Sloka 1:

Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Když Vāmanadeva, Nejvyšší Osobnost Božství, slyšel Baliho Mahārāje takto příjemně mluvit, byl velmi spokojen, neboť jeho slova se shodovala s náboženskými zásadami. Proto ho Pán začal chválit.

Sloka 2:

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Ó králi, jsi navýsost vznešený, neboť tvými rádci jsou bráhmanští potomci Bhṛgua a pokyny pro příští život ti dává tvůj děd, pokojný a úctyhodný Prahlāda Mahārāja. Tvá slova jsou naprosto pravdivá a dokonale se shodují s náboženskou etiketou. Odpovídají mravům tvé rodiny a zvětšují tvoji slávu.

Sloka 3:

Vím, že ještě nikdo z těch, kdo se narodili v tvém rodu, nebyl přízemní ani lakomý. Nikdo neodmítl nabídnout milodar brāhmaṇům, a pokud to slíbil, nikdy své slovo neporušil.

Sloka 4:

Ó králi Bali, tvá dynastie ještě nikdy nezplodila bezcharakterního krále, který by odmítl dát na svatých místech milodar brāhmaṇům nebo bojovat na bojišti proti kṣatriyům, pokud o to byl požádán. Sláva tvé dynastie je umocněna přítomností Prahlāda Mahārāje, který připomíná nádherný měsíc na nebi.

Sloka 5:

Právě ve tvé dynastii se zrodil Hiraṇyākṣa, který jen s kyjem v ruce, sám a bez pomoci, putoval po celé Zemi, aby dobyl všechny světové strany. Žádný z hrdinů, jež potkal, se mu nemohl vyrovnat.

Sloka 6:

Když Pán Viṣṇu ve své inkarnaci kance zachraňoval Zemi z oceánu Garbhodaka, Hiraṇyākṣa se před Ním objevil, a Pán ho zabil. Byl to krutý boj a Pán s velkými obtížemi nakonec zvítězil. Když později přemýšlel o neobyčejné Hiraṇyākṣově udatnosti, cítil se vskutku vítězoslavně.

Sloka 7:

Jakmile se Hiraṇyakaśipu doslechl o smrti svého bratra rukou Viṣṇua, nanejvýš rozhněvaný se vydal do Viṣṇuova sídla s úmyslem Ho zabít.

Sloka 8:

Pán Viṣṇu, nejlepší z mystiků, který zná běh času, sledoval Hiraṇyakaśipua, jenž se blížil s trojzubcem v ruce jako zosobněná smrt, a uvažoval takto.

Sloka 9:

Hiraṇyakaśipu Mě bude pronásledovat všude, kam půjdu, tak jako smrt pronásleduje všechny živé bytosti. Udělám tedy lépe, když vstoupím do jeho srdce — pak Mě neuvidí, jelikož je schopen vidět jen to, co je vně.

Sloka 10:

Pán Vāmanadeva pokračoval: Ó králi démonů, poté, co se Pán Viṣṇu takto rozhodl, vstoupil do těla svého nepřítele Hiraṇyakaśipua, který se k Němu nezadržitelně hnal. V subtilním těle, o jakém Hiraṇyakaśipu neměl ani ponětí, vnikl Pán Viṣṇu, plný úzkosti, společně s dechem do jeho nosní dírky.

Sloka 11:

Když Hiraṇyakaśipu viděl, že Viṣṇuovo sídlo je prázdné, začal Pána Viṣṇua hledat všude. Rozhněván tím, že Ho nevidí, hlasitě řval a prohledával celý vesmír: povrch Země, vyšší planetární soustavy, všechny strany, jeskyně a moře. Přesto však tento největší z hrdinů Viṣṇua nikde nespatřil.

Sloka 12:

Když Hiraṇyakaśipu Pána nikde neviděl, řekl: “Prohledal jsem celý vesmír, ale Viṣṇua, který zabil mého bratra, jsem nenašel. Musel tedy jistě odejít na místo, odkud se nikdo nevrací. (Jinými slovy — je nyní určitě mrtvý.)”

Sloka 13:

Hiraṇyakaśipuův hněv vůči Pánu Viṣṇuovi trval až do jeho smrti. Jiní lidé s tělesným pojetím života se hněvají jen na základě falešného ega a mocného vlivu nevědomosti.

Sloka 14:

Tvůj otec Virocana, syn Mahārāje Prahlāda, měl velice rád brāhmaṇy. Přestože dobře věděl, že to polobozi za ním přišli v šatech brāhmaṇů, na jejich žádost jim věnoval délku svého života.

Sloka 15:

Ty sám dodržuješ zásady, jimiž se řídily velké osobnosti v postavení brāhmaṇů žijících rodinným životem, tvoji předkové a velcí hrdinové, kteří jsou nesmírně proslulí svými vznešenými činnostmi.

Sloka 16:

Ó králi Daityů, žádám Vaše Veličenstvo, pocházející z tak šlechetného rodu a schopné štědře rozdávat milodary, pouze o tři kroky země podle míry Mých kroků.

Sloka 17:

Ó králi, vládce celého vesmíru, přestože jsi velice štědrý a můžeš Mi dát tolik země, kolik si budu přát, nechci od tebe víc, než je nutné. Učený brāhmaṇa, který od druhých přijímá jen takové milodary, jaké odpovídají jeho potřebám, se nezaplétá do hříšného jednání.

Sloka 18:

Bali Mahārāja pravil: Ó synu brāhmaṇy, Tvá slova se vyrovnají pokynům starších a učených osob. Jsi však jen chlapec a nemáš dostatek inteligence. Nejsi proto příliš prozíravý co se týče Tvého vlastního zájmu.

Sloka 19:

Jakožto vládce všech tří částí vesmíru Ti mohu dát celý ostrov. Přišel jsi, abys mě o něco požádal, a uspokojil jsi mě svými příjemnými slovy, ale žádáš jen o tři kroky země. Nejsi tedy příliš inteligentní.

Sloka 20:

Ó malý chlapče, ten, kdo ke mně přijde o něco žebrat, by již neměl mít o co žádat někde jinde. Jestliže tedy chceš, můžeš mě požádat o tolik země, kolik Ti stačí k zaopatření s ohledem na Tvé potřeby.

Sloka 21:

Nejvyšší Pán řekl: Můj milý králi, ani souhrn všeho, co je ve třech světech a je příjemné smyslům, nemůže uspokojit toho, kdo své smysly neumí ovládat.

Sloka 22:

Kdybych se nespokojil s třemi kroky země, jistě bych se nespokojil ani s vlastnictvím jednoho ze sedmi ostrovů, složeného z devíti varṣ. I kdyby Mi patřil celý jeden ostrov, dělal bych si naděje na získání dalších.

Sloka 23:

Slyšeli jsme, že i když mocní králové jako Mahārāja Pṛthu a Mahārāja Gaya získali sedm dvīpů, spokojení nebyli a jejich touhy neměly konce.

Sloka 24:

Člověk by se měl spokojit s tím, co získá na základě svých minulých činů, neboť nespokojenost nemůže nikdy přinést štěstí. Ten, kdo se neovládá, nebude šťastný, ani když bude vlastnit celé tři světy.

Sloka 25:

Hmotné bytí je příčinou nespokojenosti s naplňováním chtivých tužeb a získáváním více a více peněz. To vede k pokračování hmotného života, doprovázeného opakovaným zrozením a smrtí. Ten, kdo se však spokojí s tím, co získá řízením osudu, je způsobilý pro vysvobození z hmotné existence.

Sloka 26:

Brāhmaṇa, který je vždy spokojený se vším, co mu poskytne prozřetelnost, je stále více osvětlován duchovní silou, ale duchovní síla nespokojeného brāhmaṇy slábne, tak jako uhasíná oheň, zalévaný vodou.

Sloka 27:

Proto si od tebe, ó králi, který jsi nejlepší z dárců, žádám pouze tři kroky země. Tento dar Mě velmi potěší, vždyť štěstí znamená být plně spokojený s tím, co je absolutně nezbytné.

Sloka 28:

Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Když Nejvyšší Pán k Balimu takto promluvil, Bali Mahārāja se usmál a řekl Mu: “Dobrá. Vezmi si, co si přeješ.” Pak vzal nádobu s vodou, na potvrzení svého slibu, že Vāmanadevovi daruje zemi, kterou si přál.

Sloka 29:

Śukrācārya, nejlepší z mudrců, prohlédl záměr Pána Viṣṇua a neprodleně promluvil ke svému žákovi, který se chystal dát Pánu Vāmanadevovi vše.

Sloka 30:

Śukrācārya řekl: Ó synu Virocany, tento brahmacārī v podobě trpaslíka je přímo nehynoucí Nejvyšší Osobnost Božství, Viṣṇu. Aby splnil zájmy polobohů, zjevil se tak, že přijal Kaśyapu Muniho za svého otce a Aditi za svou matku.

Sloka 31:

Nevíš ani, jakému nebezpečí se vystavuješ tím, že jsi Mu slíbil darovat zemi. Myslím, že tento slib pro tebe není vůbec prospěšný a velmi démonům uškodí.

Sloka 32:

Tato osoba, která falešně vystupuje jako brahmacārī, je ve skutečnosti Nejvyšší Osobnost Božství, Hari, který přišel v této podobě, aby ti vzal všechnu zemi, bohatství, krásu, moc, slávu a vzdělání. Poté, co ti to vše odebere, dá to tvému nepříteli Indrovi.

Sloka 33:

Slíbil jsi Mu jako milodar tři kroky země, ale až Mu je dáš, zabere tři světy. Jsi hlupák! Nevíš, jak velkou chybu jsi udělal. Poté, co odevzdáš vše Pánu Viṣṇuovi, ti nezbydou prostředky na vlastní živobytí. Z čeho budeš žít?

Sloka 34:

Vāmanadeva nejdřív jedním krokem zabere tři světy, pak udělá druhý krok a zabere vše v meziplanetárním prostoru a pak zvětší své vesmírné tělo a zabere úplně všechno. Kde Mu nabídneš místo pro třetí krok?

Sloka 35:

Nebudeš schopen splnit svůj slib a myslím si, že za to tě čeká věčný pobyt v pekle.

Sloka 36:

Učenci nechválí dobročinnost, která ohrožuje vlastní živobytí. Rozdávat milodary, provádět oběti, askezi nebo plodonosné činnosti může ten, kdo se dovede náležitě zaopatřit. (Pro toho, kdo není schopen se postarat sám o sebe, to nepřichází v úvahu.)

Sloka 37:

Proto má člověk s plným poznáním rozdělit své nahromaděné jmění na pět dílů — na náboženství, dobrou pověst, bohatství, smyslový požitek a na zajištění členů své rodiny. Potom bude šťastný v tomto i příštím světě.

Sloka 38:

Možná námitka je, že už jsi dal svůj slib a nemůžeš ho odmítnout. Ó nejlepší z démonů, přijmi ode mě důkaz z Bahvṛca-śruti, který říká, že slib je platný, pokud byl uveden slovem oṁ, v opačném případě neplatí.

Sloka 39:

Védy uvádějí, že dobré plody a květy stromu, kterým je tělo, jsou jeho skutečnou úrodou. Pokud však tělesný strom neexistuje, není možné tyto plody a květy získat. I když se tělo zakládá na nepravdě, žádné plody a květy se bez pomoci tělesného stromu neobjeví.

Sloka 40:

Když je strom vyvrácen, spadne na zem a okamžitě začne usychat. Když se podobně člověk nestará o tělo, které pokládá za neskutečné—jinými slovy, když je nepravda vymýcena — tělo nepochybně odumře.

Sloka 41:

Pronášením slova “oṁ” se člověk odděluje od svého pěněžního jmění. Osvobozuje se tak od připoutanosti k penězům, neboť se jich vzdává. Být bez peněz není příliš příjemné, neboť v takové situaci člověk nemůže splnit své touhy. Užitím slova “oṁ” v podstatě zchudne. Zvláště když dá milodar chudákovi či žebrákovi, nepomůže mu to v seberealizaci ani smyslovém požitku.

Sloka 42:

Bezpečným krokem tedy je říci “Ne”. Ačkoliv je to podvod, zajistí člověku plnou ochranu a vzbudí soucit druhých, což poskytne dokonalou příležitost od nich získat peníze pro sebe. Pokud se však někdo stále vymlouvá, že nic nemá, je odsouzen — je mrtvý, přestože ještě žije, anebo by měl být zabit, dokud ještě dýchá.

Sloka 43:

Lež při lichocení ženě s cílem si ji podmanit, v žertu, při svatebním obřadu, pro opatřování živobytí, v nebezpečné situaci, při ochraně krav a bráhmanské kultury nebo pro záchranu člověka z rukou nepřítele, se nikdy neodsuzuje.