Skip to main content
Knihovna » Śrīmad-Bhāgavatam » Zpěv devátý: Osvobození » KAPITOLA DEVÁTÁ

Śrīmad-bhāgavatam 9.9.32

Verš

yady ayaṁ kriyate bhakṣyas
tarhi māṁ khāda pūrvataḥ
na jīviṣye vinā yena
kṣaṇaṁ ca mṛtakaṁ yathā

Synonyma

yadi — jestliže; ayam — tento brāhmaṇa; kriyate — je přijat; bhakṣyaḥ — jako jídlo; tarhi — potom; mām — mě; khāda — sněz; pūrvataḥ — dříve; na — ne; jīviṣye — budu žít; vinā — bez; yena — něhož (mého manžela); kṣaṇam ca — ani na okamžik; mṛtakam — mrtvé tělo; yathā — jako.

Překlad

“Bez svého manžela nemůžu žít ani na okamžik. Jestliže ho chceš sníst, sněz raději nejprve mě, protože bez něho nejsem o nic lepší než mrtvé tělo.”

Význam

Ve védské kultuře existuje zvyklost zvaná satī či saha-maraṇa, kdy žena umírá se svým manželem. Po smrti muže vstoupí jeho manželka dobrovolně na pohřební hranici spalující jeho tělo. V tomto verši vyjadřuje manželka brāhmaṇy pocity přirozené pro tuto kulturu. Žena bez manžela je jako mrtvé tělo. Proto musí být každá dívka ve védské kultuře vdaná. Za to je zodpovědný otec. Je možné dát dívku darem a manžel může mít více než jednu ženu, ale každá dívka musí být vdaná. To je védská kultura. Žena vždy na někom závisí-v dětství na otci, v mládí na manželovi a ve stáří na svých dospělých synech. Podle Manu-saṁhity nemá být nikdy nezávislá. Nezávislost pro ženu znamená život plný utrpení. Mnoho dívek dnešní doby není vdaných a myslejí si o sobě, že jsou úplně svobodné, ale jejich život je nešťastný. Zde vidíme příklad, kdy žena cítila, že bez svého manžela není nic jiného než mrtvé tělo.