KAPITOLA PRVNÍ: Důvod Kapilova zjevení

SLOKA 1

śaunaka uvāca

kapilas tattva-saṅkhyātā
bhagavān ātma-māyayā
jātaḥ svayam ajaḥ sākṣād
ātma-prajñaptaye nṛṇām

Šrí Šaunaka řekl: Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je nezrozený, ale přesto se narodil jako Kapila Muni působením Své vnitřní energie. Sestoupil, aby šířil transcendentální poznání pro dobro celého lidského pokolení.

Slovo ātma-prajñaptaye naznačuje, že Pán sestupuje, aby předal lidskému pokolení transcendentální poznání. Védská písma nám nabízejí potřebné vĕdomosti, abychom si mohli zaopatřit dostatek hmotných životních nezbytností a zároveň se postupnĕ povýšili na úroveň kvality dobra (sattva-guṇa). V kvalitĕ dobra se pak naše poznání dále rozšiřuje. Na úrovni kvality vášnĕ se nedá mluvit o poznání, protože vášeň je pouhým pudem užívat si hmotných vĕcí. Na úrovni nevĕdomosti se jedná pouze o zvířecí život, a neexistuje tam proto ani žádné poznání, ani požitek.

Védy človĕka povyšují z kvality nevĕdomosti na úroveň dobra. Když se pak človĕk nachází v kvalitĕ dobra, je schopen porozumĕt vlastnímu já neboli obdržet transcendentální poznání. Obyčejný človĕk takové poznání nedokáže docenit, a proto je zapotřebí učednické posloupnosti. Duchovní poznání šíří buď Samotný Nejvyšší Pán, nebo Jeho opravdový oddaný. Šaunaka Muni zde také uvádí, že Kapila, inkarnace Nejvyšší Osobnosti Božství, se narodil neboli zjevil, aby šířil transcendentální poznání. Pochopit, že človĕk není hmota, ale duše (ahaṁ brahmāsmi    —     „jsem duchovní podstaty, jsem Brahman“), ještĕ nestačí k tomu, aby človĕk porozumĕl vlastnímu já a jeho činnostem. Človĕk se musí aktivnĕ zapojit do činností na úrovni Brahmanu. Poznání o duchovních činnostech vysvĕtluje Nejvyšší Osobnost Božství Osobnĕ a jak bylo v tomto verši naznačeno slovem nṛṇām („pro lidské bytosti“), takové poznání může být náležitĕ ocenĕno pouze v lidské společnosti, nikoli ve zvířecí. Lidské bytosti by mĕly žít usmĕrnĕným životem. Zvířecí život má také určitá usmĕrnĕní, avšak zcela odlišná od pravidel popsaných v písmech nebo stanovených védskými autoritami. Transcendentálnímu poznání můžeme porozumĕt pouze tehdy, když se ve svém životĕ budeme řídit podle příkazů Véd.

Kapiladéva, inkarnace Nejvyšší Osobnosti Božství, chtĕl předat lidem transcendentální poznání, a proto vyložil sánkhjovou filozofii svojí matce Dévahúti. Pozdĕji se objevil jiný Kapila a hlásal ateistickou sánkhjovou filozofii, která se zabývá dvaceti čtyřmi hmotnými prvky, ale neříká nic o Bohu. Původnímu Kapilovi se říká Dévahúti-putra Kapila a druhému ateistický Kapila. Šaunaka Rši říká: kapilas tattva-saṅkhyātā. Kapila je Nejvyšší Osoba, a proto může vysvĕtlit Absolutní Pravdu. Ve skutečnosti může znát pravou povahu konečné pravdy pouze Bhagaván, a nikdo jiný. Bhagaván, Kršna Samotný nebo nĕkterá z Jeho inkarnací, přichází čas od času na Zem poučit lidstvo o cíli života. Tak Nejvyšší Pán sestoupil jako Kapiladéva, tattva-saṅkhyātā. Slovo saṅkhyātā znamená „ten, který rozšiřuje“ a tattva znamená „Absolutní Pravda“. Absolutní Pravdou je Bhagaván, Samotný Šrí Kršna. Absolutní Pravdĕ neboli Nejvyšší Osobĕ nemůžeme porozumĕt mentální spekulací, zvláštĕ ovlivňují-li nás tři kvality hmotné přírody (sattva-guṇa, rajo-guṇa a tamo-guṇa). Pouze ti, kteří se nacházejí v kvalitĕ dobra, jsou schopni porozumĕt Absolutní Pravdĕ. Podle Bhagavad-gíty (18.42) v kvalitĕ dobra žijí lidé, kteří mají bráhmanské vlastnosti.

śamo damas tapaḥ śaucaṁ
kṣāntir ārjavam eva ca
jñānaṁ vijñānam āstikyaṁ
brahma-karma svabhāvajam

„Mírumilovnost, sebevláda, odříkání, čistota, snášenlivost, čestnost, moudrost, poznání a spravedlnost    —    to jsou vlastnosti bráhmanů.“

Podle védského pojetí je ve společnosti zapotřebí lidí, kteří jsou skutečnými bráhmany a hlásají skutečnou pravdu. Když se ze všech lidí stanou šúdrové, pak nebude možné porozumĕt Absolutní Pravdĕ. V písmech stojí, že v tomto vĕku Kali jsou všichni šúdrové (kalau śūdra-sambhavāḥ) a že kvalifikovaní bráhmani jsou velice vzácní, a je proto velmi obtížné je najít. V tomto vĕku není prakticky nikdo kvalifikovaným bráhmanem.

prāyeṇālpāyuṣaḥ sabhya
kalāv asmin yuge janāḥ
mandāḥ sumanda-matayo
manda-bhāgyā hy upadrutāḥ

„Ó mudrci, v tomto železném vĕku Kali žijí lidé jen velice krátce. Jsou svárliví, líní, svedení, nešťastní a navíc neustále rozrušení.“ (Šrímad-Bhágavatam 1.1.10) Lidé v tomto vĕku mají jen velmi krátký život a jsou velice pomalí v chápání duchovního života. Lidský život je určen k porozumĕní duchovním hodnotám, ale nikoho to nezajímá, protože v tomto vĕku jsou všichni šúdrové. Lidé zapomnĕli na skutečný smysl života. Slovo manda znamená buď „pomalý“, nebo „špatný“; každý je dnes buď pomalý, nebo špatný, anebo obojí zároveň. Lidé jsou nešťastní a rozrušení z mnoha vĕcí. Podle Šrímad-Bhágavatamu přijde v budoucnosti nedostatek dešťů a hlad. Vlády budou vymáhat stále vĕtší danĕ. Do určité míry můžeme nĕkteré příznaky vĕku Kali, předpovĕzené ve Šrímad-Bhágavatamu, vidĕt již dnes. Jelikož je Kali-juga velice špatnou dobou, Šrí Čaitanja Maháprabhu, který není nikdo jiný než Šrí Kršna Samotný, radí všem, aby pouze zpívali Haré Kršna.

harer nāma harer nāma
harer nāmaiva kevalam
kalau nāsty eva nāsty eva
nāsty eva gatir anyathā

„Chce-li človĕk udĕlat duchovní pokrok, není v tomto vĕku žádná jiná možnost, žádná jiná možnost, žádná jiná možnost než zpívat svaté jméno, svaté jméno, svaté jméno Pána.“ (Brhan- -náradíja Purána) Tato metoda není žádným výmyslem Šrí Čaitanji Maháprabhua    —    pro Kali-jugu ji doporučují šástry, Purány. Její provádĕní je velice snadné. Je nutné pouze zpívat či opakovat Haré Kršna mahá-mantru. Jestliže jsou všichni lidé v tomto vĕku ménĕ inteligentní, nešťastní a rozrušení šúdrové, jak mohou porozumĕt Absolutní Pravdĕ nebo smyslu života? Samotný Pán říká v Bhagavad-gítĕ (4.7):

yadā yadā hi dharmasya
glānir bhavati bhārata
abhyutthānam adharmasya
tadātmānaṁ sṛjāmy aham

„Kdykoliv a kdekoliv nastává úpadek náboženství a začíná převládat bezbožnost, ó potomku Bháraty, v té dobĕ Osobnĕ sestoupím.“

Před mnoha sty a tisíci lety se Pán Kršna zjevil jako Dévahúti- -putra Kapila. Jeho otcem byl Kardama Muni. Když Kapiladéva vyrostl, Jeho otec podle védského zvyku přijal sannjás a opustil domov, aby mohl rozvíjet duchovní život. Človĕk by nemĕl trčet po celý svůj život v tomto hmotném svĕtĕ. Pañcāśordhvaṁ vanaṁ vrajet. Podle Véd má být společnost rozdĕlena na čtyři ášramy a čtyři varny a tento systém je třeba dodržovat velice důslednĕ. Kardama Muni byl následovníkem Véd, a když jeho syn Kapiladéva dospĕl, svĕřil svoji manželku do jeho rukou a odešel z domova.

O Kapiladévovi je řečeno: kapilas tattva-saṅkhyātā bhagavān. Pán Kapila je Bhagaván. Dnes se stal Bhagaván levnou záležitostí, protože je tohoto slova zneužíváno, ale skutečným Bhagavánem nemůže být žádný obyčejný človĕk. Avajānanti māṁ mūḍhāḥ: jelikož se Bhagaván Šrí Kršna zjevil jako obyčejný človĕk, hlupáci a blázni (múdhové) Ho považují za obyčejného človĕka. Jak říká Kršna Samotný v Bhagavad-gítĕ (7.13):

tribhir guṇamayair bhāvair
ebhiḥ sarvam idaṁ jagat
mohitaṁ nābhijānāti mām
ebhyaḥ param avyayam

„Celý svĕt je okouzlen třemi kvalitami hmotné přírody (dobrem, vášní a nevĕdomostí), ale nezná Mne, Jenž stojím nepomíjivý nad tĕmito kvalitami.“

Kršnovi mohou porozumĕt jen nĕkteří mahátmové, velké duše. Ardžuna vĕdĕl, že Kršna je Nejvyšší Osobnost Božství, třebaže hrál roli jeho důvĕrného přítele. Ardžuna již dokonalé poznání mĕl, ale Kršna ho poučil v náš prospĕch. Ardžuna požádal Kršnu o rady, které jsou nyní k dispozici celé lidské společnosti. Po vyslechnutí Bhagavad-gíty Ardžuna oslovil Kršnu jako paraṁ brahma paraṁ dhāma    —    „Nejvyšší Brahman a nejvyšší útočištĕ“.

Všechny živé bytosti jsou ve skutečnosti Brahman, duše. Nejsme tato tĕla. Uvĕdomit si, že „já jsem Brahman“, ahaṁ brahmāsmi, je skutečná seberealizace. Podle védské kultury musí človĕk pochopit, že není toto tĕlo, nýbrž Brahman. Človĕk by nemĕl zůstat v nevĕdomosti jako pes nebo kočka a myslet si: „Já jsem toto tĕlo, já jsem Američan, já jsem Ind, já jsem bráhman nebo kšatrija, já jsem hinduista nebo muslim,“ atd. To jsou všechno tĕlesná označení. Získá-li človĕk duchovní poznání, pochopí, že „já jsem Brahman“, ahaṁ brahmāsmi. Tomu se říká realizace Brahmanu. Brahmanem se nestaneme pomocí nĕjakých cvičení. Zlato je zlato, i když je třeba na povrchu zašpinĕné nĕjakou hlínou, která jistĕ může být smyta. My jsme také všichni Brahman, duše, ale z nĕjakého důvodu jsme se dostali do styku s hmotnými prvky (bhūmir āpo 'nalo vāyuḥ) a získali jsme tyto tĕlesné obaly. Následkem toho si myslíme: „Já jsem toto tĕlo.“ To je nevĕdomost, a pokud nebudeme osvíceni duchovním poznáním, zůstane náš život podobný zvířecímu.

Porozumĕt naší duchovní totožnosti je naše dharma. Konečný cíl dharmy popisuje Kršna v Bhagavad-gítĕ (18.66). Sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja: „Zanech všech druhů náboženství a odevzdej se jen Mnĕ.“ My jsme si po celé Zemi vytvořili tolik dharem    —    hinduistickou dharmu, muslimskou dharmu, křesťanskou dharmu. To jsou všechno vytvořené dharmy, ale skutečná dharma je dojít k závĕru, že Šrí Kršna je vším. Šrí Kršna říká opĕt v Bhagavad-gítĕ (7.19):

bahūnāṁ janmanām ante
jñānavān māṁ prapadyate
vāsudevaḥ sarvam iti
sa mahātmā sudurlabhaḥ

„Po mnoha zrozeních a smrtích se človĕk, jenž je vpravdĕ obdařen poznáním, odevzdá Mnĕ, vĕda, že Já jsem příčinou všech příčin a všeho, co existuje. Taková duše je velmi vzácná.“

Hnutí pro vĕdomí Kršny je určeno k šíření tohoto poselství. Nekážeme náboženský systém nĕjaké sekty, ale skutečné náboženství, skutečnou dharmu. Dharmaṁ tu sākṣād bhagavat-praṇītam     —    nikdo pořádnĕ neví, co je to dharma a nikdo nemůže dharmu nĕjak umĕle vytvořit. Dharma představuje zákony Nejvyšší Bytosti. Nikdo si nemůže vymyslet zákony státu    —    ty určuje vláda. Nejjednodušší definicí dharmy je, že jsou to zákony Nejvyšší Bytosti. Nejvyšší Bytost neboli Bůh je jeden a Jeho zákony jsou také jedny. Jak mohou existovat různé dharmy? Různé dharmy vznikají díky nevĕdomosti, kvůli které si lidé myslí, že jejich dharma je hinduistická, muslimská, křesťanská či nĕjaká jiná. Ne. Zlato je zlato. Má-li křesťan nĕjaké zlato, stane se z nĕj křesťanské zlato? Zlato zůstane zlatem, ať již ho vlastní hinduista, muslim nebo křesťan. Z příkazu Nejvyšší Osobnosti Božství je jasné, že dharma znamená odevzdat se Nejvyšší Bytosti. To je bhāgavata- -dharma a všichni by se mĕli naučit, jak se odevzdat Bohu. Bůh je jeden; nemohou existovat dva Bozi. Kdyby mezi sebou museli soupeřit, pak by to znamenalo, že to nejsou Bozi. V dnešní dobĕ můžeme najít Boha v každé ulici, ale Kršna není tímto druhem Boha. On je Nejvyšším Bohem. Kršna Samotný říká v Bhagavad- -gítĕ (7.7):

mattaḥ parataraṁ nānyat
kiñcid asti dhanañjaya
mayi sarvam idaṁ protaṁ
sūtre maṇi-gaṇā iva

„Ó Dhanaňdžajo, nic vyššího nade Mne není. Vše na Mnĕ spočívá jako perly navlečené na šňůře.“

Smyslem hnutí pro vĕdomí Kršny je informovat všechny, že nikdo není vyšší než Kršna, Bůh. Jelikož mnoho mladých Američanů a Evropanů naštĕstí neví nic o samozvaných bozích, zapojili se do tohoto autorizovaného hnutí pro vĕdomí Kršny s velkou upřímností. Kṛṣṇas tu bhagavān svayam    —    Šrí Kršna znamená Bůh, Bhagaván. My pouze říkáme: „Zde je Bůh, Šrí Kršna.“ Mnoho mladých Američanů a Evropanů to vzalo dostatečnĕ vážnĕ a dĕlají pokroky ve vĕdomí Kršny. Mnozí lidé byli velmi překvapeni, když se z Američanů a Evropanů stali velcí oddaní, kteří tančí v extázi. Jak je možné, že udĕlali tak velký pokrok? Přijali s dostatečnou vážností pokyn kṛṣṇas tu bhagavān svayam. Dotkneme-li se ohnĕ vĕdomĕ nebo nevĕdomĕ, bude pokaždé pálit. Oheň nepřestane pálit jen proto, že se ho dotklo dítĕ. Tito lidé ze Západu se dotkli ohnĕ a ten jako oheň také působí.

Ācāryopāsanam    —    tento výrok (kṛṣṇas tu bhagavān svayam) není vymyšlený. Přijali ho všichni áčárjové v učednické posloupnosti. Dokonce i Šankaráčárja, který je impersonalista, přijal Kršnu jako Nejvyšší Osobnost Božství. Stejnĕ Kršnu přijali také Rámánudžáčárja, Madhváčárja, Višnusvámí, Nimbárka, Šrí Čaitanja Maháprabhu a Jeho následovníci. Všichni přijali Kršnu jako Nejvyššího, tak jako Ardžuna. To je nejjednodušší metoda. Není třeba spekulovat: „Kdo je Bůh? Kde je Bůh?“ Proč to hloupé hledání? Zde je Bůh    —    Kršna. Může nás napadnout, že Kršnu nemůžeme vidĕt. Kršna se však může zjevit v podobĕ Své energie. Kámen samozřejmĕ není Bůh, ale je jen dalším projevem Boží energie. Svĕtlo a teplo nejsou oheň, ale bez ohnĕ nemůže být ani svĕtlo, ani teplo. V tomto smyslu se svĕtlo a teplo neliší od ohnĕ. Tento hmotný svĕt je jako svĕtlo a teplo nejvyššího ohnĕ.

ekadeśa-sthitasyāgner
jyotsnā vistāriṇī yathā
parasya brahmaṇaḥ śaktis
tathedam akhilaṁ jagat

„Stejnĕ jako oheň šíří svoji záři všude, i když hoří na jednom místĕ, tak Nejvyšší Osobnost Božství, Parabrahman, šíří Své energie po celém vesmíru.“ (Višnu Purána 1.22.53)

Slunce je na jednom místĕ a jeho svĕtlo a teplo se šíří po celé sluneční soustavĕ. Kdykoliv vnímáme svĕtlo a teplo, uvĕdomujeme si přítomnost slunce. Jelikož svĕtlo a teplo může vnímat každý, Kršna říká v Bhagavad-gítĕ (7.8): prabhāsmi śaśi-sūryayoḥ     —    „Jsem svĕtlo slunce a mĕsíce.“ Lidé říkají: „Můžete mi ukázat Boha?“, ale nechápou, že vlastnĕ Boha vidí neustále. Lidé v tomto vĕku jsou hloupí a nedokážou pochopit, že mohou vnímat přítomnost Boha, když vidí Jeho energii.

Oddaní v hnutí pro vĕdomí Kršny uctívají Kršnu. Jak se pozná oddaný? Oddaný se pozná podle toho, že se přestal zajímat o hmotný požitek: bhaktiḥ pareśānubhavo viraktir anyatra ca (Šrímad-Bhágavatam 11.2.42). Studenti v Haré Kršna hnutí nechodí do kin, restaurací a klubů, nekouří ani nepijí. V Evropĕ a v Americe jsou všechny tyto vĕci velice levné a snadno dostupné, ale tito mladí lidé se o nĕ nezajímají. Radĕji sedí třeba i na holé podlaze a učí se o Kršnovi. Proč? Protože se skutečnĕ vzdali hmotného svĕta. Když se človĕku začne protivit hmotný požitek, je to známkou pokroku v duchovním životĕ. Duchovní život neznamená přijmout sannjás a pak kouřit a pít čaj. Človĕk se musí přestat zajímat o hmotný život a hmotné činnosti. Musí se vĕnovat pouze poznání o Bohu, Nejvyšší Bytosti, a sloužit Mu. Ve Šrímad-Bhágavatamu (5.5.1) stojí:

nāyaṁ deho deha-bhājāṁ nṛloke
kaṣṭān kāmān arhate viḍ-bhujāṁ ye

„Z mnoha živých bytostí, jež přijaly hmotná tĕla v tomto svĕtĕ, by ty šťastné duše, které byly obdařeny lidskou životní podobou, nemĕly dnem a nocí pracovat pouze pro smyslový požitek, jenž je dostupný dokonce i psům a prasatům pojídajícím výkaly.“ Slovo viḍ-bhujām znamená „pojídači výkalů“. Prasata dnem a nocí tvrdĕ pracují, aby se mohla najíst výkalů, a jelikož výkaly obsahují chemikálie, hydrofosfáty, prase zesílí, ztloustne a začne si užívat sexu. Lidský život není určen pro napodobování života prasat, ale pro tapasju, odříkání:

tapo divyaṁ putrakā yena sattvaṁ
śuddhyed yasmād brahma-saukhyaṁ tv anantam

„Moji drazí chlapci, človĕk by se mĕl radĕji vĕnovat pokání a odříkání, aby dosáhl duchovní úrovnĕ oddané služby. Tím se jeho srdce očistí, a když dospĕje do tohoto postavení, získá vĕčný, blažený život, který je transcendentální hmotnému štĕstí a nikdy nekončí.“ (Šrímad-Bhágavatam 5.5.1)

To je smysl védské civilizace. Společenský systém varnášrama- -dharmy, který tvoří bráhmani, kšatrijové, vaišjové, šúdrové, grhasthové, vánaprasthové, brahmačáríni a sannjásíni, je určený k postupnému rozvíjení poznání o Bohu. Cílem různých varen a ášramů je uctívat Nejvyššího Pána. Človĕk může získat toto poznání prostřednictvím varnášramského systému, který připouští rozdĕlení společnosti na různé třídy. Když jde malé dítĕ do školy, začne v první třídĕ, pak půjde do druhé, do třetí, do čtvrté a tak dále. Tímto způsobem bude dĕlat postupný pokrok.

Přijme-li lidská společnost varnášrama-dharmu, může se postupnĕ přiblížit k realizaci Brahmanu. Každý se narodí jako šúdra, a všichni se proto musí podrobit náležité výchovĕ. Slovo dvija znamená „dvojzrozený“. Poprvé se človĕk narodí z lůna své matky a druhé zrození mu umožní jeho duchovní mistr a védské poznání. Védské poznání je matkou a duchovní mistr je otcem. Když je človĕk dvojzrozený (dvija), dostane od svého duchovního mistra posvátnou šňůru a začne se učit o duchovním životĕ. Pak je mu dovoleno číst védskou literaturu. Stane se tedy synem védských písem. Nigama-kalpa-taror galitaṁ phalam     —    Šrímad-Bhágavatam je jádrem védské kultury. Je jako strom přání a my si z nĕho můžeme utrhnout, cokoliv chceme. Védské poznání je dokonalé a chceme-li ho získat, musíme se odevzdat pravému guruovi (tad-vijñānārthaṁ sa gurum evābhigacchet).

V tomto vĕku je naneštĕstí všechno převráceno naruby. Lidé zapomínají na cíl života a v takových dobách přichází Nejvyšší Pán Osobnĕ. Nejvyšší Pán sestupuje ze soucitu k nám, protože si přeje více než my sami, abychom se vrátili zpátky domů, zpátky k Bohu. Jsme naprosto nevĕdomí a o království Boha nemáme ani ponĕtí. Nevíme, jak se tam dostat a jak být šťastní. To jsme zapomnĕli. Proto Kršna čas od času přichází nebo posílá čisté oddané jako Své zástupce. Nĕkdy přichází Osobnĕ a nĕkdy posílá Svou inkarnaci.

Kapiladéva je inkarnací Nejvyšší Osobnosti, Kršny. Kapilas tattva-saṅkhyātā bhagavān ātma-māyayā. Slovo māyā neznamená jen „iluze“, ale také „náklonnost“ a „energie“. Když Kršna přichází, všechny Jeho energie přicházejí s Ním. Nemusí sestupovat. My musíme přijmout určitý druh tĕla, protože jsme k tomu donuceni, ale na Kršnu se to nevztahuje. V současnosti mám lidské tĕlo, ale nemohu si na nĕj dĕlat nárok i v budoucnosti. V příštím životĕ obdržíme tĕlo podle své karmy, nikoliv podle své vůle. Človĕk si nemůže dĕlat nároky na místo nejvyššího soudce, pokud pro to nemá dostatečné vzdĕlání. Nejprve se musí kvalifikovat. Když se kvalifikuje, může se stát polobohem (devatā) jako Indra nebo Čandra, nebo se může stát kočkou nebo prasetem. To vše závisí na naší karmĕ neboli činnostech (karmaṇā daiva-netreṇa). Když však sestupuje Kršna nebo Jeho inkarnace, nezískávají tĕla podle zákonů karmy. Nejvyšší Pán je nad tĕmito zákony a je zcela nezávislý. Ātma-māyayā. Nejvyšší Pán přichází prostřednictvím Své vlastní energie    —    není donucen vnĕjší energií. Když vladař navštíví vĕzení, nikdo ho k tomu nenutí. Není považován za odsouzence, ale jde se z vlastní vůle podívat, jak se vĕci mají. Je-li však obyčejný človĕk poslán do vĕzení, jde tam z donucení, protože mu byl dokázán nĕjaký přečin. Zločinec si může myslet, že je na stejné úrovni jako vladař a právĕ tak si hlupáci a blázni nĕkdy myslí, že Kršna je jedním z nich. Avajānanti māṁ mūḍhā mānuṣīṁ tanum āśritam. Moudrý človĕk ví, že když Kršna nebo Jeho inkarnace sestupuje do hmotného svĕta, uchovává si Své transcendentální postavení Nejvyššího Pána. Není obyčejným človĕkem a není nucen karmou sestoupit do hmotného svĕta. Nejvyšší Pán přichází ze Své vlastní vůle. Paraṁ bhāvam ajānantaḥ. Darebáci nechápou, kdo je Kršna, a proto si myslí, že je obyčejný človĕk. Kršna Samotný říká v Bhagavad-gítĕ (7.3):

manuṣyāṇāṁ sahasreṣu
kaścid yatati siddhaye
yatatām api siddhānāṁ
kaścin māṁ vetti tattvataḥ

„Z mnoha tisíců lidí snad jen jeden usiluje o dokonalost a z tĕch, kdo dokonalosti dosáhli, Mne stĕží jeden zná pravdivĕ.“

Porozumĕt Kršnovi tedy není tak jednoduché. Kršna říká, že z mnoha tisíců lidí se jeden může stát siddha, seberealizovaný, a pouze jeden z mnoha seberealizovaných Mu může porozumĕt. Je to pro nás velká milost, že se Kršna Samotný zjevil jako Šrí Čaitanja Maháprabhu a dal nám tak jednoduchou metodu, prostřednictvím které můžeme Kršnovi porozumĕt. Jakou? Musíme o Kršnovi jednoduše naslouchat. To je vše. Proto jsme otevřeli tolik středisek po celém svĕtĕ.

śṛṇvatāṁ sva-kathāḥ kṛṣṇaḥ
puṇya-śravaṇa-kīrtanaḥ
hṛdy antaḥ-stho hy abhadrāṇi
vidhunoti suhṛt satām

„Šrí Kršna, Osobnost Božství, sídlící jako Paramátmá v srdci každého, je dobrodincem pravdomluvných oddaných a zprošťuje srdce oddaného, dychtícího naslouchat Jeho poselství, všech tužeb po hmotném požitku. Jsou-li poselství Pána správnĕ vyslyšena a přednesena, jsou sama o sobĕ příznivá.“

Nasloucháním o Kršnovi se očistíme. Naslouchat slovům o Kršnovi znamená stýkat se s Kršnou. Tímto způsobem můžeme dovést svůj život k dokonalosti.