Śrīmad-bhāgavatam 9.4.65
Verš
prāṇān vittam imaṁ param
hitvā māṁ śaraṇaṁ yātāḥ
kathaṁ tāṁs tyaktum utsahe
Synonyma
ye — ti Moji oddaní, kteří; dāra — manželka; agāra — dům; putra — děti, synové; āpta — příbuzní, společnost; prāṇān — dokonce i život; vittam — bohatství; imam — to vše; param — dosažení nebeských planet nebo splynutí s Brahmanem; hitvā — vzdávající se (veškerých těchto cílů a předmětů); mām — u Mě; śaraṇam — útočiště; yātāḥ — když přijali; katham — jak; tān — jich; tyaktum — mohu se zříci; utsahe — mohu být do něčeho takového nadšený (to není možné).
Překlad
“Čistí oddaní se vzdávají svých domovů, manželek, dětí, příbuzných, bohatství, a dokonce i svých životů, jen aby Mi mohli sloužit, bez jakékoliv touhy po zlepšení své hmotné situace v tomto či příštím životě. Jak bych se jich tedy mohl kdy zříci?”
Význam
Nejvyšší Pán je uctíván slovy brahmaṇya-devāya go-brāhmaṇa- hitāya ca. Je příznivcem brāhmaṇů. Durvāsā Muni byl nepochybně vznešený brāhmaṇa, ale byl neoddaný, a proto nedokázal obětovat vše oddané službě. Velcí mystičtí yogīni se zajímají hlavně sami o sebe. Důkazem toho je, že když Durvāsā Muni stvořil démona, aby zabil Mahārāje Ambarīṣe, král zůstal nehybně stát a modlil se k Nejvyšší Osobnosti Božství. Spoléhal výhradně na Pána. Když však Durvāsu Muniho z Pánovy svrchované vůle pronásledovala Sudarśana cakra, vyvedlo ho to z míry natolik, že prchal po celém světě a hledal úkryt v každém koutě vesmíru. Nakonec se ze strachu o život obrátil na Pána Brahmu, Pána Śivu a posléze i na Nejvyšší Osobnost Božství. Tolik si hleděl svého vlastního těla, že chtěl zabít tělo vaiṣṇavy. Postrádal tedy dobrou inteligenci. Jak může Nejvyšší Osobnost Božství vysvobodit někoho neinteligentního? Pán se snaží poskytovat veškerou ochranu svým oddaným, kteří se vzdali všeho proto, aby Mu mohli sloužit.
Dalším sdělením tohoto verše je, že připoutanost k domovu, manželce, dětem, přátelství, společnosti a lásce (dārāgāra-putrāpta) není tím, co by člověku získalo přízeň Nejvyšší Osobnosti Božství. Ten, kdo je připoutaný k domácímu krbu a touhám po hmotném požitku, se nemůže stát čistým oddaným. Někdy má čistý oddaný možná určitý návyk nebo je přitahován k manželce, dětem a domovu, ale zároveň chce sloužit Nejvyššímu Pánu, jak nejlépe umí. Pán kvůli němu podnikne zvláštní kroky, aby odebral předměty jeho nesprávné připoutanosti, a tím ho zbavil ulpívání na ženě, domovu, dětech, přátelích a tak dále. To je zvláštní milost, kterou projevuje svému oddanému, aby ho přivedl zpátky domů, zpátky k Bohu.