Śrīmad-bhāgavatam 7.9.19
Verš
nārtasya cāgadam udanvati majjato nauḥ
taptasya tat-pratividhir ya ihāñjaseṣṭas
tāvad vibho tanu-bhṛtāṁ tvad-upekṣitānām
Synonyma
bālasya — malého dítěte; na — ne; iha — v tomto světě; śaraṇam — útočiště (ochrana); pitarau — otec a matka; nṛsiṁha — ó můj Pane Nṛsiṁhadeve; na — ani; ārtasya — toho, kdo trpí nějakou nemocí; ca — také; agadam — lék; udanvati — ve vodě oceánu; majjataḥ — toho, kdo se topí; nauḥ — loď; taptasya — toho, kdo trpí hmotným neštěstím; tat-pratividhiḥ — protiopatření (vymyšlené k zastavení utrpení hmotné existence); yaḥ — to, co; iha — v tomto hmotném světě; añjasā — snadno; iṣṭaḥ — přijaté (jako lék); tāvat — podobně; vibho — ó můj Pane, ó Nejvyšší; tanu-bhṛtām — živých bytostí, které přijaly hmotná těla; tvat-upekṣitānām — které přehlížíš a nepřijímáš.
Překlad
Můj Pane Nṛsiṁhadeve, ó Nejvyšší! Vtělené duše, o něž se nezajímáš a nestaráš, nemohou kvůli tělesnému pojetí života udělat nic, co by zlepšilo jejich situaci. Žádná opatření, která přijmou, byť i dočasně prospěšná, nemají trvalý účinek. Například otec a matka nemohou ochránit své dítě, lékař a léky nemohou ulevit trpícímu pacientovi a loď nemůže zachránit člověka topícího se v oceánu.
Význam
V hmotném světě vždy existuje snaha vyvarovat se různých druhů utrpení prostřednictvím rodičovské péče, léků proti rozmanitým nemocem a záchranných prostředků na vodě, ve vzduchu a na zemi, ale nic z toho neskýtá záruku ochrany. Tyto věci mohou být dočasně prospěšné, avšak trvalý prospěch nepřinášejí. Přítomnost otce a matky nemůže ochránit dítě před smrtelným úrazem, nemocí a dalšími druhy utrpení. Nikdo nemůže pomoci; dokonce ani rodiče. Konečným útočištěm je Pán, a ten, kdo se uchýlí k Němu, je ochráněn. To je zaručené. V Bhagavad-gītě (9.31) Pán říká: kaunteya pratijānīhi na me bhaktaḥ praṇaśyati — “Ó synu Kuntī, směle vyhlas, že Můj oddaný nebude nikdy zničen.” Pokud tedy člověka nechrání Pánova milost, žádné opatření nebude účinné. Proto bychom měli plně záviset na bezpříčinné milosti Pána. V souvislosti se svými povinnostmi musíme samozřejmě přijímat i jiná opatření, ale toho, jemuž Nejvyšší Osobnost Božství nevěnuje pozornost, nemůže ochránit nikdo. V tomto hmotném světě se každý snaží bránit před ničivým vlivem hmotné přírody, ale ta z konečného hlediska všechny zcela ovládá. I když se tedy takzvaní filozofové a vědci snaží překonat vliv hmotné přírody, nejsou toho schopni. V Bhagavad-gītě (13.9) Kṛṣṇa říká, že skutečné utrpení hmotného světa je čtvero: janma-mṛtyu-jarā-vyādhi (zrození, smrt, stáří a nemoc). V dějinách světa se nikomu nepodařilo toto čtvero utrpení, vnucené hmotnou přírodou, překonat. Prakṛteḥ kriyamāṇāni guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ; příroda (prakṛti) je tak mocná, že nikdo nemůže překonat její přísné zákony. Takzvaní vědci, filozofové, náboženští představitelé a politici by proto měli učinit závěr, že sami nemohou dát lidem to, co potřebují. Měli by rozvinout mohutnou propagandu, kterou by probudili obyvatelstvo a povznesli je na úroveň vědomí Kṛṣṇy. Náš skromný pokus propagovat po celém světě hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je jediným opatřením, které může přinést pokojný a šťastný život. Nikdy nemůžeme být šťastní bez milosti Nejvyššího Pána (tvad-upekṣitānām). Pokud budeme i nadále jednat proti vůli našeho svrchovaného otce, nebudeme v tomto hmotném světě nikdy šťastní, ve vyšších ani v nižších planetárních soustavách.