Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 7.9.25

Verš

kutrāśiṣaḥ śruti-sukhā mṛgatṛṣṇi-rūpāḥ
kvedaṁ kalevaram aśeṣa-rujāṁ virohaḥ
nirvidyate na tu jano yad apīti vidvān
kāmānalaṁ madhu-lavaiḥ śamayan durāpaiḥ

Synonyma

kutra — kde; āśiṣaḥ — požehnání; śruti-sukhāḥ — jimž je příjemné naslouchat; mṛgatṛṣṇi-rūpāḥ — jako fata morgána na poušti; kva — kde; idam — toto; kalevaram — tělo; aśeṣa — neomezené; rujām — nemocí; virohaḥ — místo zrodu; nirvidyate — nasytí se; na — ne; tu — ale; janaḥ — lidé; yat api — ačkoliv; iti — takto; vidvān — takzvaní učení filozofové, vědci a politici; kāma-analam — planoucí oheň chtivých tužeb; madhu-lavaiḥ — kapkami medu (štěstí); śamayan — ovládající; durāpaiḥ — velice obtížné získat.

Překlad

Každá živá bytost v tomto hmotném světě touží po nějakém budoucím štěstí, což je totéž jako fata morgána na poušti. Kde je na poušti voda? Kde je štěstí v hmotném světě? A pokud jde o toto tělo — jaká je jeho hodnota? Je pouze zdrojem různých nemocí. Takzvaní filozofové, vědci a politici to dobře vědí, a přesto usilují o dočasné štěstí. Štěstí je velice obtížně dosažitelné; oni však nedokáží ovládat své smysly, a proto se honí za takzvaným štěstím hmotného světa a nikdy nedospějí ke správnému závěru.

Význam

V jedné bengálské písni se zpívá: “Postavil jsem si tento dům, abych byl šťastný, ale bohužel vypukl požár a vše spálil na popel.” Tato slova zobrazují povahu hmotného štěstí. Každý to ví, ale přesto lidé plánují, jak naslouchat nebo uvažovat o něčem příjemném. Všechny jejich plány budou bohužel časem zničeny. Mnoho politiků připravovalo plány na vybudování celých říší a na svrchovanost a vládu nad světem, ale všechny jejich plány a říše — a dokonce i politiky samotné — přemohl čas. Každý by si měl od Prahlāda Mahārāje vzít poučení z toho, jak činnostmi těla zaměřenými na smyslový požitek usilujeme o takzvané dočasné štěstí. Všichni vytváříme nové a nové plány, které znovu a znovu selhávají. Měli bychom proto s tímto plánováním přestat.

Rozšiřováním plánů na smyslový požitek nemůžeme dosáhnout sebeuspokojení, stejně jako nemůžeme uhasit planoucí oheň, budeme-li do něj neustále lít ghí. Planoucím ohněm je bhava-mahā-dāvāgni, lesní požár hmotné existence. Ten vzniká sám od sebe, aniž by ho někdo založil. Chceme být šťastní v hmotném světě, ale to nebude nikdy možné; pouze budeme zvětšovat planoucí oheň tužeb. Své touhy nemůžeme uspokojit myšlenkami a plány založenými na iluzi; musíme následovat pokyny Pána Kṛṣṇy: sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja. Pak budeme šťastní. Jinak budeme ve jménu štěstí jen dále trpět.