KAPITOLA DEVÁTÁ

Prahlāda uklidňuje Pána Nṛsiṁhadeva modlitbami

Tato kapitola popisuje, jak Prahlāda Mahārāja na Brahmův pokyn uklidnil Pána, který byl po zabití Hiraṇyakaśipua nesmírně rozhněvaný.

Když byl Hiraṇyakaśipu zabit, Pán byl i nadále plný hněvu, a polobozi v čele s Pánem Brahmou Ho nedokázali uklidnit. Dokonce ani matka Lakṣmī, bohyně štěstí a stálá společnice Nārāyaṇa, se před Pána Nṛsiṁhadeva neopovážila předstoupit. Tehdy Pán Brahmā požádal Prahlāda Mahārāje, aby šel a utišil Pánův hněv. Prahlāda Mahārāja se vůbec nebál, jelikož měl naprostou důvěru, že Nṛsiṁhadeva, jeho pán, je mu příznivě nakloněn. S velkou vážností přistoupil k lotosovým nohám Pána a složil Mu uctivé poklony. Pán Nṛsiṁhadeva, který měl Prahlāda Mahārāje velmi rád, položil ruku na jeho hlavu, a díky tomu, že se ho Pán dotkl, Prahlāda okamžitě nabyl duchovního poznání (brahma-jñāna). Přednesl tedy Pánu modlitby vycházející z úplného duchovního poznání a úplné extáze oddanosti. Následuje učení, které vyslovil v podobě svých modliteb.

Prahlāda řekl: “Nejsem pyšný na to, že dokáži pronášet modlitby k Nejvyšší Osobnosti Božství. Pouze přijímám za své útočiště Pánovu milost, protože bez oddanosti nelze Pána usmířit. Nikdo nemůže uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství pouze vznešeným původem či velkým bohatstvím, učeností, askezí nebo mystickou silou. Nic z toho Nejvyššího Pána nikdy netěší — Jeho nemůže potěšit nic jiného než čistá oddaná služba. Dokonce i když je neoddaný brāhmaṇou, který se honosí dvanácti bráhmanskými vlastnostmi, nemůže být Pánovi příliš drahý, zatímco je-li ten, kdo se narodil v rodině pojídačů psů, oddaný, Pán jeho modlitby přijme. Pán nepotřebuje ničí modlitby, ale pokud se k Němu oddaný modlí, sám z toho má velký prospěch. Nevědomí lidé narození v nízko postavených rodinách tedy mohou Pánu upřímně věnovat procítěné modlitby a Pán je přijme. Jakmile člověk opěvuje Pána svými modlitbami, nachází se okamžitě na úrovni Brahmanu.”

Pán Nṛsiṁhadeva se nezjevil jen pro osobní prospěch Prahlāda, ale ve prospěch celé lidské společnosti. Jeho nelítostná podoba může neoddanému připadat příšerná, ale oddanému je Pán vždy příznivě nakloněn, stejně jako ve svých jiných podobách. Podmíněný život v hmotném světě je ve skutečnosti strašný; oddaný se také nebojí ničeho jiného. Strach z hmotné existence vzniká kvůli falešnému egu. Konečným cílem života každé živé bytosti je proto dosáhnout postavení služebníka Pánova služebníka. Strasti živých bytostí v hmotném světě mohou být odstraněny jedině milostí Pána. I když jsou zde takzvaní hmotní ochránci, jako je Pán Brahmā a ostatní polobozi, nebo dokonce i vlastní otec, nechrání-li člověka Nejvyšší Osobnost Božství, jsou bezmocní. Ten, kdo však bezvýhradně přijal útočiště u lotosových nohou Pána, může být před náporem hmotné přírody zachráněn. Každá živá bytost by se proto měla odpoutat od takzvaného hmotného štěstí a za každou cenu přijmout útočiště u Pána. To je poslání lidského života. Nechat se přitahovat smyslovým požitkem je pošetilost. To, zda je člověk oddaným Pána či neoddaným, nezávisí na jeho zrození ve vysoce či nízko postavené rodině. Dokonce ani Pán Brahmā a bohyně štěstí nemohou získat úplnou přízeň Nejvyššího Pána, ale oddanému je taková oddaná služba velice snadno dostupná. Pán udílí svou milost rovnocenně každému, bez ohledu na jeho vysoké či nízké postavení. Prahlāda Mahārāja se stal vznešeným oddaným díky požehnání od Nārady Muniho. Pán vždy chrání oddaného před impersonalisty a voidisty. Je v srdci všech bytostí v podobě Nadduše, aby jim poskytoval ochranu a veškerý prospěch. Proto někdy zabíjí a jindy chrání. Neměli bychom Pána vinit za nějaká nedopatření. To, že v tomto hmotném světě vidíme rozmanité druhy života, je Jeho plán. Každý z nich je z konečného hlediska projevem Jeho milosti.

I když se celý vesmírný projev od Pána neliší, přesto se zároveň hmotný svět liší od duchovního. Jedině milostí Nejvyššího Pána můžeme pochopit, jakým způsobem podivuhodná hmotná příroda jedná. Například Pán Brahmā přišel sice na svět z lotosového květu, který vyrostl z břicha Garbhodakaśāyī Viṣṇua, ale po svém narození nevěděl, co má dělat. Napadli ho dva démoni, Madhu a Kaiṭabha, kteří ukradli védské poznání, ale Pán je zabil a poznání svěřil Pánu Brahmovi. V každém věku se Pán zjevuje mezi polobohy, lidskými bytostmi, zvířaty, světci a vodními živočichy. Všechny tyto inkarnace přicházejí chránit oddané a zabíjet démony, ale toto zabíjení a chránění není výrazem předpojatosti Nejvyššího Pána. Podmíněná duše je neustále přitahována vnější energií, a proto podléhá chtíči a chamtivosti a trpí v podmínkách daných hmotnou přírodou. Pánova bezpříčinná milost vůči Jeho oddanému je jediným prostředkem, jak se vymanit z hmotné existence. Ten, kdo se věnuje oslavování Pánových činností, se nikdy nebojí hmotného světa, zatímco ten, kdo Pána takto oslavovat nedokáže, neustále naříká.

Ti, kdo se zajímají o tiché uctívání Pána v ústraní, mohou sami dosáhnout vysvobození, ale čistého oddaného vždy rmoutí, když vidí ostatní trpět. Nestará se proto o vlastní osvobození a neustále káže oslavováním Pána. Proto se Prahlāda Mahārāja snažil kázáním vysvobodit své spolužáky a nikdy nemlčel. Přestože jsou mlčení, podstupování askeze, studium védské literatury, konání obřadů, život v ústraní, recitování japy a meditace o transcendenci uznávanými prostředky k dosažení vysvobození, věnují se jim neoddaní nebo podvodníci, kteří chtějí žít na úkor druhých. Avšak čistý oddaný, který s takovými podvodnými činnostmi nemá nic společného, může vidět Pána tváří v tvář.

Teorie o tom, že vesmírný projev je složen pouze z atomů, neodpovídá skutečnosti. Pán je příčinou všeho, a je tedy příčinou i tohoto stvoření. Měli bychom se proto neustále věnovat oddané službě skládáním uctivých poklon Pánu, pronášením modliteb, jednáním v Jeho zájmu, uctíváním Pána v chrámu, neustálým vzpomínáním na Něho a neustálým nasloucháním o Jeho transcendentálních činnostech. Bez těchto šesti druhů počínání nelze hovořit o oddané službě.

Takto se Prahlāda Mahārāja modlil k Nejvyššímu Pánu a opakovaně prosil o Jeho milost. Pán Nṛsiṁhadeva byl jeho modlitbami uklidněn a chtěl mu dát požehnání, která by Prahlādovi zajistila veškeré hmotné pohodlí. Prahlāda Mahārāja se však hmotnými vymoženostmi nenechal svést. Chtěl raději navždy zůstat služebníkem Pánova služebníka.

Sloka 1:: Velký světec Nārada Muni pokračoval: Polobozi vedení Pánem Brahmou, Pánem Śivou a dalšími vznešenými představiteli se neodvažovali předstoupit před Pána, který planul hněvem.

Sloka 2:: Všichni přítomní polobozi žádali bohyni štěstí, Lakṣmījī, aby předstoupila před Pána, jelikož sami měli strach to učinit. Ani ona však nikdy dříve neviděla tak úžasnou a neobyčejnou podobu Pána, a proto se k Němu nedokázala přiblížit.

Sloka 3:: Poté Pán Brahmā požádal Prahlāda Mahārāje, který stál poblíž něho: Můj milý synu, Pán Nṛsiṁhadeva se nesmírně hněvá na tvého démonského otce. Prosím jdi a uklidni Ho.

Sloka 4:: Nārada Muni pokračoval: Ó králi, Prahlāda Mahārāja, vznešený oddaný, byl sice jen malý chlapec, ale přijal slova Pána Brahmy. Pomalu přistoupil k Pánu Nṛsiṁhadevovi a padl na zem, aby Mu se sepjatýma rukama složil uctivé poklony.

Sloka 5:: Když Pán Nṛsiṁhadeva viděl malého chlapce Prahlāda Mahārāje ležet u chodidel svých lotosových nohou, pocítil velkou extázi lásky ke svému oddanému. Zdvihl Prahlāda a položil mu na hlavu svou lotosovou ruku, která je neustále připravena zbavit strachu každého z Jeho oddaných.

Sloka 6:: Tím, že se Pán Nṛsiṁhadeva dotkl rukou jeho hlavy, se Prahlāda Mahārāja zcela zbavil všech hmotných nečistot a tužeb, jako kdyby prošel úplnou očistou. Okamžitě proto dosáhl transcendentálního postavení a na jeho těle se projevily všechny příznaky extáze. Srdce měl zaplavené láskou a oči slzami. Tak byl schopen se ve svém srdci zcela zmocnit Pánových lotosových nohou.

Sloka 7:: Prahlāda Mahārāja s plnou pozorností v naprostém transu upřel svou mysl a pohled na Pána Nṛsiṁhadeva. Takto s neodchýlenou myslí a láskou rozechvělým hlasem začal přednášet modlitby.

Sloka 8:: Prahlāda Mahārāja se modlil: Jak mohu já, který jsem se narodil v rodu asurů, přednést vhodné modlitby k uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství? Všichni polobozi v čele s Pánem Brahmou a všichni světci až dosud nedokázali uspokojit Pána záplavou úchvatných slov, přestože jsou na úrovni kvality dobra a tudíž velmi způsobilí. A což teprve já? Já nejsem vůbec kvalifikovaný.

Sloka 9:: Prahlāda Mahārāja pokračoval: Někdo se může vyznačovat bohatstvím, vznešeným původem, krásou, askezí, vzděláním, vynikajícími schopnostmi smyslů, září těla, vlivem, tělesnou silou, pílí, inteligencí a mystickými silami yogy, ale já myslím, že ani všemi těmito přednostmi nedokáže uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství. Pána je ovšem možné potěšit prostou oddanou službou. Gajendra to učinil a Pán s ním byl spokojen.

Sloka 10:: Má-li brāhmaṇa všech dvanáct bráhmanských předností (jak jsou uvedeny v knize jménem Sanat-sujāta), ale není oddaným a cítí odpor k lotosovým nohám Pána, je na nižší úrovni než oddaný, který je z rodiny pojídačů psů, ale zasvětil vše — mysl, slova, činnosti, bohatství a život—Nejvyššímu Pánu. Tento oddaný je lepší než takový brāhmaṇa, protože může očistit celou svou rodinu, zatímco takzvaný brāhmaṇa, který si zakládá na falešné prestiži, nedokáže očistit ani sám sebe.

Sloka 11:: Svrchovaný Pán, Nejvyšší Osobnost Božství, je vždy plně spokojený sám v sobě. Je-li Mu tedy něco obětováno, pak tato oběť přináší Pánovou milostí prospěch oddanému, jelikož Pán nepotřebuje od nikoho žádnou službu. Zde je příklad: je-li tvář ozdobena, je ozdoben i její odraz v zrcadle.

Sloka 12:: I když jsem se tedy narodil v démonské rodině, mohu bez jediné pochyby přednášet Pánu modlitby s vynaložením veškeré snahy, jak jen mi má inteligence dovolí. Každý, kdo byl nevědomostí donucen vstoupit do hmotného světa, může být očištěn od hmotného života, věnuje-li Pánu modlitby a naslouchá-li o Jeho slávě.

Sloka 13:: Ó můj Pane, který setrváváš v transcendentálním postavení, všichni polobozi v čele s Pánem Brahmou jsou Tvými upřímnými služebníky. Nejsou tedy jako my (Prahlāda a jeho otec, démon Hiraṇyakaśipu). To, že ses zjevil v této hrůzostrašné podobě, je Tvou zábavou pro Tvé vlastní potěšení. Takové inkarnace vždy přicházejí chránit vesmír a zlepšit situaci v něm.

Sloka 14:: Proto Tě prosím, můj Pane Nṛsiṁhadeve, když je můj otec, velký démon Hiraṇyakaśipu, nyní zabit, upusť od svého hněvu. Jelikož i světci nacházejí potěšení v zabití štíra nebo hada, všechny světy byly smrtí tohoto démona velmi potěšeny. Nyní jsou ujištěny o svém štěstí, a aby se zbavily strachu, budou vždy vzpomínat na Tvou příznivou inkarnaci.

Sloka 15:: Můj Pane, jehož nikdo nikdy nepřemůže, vůbec se nebojím Tvé hrozné tlamy a jazyka, Tvých očí zářících jako slunce ani Tvého svraštělého obočí. Nebojím se Tvých ostrých zubů, Tvé girlandy ze střev, Tvé hřívy smáčené krví ani Tvých vysokých, špičatých uší. Nemám strach ani z Tvého ohlušujícího řevu, před nímž sloni prchají do daleka, ani z Tvých drápů, jimiž zabíjíš své nepřátele.

Sloka 16:: Ó mocný, nepřekonatelný Pane, který jsi tak laskavý k pokleslým duším, za své vlastní činnosti jsem se dostal do společnosti démonů, a nyní se proto hrozím podmínek, ve kterých v tomto hmotném světě musím žít. Kdy jen nastane ta chvíle a ty mě zavoláš do útočiště u svých lotosových nohou, jež jsou konečným cílem skýtajícím vysvobození z podmíněného života?

Sloka 17:: Ó veliký, Svrchovaný Pane, kvůli styku s příjemnými a nepříjemnými okolnostmi a odloučení od nich je živá bytost postavena do velice žalostné situace na nebeských či pekelných planetách — jako kdyby planula v ohni nářku. I když existuje mnoho léků, s jejichž pomocí se lze zbavit strastí, všechny tyto prostředky jsou ještě nepříjemnější než samotné utrpení. Proto myslím, že jediným lékem je zaměstnat se službou Tobě. Prosím, pouč mě o této službě.

Sloka 18:: Ó můj Pane Nṛsiṁhadeve, díky transcendentální láskyplné službě Tobě ve společnosti oddaných, osvobozených duší (haṁsů), se zcela očistím od tří kvalit hmotné přírody a budu moci opěvovat slávu Tebe, jenž jsi mi tak drahý. Budu ji opěvovat přesně po vzoru Pána Brahmy a jeho učednické posloupnosti, a tak se mi nepochybně podaří překonat oceán nevědomosti.

Sloka 19:: Můj Pane Nṛsiṁhadeve, ó Nejvyšší! Vtělené duše, o něž se nezajímáš a nestaráš, nemohou kvůli tělesnému pojetí života udělat nic, co by zlepšilo jejich situaci. Žádná opatření, která přijmou, byť i dočasně prospěšná, nemají trvalý účinek. Například otec a matka nemohou ochránit své dítě, lékař a léky nemohou ulevit trpícímu pacientovi a loď nemůže zachránit člověka topícího se v oceánu.

Sloka 20:: Můj milý Pane, každý v tomto hmotném světě podléhá kvalitám hmotné přírody: dobru, vášni a nevědomosti. Každý — od nejvznešenější osobnosti, Pána Brahmy, až po malého mravence — jedná pod vlivem těchto kvalit. Každý je zde tedy ovlivňován Tvou energií. Příčina, kvůli které pracují; místo, kde pracují; čas, kdy pracují; to, pro co pracují; cíl života, který považují za konečný, a proces sloužící k dosažení tohoto cíle — to vše jsou projevy Tvé energie. A jelikož energie a energetický zdroj se od sebe neliší, nejedná se o nic jiného než o projevy Tebe.

Sloka 21:: Ó Pane, nejvyšší věčný, expandováním své úplné části vytváříš prostřednictvím své vnější energie, rozrušené časem, jemnohmotná těla živých bytostí. Mysl tak chytí živou bytost do pasti neomezeného množství různých tužeb, které lze uspokojit podle védských pokynů týkajících se karma-kāṇḍy (plodonosného jednání) a s pomocí šestnácti prvků. Kdo se dokáže vyprostit z tohoto zapletení, aniž by přijal útočiště u Tvých lotosových nohou?

Sloka 22:: Můj milý Pane, ó největší z velkých, stvořil jsi tento hmotný svět ze šestnácti složek, ale jsi transcendentální vůči jejich hmotným vlastnostem. Jinými slovy, tyto hmotné vlastnosti jsou plně pod Tvou kontrolou a nikdy jimi nejsi přemožen. Prvek času je tedy Tvým zastoupením. Můj Pane, ó Nejvyšší, nikdo Tě nemůže porazit. Pokud však jde o mě, jsem drcen kolem času, a proto se Ti zcela odevzdávám. Nyní mě prosím přijmi pod ochranu svých lotosových nohou.

Sloka 23:: Můj milý Pane, lidé obvykle chtějí dosáhnout vyšších planetárních soustav, aby získali dlouhý život, bohatství a požitek, ale já jsem to vše viděl na činnostech svého otce. Když se hněval a sarkasticky smál polobohům, byli poraženi pouhým pohledem na pohyby jeho obočí. Přestože byl tak mocný, Ty jsi ho nyní zničil v jediném okamžiku.

Sloka 24:: Můj milý Pane, nyní mám dokonalou zkušenost se světským bohatstvím, mystickou mocí, délkou života a dalšími hmotnými rozkošemi, jichž si užívají všechny živé bytosti od Pána Brahmy až po mravence. Ty je v podobě mocného času všechny zničíš. Na základě své zkušenosti po nich proto netoužím. Můj milý Pane, žádám Tě, abys mi umožnil setkat se s Tvým čistým oddaným a nechal mě sloužit mu jako upřímný služebník.

Sloka 25:: Každá živá bytost v tomto hmotném světě touží po nějakém budoucím štěstí, což je totéž jako fata morgána na poušti. Kde je na poušti voda? Kde je štěstí v hmotném světě? A pokud jde o toto tělo — jaká je jeho hodnota? Je pouze zdrojem různých nemocí. Takzvaní filozofové, vědci a politici to dobře vědí, a přesto usilují o dočasné štěstí. Štěstí je velice obtížně dosažitelné; oni však nedokáží ovládat své smysly, a proto se honí za takzvaným štěstím hmotného světa a nikdy nedospějí ke správnému závěru.

Sloka 26:: Ó můj Pane, ó Nejvyšší, narodil jsem se v rodině pohroužené do pekelných hmotných kvalit, vášně a nevědomosti. Jaké je tedy moje postavení? A co říci o Tvé bezpříčinné milosti, které se nikdy nedostalo ani Brahmovi, Śivovi nebo Lakṣmī, bohyni štěstí? Nikdy jsi jim nepoložil svou lotosovou ruku na hlavu, ale mně ano.

Sloka 27:: Můj Pane, Ty na rozdíl od obyčejných živých bytostí nerozlišuješ mezi přáteli a nepřáteli — těmi, kdo mají příznivý a kdo nepříznivý postoj—neboť pro Tebe neexistuje pojetí vyššího a nižšího. Přesto však udílíš svá požehnání podle úrovně služby, stejně jako strom přání dává plody odpovídající touhám a nerozlišuje mezi nižšími a vyššími.

Sloka 28:: Můj milý Pane, ó Nejvyšší Osobnosti Božství, jelikož jsem se zaobíral jednou hmotnou touhou za druhou, postupně jsem padal do zapomenuté studny plné hadů jako všichni obyčejní lidé. Tvůj služebník Nārada Muni mě však laskavě přijal za svého žáka a naučil mě, jak dosáhnout transcendentálního stavu. Proto je mou první povinností mu sloužit. Jak bych mohl této služby zanechat?

Sloka 29:: Můj Pane, ó neomezený zdroji transcendentálních vlastností, zabil jsi mého otce Hiraṇyakaśipua a zachránil mě před jeho mečem. Rozhněvaně prohlásil: “Jestliže existuje nějaký jiný svrchovaný vládce než já, tak ať tě zachrání. Nyní ti useknu hlavu!” Proto si myslím, že když jsi mě zachránil a jeho zabil, chtěl jsi dokázat pravdivost slov svého oddaného. Nemůže to mít jinou příčinu.

Sloka 30:: Můj milý Pane, Ty sám se projevuješ jako celý vesmírný projev, neboť jsi existoval před stvořením, existuješ po zničení a jsi udržovatelem v období mezi počátkem a koncem. To vše je uskutečňováno Tvou vnější energií prostřednictvím akcí a reakcí tří kvalit hmotné přírody. Proto vše, co existuje — vně i uvnitř — jsi pouze Ty.

Sloka 31:: Můj milý Pane, ó Nejvyšší Osobnosti Božství, jsi příčinou vzniku celého vesmírného stvoření a vesmírný projev je důsledkem působení Tvé energie. I když celý vesmír není nic než Ty sám, přesto stojíš mimo něj. Pojetí “moje a tvoje” je jen určitý druh iluze (māyā), neboť vše pochází z Tebe, a proto se od Tebe neliší. Vesmírný projev se od Tebe tedy také neliší a Ty jsi rovněž příčinou zničení. Tento vztah mezi Tebou a vesmírem znázorňuje příklad semene a stromu neboli subtilní příčiny a hrubého projevu.

Sloka 32:: Ó můj Pane, ó Nejvyšší Osobnosti Božství, po zničení je tvořivá energie uložena v Tobě, který vypadáš, jako bys spal s přivřenýma očima. Ve skutečnosti ale nespíš jako obyčejná lidská bytost, neboť jsi vždy na transcendentální úrovni, nad stvořením hmotného světa, a vždy prožíváš transcendentální blaženost. V podobě Kāraṇodakaśāyī Viṣṇua takto setrváváš ve svém transcendentálním stavu, mimo styk s hmotnými předměty. I když se zdá, že spíš, tento spánek se liší od spánku pod vlivem nevědomosti.

Sloka 33:: Tento vesmírný projev, hmotný svět, je také Tvoje tělo. Tato celková masa hmoty je rozrušená Tvou mocnou energií zvanou kāla-śakti, a tak se projevují tři kvality hmotné přírody. Probouzíš se na loži, kterým je Śeṣa, Ananta, a v Tvém pupku vzniká malé transcendentální semeno. Právě z něho vyrůstá lotos obsahující gigantický vesmír, stejně jako banyán vyrůstá z malého semínka.

Sloka 34:: Z tohoto velkého lotosu byl zplozen Brahmā. Neviděl však nic jiného než lotos. Potopil se proto do vody a po sto let se pokoušel najít jeho zdroj, jelikož si o Tobě myslel, že jsi vně. Nemohl však po Tobě najít žádné stopy, neboť když rostlina vzejde, původní semeno již není vidět.

Sloka 35:: Pán Brahmā, který je oslavovaný jako ātma-yoni, jelikož se narodil bez matky, žasl. Uchýlil se proto na lotosový květ, a když se po mnoha stech letech přísné askeze očistil, viděl, že příčina všech příčin, Nejvyšší Osobnost Božství, prostupuje celým jeho tělem a smysly, tak jako vůni, přestože je velice subtilní, lze vnímat v zemi.

Sloka 36:: Tehdy Tě Pán Brahmā spatřil s tisíci tváří, nohou, hlav, rukou, stehen, nosů, uší a očí. Byl jsi překrásně oděný, ozdobený různými šperky a vybavený různými zbraněmi. Když Tě viděl v podobě Pána Viṣṇua s transcendentálními znaky a tělem, přičemž Tvé nohy sahaly až k nižším planetám, dosáhl transcendentální blaženosti.

Sloka 37:: Můj milý Pane, když ses zjevil v podobě Hayagrīvy s hlavou koně, zabil jsi dva démony, Madhua a Kaiṭabhu, kteří byli prostoupeni kvalitami vášně a nevědomosti. Poté jsi odevzdal védské poznání Pánu Brahmovi. Z tohoto důvodu všichni velcí světci uznávají Tvé podoby za transcendentální, nedotčené hmotnými kvalitami.

Sloka 38:: Takto se zjevuješ, můj Pane, v různých inkarnacích jako lidská bytost, zvíře, velký světec, polobůh, ryba nebo želva, a tak udržuješ celé stvoření v různých planetárních soustavách a ničíš démonské principy. Ó můj Pane, podle daného věku chráníš zásady náboženství. Ve věku Kali se neprohlašuješ za Nejvyšší Osobnost Božství, a proto jsi známý pod jménem Triyuga — Pán, který se zjevuje ve třech yugách.

Sloka 39:: Můj milý Pane vaikuṇṭhských planet, kde neexistuje úzkost, má mysl je nesmírně hříšná a plná chtíče. Někdy je takzvaně šťastná a jindy takzvaně nešťastná, plná nářku a strachu, a neustále se shání po více a více penězích. Je proto nesmírně znečištěná a témata pojednávající o Tobě ji nikdy neuspokojují. Jsem tedy nanejvýš pokleslý a ubohý. Jak budu schopen v takovém stavu diskutovat o Tvých činnostech?

Sloka 40:: Můj milý Pane, který nikdy nepoklesneš, jsem na tom stejně jako ten, kdo má mnoho manželek, z nichž každá se ho snaží upoutat po svém. Jazyk například přitahují chutná jídla, genitálie sex s nějakou přitažlivou ženou a hmat různé jemné předměty. Břicho chce stále více jídla, přestože je plné, a ucho, které se nesnaží naslouchat o Tobě, obvykle přitahují světské písně. Čich je odváděn zase jinam, neklidné oči jsou přitahovány scénami plnými smyslového požitku a činné smysly opět jinam. Takto jsem neustále v nesnázích.

Sloka 41:: Můj milý Pane, jsi vždy v transcendentálním postavení na druhém břehu řeky smrti, ale my kvůli reakcím za své vlastní činnosti trpíme na tomto břehu. Spadli jsme do této řeky a opakovaně nás sužují bolesti zrození a smrti a jíme odporné věci. Nyní na nás laskavě pohlédni—nejen na mě, ale i na všechny ostatní, kteří trpí — a ze své bezpříčinné milosti a soucitu nás vysvoboď a postarej se tak o nás.

Sloka 42:: Ó můj Pane, Nejvyšší Osobnosti Božství, původní duchovní mistře celého světa! Jak by pro Tebe, který řídíš dění ve vesmíru, mohlo být těžké vysvobodit pokleslé duše, jež se Ti snaží oddaně sloužit? Jsi přítelem celého trpícího lidstva, a vznešené osobnosti musí projevovat milost hlupákům. Proto předpokládám, že jistě projevíš svou bezpříčinnou milost lidem, jako jsme my, kteří Ti slouží.

Sloka 43:: Ó nejlepší z velkých osobností, vůbec se nebojím hmotné existence, neboť setrvávám plně pohroužen v myšlenkách na Tvou slávu a Tvé činnosti, ať jsem kdekoliv. Mám pouze starost o hlupáky a darebáky, kteří spřádají složité plány, jak dosáhnout hmotného štěstí a zajistit blaho svým rodinám, společnosti a zemi. Dělám si starosti z lásky k nim.

Sloka 44:: Můj milý Pane Nṛsiṁhadeve, vidím, že existuje skutečně mnoho světců, ale ti se zajímají pouze o vlastní vysvobození. Nestarají se o velká města a odcházejí do Himalájí či do lesa meditovat, vázaní slibem mlčení (mauna-vrata). Nemají zájem osvobozovat druhé. Pokud však jde o mě, nechci být osvobozený sám a opominout všechny ty ubohé hlupáky a darebáky. Vím, že nikdo nemůže být šťastný bez vědomí Kṛṣṇy, bez přijetí útočiště u Tvých lotosových nohou, a proto je chci přivést zpátky pod ochranu Tvých lotosových nohou.

Sloka 45:: Sex je jako škrábat se jednou rukou na druhé, aby se ulevilo svědění. Gṛhamedhī — takzvaní gṛhasthové, kteří nemají žádné duchovní poznání — si myslí, že toto svědění je nejvyšší úrovní štěstí, i když je ve skutečnosti zdrojem neštěstí. Kṛpaṇové — hlupáci, kteří jsou opakem brāhmaṇů — nejsou uspokojeni ani opakovaným smyslovým požitkem. Ti, kdo jsou však rozvážní a snášejí toto svědění — dhīrové — nepodléhají utrpení hlupáků a darebáků.

Sloka 46:: Ó Nejvyšší Osobnosti Božství, existuje deset předepsaných metod na cestě k osvobození: s nikým nemluvit a jen mlčet, dodržovat sliby, shromažďovat védské poznání všeho druhu, podstupovat askezi, studovat Védy a další védskou literaturu, plnit povinnosti v rámci varṇāśrama-dharmy, vysvětlovat śāstry, žít v ústraní, tiše recitovat mantry a být pohroužený v transu. Tyto metody jsou obvykle jen profesionálními činnostmi a zdrojem živobytí pro ty, kdo si nepodrobili své smysly. Takoví lidé jsou nemístně pyšní, a z toho důvodu tyto procesy nemusí být úspěšné.

Sloka 47:: Prostřednictvím autorizovaného védského poznání lze vidět, že formy příčiny a důsledku ve vesmírném projevu se vztahují k Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, neboť vesmírný projev je Jeho energií. Jak příčina, tak důsledek nejsou nic jiného než Pánovy energie. Ti, kdo se věnují oddané službě, ó můj Pane, proto chápou, jak jsi příčina i důsledek zároveň, stejně jako moudrý člověk po zvážení příčiny a důsledku vidí, jak oheň prostupuje dřevem.

Sloka 48:: Ó Nejvyšší Pane, Ty jsi ve skutečnosti vzduch, země, oheň, nebe a voda. Jsi objekty smyslového vnímání, životními vzduchy, pěti smysly, myslí, vědomím a falešným egem. Jsi skutečně vším, jemným i hrubým. Hmotné prvky a cokoliv vyjádřené slovy nebo myslí nejsou nic jiného než Ty.

Sloka 49:: Ani tři kvality hmotné přírody (sattva-guṇa, rajo-guṇa a tamo-guṇa), ani božstva vládnoucí těmto třem kvalitám, ani pět hrubých prvků, ani mysl, ani polobozi či lidské bytosti Tě nemohou poznat, protože všichni podléhají zrození a zániku. Když to duchovně pokročilé osoby uváží, začínají vykonávat oddanou službu. Tito moudří lidé se nenamáhají se studiem Véd, ale věnují se místo toho praktické oddané službě.

Sloka 50:: Proto Ti skládám uctivé poklony, ó Nejvyšší Osobnosti Božství, nejlepší z těch, jimž jsou přednášeny modlitby. Kdo může dosáhnout toho, co je určené pro paramahaṁsy, aniž by Ti prokazoval šest druhů oddané služby — přednášení modliteb, věnování výsledků všech činností, uctívání, jednání v Tvém zájmu, neustálé vzpomínání na Tvé lotosové nohy a naslouchání o Tvé slávě?

Sloka 51:: Velký světec Nārada řekl: Takto oddaný Prahlāda Mahārāja uklidnil Pána Nṛsiṁhadeva modlitbami pronesenými z transcendentální úrovně. Pán byl k Prahlādovi, který z úcty k Němu padl k zemi, velice laskavý, zanechal svého hněvu a promluvil následovně.

Sloka 52:: Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, řekl: Můj milý Prahlāde, nanejvýš požehnaný a nejlepší z rodiny asurů, přeji ti jen štěstí! Velice jsi Mě potěšil. Je Mou zábavou plnit touhy všech živých bytostí, a můžeš Mě tedy požádat o jakékoliv požehnání, které chceš, aby se naplnilo.

Sloka 53:: Můj milý Prahlāde, buď dlouho živ! Nikdo Mě nemůže vnímat či poznat, aniž by Mě potěšil, ale ten, kdo Mě potěšil či spatřil, již nemá důvod naříkat, že není spokojený.

Sloka 54:: Můj milý Prahlāde, dostalo se ti velkého štěstí! Prosím věz, že ti, kdo jsou velmi moudří a vznešení, se Mě snaží potěšit ve všech náladách, neboť Já jsem jediný, kdo dokáže každému splnit všechny touhy.

Sloka 55:: Nārada Muni řekl: Prahlāda Mahārāja byl nejlepším z rodu asurů, kteří neustále usilují o hmotné štěstí. Ale přestože ho Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, vábil tím, že mu nabízel veškerá požehnání přinášející hmotné štěstí, díky svému čistému vědomí Kṛṣṇy žádné hmotné výhody zaručující smyslový požitek nechtěl přijmout.