Śrīmad-bhāgavatam 7.6.5
Verš
kṣemāya bhavam āśritaḥ
śarīraṁ pauruṣaṁ yāvan
na vipadyeta puṣkalam
Synonyma
tataḥ — proto; yateta — má usilovat; kuśalaḥ — inteligentní člověk se zájmem o konečný cíl života; kṣemāya — o skutečný prospěch ze života neboli vysvobození z pout hmoty; bhavam āśritaḥ — který žije hmotným životem; śarīram — tělo; pauruṣam — lidské; yāvat — dokud; na — ne; vipadyeta — selhává; puṣkalam — zdatné a silné.
Překlad
Ten, kdo je plně schopen rozlišit, co je špatné a co dobré, se proto musí po dobu svého hmotného života (bhavam āśritaḥ) snažit dosáhnout nejvyššího životního cíle, dokud je tělo zdatné a silné a nezačalo chřadnout.
Význam
Na začátku této kapitoly Prahlāda Mahārāja uvedl: kaumāra ācaret prājñaḥ. Slovo prājña poukazuje na toho, kdo je zkušený a dokáže rozlišit dobré od špatného. Takový člověk by neměl promrhat svou energii a cenný lidský život tím, že se bude jen lopotit jako kočka nebo pes, aby zlepšil svou ekonomickou situaci.
K jednomu slovu v tomto verši existují dvě varianty — bhavam āśritaḥ a bhayam āśritaḥ — ale přijetí významu kterékoliv z nich vede ke stejnému závěru. Bhayam āśritaḥ vyjadřuje, že materialistický způsob života je vždy plný bázně, protože na každém kroku číhá nebezpečí. Materialistický život se vyznačuje úzkostí a strachem (bhayam). Když přijmeme verzi bhavam āśritaḥ, slovo bhavam označuje zbytečné potíže a problémy. Kvůli tomu, že se živé bytosti nedostává vědomí Kṛṣṇy, je postavena do situace zvané bhavam, kdy ji neustále sužuje zrození, smrt, stáří a nemoc. Nevyhnutelně tedy zažívá úzkost.
Společnost má být rozdělená na brāhmaṇy, kṣatriye, vaiśyi a śūdry, ale ti všichni se mohou věnovat oddané službě. Chce-li někdo žít bez oddané služby, nemá jeho pozice brāhmaṇy, kṣatriye, vaiśyi či śūdry žádný význam. Je řečeno: sthānād bhraṣṭāḥ patanty adhaḥ — ten, komu chybí vědomí Kṛṣṇy, zaručeně poklesne, ať má nižší či vyšší postavení. Zdravě uvažující osoba má proto vždy strach z poklesnutí. Toto je zásada — nikdo by neměl ze svého vznešeného postavení poklesnout. Nejvyššího životního cíle lze dosáhnout, dokud je tělo zdatné a silné. Měli bychom tedy žít takovým způsobem, abychom si stále udržovali dobré zdraví a jasnou mysl a inteligenci, což nám pomůže poznat, co je životní cíl a co život plný problémů. Uvážlivý člověk musí jednat tímto způsobem — učit se rozlišovat dobré od špatného a dosáhnout tak cíle života.