SB 8.19.12

apaśyann iti hovāca
mayānviṣṭam idaṁ jagat
bhrātṛ-hā me gato nūnaṁ
yato nāvartate pumān
Překlad slovo od slova: 
apaśyan — neschopný Ho spatřit; iti — takto; ha uvāca — řekl; mayā — mnou; anviṣṭam — byl prohledán; idam — veškerý; jagat — vesmír; bhrātṛ- — Pán Viṣṇu, který zabil bratra; me — mého; gataḥ — musel odejít; nūnam — jistě; yataḥ — odkud; na — ne; āvartate — vrací se; pumān — osoba.
Překlad: 
Když Hiraṇyakaśipu Pána nikde neviděl, řekl: “Prohledal jsem celý vesmír, ale Viṣṇua, který zabil mého bratra, jsem nenašel. Musel tedy jistě odejít na místo, odkud se nikdo nevrací. (Jinými slovy — je nyní určitě mrtvý.)”
Význam: 

Ateisté se obvykle drží buddhistického filozofického závěru, že po smrti je se vším konec. Hiraṇyakaśipu jakožto ateista uvažoval také tímto způsobem. Jelikož Pána Viṣṇua neviděl, myslel si, že je mrtvý. I dnes vyznává mnoho lidí filozofii, že Bůh je mrtvý. Ale Bůh není nikdy mrtvý. Dokonce ani živá bytost, která je částí Boha, nikdy neumírá. Na jāyate mriyate vā kadācit — “Pro duši neexistuje zrození či smrt.” To je výrok Bhagavad-gīty (2.20). Ani obyčejná živá bytost se nikdy nerodí a neumírá. Co tedy říci o Nejvyšší Osobnosti Božství, hlavní ze všech živých bytostí? Ajo 'pi sann avyayātmā (Bg. 4.6). Pán i živá bytost jsou nezrozené a nezanikající osoby. Hiraṇyakaśipu se tedy ve svém závěru, že Viṣṇu je mrtvý, mýlil.

Slova yato nāvartate pumān poukazují na existenci duchovního království, ze kterého se — pokud tam živá bytost odejde — již nikdy nevrátí do hmotného světa. To rovněž potvrzuje Bhagavad-gītā (4.9): tyaktvā dehaṁ punar janma naiti mām eti so 'rjuna. Po hmotné stránce každá živá bytost zemře; smrt je nevyhnutelná. Ale zatímco karmī, jñānī a yogīni se po smrti vracejí do hmotného světa, pro bhakty to neplatí. Není-li ovšem bhakta úplně dokonalý, i on se znovu narodí v hmotném světě, ale ve velmi vznešeném postavení — buď v bohaté rodině, nebo v rodině těch nejčistších brāhmaṇů (śucīnāṁ śrīmatāṁ gehe), jen aby dokončil svůj rozvoj duchovního vědomí. Ti, kdo plně rozvinuli vědomí Kṛṣṇy a jsou prosti hmotných tužeb, se vracejí do sídla Nejvyšší Osobnosti Božství (yad gatvā na nivartante tad dhāma paramaṁ mama). Zde je uvedena stejná skutečnost: yato nāvartate pumān. Ten, kdo odejde zpátky domů, zpátky k Bohu, se do hmotného světa nevrátí.