejnĕ. V tomto stavu dosahuje čisté oddané služby Mnĕ (Krišnovi).“ (Bhagavad-gítá 18.54)

Vĕdomí Krišny oplývá blažeností, protože je to úroveň, na kterou se človĕk dostává poté, co dosáhl osvobození od veškerého hmotného utrpení. Nazývá se úroveň brahma-bhūta. Človĕk se cítí přesnĕ jako osoba, která po mnoho let trpĕla ve vĕzení a najednou byla propuštĕna na svobodu. Jak obrovskou radost cítí! Také ten, kdo dosáhne úrovnĕ brahma-bhūta, se okamžitĕ začne radovat.

Jakou povahu má tato radost? Na śocati: i když človĕk utrpí velkou ztrátu, nenaříká. A na kāṅkṣati: nedychtí po velkém zisku. Na této úrovni také vidí všechny živé bytosti jako stejné duchovní totožnosti. Na jiném místĕ Bhagavad-gítá říká paṇḍitaḥ sama-darśinaḥ: „Moudrá osoba vidí všechny bytosti na stejné úrovni duchovní totožnosti.“ V tomto stádiu začíná skutečné vĕdomí Krišny (mad-bhaktiṁ labhate parām). Vĕdomí Krišny je tedy činnost živé bytosti v osvobozeném stavu.

Každý se snaží osvobodit od hmotného soužení. Ti, kteří následují buddhistickou filosofii, se snaží získat osvobození od hmotného utrpení dosažením nirvány. Nirvána znamená „stav, kdy je všechno vymazáno z existence“. Buddhisté chtĕjí ze všeho udĕlat prázdnotu, chtĕjí z veškeré hmotné rozmanitosti udĕlat nulu. To je podstata buddhistické filosofie. A májávádská (impersonalistická) filosofie je do vĕtší či menší míry podobná. Je to druhé vydání buddhistické filosofie. Buddhisté chtĕjí ze všeho udĕlat nulu bez života a májávádští filosofové říkají: „Ano, mĕli bychom z hmotné rozmanitosti učinit nulu, ale život bychom mĕli zachovat.“ To je jejich omyl. Tam, kde je život, musí být i rozmanitost; život bez rozmanitosti není možný. To je nedostatek májávádské filosofie.

Předpokládejme, že nĕjaký pacient velmi trpí a žádá svého lékaře: „Prosím, ukončete mé trápení! Zabijte mĕ! Zabijte mĕ!“ Lidé, kteří trpí, tak nĕkdy mluví. „Dejte mi nĕjaký jed! Zabijte mĕ! Nemohu snášet tu bolest!“

Lékař odvĕtí: „Není nutné, abychom vás zabíjeli. Já vám zajistím pĕkný a zdravý život.“

Nemocný človĕk je však příliš netrpĕlivý: „Ne, nemohu to snášet. Prosím, zabijte mĕ!“

Takoví jsou buddhističtí a májávádští filosofové. Myslí si: „Chci zemřít, chci se stát nicotou, prázdnotou.“ Zažívají tolik zklamání a jsou natolik rozrušení kvůli hmotnému utrpení, že chtĕjí svůj život vynulovat.“

Vĕdomí Krišny takové není. Vĕdomí Krišny vás přivede k opravdovému životu – životu oddané služby na osvobozené úrovni.

Často je ale obtížné filosofii vĕdomí Krišny porozumĕt. Proč? Objasňuje to Šrímad-Bhágavatam (7.5.30): matir na kṛṣṇe parataḥ svato vā mitho 'bhipadyeta gṛha-vratānām. Gṛha označuje „dům“ a vrata označuje „slib“. Bhágavatam tedy sdĕluje: „Osoba, která se příliš zajímá o pohodlný rodinný život, nemůže pochopit filosofii vĕdomí Krišny.“ Všude platí, že bĕžného človĕka zajímá, jak získat tĕlesné pohodlí, krásnou manželku, pĕkný byt a tučné bankovní konto. Cílem jeho úsilí jsou pouze tyto vĕci, nic více.

Človĕk se v první řadĕ zajímá o své tĕlo. Gṛha je „dům“ nebo „místo, kde se bydlí“. Jsem duše, živá bytost, a mým bezprostředním obydlím je mé tĕlo. Tĕlo je rovnĕž gṛha. Já však nejsem tĕlo. Mohu bydlet v nĕjakém bytĕ, ale já sám nejsem byt. Podobnĕ obývám tĕlo, ale nejsem tĕlo. Toto pochopení je počátkem duchovního vzdĕlání. Dokud človĕk nepochopí, že není tĕlo – že je duše žijící uvnitř tĕla – nelze hovořit o duchovním vzdĕlání, protože takový človĕk neumí rozlišit, co je duchovní a co je hmotné.

Je omyl domnívat se „Jsem své tĕlo. Patřím do svého bytu. Patřím do své společnosti, do svého národa, do svého svĕta, do svého vesmíru.“ Pojetí gṛhy sice můžete rozšířit, ale všechno je omyl, ať jste velký vůdce prohlašující: „Zasvĕtil jsem život svému národu,“ obyčejný človĕk říkající: „Zasvĕtil jsem život své rodinĕ,“ nebo dĕtinská osoba, která říká: „Já se zajímám jen o své tĕlo.“ Lidé velice oceňují, když pojetí svého sobeckého zájmu rozšíříme z tĕlesného blaha na blaho rodiny, z rodinného blaha na blaho obce, z blaha obce na blaho národa či z blaha národa na myšlenku celosvĕtového bratrství. Všechno jsou to však falešné, mylné představy.

Ať rozšíříte gṛhu sebevíc, stále budete žít v tom samém omylu. Takzvaní nacionalisté v Americe se například zamĕřují pouze na okruh lidských bytostí – nerozšiřují svou lásku na jiné živé bytosti. Vĕří, že lidem žijícím v Americe by mĕla být poskytnuta ochrana, ale že zvířata ochranu nepotřebují. Proč ne? Krávy a ostatní zvířata v Americe patří rovnĕž k národu, také oni by se mĕli chránit. Nacionalisté však takto neuvažují, protože nacionalismus a všechny obdobné představy jsou omezené a plné nedostatků.

Bhágavatam říká, že dokud má človĕk zájem jen o setrvání v omezeném pojetí života, nemůže porozumĕt vĕdomí Krišny neboli vĕdomí Boha. Matir na kṛṣṇe parataḥ svato vā. Svataḥ znamená „vlastní mentální spekulací“. Mnoho filosofů si myslí, že Absolutní Pravdu dosáhnou mentální spekulací. A parataḥ znamená „od autorit“ – od duchovního učitele, z písem nebo jiných autoritativních zdrojů poznání. Naší zásadou je obdržet poznání od duchovního učitele. Předpokládejme však, že nĕkdo si myslí: „Já jsem Američan. Proč bych mĕl poslouchat duchovního učitele, který je hind?“ Taková osoba nebude moci nauce vĕdomí Krišny porozumĕt. Ti, kdo jsou gṛha- vratānām, odhodlaní zůstat v omezeném pojetí života, nemohou porozumĕt vĕdomí Krišny – vlastním mentálním úsilím, ani s pomocí autorit.

Dále Bhágavatam užívá slova mithaḥ, což znamená „účastnit se velkého shromáždĕní“. Dobrým příkladem je Organizace spojených národů. Spojené národy se posledních dvacet, pĕtadvacet let snaží nastolit celosvĕtový mír. Proč se jim to tedy nedaří? Protože představitelé Spojených národů mají omezené pojetí života. Myslí si: „Jsem toto tĕlo, které se narodilo v tom a tom národĕ.“ Ta základní myšlenka je nesprávná, pojetí života je mylné, a proto Spojené národy ve snaze nastolit na svĕtĕ mír neuspĕly.

Proč jsou lidé omezeni mylným pojetím života? Bhágavatam odpovídá adānta-gobhiḥ. Omezené pojetí života způsobují nespoutané smysly. Každý chce uspokojovat buď svoje smysly nebo smysly svých krajanů. Človĕk tedy sice může jít do shromáždĕní Spojených národů, ale uchovává si totožnost Američana, Nĕmce, Rusa nebo Inda a přemýšlí: „Můj národ bude šťastný takovým a takovým způsobem.“ Ind uvažuje tímto způsobem, Američan také a Rus rovnĕž. Jestliže však zůstanou v omezeném pojetí života, jaký získají prospĕch? Budou jen diskutovat a mrhat časem. To je všechno. Človĕk se může tĕšit skutečnému míru, pouze když překročí hranice tĕchto omezených představ o životĕ a dospĕje na úroveň brahma-bhūta.

Dále Bhágavatam popisuje postavení človĕka s neovládnutými smysly: punaḥ punaś carvita-carvaṇānām. Carvita-carvaṇa znamená „žvýkání přežvýkaného“. Dejme tomu, že nĕkdo nĕco žvýká a pak to vyhodí na ulici. Když nĕkdo přijde, zvedne to a začne žvýkat znovu, už se mu nepodaří získat nĕjakou šťávu. My se také můžeme opakovanĕ snažit užívat si v tomto hmotném svĕtĕ svých smyslů, ale všechny naše snahy nutnĕ skončí zklamáním.

Můžeme si dĕlat mnoho plánů, ale protože jsou všechny na úrovni smyslového požitku, celá naše existence je omezená na čtyři činnosti zvířecího života: jedení, spaní, rozmnožování se a obrana. To je vše. Tyto čtyři činnosti jsou společné zvířatům i lidem. Jediná schopnost, kterou má človĕk navíc, je schopnost porozumĕt Krišnovi, Bohu. To je jeho zvláštní schopnost. Jelikož se však lidé pohybují jen v mezích smyslového požitku, znovu a znovu se dostávají na tutéž úroveň jedení, spaní, rozmnožování se a obrany. Proto žijí stále bez vĕdomí Krišny.

Tajemství, jak se stát vĕdomými si Krišny, spočívá v tom, že bychom se nemĕli nechat omezit nĕjakým úzkým pojetím života. Jak to udĕlat? Musíme pochopit: „Jsem vĕčný služebník Krišny, Boha.“ To je vĕdomí Krišny.

Nyní se nĕkdo může zeptat: „Jestliže je cílem života porozumĕt Krišnovi, proč lidé nepřekročí hranice smyslového požitku?“ Na tuto otázku dává odpovĕď další verš Šrímad-Bhágavatamu (7.5.31): na te viduḥ svārtha-gatiṁ hi viṣṇuṁ durāśayā ye bahir-artha-māninaḥ. To je velmi důležitý verš. Sdĕluje, že hloupí lidé nevĕdí, že konečným cílem jejich života je Višnu, Krišna, neboť jsou otroky vĕdomí užívání si hmotné přírody. Všichni si s horlivostí hledí svých osobních zájmů, ale hloupí lidé ani nevĕdí, co je vlastnĕ jejich skutečným zájmem. Myslí si: „Když budu tvrdĕ pracovat a žít materialistickým způsobem života, získám nejvyšší štĕstí, nejvyšší spokojenost. To je můj konečný cíl.“ Vĕdci, politikové – všichni plánují, jak dosáhnout konečné spokojenosti. A jak tyto plány vyplní? Tak, že budou manipulovat přírodou, Krišnovou vnĕjší energií (bahir artha-māninaḥ).

Kážeme nauku o vĕdomí Krišny, ale vĕtšina lidí se o ni nezajímá. Kdybych byl odborníkem na nĕjakou novou technologii nebo na inovaci elektroniky, přicházely by mĕ poslouchat tisíce lidí. Zaobíral bych se složkami vnĕjší energie, a lidé by si tudíž mysleli: „Tyto technologické poznatky mi přinesou štĕstí.“ To je durāśayā, marná nadĕje. Bhágavatam uvádí, že tento druh hmotného pokroku je k ničemu. Žádné štĕstí vám nepřinese. Lidé však pošetile doufají, že ano.

Zde Bhágavatam říká andhā yathāndhair upanīyamānāḥ. To znamená, že lidé, kteří doufají ve štĕstí dosažené hmotným pokrokem, jsou duchovnĕ slepí. Neznají cíl života a neznají ho ani jejich vůdci. Lidé mají za to, že když se vymĕní nĕjaký politik, nĕco se stane, a oni budou šťastní. Nyní jsou všude reklamy: „Amerika teď potřebuje Nixona.“ Lidé si myslí: „Když bude prezidentem Nixon místo Johnsona, budeme šťastní.“ (smích.) Odkud však Johnson i Nixon pocházejí? Ze stejného zdroje. Je-li zdroj stejný, jaký užitek má nahrazování Johnsona Nixonem nebo Nixona Johnsonem?

Vůdci jsou duchovnĕ slepí, neznají konečný cíl života. Jestliže jsou lidé slepí a jejich vůdci také, k čemu to povede? Když jeden slepec vede sto dalších slepců přes ulici, nevyhnutelnĕ dojde k nĕjaké nehodĕ. Jestliže však vůdce vidí, může bezpečnĕ vést stovky a tisíce lidí.

Bhágavatam potom dále vysvĕtluje: te 'pīśa-tantryām uru-dāmni baddhāḥ: „Slepí vůdci i jejich slepí následovníci jsou velmi pevnĕ svázáni silnými provazy hmotné přírody.“ Vůdci slibují: „Moji milí občané, mí drazí krajané, v současné chvíli mĕ zemĕ potřebuje. Když mi dáte svůj hlas, já vám poskytnu veškeré pohodlí a řešení všech problémů.“ Všichni tito vůdci jsou však pevnĕ svázáni zákony Boha, zákony přírody. Rozumíte? Jestliže máte pevnĕ spoutané ruce a nohy, jak můžete pracovat? Vůdci nevĕdí, že jsou pod přísným dohledem přírodních zákonů. Představme si, že dojde k silnému zemĕtřesení nebo že se smísí Atlantický a Tichý oceán. Jak zadržíte zákony přírody? Tyto přírodní zákony vám pevnĕ svazují ruce i nohy. Nemůžete je zastavit. Jak potom mohou slepí vůdci, kteří jsou tak pevnĕ spoutaní zákony přírody, vést lidstvo ke konečnému životnímu cíli? Konečným cílem života je Bůh neboli Krišna, avšak vůdci se zamilovali do lesku této hmotné přírody, a proto nás ke Krišnovi dovést nemohou.

Jak tedy můžeme náš problém vyřešit? Jestliže není možné dospĕt k vĕdomí Krišny spekulací, shromáždĕními ani čerpáním poznání z autoritativních zdrojů, jak ho tedy dosáhneme? Jak dosáhnout cíle života?

Další verš Bhágavatamu (7.5.32) odpovídá na tuto otázku:

naiṣāṁ matis tāvad urukramāṅghriṁ
spṛśaty anarthāpagamo yad-arthaḥ
mahīyasāṁ pāda-rajo-'bhiṣekaṁ
niṣkiñcanānāṁ na vṛṇīta yāvat

Človĕk nemůže soustředit mysl na lotosové nohy Krišny, dokud nemĕl příležitost dotknout se prachu z lotosových nohou osoby, jež zanechala veškeré hmotné žádostivosti (niṣkiñcanānām) a naprosto zasvĕtila svůj život Krišnovi (mahīyasām). Když přijde do styku s takovou osobou, může její milostí dosáhnout vĕdomí Krišny – žádnou jinou metodou. Je nutné přistoupit k pravému duchovnímu učiteli a jeho milostí získat vĕdomí Krišny. Jakmile nĕkdo obdrží zasvĕcení do vĕdomí Krišny, cítí duchovní spokojenost a začíná se osvobozovat ze zapletení v hmotĕ. S tím, jak dĕlá další a další pokrok, se jeho život stává vznešeným.

První prospĕch pramenící z vĕdomí Krišny je ten, že jakmile človĕk přijde do styku s Krišnou, okamžitĕ zanechává všech škodlivých činností hmotné existence. To, zda je ve styku s Krišnou, si můžeme ovĕřit podle toho, do jaké míry je osvobozený od hříšných činností. Například (příklad nijak velký – jen nepatrný), podívejte se na naše studenty. Jakmile jsou zasvĕceni do vĕdomí Krišny, ihned zanechávají mnoha hříšných činností. Základní hříšné činnosti jsou nedovolený sex, požívání omamných látek, jedení masa a hazardování. Vzdát se všech tĕchto zvyků je pro lidi velmi tĕžké, zvláštĕ v západních zemích. Moji studenti se jich však vzdávají velmi snadno.

V roce 1935 odjel jeden z mých duchovních bratrů do Londýna a setkal se s jedním mužem ze Skotska, s markýzem Zetlandem, který se hodnĕ zajímal o indickou filosofii. (V minulosti byl guvernérem Bengálska. Já jsem se s ním setkal v mládí, kdy navštívil moji školu.) Markýz se tehdy zeptal mého duchovního bratra, Gósvámího Bannerdžího: „Bannerdží, můžete ze mĕ udĕlat bráhmanu?“

Bannerdží odvĕtil: „Proč ne? Jistĕ, můžeme z vás udĕlat bráhmanu, ale musíte se řídit čtyřmi pravidly. Musíte zanechat nedovoleného pohlavního styku, požívání omamných látek, jedení masa a hazardování. Potom se můžete stát bráhmanou.“

„Ó, to je nemožné.“

Vidíte? Markýz Zetland byl tak významnou osobností – zajímal se o filosofii, zastával vysoké vládní postavení a byl to důležitý človĕk – nicménĕ otevřenĕ popřel, že by se tĕchto čtyř hříšných návyků mohl vzdát. Zato naši studenti, stovky chlapců a dívek, kteří přicházejí do hnutí pro vĕdomí Krišny, tĕchto návyků zanechávají velmi snadno a nepociťují to jako nĕco nepříjemného. To je první prospĕch z vĕdomí Krišny: človĕk od samého začátku skoncuje s veškerou hříšnou činností.

Jak je možné, že se naši studenti dokáží tĕchto vĕcí vzdát? Protože cítí ve vĕdomí Krišny duchovní spokojenost – naši studenti se mohou posadit před Božstvo a dvacet čtyři hodin zpívat Hare Krišna. Přiveďte kteréhokoliv studenta z jakékoliv jiné jógové společnosti a požádejte ho, aby vydržel pĕt hodin sedĕt. Nedokáže to, bude nesmírnĕ neklidný. Tyto takzvané jógové společnosti učí studenty nĕjakou formální meditaci: na patnáct až třicet minut zavřít oči a nĕco si mumlat. Naši studenti však rozvíjejí vĕdomí Krišny dvacet čtyři hodin dennĕ. Kdokoliv může přijít a zeptat se jich, jak se cítí. Pokud by necítili nĕjakou duchovní spokojenost, jak by se mohli všeho vzdát a jen sloužit Krišnovi?

Nyní se nĕkdo může zeptat: „Dejme tomu, že se človĕk začne vĕnovat rozvoji vĕdomí Krišny jen ze sentimentu, ale proces nedokončí. Jaké je jeho postavení?“ Na tuto otázku nalezneme odpovĕď rovnĕž ve Šrímad-Bhágavatamu (1.5.17):

tyaktvā sva-dharmaṁ caraṇāmbujaṁ harer
bhajann apakvo 'tha patet tato yadi
yatra kva vābhadram abhūd amuṣya kiṁ
ko vārtha āpto 'bhajatāṁ sva-dharmataḥ

Slovo sva-dharma znamená „vlastní povinnost“. Každý má určitou povinnost či zamĕstnání. Nĕkdo tedy může zanechat svých povinností a začít rozvíjet vĕdomí Krišny. Všichni mí studenti mĕli jiná zamĕstnání, ale ze dne na den je opustili a připojili se k hnutí pro vĕdomí Krišny. To může udĕlat každý. Nĕkdo se poté, co vyslechl nĕkolik přednášek o vĕdomí Krišny, může rozhodnout: „Teď začnu s vĕdomím Krišny.“ Zanechá tedy svého povolání, začne zpívat Hare Krišna a řídit se dalšími zásadami oddané služby. Pak se jich ale náhle vzdá. Z nĕjakého důvodu, kvůli nešťastným okolnostem, nemůže správnĕ pokračovat v rozvoji vĕdomí Krišny, a tak s ním skončí. Bhágavatam říká, že i když nĕkdo z nezralosti zanechá rozvoje vĕdomí Krišny, přesto nic neztratí, protože v příštím životĕ se mu začne opĕt vĕnovat.

Bhágavatam však dále prohlašuje ko vārtha āpto 'bhajatāṁ sva- dharmataḥ: „Jaký prospĕch získá ten, kdo s neochvĕjností vykonává své předepsané povinnosti, ale bez vĕdomí Krišny?“ Pouze ztrácí, protože nezná cíl svého života. Jestliže se však človĕk vĕnuje rozvoji vĕdomí Krišny byť i jen pár dní, jestliže dostane „injekci“ vĕdomí Krišny, v příštím životĕ se k nĕmu zase vrátí. Proto nic neztrácí. Tato jedna injekce způsobí, že jednoho dne dosáhne dokonalého vĕdomí Krišny a nepochybnĕ se vrátí zpátky k Bohu.

Rozvíjejte proto vĕdomí Krišny a snažte se ho šířit, jak je to jen možné. Můžete si být jisti tím, že vaše úsilí nepřijde nazmar. Nebude zbytečné. Krišna vás bohatĕ odmĕní.

Dĕkuji vám mnohokrát.

Milost Pána Čaitanji

Před více než pĕti sty lety přišel Krišna do tohoto svĕta jako Pán Čaitanja, aby zpíváním Hare Krišna mantry volnĕ šířil lásku k Bohu. V této přednášce Šríla Prabhupáda popisuje, jak může neomezená milost Pána Čaitanji přinést skutečnou jednotu mezi národy. (březen 1975, Atlanta, Georgia)

namo mahā-vadānyāya
kṛṣṇa-prema-pradāya te
kṛṣṇāya kṛṣṇa-caitanya-
nāmne gaura-tviṣe namaḥ

„Ó nejvelkodušnĕjší inkarnace! Jsi samotný Krišna, jenž se zjevil jako Šrí Čaitanja Maháprabhu. Přijal jsi zlatou barvu Šrímatí Rádhárání a všude šíříš čistou lásku ke Krišnovi. Skládáme Ti své uctivé poklony.“ (Čaitanja-čaritámrita, Madhja-lílá 19.53)

Šrí Čaitanja Maháprabhu chtĕl kázat lásku ke Krišnovi, lásku k Bohu, nejen v Indii, nýbrž na celém svĕtĕ. Různá náboženství mají pro Boha mnoho rozličných jmen a ve védských spisech se také setkáváme s mnoha polobohy a inkarnacemi Boha. Krišna je však původní jméno Boha. Šrímad-Bhágavatam (1.3.28) uvádí ete cāṁśa- kalāḥ puṁsaḥ kṛṣṇas tu bhagavān svayam. Nalezneme v nĕm seznam inkarnací, na jehož konci Bhágavatam uvádí: „Na tomto dlouhém seznamu je mnoho jmen, ale Krišna je původní Nejvyšší Osobnost Božství.“

Bůh není jako my – může se expandovat. Dokonce i nĕkteří jógí (ne obyčejní jógí třetí třídy, ale ti, kteří dosáhli jógové dokonalosti) mohou expandovat svá tĕla až osmkrát. Existují doložené případy jógích, kteří to udĕlali. Dokáže-li to obyčejný jógí, jen si představte, jakou schopnost expandovat se má Nejvyšší Pán!

V Bhagavad-gítĕ (18.61) Krišna říká īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ hṛd- deśe 'rjuna tiṣṭhati: „Můj milý Ardžuno, Nejvyšší Pán sídlí v srdci každé živé bytosti.“ Představte si, kolik existuje živých bytostí! Nedají se ani spočítat. Jsou jich milióny triliónů, ale i „milióny triliónů“ jsou zanedbatelné. Není možné je spočítat. Všechny jsou však nedílné části Boha, který žije v srdci každé z nich. To je neomezená moc Nejvyšší Osobnosti Božství.

Vezmĕte v úvahu sluneční svit, planetu Slunce a boha Slunce. Bůh Slunce žije na planetĕ Slunce, jejíž všichni obyvatelé září. Díky tomu, že jejich tĕla vydávají záři, září celé slunce. A díky tomu, že slunce září, dorazí k nám ze vzdálenosti sto čtyřiceti miliónů kilometrů sluneční svit, a tak vnímáme teplo a svĕtlo. Slunce je jen obyčejná hmotná vĕc, ale má obrovskou moc.

Když je tak mocná obyčejná vĕc, jako je slunce, o kolik mocnĕjší musí být Nejvyšší Osobnost Božství! Říkáme „Bůh je všemohoucí a všemocný,“ ale nemáme ponĕtí, co slovo „všemocný“ znamená. Myslíme si: „Já jsem mocný do určité míry, takže Bůh je možná tak desetkrát mocnĕjší, než jsem já.“ Nĕkdo jiný může říci „dvacetkrát“. „Tak dobře, udĕláme kompromis – padesátkrát.“ (Smích)

Tento druh spekulace připomíná to, když žába spekuluje uvnitř studny. Jednou žil ve studni jeden žabák. Jeden z jeho přátel za ním přišel a řekl: „Můj milý příteli, vidĕl jsem ohromné množství vody, vidĕl jsem Atlantický oceán.“

„Co je to ten Atlantický oceán?“

„Je opravdu veliký.“

„Jak veliký? Je desetkrát vĕtší než tato studna? Nebo snad dvacetkrát? Povĕz!“ (Smích)

„Ne, ne, je nesmírnĕ, nesmírnĕ veliký.“

Spekulace darebáků o Bohu jsou tedy stejné jako spekulace žáby o Atlantickém oceánu. Svĕtští filosofové a vĕdci uvažují o Bohu tímto způsobem. Filosofie doktora Žabáka vám ale nepomůže pochopit, kdo je Bůh.

Kázáním Šrí Čaitanji Maháprabhua bylo šíření lásky k Bohu. Tento lidský život je zvláštĕ určený k porozumĕní tomu, kdo je Bůh a jak Ho milovat. To je všechno. To je náš jediný zájem. Kočky, psi a ostatní nižší zvířata – jestliže jim kážete o vĕdomí Krišny, nepochopí to. Lidské bytosti to však mohou pochopit. Toto hnutí pro vĕdomí Krišny se například šíří po celém svĕtĕ, a jak vidíte, zde ve vaší zemi ho lidé chápou. To je zvláštní výhoda lidského života.

Jednoho křesťanského knĕze v Bostonu naplnilo úžasem, když vidĕl naše oddané. Vydal pak leták, na kterém stálo: „Tito chlapci z hnutí Hare Krišna jsou naši chlapci. Předtím, než se připojili k tomuto hnutí, nemĕli zájem nás navštívit nebo přijít do kostela, ale nyní po Bohu šílí.“ Křesťanský knĕz tedy potvrzuje pravost tohoto hnutí.

Sílu hnutí Pána Čaitanji můžete vidĕt sami. Jsem jen chudý Ind; přijel jsem do Ameriky se čtyřiceti rupiemi. Nemĕl jsem žádné peníze, abych tyto mladé lidi podplatil. (Smích) Oni však nyní šílí po Bohu. Můžete to sami vidĕt. Kdybyste se je teď snažili podplatit, aby z tohoto hnutí odešli, neudĕlají to.

Co je tedy omámilo? Tito chlapci a dívky zanechali požívání veškerých omamných látek, ale nyní jsou „omámení“ zpíváním „Hare Krišna, Hare Krišna“. To je milost Pána Čaitanji Maháprabhua. Jeden úředník z odvodní komise navštívil jedno z našich středisek. Zeptal se: „Jaké hmotné možnosti jste poskytli tĕmto chlapcům, kteří se připojili k hnutí Hare Krišna? Musí to mít mnohem snazší než v armádĕ.“ Když však udĕlal podrobnĕjší průzkum, zjistil, že tito chlapci a dívky nesmí mít nedovolený pohlavní styk, požívat omamné látky, jíst maso a hazardovat. Dospĕl tudíž k závĕru, že toto hnutí je vlastnĕ tvrdší než armáda. Armáda nevydává tahle omezení, které je velmi obtížné dodržovat. Tito chlapci a dívky je však milostí Čaitanji Maháprabhua dodržují.

Každá lidská bytost by mĕla přijmout milost Šrí Čaitanji Maháprabhua. To je význam verše Rúpy Gósvámího, který přednesl Pánu Čaitanjovi, když ho spatřil: namo mahā-vadānyāya. „Ty jsi ta nejvelkodušnĕjší inkarnace Boha.“ Proč? „Protože rozdáváš kṛṣṇa-premu, lásku k Bohu. Lidé nevĕdí, kdo Bůh je, a Ty přitom rozdáváš lásku k Nĕmu.“

Za normálních okolností človĕk nemůže nĕkoho milovat, pokud druhou osobu velmi dobře nezná. Jen tehdy přichází v úvahu láska. Jestliže vy a já žijeme deset tisíc kilometrů od sebe, o lásce nemůže být řeči. K lásce je třeba důvĕrná známost.

Porozumĕt Bohu je velmi obtížné. V Bhagavad-gítĕ (7.3) Krišna říká:

manuṣyāṇāṁ sahasreṣu
kaścid yatati siddhaye
yatatām api siddhānāṁ
kaścin māṁ vetti tattvataḥ

„Z mnoha miliónů lidí jen jeden usiluje o dokonalost života. A ze všech tĕch, kdo jsou skutečnĕ dokonalí, Mĕ stĕží jeden zná takového, jaký jsem.“

Dokonalost neznamená, že mohu jíst, cokoliv se mi zlíbí, zcela bez omezení. Nebo že mám krásné auto, pĕkný byt a tučné bankovní konto. To není dokonalost, protože zůstávám v sevření zákonů hmotné přírody. Prakṛteḥ kriyamāṇāni guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ. Hmotná příroda mĕ ovládá.

Jak hmotná příroda ovládá? Má na to takový přístroj ze tří kvalit přírody. Kāraṇaṁ guṇa-saṅgo 'sya sad-asad-yoni-janmasu. Lidé přichází do styku s tĕmito třemi kvalitami přírody, a tak se „nakazí“. Víme, že když se nakazíme nĕjakou nemocí, ať vĕdomĕ nebo nevĕdomĕ, tato nemoc se rozvine. To je zákon přírody. To, že nevíte, kdy nebo jak jste se určitou nemocí nakazili, vás neomlouvá. Musíte trpĕt.

Podobným způsobem existují také tři kvality hmotné přírody, kterými se človĕk může „nakazit“ – dobro, vášeň a nevĕdomost. To, že o tom nic nevíme, nás neomlouvá. Řeknete-li u soudu „Vaše ctihodnosti, nevĕdĕl jsem, že budu za krádež potrestán,“ soudce vám to nepromine. Je-li tak přísný vládní zákon, můžete si jen představit, jak neúprosné jsou tvrdé zákony hmotné přírody.

Vĕdomĕ nebo nevĕdomĕ jsme v tomto životĕ nakaženi určitou kombinací kvalit hmotné přírody, a tak si vytváříme příští tĕlo. Existuje 8 400 000 různých forem života. Proč tomu tak je? Odpovĕď se nachází v Bhagavad-gítĕ: kāraṇaṁ guṇa-saṅgaḥ. To množství různých forem života existuje proto, že každá živá bytost se nakazí určitou kombinací kvalit hmotné přírody. To probíhá vĕčnĕ. „Vĕčnĕ“ znamená, že nevíme, kdy tento proces začal nebo kdy skončí. Proto říkáme, že je vĕčný.

V lidské podobĕ máme nesmírnou výhodu, neboť jsme schopní všechny tyto vĕci studovat – co je živá bytost, jak je nakažená hmotnou přírodou a jak přijímá různá tĕla. První vĕc, kterou musíme pochopit, je to, že nejsme toto hmotné tĕlo. Z toho důvodu se nám Pán Krišna na samém začátku Bhagavad-gíty snaží vštípit, že nejsme toto tĕlo, ale naopak vlastníci či obyvatelé tohoto tĕla. To je Jeho první pokyn. Jestliže mu porozumíme, můžeme se povznést nad tĕlesnou úroveň.

Hnutí Čaitanji Maháprabhua není na tĕlesné, ale na duchovní úrovni. Pán to objasnil, když hovořil se Sanátanou Gósvámím. Sanátana se otázal: „Jaká je moje totožnost?“ Byl to nesmírnĕ vzdĕlaný človĕk – ministr a bráhmana. Ovládal skvĕle sanskrt a urdštinu. Jelikož království, v nĕmž žil, patřilo muslimům, státním jazykem byla urdština, tak jako jím byla bĕhem britské nadvlády angličtina. Sanátana Gósvámí byl tedy dosti zbĕhlý v urdštinĕ, perštinĕ a v sanskrtu. Proto řekl Šrí Čaitanjovi Maháprabhuovi: „Obyčejní lidé mne oslovují jako paṇḍitjīho, velmi vzdĕlaného muže, ale já znám svou situaci. Nevím ani, kdo jsem. To je má situace.“

Když se zeptáte významného lékaře, vĕdce či filosofa „kdo jste?“ odpoví vám „jsem Ind“, „jsem Američan“ nebo „jsem to, jsem ono“. Pouze tĕlesná označení, to je vše. Je to hlupák k pohledání, a přesto je pokládán za velkého vĕdce či filosofa.

Jestliže človĕk nezná sám sebe, jakou má jeho vzdĕlanost hodnotu? Musí znát vlastní totožnost. Každý se ztotožňuje se svým tĕlem: „jsem hinduista“, „jsem muslim“, „jsem křesťan“, „jsem Ind“, „jsem Američan“, „jsem Nĕmec“, „jsem Angličan“. Z toho důvodu dochází k tolika válkám. Živá bytost je nedílná část Boha, duchovní jiskra pokrytá hmotným tĕlem. Všichni jsme kupříkladu lidské bytosti s různým oblečením. To neznamená, že se lišíme ve své podstatĕ. Jako lidské bytosti, jako obyvatelé planety zemĕ jsme si rovni. Ale kvůli tomu, že se náš tĕlesný odĕv liší, považujeme nĕkoho za svého nepřítele a nĕkdo jiný zase považuje za nepřítele nás.

Závĕr Bhágavatamu zní yasyātma-buddhiḥ kuṇape tri-dhātuke sva-dhiḥ kalatrādiṣu bhauma-ijya-dhiḥ...sa eva go-kharaḥ: „Nikdo, kdo se ztotožňuje se svým tĕlem, rodinou a také zemí, ve které se jeho tĕlo narodilo, není lepší než osel nebo kráva.“ Každý si myslí: „Toto místo, kde jsem se narodil, je hodné uctívání.“ A z této mentality vzniká nacionalismus a další „ismy“. Nikdo však neuvažuje: „Jak dlouho mi bude dovoleno obývat toto tĕlo a tuto zemi?“ To je nevĕdomost.

Hnutí Šrí Čaitanji Maháprabhua tedy začíná pochopením toho, že jsme duše, vĕční služebníci Krišny. Toto učení je stejné jako Krišnovo učení v Bhagavad-gítĕ. Tam Pán říká sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja: „Zanech svých takzvaných povinností, neboli dharem vytvořených človĕkem, a jen se Mi odevzdej.“ To je skutečná dharma, neboli náboženství – odevzdat se Bohu.

Bůh je jeden. Není hinduista, muslim ani křesťan. Védský pokyn zní ekaṁ brahma dvitīyaṁ nāsti: „Bůh je jeden; nemohou být dva.“ Ať jste tedy hinduista, muslim, nebo křesťan, Bůh je jeden. To je třeba pochopit.

Nauka o vĕdomí Krišny je vĕda o Bohu. Pokuste se vĕdecky pochopit, kdo jste, kdo je Bůh a co je náboženství. To je učení Čaitanji Maháprabhua. Sanátanu Gósvámího začal učit slovy jīvera`svarūpa' haya––kṛṣṇera`nitya–dāsa': „Každá živá bytost je vĕčný služebník Boha.“ Toto je náboženství. Náboženství neznamená, že se človĕk označí nálepkou jako hinduista, muslim nebo křesťan. Ne. Náboženství znamená vĕdĕt, že Bůh je velký, že jsme Mu podřízení a že se o nás stará. To je náboženství. Stačí jen vĕdĕt tyto vĕci – že Bůh je velký, že jsme mu podřízení a že naší povinností je řídit se příkazy Boha – a jsme zbožní.

Jednotu je možné ustanovit na duchovní, nikoliv na tĕlesné úrovni. Spojené národy se snaží sjednotit všechny národy svĕta, nicménĕ počet vlajek každým rokem vzrůstá. Tento druh „jednoty“ nebude nikdy fungovat. Organizace spojených národů byla založena před mnoha lety, aby vytvořila mezi národy jednotu. Co dosud dokázala? Nedokázala nic a není možné, aby nĕco dokázala.

Jestliže se chcete sjednotit, musíte se sjednotit na duchovní úrovni. A co je to duchovní úroveň? Duchovní úroveň znamená důkladnĕ porozumĕt, že Bůh je velký, my jsme mu podřízení a že Bůh se o nás stará. Všechen majetek na svĕtĕ patří Bohu, a třebaže je nám umožnĕno používat majetku otce podle svých potřeb, nemĕli bychom si ho brát více, než potřebujeme, a hromadit ho.

Vhodným příkladem jsou ptáci. Postavíte-li na ulici pytel rýže, ptáci se sletí, sezobají pár zrnek a odletí. Postavíte-li však na ulici, řeknĕme, tisíc pytlů pšenice a vyhlásíte, že každý si může vzít, dojde ke rvačce. Všichni se budou snažit nabrat si, kolik unesou. To je lidská civilizace: „Á, tolik pšenice! Odnesu si, co poberu, a uskladním si ji na zítra nebo na pozítří. Schovám ji pro syna, vnuka, a pravnuka.“ (Smích)

K této pošetilosti dochází z důvodu nedostatku duchovního vĕdomí. Védy uvádĕjí īśāvāsyam idaṁ sarvam: „Všechno patří Bohu.“ Potrava patří Bohu, doly patří Bohu, oceán patří Bohu, půda patří Bohu, vzduch patří Bohu – patří Mu všechno. Mĕli bychom se Mu tudíž cítit zavázáni, že nám pro naše živobytí poskytuje tolik vĕcí. Mĕli bychom si brát tolik, kolik potřebujeme, a používat to, jak je to jen možné, v Jeho službĕ. To je vĕdomí Krišny.

Vĕdomí Krišny je ve skutečnosti dokonalý komunismus. Komunisté uvažují z hlediska lidských bytostí ve státĕ, ale osoba s vĕdomím Krišny uvažuje z hlediska všech živých bytostí. V Bhágavatamu se uvádí, že hospodář má předtím, než se naobĕdvá, zavolat na ulici: „Pokud má nĕkdo hlad, pojďte se prosím najíst do mého domu!“ A mĕl by dohlédnout na to, aby v jeho domácnosti nehladovĕla ani ještĕrka. Ani had by nemĕl zůstat o hladu. To je védský princip, vĕdomí Boha. Hospodář uvažuje: „Nĕjaká živá bytost tak či onak přijala tĕlo hada. Proč by mĕla v mém domĕ hladovĕt? Dám jí nĕco k jídlu.“ Hady nemá nikdo v lásce, nicménĕ v písmu je řečeno, že človĕk by se mĕl postarat, aby ani had nehladovĕl.

To je samozřejmĕ velmi vysoký ideál, ale je to dokonalý ideál skutečného komunismu. Vůdci národa by se nemĕli zajímat pouze o lidské bytosti. Definice příslušníka národa je „ten, kdo se narodil v určitém národĕ“. Kráva tím pádem také patří k národu. Proč by se mĕla zabíjet? Kráva dává mléko a býk pro vás pracuje, a vy je pak zabijete? Co je to za filosofii? V křesťanském náboženství se jasnĕ prohlašuje „Nezabiješ.“ Vĕtšina jatek je však v křesťanských zemích.

To je všechno nepochopení duchovního života. Každému zvířeti by se mĕlo dostat ochrany. To je védská myšlenka. Když ale jen zabíjíte, zabíjíte, zabíjíte, zaplétáte se do hříšných činností. Proto nyní ženy zabíjejí vlastní dĕti v lůnech. To se dĕje.

Tímto způsobem nemůžeme být šťastní, protože se budeme více a více zaplétat do hříšných činů a jejich výsledných reakcí. Pak budeme muset neustále přijímat různé druhy tĕl.

Proto jsme započali toto hnutí pro vĕdomí Krišny. Když lidé tohoto hnutí využijí, mohou probudit vĕdomí Boha, ukončit hříšné činnosti a očistit se. Nikdo nemůže porozumĕt Bohu, aniž by se očistil. To není možné. Krišna říká v Bhagavad-gítĕ (7.28):

yeṣāṁ tv anta-gataṁ pāpaṁ
janānāṁ puṇya-karmaṇām
te dvandva-moha-nirmuktā
bhajante māṁ dṛḍha-vratāḥ

„Ten, kdo je dokonale osvobozen od hříšného života, se může začít vĕnovat oddané službĕ s velkým odhodláním.“

Za tímto účelem jsme předepsali čtyři usmĕrňující zásady: žádný nedovolený sex, žádné jedení masa, žádný hazard a žádné omamné látky. Zvláštĕ ve vaší zemi, Americe, máte mnoho dobré zeleniny, ovoce, obilí a mléčných výrobků. Tak proč byste mĕli zabíjet krávy? Ochutnali jste naše hostiny s prasádam. Jak jsou lahodné! Tak proč zabíjet krávy?

Lidé nĕkdy namítají, že i zelenina je živá. Ano, to uznáváme. A proto jíme jen prasádam, jídlo, které se před snĕdením obĕtuje Krišnovi. Vezmeme si, cokoliv nám Krišna nechá. To je náš proces. Nebereme si rovnou. I když má tedy zelenina v sobĕ život, Krišna říká patraṁ puṣpaṁ phalaṁ toyaṁ yo me bhaktyā prayacchati tad ahaṁ...aśnāmi: „Jestliže Mi nĕkdo s láskou a oddaností obĕtuje lístek, kvĕt, ovoce či vodu, přijmu to.“ (Bg. 9.26) Pak jedení zeleniny nepředstavuje žádný hřích.

Pozvali jsme Krišnu jako svého hosta a On souhlasil a přišel. Musíme Mu tedy předkládat jídla, která chce. To je správná etiketa. Jestliže do vašeho domu přijde nĕjaký úctyhodný host, mĕli byste se ho zeptat: „Co byste si přál jíst, pane?“ Musíte mu dát cokoliv, oč požádá. To je pravý způsob, jak uvítat hosta.

Krišna říká: „Dávej Mi tyto druhy potravin: ovoce, zeleninu, obilí a mléčné výrobky. A dĕlej to s oddaností, ne lhostejnĕ či nedbale. Pak to přijmu.“ Proto připravujeme stovky pokrmů z tĕchto potravin a obĕtujeme je Krišnovi a vy to můžete dĕlat také. Tato jídla jsou lahodná a plná vitamínů. Proč byste mĕli zbytečnĕ zabíjet ubohá zvířata a stávat se zkaženými a hříšnými?

Šrí Krišna Čaitanja Maháprabhu učí: Žijte mírumilovnĕ, buďte džentlmeni, zpívejte Hare Krišna, zrealizujte Boha a učiňte svůj život šťastným v tomto svĕtĕ i v tom příštím. Přál si, aby se toto učení rozšířilo do každého mĕsta, do každého velkomĕsta, do každé vesnice na svĕtĕ. A hnutí Hare Krišna se pouze snaží sloužit Pánu Čaitanjovi Maháprabhuovi. Můžete pozorovat, jak prospĕšné vĕdomí Krišny je. Prosím nebuďte slepí, ale pokuste se o tom přemýšlet s trochou nezaujatosti, bez přehnaného teoretizování či předsudků. Pokuste se pochopit filosofii Čaitanji Maháprabhua a buďte šťastní.

Dĕkuji vám mnohokrát.