Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 8.3.1

Verš

śrī-bādarāyaṇir uvāca
evaṁ vyavasito buddhyā
samādhāya mano hṛdi
jajāpa paramaṁ jāpyaṁ
prāg-janmany anuśikṣitam

Synonyma

śrī-bādarāyaṇiḥ uvāca — Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl; evam — takto; vyavasitaḥ — rozhodnutá; buddhyā — za pomoci inteligence; samādhāya — pro soustředění; manaḥ — mysl; hṛdi — ve vědomí nebo v srdci; jajāpa — recitoval; paramam — svrchovanou; jāpyam — mantru, kterou se naučil od velkých oddaných; prāk-janmani — v minulém životě; anuśikṣitam — praktikovanou.

Překlad

Śrī Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Potom král slonů, Gajendra, svou dokonalou inteligencí ustálil mysl v srdci a pronesl mantru, kterou se naučil ve svém minulém životě jako Indradyumna a kterou si milostí Kṛṣṇy zapamatoval.

Význam

Schopnost pamatovat si popisuje Bhagavad-gītā (6.43-44):

tatra taṁ buddhi-saṁyogaṁ
labhate paurva-dehikam
yatate ca tato bhūyaḥ
saṁsiddhau kuru-nandana
pūrvābhyāsena tenaiva
hriyate hy avaśo ’pi saḥ

Tyto verše ujišťují, že i když člověk, který se zapojí do oddané služby, poklesne, nebude tím degradován — dostane se do postavení, ve kterém si časem opět vzpomene na Nejvyšší Osobnost Božství. Jak bude vysvětleno později, Gajendra byl dříve králem Indradyumnou, který se v dalším životě z určitého důvodu stal králem slonů. Nyní byl Gajendra v nebezpečí, a přestože měl jiné tělo než lidské, vzpomněl si na stotru, kterou zpíval ve svém minulém životě. Yatate ca tato bhūyaḥ saṁsiddhau kuru-nandana. Aby Kṛṣṇa umožnil živé bytosti dosáhnout dokonalosti, dává jí možnost znovu si na Něho vzpomenout. Zde je důkaz — i když se král slonů, Gajendra, ocitl v nebezpečí, byla to pro něj příležitost vzpomenout si na svou dřívější oddanou službu, a díky tomu ho Nejvyšší Pán ihned zachránil.

Proto je nutné, aby všichni oddaní, kteří rozvíjejí vědomí Kṛṣṇy, zpívali pravidelně nějakou mantru. Rozhodně je nutné zpívat mantru Hare Kṛṣṇa, což je mahā-mantra neboli “velká mantra”, a také pravidelně zpívat cintāmaṇi-prakara-sadmasu nebo Nṛsiṁha stotru (ito nṛsiṁhaḥ parato nṛsiṁho yato yato yāmi tato nṛsiṁhaḥ). Každý oddaný by měl praktikovat pronášení určité mantry, aby ji zpíval dokonale. Když pak i v tomto životě nerozvine dokonalé duchovní vědomí, v příštím životě na vědomí Kṛṣṇy nezapomene, ani kdyby se stal zvířetem. Oddaný se má samozřejmě snažit dovést své vědomí Kṛṣṇy k dokonalosti v tomto životě, neboť jen když porozumí Kṛṣṇovi a Jeho pokynům, může se po opuštění tohoto těla vrátit domů, zpátky k Bohu. Dokonce i když z nějakého důvodu poklesne, jeho rozvoj vědomí Kṛṣṇy nepřijde nikdy nazmar. Například Ajāmila jako chlapec pod vedením svého otce zpíval jméno Nārāyaṇa, ale později, jako mladý muž, poklesl a stal se z něj opilec, sukničkář, zloděj a darebák. Jelikož však pronášel Nārāyaṇovo jméno, když volal na svého syna, jemuž dal jméno Nārāyaṇa, dostal se na duchovní úroveň, přestože se dopouštěl hříšných činností. Proto bychom za žádných okolností neměli zapomenout zpívat Hare Kṛṣṇa mantru. Pomůže nám to v největším nebezpečí, jak uvidíme na příkladu Gajendry.