Śrīmad-bhāgavatam 9.6.7
Verš
mṛgān hatvā kriyārhaṇān
śrānto bubhukṣito vīraḥ
śaśaṁ cādad apasmṛtiḥ
Synonyma
tathā — v souladu s tímto pokynem; iti — takto; saḥ — Vikukṣi; vanam — do lesa; gatvā — jdoucí; mṛgān — zvěř; hatvā — zabíjející; kriyā-arhaṇān — vhodná pro yajñu při obřadu śrāddha; śrāntaḥ — když se unavil; bubhukṣitaḥ — a hladový; vīraḥ — hrdina; śaśam — zajíce; ca — také; ādat — snědl; apasmṛtiḥ — zapomínající (že maso bylo určeno k obětování).
Překlad
Poté se Ikṣvākuův syn Vikukṣi odebral do lesa a zabil mnoho zvířat vhodných k obětování. Když na něho však padla únava a hlad, zapomněl se a jednoho zabitého zajíce snědl.
Význam
Je zřejmé, že kṣatriyové zabíjeli v lese zvířata, jejichž maso se hodilo k obětování během určité yajñi. Oběť předkům při obřadu śrāddha je rovněž yajña, a právě při ní bylo možné obětovat maso získané lovem v lese. V současném věku Kali je to však zakázáno. Śrī Caitanya Mahāprabhu v této souvislosti citoval verš z Brahma-vaivarta Purāṇy:
sannyāsaṁ pala-paitṛkam
devareṇa sutotpattiṁ
kalau pañca vivarjayet
“V tomto věku Kali je zakázáno pět činů — obětovat koně, obětovat krávu, přijmout sannyās, obětovat předkům maso a plodit děti s manželkou svého bratra.” Slovo pala-paitṛkam se vztahuje na obětování masa předkům. Dříve byla tato oběť dovolena, ale v tomto věku je zakázána. V Kali-yuze umí každý lovit zvířata, ale většina lidí jsou śūdrové, nikoliv kṣatriyové. Podle védských pravidel však bylo pouze kṣatriyům dovoleno lovit, zatímco śūdrové mohli jíst maso poté, co obětovali kozu nebo jiné méně významné zvíře před božstvem bohyně Kālī či podobných polobohů. Obecně není pojídání masa úplně zakázáno; určitá třída lidí může za jistých okolností a dodržování určitých pravidel maso jíst. Jíst hovězí maso je však přísně zakázáno všem. V Bhagavad-gītě Kṛṣṇa sám mluví o ochraně krav (go-rakṣyam). Někteří lidé mohou vzhledem ke svému postavení a pokynům śāster maso jíst, ale nikdy ne maso krav. Kravám musí být poskytována veškerá ochrana.