KAPITOLA TŘICÁTÁ: Transcendentální zábavy Rádhy a Krišny

Rozdíl mezi bĕžnými náboženskými činnostmi a oddanou službou je obrovský. Pomocí náboženských obřadů lze docílit hospodářského rozvoje, smyslového požitku nebo osvobození (splynutí s Nejvyšším), ale výsledky transcendentální oddané služby se od tĕchto pomíjivých výhod zcela liší. Oddaná služba Pánu je vždy svĕží a dává stále vĕtší transcendentální potĕšení. Proto je propastný rozdíl mezi výsledky získanými oddanou službou a náboženskými obřady. Velká duchovní energie zvaná jaḍādhiṣṭhātrī či mahāmāyā, která je správkyní hmotného svĕta, polobozi jako vedoucí jednotlivých oddĕlení jeho správy i výtvory vnĕjší energie Nejvyššího Pána nejsou ničím jiným než převrácenými odrazy Pánova majestátu. Polobozi jsou vykonavatelé příkazů Nejvyššího Pána a pomáhají spravovat hmotné stvoření. V Brahma- saṁhitĕ je řečeno, že činnosti svrchovanĕ mocné správkynĕ Durgy jsou pouze stínovými náznaky jednání Nejvyššího Pána. Slunce funguje jako oko Nejvyššího Pána a Brahmá je jako Jeho odražené svĕtlo. Všichni polobozi včetnĕ samotné vnĕjší energie Durgádéví a všichni vedoucí jednotlivých oddĕlení vesmírné správy jsou tedy pouhými služebníky Nejvyššího Pána v hmotném svĕtĕ.

V duchovním svĕtĕ působí jiná energie   —   vyšší, duchovní neboli vnitřní energie, která jedná pod vedením yogamāyi, která je vnitřní silou Nejvyššího Pána. Rovnĕž jedná pod Jeho vedením, ale v duchovním svĕtĕ. Jestliže se živá bytost nechá namísto mahāmāyi řídit yogamāyou, postupnĕ se z ní stane oddaný Krišny. Ale ti, kdo se ucházejí o hmotné bohatství a hmotné štĕstí, se svĕřují do péče hmotné energie, mahāmāyi, či hmotných polobohů, jako je Pán Śiva a další. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu se můžeme dočíst, že když si gópí z Vrindávanu přály získat Krišnu za manžela, modlily se za splnĕní své touhy k duchovní energii, yogamāyi. V knize Sapta-śatī se naproti tomu píše o králi Surathovi a kupci jménem Samádhi, kteří uctívali mahāmāyu, aby nabyli hmotného bohatství. Nikdo by tedy nemĕl yogamāyu a mahāmāyu nesprávnĕ ztotožňovat.

Jelikož Pán je na absolutní úrovni, Jeho svaté jméno se od Nĕho samotného neliší. Nejvyšší Pán má různá jména, která mají různé významy a která vyhovují různým účelům. Je například znám pod jménem Paramátmá – Nadduše, Brahman – Nejvyšší Absolutno, Srištikartá – Stvořitel, Nárájan – transcendentální Pán, Krišna, Rukminí- raman – manžel Rukminí nebo Gópínáth – Pán gópí. Má tedy různá jména a ta vyjadřují Jeho různé role. Ve svém aspektu stvořitele je Nejvyšší Pán jiný než v aspektu Nárájana. Nĕkterá jména Pána jako stvořitele jsou výmysly materialistických lidí. Pochopením jména stvořitele nelze plnĕ realizovat podstatu Nejvyšší Osobnosti Božství, protože hmotné stvoření je dílem Pánovy vnĕjší energie. Pojetí Boha jako stvořitele se tedy týká pouze Jeho vnĕjšího rysu. Když nazveme Nejvyššího Pána Brahmanem, nemůžeme zase chápat Jeho šestero bohatství. To na úrovni realizace Brahmanu nelze v plné míře vnímat, a proto se jedná o neúplné poznání Nejvyššího Pána. Ani realizace Paramátmy neboli Nadduše není úplným poznáním Nejvyšší Osobnosti Božství, neboť všudypřítomná povaha Nejvyššího Pána představuje pouze část Jeho majestátu.

Dokonce i transcendentální vztah, který prožívá oddaný Nárájana na Vaikuntĕ, je neúplný, protože postrádá realizaci vztahu s Krišnou na Gólóce Vrindávanu. Oddaní Krišny nenacházejí v oddané službĕ Nárájanovi potĕšení, protože oddaná služba Krišnovi je natolik přitažlivá, že Jeho oddaní nechtĕjí uctívat žádnou jinou podobu Pána. Proto gópí z Vrindávanu nerady vidí Krišnu jako manžela Rukminí a také Mu nikdy neříkají Rukminí-raman. Ve Vrindávanu se Krišnovi říká Rádhákrišna neboli Krišna patřící Šrímatí Rádhárání. Ač v bĕžném smyslu jsou manžel Rukminí a Krišna Rádhy na téže úrovni, v duchovním svĕtĕ tato jména vyjadřují odlišná pochopení různých aspektů Krišnovy transcendentální osobnosti. Pokud nĕkdo smazává rozdíly mezi jmény Rukminí-raman, Rádhá-raman, Nárájan či jakýmkoliv jiným jménem Nejvyššího Pána, dopouští se chyby zvané rasābhāsa, smĕšování odlišných nálad. Zkušení oddaní toto smĕšování, které odporuje závĕrům čisté oddané služby, nepřijmou.

Ačkoliv Šrí Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, sám ztĕlesňuje veškerou skvĕlost a krásu, když je mezi dívkami z Vradži, říká se Mu Gópídžana-vallabha. Žádní oddaní nemohou vychutnávat krásu Nejvyššího Pána více než vradžské dívky. Śrīmad-Bhāgavatam (10.33.6) potvrzuje, že Krišna, syn Dévakí, je sice vrcholem skvĕlosti a krásy, ale mezi gópími vypadá jako velkolepý drahokam zasazený v božském, mistrovsky zhotoveném šperku ze zlata. Pán Čaitanja uznal tento popis za svrchovanou realizaci Nejvyššího Pána jako milovníka, ale přesto požádal Rámánandu Ráje, aby šel ještĕ dál.

Jakmile Rámánanda Ráj uslyšel tuto žádost, prohlásil, že to je poprvé, co ho nĕkdo požádal, aby ve snaze poznat Krišnu zašel ještĕ dál než ke gópím. Uvedl tedy, že mezi vradžskými dívkami a Krišnou nepochybnĕ existuje transcendentální důvĕrnost, ale že nejdokonalejším ze všech vztahů je milostná láska mezi Rádhárání a Krišnou. Žádný obyčejný človĕk nedokáže porozumĕt extatické transcendentální lásce mezi Rádhárání a Krišnou; nepochopí ani transcendentální náladu lásky mezi Krišnou a gópími. Pokud se však snaží následovat příklad gópí, může sám dospĕt na nejvyšší úroveň transcendentální lásky. Proto by mĕl každý, kdo chce dosáhnout transcendentálního stupnĕ dokonalosti, kráčet ve stopách vradžských dívek a chovat se jako služebná, která pomáhá gópím.

Pán Čaitanja projevil náladu Šrímatí Rádhárání, kterou pociťovala, když s Ní navázal styk Šrí Krišna z Dváraky. Tuto transcendentální lásku nemůže žádný obyčejný človĕk zažívat, a proto by nikdo nemĕl napodobovat stádium nejvyšší dokonalosti, jež projevil Čaitanja Maháprabhu. Pokud si však nĕkdo přeje být v této společnosti, může kráčet ve stopách gópí. V Padma Purāṇĕ je řečeno, že stejnĕ jako Krišna miluje Rádhárání, má také velice rád Její jezírko zvané Rádhá-kund. Rádhárání je jediná gópí, kterou má Krišna radĕji než všechny ostatní. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.30.28) je také uvedeno, že Rádhárání a gópí prokazují Pánu tu nejdokonalejší láskyplnou službu, kterou Ho tak tĕší, že Pán nikdy nechce Šrímatí Rádhárání opustit.

Když Čaitanja Maháprabhu poslouchal, jak Rámánanda Ráj hovoří o milostném pomĕru Krišny s Rádhárání, řekl: „Prosím, pokračuj dál. Neustávej.“ Řekl také, že vychutnává popisy milostných vztahů mezi Krišnou a gópími s velkým potĕšením. „Je to jako kdyby z tvých rtů plynula řeka nektaru,“ prohlásil. Rámánanda Ráj dále upozornil na to, že když Krišna tančil mezi gópími, pomyslel si: „Já vůbec nevĕnuji zvláštní pozornost Rádhárání.“ Mezi ostatními gópími se Rádhárání nedostávalo příliš lásky určené jen pro Ni, a proto Ji Krišna z místa, kde probíhal tanec rāsa, unesl a projevil Jí mimořádnou přízeň. Poté, co Rámánanda Ráj vyložil Pánu Čaitanjovi toto, pravil: „Teď si vychutnejme transcendentální milostné zábavy Krišny a Rádhy, které nemají v hmotném svĕtĕ obdoby.“

Rámánanda Ráj tedy pokračoval ve svých popisech. Jednou při tanci rāsa Rádhárání náhle odešla, jako by se nahnĕvala, že se Jí nedostává zvláštní pozornosti. Krišna si Ji přál vidĕt, aby se naplnil smysl tance rāsa, ale protože Ji nikde nevidĕl, velice posmutnĕl a vydal se Ji hledat. Jeden verš v Gīta-govindĕ uvádí, že nepřítel Kansy, Krišna, rovnĕž zatoužil po milostných hrátkách se ženami, a proto si jednoduše Rádhárání odvedl a ostatní vradžské dívky opustil. Rádháránina nepřítomnost Krišnu velice soužila a proto Ji začal úzkostlivĕ hledat na březích Jamuny. Když Ji nikde nenašel, uchýlil se do vrindávanských křovin a naříkal. Rámánanda Ráj podotkl, že rozmluva o významu tĕchto dvou veršů z Gīta-govindy (3.1 - 2) človĕku umožňuje vychutnat ten nejintenzívnĕjší nektar milostného vztahu Krišny a Rádhy. Přestože s Krišnou tančilo mnoho gópí, Krišna chtĕl zvláštĕ tančit s Rádhárání. Bĕhem tance rāsa se expandoval tak, že byl mezi každými dvĕma gópími zároveň, ale především byl s Rádhárání. Jí se však Krišnovo chování nelíbilo. V Ujjvala-nīlamaṇi je popsáno: „Milostné vztahy se vyvíjejí, jako když se plazí had. U mladých milenců se střídá dvojí rozpoložení mysli   –   odůvodnĕné a bezdůvodné.“ Když se tedy Rádhárání rozzlobila, že Jí není vĕnována zvláštní péče, a opustila místo tance rāsa, Krišnu Její nepřítomnost naplnila žalem. Dokonalost tance rāsa byla úplná díky přítomnosti Rádhárání, a bez Ní byl celý tanec pro Krišnu zkažený. Proto Ji šel hledat. Když Ji poté, co prohledal nĕkolik míst, stále nenacházel, byl velmi nešťastný. Z toho vidíme, že se Krišna nemohl tĕšit ze své energie blaženosti ani uprostřed všech gópí. S Rádhárání se však cítil spokojenĕ.

Když Rámánanda Ráj vylíčil transcendentální lásku mezi Krišnou a Rádhárání, Pán Čaitanja doznal: „Přišel jsem za tebou proto, abych pochopil transcendentální láskyplné vztahy mezi Krišnou a Rádhou, a nyní jsem uspokojen tvým pĕkným výkladem. Chápu z nĕho, jak vypadá nejvyšší stádium Jejich lásky.“ Přesto Pán Čaitanja požádal Rámánandu Ráje, aby vysvĕtlil ještĕ nĕco víc: „Jaké jsou transcendentální rysy Krišny a Rádhárání a jaká je transcendentální povaha Jejich vzájemných citů? V čem spočívá Jejich vzájemná láska? Budu ti velice zavázán, když Mi to vše laskavĕ vyložíš. Nikdo jiný než ty to nedovede popsat.“

„Já nevím nic,“ odpovĕdĕl Rámánanda Ráj se vší pokorou. „Říkám jen to, co mi Ty vkládáš na jazyk. Vím, že jsi sám Krišna, ale přitom ode mĕ s chutí nasloucháš o Krišnovi. Proto mi prosím promiň, pokud se vyjadřuji chybnĕ. Snažím se jen říkat to, k čemu mĕ vedeš.“

„Já jsem májávádský sannjásí,“ protestoval Pán Čaitanja, „a nemám žádné poznání o transcendentálních rysech oddané služby. Vznešeným vlivem Sárvabhaumy Bhattáčárji se Mi vyjasnila mysl a nyní se snažím pochopit povahu oddané služby Pánu Krišnovi. Bhattáčárja Mi doporučil navštívit tebe, abych Krišnovi porozumĕl. Řekl Mi: Rámánanda Ráj je jediná osoba, která o lásce ke Krišnovi nĕco ví. Přišel jsem tedy za tebou na doporučení Sárvabhaumy Bhattáčárji. Proto se prosím nezdráhej a povĕz Mi všechno o důvĕrných zábavách Rádhy s Krišnou.“

Takto se Pán Čaitanja stavĕl před Rámánandou Rájem do podřízeného postavení. To je velice důležité. Ten, kdo má vážný zájem pochopit transcendentální povahu Krišny, musí vyhledat osobu, kterou zdobí vĕdomí Krišny. Nemĕl by být pyšný na svůj hmotný původ, hmotné jmĕní, hmotné vzdĕlání a krásu a tĕmito přednostmi se snažit podmanit si mysl pokročilého studenta vĕdomí Krišny. Ten, kdo se takto obrací na osobu vĕdomou si Krišny a myslí si, že tím na ni zapůsobí, má o této vĕdĕ klamné představy. K osobĕ s vĕdomím Krišny je třeba přistupovat s veškerou pokorou a klást jí závažné otázky. Pokud k ní nĕkdo přichází s vyzývavým postojem, pak mu tato vznešená, Krišny si vĕdomá osoba nemůže poskytnout žádné služby. Vyzývavý a namyšlený človĕk nemůže od osoby vĕdomé si Krišny nic získat; jednoduše zůstane na úrovni hmotného vĕdomí. I když se Pán Čaitanja narodil v ušlechtilé bráhmanské rodinĕ a byl v nejvyšším, dokonalém stádiu sannjásu, svým chováním přesto ukázal, že ani vznešená osoba se nemá zdráhat přijmout ponaučení od Rámánandy Ráje, přestože Rámánanda vystupoval jako hospodář se společenským postavením nižším než bráhmanským.

Pán Čaitanja tak jasnĕ ukázal, že upřímný student se nikdy nestará o to, zda se jeho duchovní učitel narodil ve vznešené bráhmanské či kšatrijské rodinĕ nebo zda je sannjásí, brahmačárí nebo cokoliv jiného. Každého, kdo je schopen učit vĕdĕ o Krišnovi, je třeba přijmout jako gurua.