SB 9.13.11

devā ūcuḥ
videha uṣyatāṁ kāmaṁ
locaneṣu śarīriṇām
unmeṣaṇa-nimeṣābhyāṁ
lakṣito 'dhyātma-saṁsthitaḥ
Překlad slovo od slova: 
devāḥ ūcuḥ — polobozi řekli; videhaḥ — bez hmotného těla; uṣyatām — žij; kāmam — jak si přeješ; locaneṣu — před zraky; śarīriṇām — těch, kteří mají hmotná těla; unmeṣaṇa-nimeṣābhyām — buď viditelný nebo neviditelný, jak chceš; lakṣitaḥ — viděný; adhyātma-saṁsthitaḥ — v duchovním těle.
Překlad: 
Polobozi řekli: “Nechť Mahārāja Nimi žije bez hmotného těla. Nechť žije v duchovním těle jako osobní společník Nejvyšší Osobnosti Božství a je pro obyčejné lidi v hmotných tělech viditelný či neviditelný, jak si bude přát.”
Význam: 

Polobozi chtěli, aby Mahārāja Nimi obživl, ale on nechtěl přijmout další hmotné tělo. Jelikož se na ně světci obrátili s naléhavou žádostí, dali mu za daných okolností požehnání, že bude moci žít ve svém duchovním těle. V představách obyčejných lidí obvykle existují dva druhy duchovních těl. Někdy se pojmem “duchovní tělo” rozumí tělo ducha. Bezbožný člověk, který zemře po životě plném hříšných činností, někdy bývá odsouzen k tomu, že nemůže dostat hrubohmotné tělo z pěti prvků, ale musí žít v jemnohmotném těle složeném z mysli, inteligence a ega. Jak je však vysvětleno v Bhagavad-gītě, oddaní mohou opustit hmotné a získat duchovní tělo, nedotčené hrubou ani jemnou hmotou (tyaktvā dehaṁ punar janma naiti mām eti so 'rjuna). Polobozi tedy dali králi Nimimu požehnání, že bude moci setrvávat v čistě duchovním těle, prostém všeho hrubohmotného i jemnohmotného znečištění.

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, může být viditelný nebo neviditelný podle své transcendentální touhy a podobně oddaný, který je jīvan-mukta, se může dle vlastního přání nechat vidět nebo ne. Bhagavad-gītā uvádí: nāhaṁ prakāśaḥ sarvasya yoga-māyā-samāvṛtaḥ-Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, se neukazuje každému—obyčejný člověk Ho nevidí. Ataḥ śrī-kṛṣṇa-nāmādi na bhaved grāhyam indriyaiḥ-Kṛṣṇu, Jeho jméno, slávu, vlastnosti a vše, co k Němu náleží, nelze poznat hmotným způsobem. Nikdo nemůže Kṛṣṇu vidět, není-li duchovně pokročilý (sevonmukhe hi jihvādau). Schopnost vidět Ho tedy zcela závisí na Kṛṣṇově milosti. Stejná výsada-být viditelný nebo neviditelný podle vlastního přání-byla udělena Mahārājovi Nimimu. Žil tak ve svém původním duchovním těle jako společník Nejvyšší Osobnosti Božství.