SB 7.5.23-24

śrī-prahrāda uvāca
śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ
smaraṇaṁ pāda-sevanam
arcanaṁ vandanaṁ dāsyaṁ
sakhyam ātma-nivedanam
iti puṁsārpitā viṣṇau
bhaktiś cen nava-lakṣaṇā
kriyeta bhagavaty addhā
tan manye 'dhītam uttamam
Překlad slovo od slova: 
śrī-prahrādaḥ uvāca — Prahlāda Mahārāja řekl; śravaṇam — naslouchání; kīrtanam — opěvování; viṣṇoḥ — Pána Viṣṇua (nikoho jiného); smaraṇam — vzpomínání; pāda-sevanam — sloužení nohám; arcanam — uctívání (šestnácti předměty, ṣoḍaśopacāra); vandanam — modlení se; dāsyam — jednání v roli služebníka; sakhyam — jednání jako nejlepší přítel; ātma-nivedanam — odevzdání všeho, co máme; iti — takto; puṁsā arpitā — věnovaná oddaným; viṣṇau — Pánu Viṣṇuovi (nikomu jinému); bhaktiḥ — oddaná služba; cet — jestliže; nava-lakṣaṇā — devíti způsoby; kriyeta — je třeba vykonávat; bhagavati — Nejvyšší Osobnosti Božství; addhā — přímo či zcela; tat — to; manye — považuji; adhītam — učení; uttamam — nejvyšší.
Překlad: 
Prahlāda Mahārāja řekl: Naslouchání a zpívání o transcendentálním svatém jménu, podobě, vlastnostech a zábavách Pána Viṣṇua, jakož i o všem, co k Němu patří, vzpomínání na ně, sloužení Pánovým lotosovým nohám, uctívání Pána šestnácti předměty, modlení se k Němu, jednání v roli Jeho služebníka, považování Pána za svého nejlepšího přítele a odevzdání všeho Jemu (neboli sloužení tělem, myslí a slovy)—těchto devět procesů je uznáváno za čistou oddanou službu. Ten, kdo zasvětil svůj život službě Kṛṣṇovi těmito devíti metodami, je nejučenější ze všech, neboť si osvojil úplné poznání.
Význam: 

Když Prahlāda Mahārāje otec vyzval, aby promluvil o něčem z toho, co se naučil, Prahlāda považoval to, co ho naučil jeho duchovní učitel, za nejlepší ze všeho učení a to, co ho naučili jeho materialisticky založení učitelé Ṣaṇḍa a Amarka o diplomacii, za zbytečné. Bhaktiḥ pareśānubhavo viraktir anyatra ca (Bhāg. 11.2.42); to je znak čisté oddané služby. Čistého oddaného zajímá pouze oddaná služba, nikoliv hmotné záležitosti. Ten, kdo chce vykonávat oddanou službu, musí neustále naslouchat a zpívat o Kṛṣṇovi či Viṣṇuovi. Proces chrámového uctívání se nazývá arcana. To, jak praktikovat arcanu, zde bude rovněž vysvětleno. Je třeba mít naprostou víru ve slova Kṛṣṇy, který říká, že je velkým příznivcem a přítelem každého (suhṛdaṁ sarva-bhūtānām). Oddaný považuje Kṛṣṇu za jediného přítele. To se nazývá sakhyam. Puṁsārpitā viṣṇau — slovo puṁsārpitā znamená “všemi živými bytostmi”. Neexistuje žádné kritérium, které by dovolovalo prokazovat oddanou službu Pánu jedině mužům nebo jedině brāhmaṇům. Může se jí věnovat každý. Bhagavad-gītā (9.32) to dokládá takto: striyo vaiśyās tathā śūdrās te 'pi yānti parāṁ gatim — i když jsou ženy, vaiśyové a śūdrové považováni za méně inteligentní, i oni se mohou stát oddanými a vrátit se domů, zpátky k Bohu.

Ti, kdo se věnují plodonosným činnostem, někdy po vykonání oběti ze zvyku věnují výsledky Viṣṇuovi. Zde je však řečeno: bhagavaty addhā—Viṣṇuovi je nutné vše obětovat přímo. To se nazývá sannyāsa (ne pouze nyāsa). Tridaṇḍi-sannyāsī nosí tři daṇḍy, které symbolizují tělo, mysl a slova (kaya-mano-vākya). To vše je třeba obětovat Viṣṇuovi; pak je možné začít vykonávat oddanou službu. Ti, kdo usilují o zisk, se nejprve věnují nějakým zbožným činnostem a pak formálně či oficiálně obětují výsledky Viṣṇuovi. Skutečný oddaný se ovšem nejprve odevzdá Kṛṣṇovi tělem, myslí a slovy, a pak tělo, mysl a slova používá ve službě Jemu, jak si Kṛṣṇa přeje.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura uvádí následující vysvětlení ve svém komentáři zvaném Tathya. Slovo śravaṇa se vztahuje na přijímání sluchem — naslouchání svatému jménu a popisům Pánovy podoby, vlastností, doprovodu a zábav, jak je líčí Śrīmad-Bhāgavatam, Bhagavad-gītā a podobná schválená písma. Po přijetí těchto poselství sluchem je třeba si tyto zvukové vibrace zapamatovat a opakovat je (kīrtanam). Smaraṇam označuje snahu pochopit o Nejvyšším Pánu více a více a pāda-sevanam znamená podle času a okolností sloužit Pánovým lotosovým nohám. Arcanam poukazuje na uctívání Pána Viṣṇua, jaké probíhá v chrámu, a vandanam na skládání uctivých poklon. Man-manā bhava mad-bhakto mad-yājī māṁ namaskuru; vandanam značí namaskuru — skládat poklony či modlitby. Považovat se za věčného služebníka Kṛṣṇy (nitya-kṛṣṇa-dāsa) se nazývá dāsyam a sakhyam znamená být Kṛṣṇovým přejícím přítelem. Kṛṣṇa chce, aby se Mu všichni odevzdali, protože každý je svou přirozeností Jeho služebník. Jako upřímní přátelé Kṛṣṇy bychom proto měli kázat tuto filozofii a žádat každého, aby se odevzdal Kṛṣṇovi. Ātma-nivedanam znamená obětovat Kṛṣṇovi vše, včetně svého těla, mysli, inteligence a všeho, co máme.

Upřímná snaha věnovat se těmto devíti procesům oddané služby se odborně nazývá bhakti. Slovo addhā znamená “přímo”. Neměli bychom být jako karmī, kteří se věnují zbožným činnostem a potom výsledky formálně obětují Kṛṣṇovi. To je karma-kāṇḍa. Nemáme usilovat o výsledky svých zbožných činností. Je třeba se zcela odevzdat a potom jednat zbožně. Jinými slovy — měli bychom jednat pro uspokojení Pána Viṣṇua, nikoliv svých smyslů. To je význam slova addhā, přímo.

anyābhilāṣitā-śūnyaṁ
jñāna-karmādy-anāvṛtam
ānukūlyena kṛṣṇānu-
śīlanaṁ bhaktir uttamā

“Oddaný má prokazovat transcendentální láskyplnou službu Nejvyššímu Pánu Kṛṣṇovi s příznivým postojem a bez touhy po hmotném zisku z plodonosných činností nebo filozofické spekulace. To se nazývá čistá oddaná služba.” Měli bychom pouze uspokojit Kṛṣṇu, aniž by nás ovlivňovalo hmotné poznání či jednání.

Gopāla-tāpanī Upaniṣad uvádí, že slovo bhakti znamená prokazování oddané služby Nejvyššímu Pánu, nikomu jinému. Tato Upaniṣada popisuje, že bhakti je oddaná služba Nejvyšší Osobnosti Božství. Aby ji člověk vykonával, musí být prostý tělesného pojetí života a tužeb po štěstí z dosažení vyšších planetárních soustav. Bhakti je tedy činnost prostá jakékoliv touhy po hmotném prospěchu a zaměřená pouze na uspokojení Nejvyššího Pána. Říká se jí také niṣkarma neboli “osvobození od výsledků plodonosného jednání”. Bhakti a niṣkarma jsou na stejné úrovni, přestože oddaná služba a plodonosné jednání vypadají téměř stejně.

Oddaná služba nemusí nezbytně zahrnovat všech devět procesů, jež uvedl Prahlāda Mahārāja, který se je naučil od Nārady Muniho. Když se oddaný neochvějně věnuje byť jen jednomu z nich, může obdržet milost Nejvyšší Osobnosti Božství. Někdy při praktikování jedné metody zjišťujeme, že je smíšená s dalšími. Na tom není nic špatného. Stačí následovat kterýkoliv z devíti procesů (nava-lakṣaṇā) a zbývajících osm je v něm zahrnuto. Nyní se na těchto devět procesů zaměřme.

(1) Śravaṇam. Naslouchání svatému jménu Pána (śravaṇam) je počátkem oddané služby. Kterýkoliv z devíti procesů je sám o sobě postačující, ale v chronologickém pořadí stojí naslouchání svatému jménu Pána na prvním místě. Je skutečně nezbytné. Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu prohlásil: ceto-darpana-mārjanam — zpíváním svatého jména se člověk očistí od hmotného pojetí života, jehož podstatou jsou nečisté kvality hmotné přírody. Když je odstraněna špína z našeho srdce, můžeme poznat podobu Nejvyšší Osobnosti Božství — īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ sac-cid-ānanda-vigrahaḥ. Prostřednictvím naslouchání svatému jménu Pána dosáhneme realizace Pánovy osobní podoby. Poté můžeme poznat Pánovy transcendentální vlastnosti a následně Pánovy společníky. S tím, jak oddaný zažívá realizaci Pánova svatého jména, transcendentální podoby, vlastností a všeho, co k Němu patří, postupně spěje k úplnému poznání Pána. Chronologický postup je tedy śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ. Podobný chronologický proces platí v případě opěvování a vzpomínání. Když slyšíme opěvování svatého jména, podoby, vlastností a příslušenství Pána, které přichází z úst čistého oddaného, naslouchání a zpívání je velice příjemné. Śrīla Sanātana Gosvāmī nám zakazuje naslouchat pseudooddanému či neoddanému.

Naslouchat četbě ze Śrīmad-Bhāgavatamu je považováno za nejdůležitější naslouchání. Śrīmad-Bhāgavatam je plný transcendentálního opěvování svatého jména, a recitace a naslouchání Śrīmad-Bhāgavatamu jsou proto plné různých transcendentálních nálad. Transcendentální svaté jméno Pána lze poslouchat a zpívat podle toho, co oddaného přitahuje. Můžeme zpívat svaté jméno Pána Kṛṣṇy, nebo svaté jméno Pána Rāmy či svaté jméno Nṛsiṁhadeva (rāmādi-mūrtiṣu kalā-niyamena tiṣṭhan). Pán má nesčetně mnoho podob a jmen a oddaný může meditovat o určité podobě a zpívat svaté jméno, ke kterému je přitahován. Nejlépe je naslouchat o svatém jménu, podobě atd. od čistého oddaného, jenž má stejné duchovní zaměření jako my. Jinými slovy, osoba poutaná ke Kṛṣṇovi má zpívat a naslouchat od jiných čistých oddaných, kteří jsou také poutáni ke Kṛṣṇovi. Tentýž princip platí pro oddané, jež přitahuje Pán Rāma, Pán Nṛsiṁha a další podoby Pána. Svrchovanou podobou Pána je Śrī Kṛṣṇa (kṛṣṇas tu bhagavān svayam), a proto je nejlepší naslouchat o Kṛṣṇově jménu, podobě a zábavách od realizovaného oddaného, jehož zvláště přitahuje podoba Pána Kṛṣṇy. Velcí oddaní, jako je Śukadeva Gosvāmī, popisují ve Śrīmad-Bhāgavatamu Kṛṣṇovo svaté jméno, podobu a vlastnosti. Dokud neslyšíme o Pánovu svatém jménu, podobě a vlastnostech, nemůžeme ostatním procesům oddané služby jasně porozumět. Śrī Caitanya Mahāprabhu proto doporučuje zpívat svaté jméno Kṛṣṇy — paraṁ vijayate śrī-kṛṣṇa-saṅkīrtanam. Má-li někdo to štěstí, že může naslouchat realizovaným oddaným, dosáhne na cestě oddané služby snadno úspěchu. Naslouchání o svatém jménu, podobě a vlastnostech Pána je tedy nezbytné.

Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.5.11) je tento verš:

tad-vāg-visargo janatāgha-viplavo
yasmin prati-ślokam abaddhavaty api
nāmāny anantasya yaśo-'ṅkitāni yat
śṛṇvanti gāyanti gṛṇanti sādhavaḥ

“Verše popisující jméno, podobu a vlastnosti Anantadeva, neomezeného Nejvyššího Pána, dokáží zničit všechny reakce za hříšné činnosti celého světa. Proto i v případě, že jsou nedokonale sestaveny, jim oddaní naslouchají, recitují je a uznávají je za pravé a autorizované.” Śrīdhara Svāmī v této souvislosti poznamenává, že čistý oddaný využívá přítomnosti jiného čistého oddaného tak, že se od něho snaží naslouchat o svatém jménu, podobě a vlastnostech Pána. Nemá-li takovou příležitost, pak zpívá a poslouchá Pánovo svaté jméno sám.

(2) Kīrtanam. Naslouchání svatému jménu bylo popsáno výše a nyní se snažme porozumět zpívání svatého jména, které je na druhém místě v pořadí. Doporučuje se, aby toto zpívání bylo velmi hlasité. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu Nārada Muni říká, že začal beze studu cestovat po celém světě a zpívat svaté jméno Pána. A Śrī Caitanya Mahāprabhu radil:

tṛṇād api sunīcena
taror api sahiṣṇunā
amāninā mānadena
kīrtanīyaḥ sadā hariḥ

Oddaný může velmi pokojně zpívat svaté jméno Pána, chová-li se pokorněji než tráva, je-li snášenlivý jako strom a vzdává-li úctu všem, aniž by sám od kohokoliv očekával nějaké uznání. Tyto předpoklady zpívání svatého jména Pána usnadňují. Transcendentálnímu zpívání se může snadno věnovat kdokoliv. I pro toho, kdo je po tělesné stránce nezpůsobilý, řazený do nižší třídy než ostatní, nemá žádné hmotné předpoklady či zásluhy za zbožné činy, je zpívání svatého jména prospěšné. Vznešený původ, odborné vzdělání, krása těla, bohatství a podobné výsledky zbožných činností nejsou k duchovnímu pokroku zapotřebí; stačí pouhé zpívání svatého jména. Z autoritativního zdroje — védské literatury — víme, že zvláště v tomto věku (Kali-yuze) mají lidé obvykle krátký život, nesmírně špatné návyky a sklony přijímat falešné metody oddané služby. Navíc jsou neustále sužováni hmotnými vlivy a neštěstím. Následování jiných procesů, jako je yajña, dāna, tapaḥ a kriyā (oběti, rozdávání milodarů a tak dále) je za těchto okolností nemožné. Proto je doporučeno:

harer nāma harer nāma
harer nāmaiva kevalam
kalau nāsty eva nāsty eva
nāsty eva gatir anyathā

“V tomto věku hádek a pokrytectví je jediným prostředkem k osvobození zpívání svatého jména Pána. Není žádná jiná cesta. Není žádná jiná cesta. Není žádná jiná cesta.” Samotné zpívání svatého jména Pána umožňuje dokonalý duchovní pokrok. Je to nejlepší způsob dosažení úspěchu v životě. V jiných věcích je zpívání svatého jména stejně účinné jako nyní, ale zvláště v tomto věku, Kali-yuze, má neobyčejnou sílu. Kīrtanād eva kṛṣṇasya mukta-saṅgaḥ paraṁ vrajet — prostým zpíváním svatého jména Kṛṣṇy dosáhne živá bytost osvobození a vrátí se domů, zpátky k Bohu. Proto musí přijmout zpívání svatého jména jako hlavní prostředek pokroku v duchovním životě, přestože je schopna následovat i jiné procesy oddané služby. Yajñaiḥ saṅkīrtana-prāyair yajanti hi sumedhasaḥ — ti, kdo jsou vysoce inteligentní, by měli takto zpívat svatá jména Pána. Nikdo by si však neměl vymýšlet jiné způsoby zpívání. Je třeba se držet zpívání svatého jména, jak je doporučené v písmech: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare.

Při zpívání svatého jména Pána si musíme dávat pozor, abychom se vyvarovali deseti přestupků. Od Sanat-kumāra se dozvídáme, že i ten, kdo se dopustil mnoha závažných přestupků, bude svého nepřístojného způsobu života zbaven, přijme-li útočiště u Pánova svatého jména. Dokonce i člověk, který je jako dvounohé zvíře, bude osvobozen, pokud se uchýlí k svatému jménu Pána. Měli bychom si proto dávat velký pozor, abychom se nedopouštěli přestupků vůči lotosovým nohám Pánova svatého jména. Tyto přestupky jsou popsány následovně: (a) pomlouvat oddaného; zvláště toho, který šíří slávu svatého jména, (b) přisuzovat jménu Pána Śivy nebo kteréhokoliv jiného poloboha stejnou sílu, jako má svaté jméno Nejvyšší Osobnosti Božství (Nejvyššího Pána nikdo nepředčí, ani se Mu nikdo nevyrovná), (c) neřídit se pokyny duchovního učitele, (d) pomlouvat védská písma a písma sestavená v souladu s védskou literaturou, (e) říkat, že sláva svatého jména Pána je přehnaná, (f) vykládat svaté jméno scestným způsobem, (g) hřešit na základě síly zpívání svatého jména, (h) přirovnávat zpívání svatého jména ke zbožným činnostem, (i) poučovat o slávě svatého jména někoho, kdo pro jeho zpívání nemá žádné pochopení, (j) nedosáhnout transcendentální připoutanosti ke zpívání svatého jména, dokonce ani po vyslechnutí všech těchto pokynů z písem.

Žádný z těchto přestupků nelze nijak odčinit; proto je doporučeno, aby ten, kdo se dopustí přestupků vůči nohám svatého jména, pokračoval ve zpívání svatého jména a zpíval neustále, dvacet čtyři hodin denně. Neustálé zpívání svatého jména ho zbaví přestupků, a on poté postupně dospěje na transcendentální úroveň, na níž může zpívat čisté svaté jméno a vyvinout tak lásku k Nejvyšší Osobnosti Božství.

Doporučuje se, aby člověk pokračoval se zpíváním svatého jména, i když se dopouští přestupků. Jinými slovy, samo zpívání svatého jména přestupků zbavuje. V knize Nāma-kaumudī je doporučeno, že spáchá-li člověk přestupek vůči lotosovým nohám vaiṣṇavy, má se před tímto vaiṣṇavou poníženě sklonit, a tak získat odpuštění; páchá-li někdo přestupky při zpívání svatého jména, má se podřídit svatému jménu, a tak být od přestupků osvobozen. S tím se pojí následující výrok Dakṣi, který řekl Pánu Śivovi: “Neznal jsem slávu tvé osobnosti, a tak jsem na veřejném shromáždění spáchal přestupek vůči tvým lotosovým nohám. Ty jsi ale tak laskavý, že jsi ho nebral vážně. Svým milostivým pohledem jsi mě zachránil, když jsem se řítil do zkázy za to, že jsem tě nemístně obviňoval. Tvá velikost je nezměrná. Prosím, promiň mi a zůstaň spokojený se svými vznešenými vlastnostmi.”

Je třeba, abychom byli velice pokorní, a mohli tak vyjádřit své touhy a přednášet modlitby složené na oslavu svatého jména, jako například ayi mukta-kulair upāsya mānam a nivṛtta-tarṣair upagīyamānād. Tímto způsobem se musíme modlit, abychom se oprostili od přestupků vůči lotosovým nohám svatého jména Pána.

(3) Smaraṇam. Poté, co jsme se začali pravidelně věnovat naslouchání a opěvování a naše srdce se očistilo, je doporučeno vzpomínání, smaraṇam. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (2.1.11) říká Śukadeva Gosvāmī Mahārājovi Parīkṣitovi:

etan nirvidyamānānām
icchatām akuto-bhayam
yogināṁ nṛpa nirṇītaṁ
harer nāmānukīrtanam

“Ó králi! Velkým yogīnům, kteří už nechtějí mít nic společného s hmotným světem, osobám toužícím po hmotném požitku všeho druhu, i těm, kteří jsou díky transcendentálnímu poznání spokojeni ve svém nitru, se doporučuje neustále zpívat svaté jméno Pána.” Podle různých vztahů s Nejvyšší Osobností Božství existují různé druhy zpívání svatého jména (nāmānukīrtanam) a stejně tak podle různých vztahů a nálad známe pět druhů vzpomínání. Jedná se o: (a) zkoumání procesu uctívání určité podoby Pána, (b) soustředění mysli na jeden cíl a odpoutání jejích činností (myšlení, cítění a chtění) od všeho ostatního, (c) soustředění se na určitou podobu Pána (to se nazývá “meditace”), (d) neustálé soustředění mysli na podobu Pána (tomu se říká dhruvānusmṛti, “dokonalá meditace”), (e) probuzení záliby v soustředění se na určitou podobu (to se nazývá samādhi neboli “trans”). Soustředění mysli na určité zábavy Pána za určitých okolností se také nazývá vzpomínání. Samādhi, trans, tedy může mít pět různých podob podle příslušného vztahu. Konkrétně trans oddaných, jejichž vztah k Pánu je neutrální, se nazývá mentální soustředění.

(4) Pāda-sevanam. Podle naší chuti a síly může po naslouchání, zpívání a vzpomínání následovat pāda-sevanam. Dokonalosti vzpomínání dosáhneme, když neustále myslíme na lotosové nohy Pána. Pāda-sevanam znamená být intenzívně poután k myšlení na Pánovy lotosové nohy. Když někdo zvláště upřednostňuje pāda-sevanam, tento proces postupně zahrne i další procesy, jako je zhlížení Pánovy podoby, dotýkání se jí, obřadné obcházení podoby či chrámu Pána, navštěvování míst, jako je Jagannātha Purī, Dvārakā a Mathurā, s cílem spatřit Pánovu podobu a koupání se v Ganze či Yamuně. Koupání se v Ganze a sloužení čistému vaiṣṇavovi jsou také známé pod jménem tadīya-upāsanam. I to je pāda-sevanam. Slovo tadīya znamená “ve vztahu s Pánem”. Pāda-sevanam zahrnuje službu vaiṣṇavovi, tulasī, Ganze a Yamuně. Všechny tyto formy pāda-sevanam napomáhají velice rychlému pokroku v duchovním životě.

(5) Arcanam. Po pāda-sevanam přichází na řadu proces zvaný arcanam, uctívání Božstva. Ten, kdo má zájem o arcanam, musí rozhodně přijmout útočiště u pravého duchovního učitele a učit se od něho. O arcanam pojednává mnoho knih, zvláště Nārada-pañcarātra. V tomto věku je pro arcanu, uctívání Božstva, konkrétně doporučen systém pañcarātry. Jsou dva systémy arcanybhāgavata a pāñcarātrikī. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu se uctívání pāñcarātrikī nikde nedoporučuje, protože v této Kali-yuze lze i bez uctívání Božstva vše dokonale uskutečnit samotným nasloucháním, zpíváním, vzpomínáním a uctíváním lotosových nohou Pána. Rūpa Gosvāmī uvádí:

śrī-viṣṇoḥ śravaṇe parīkṣid abhavad vaiyāsakiḥ kīrtane
prahlādaḥ smaraṇe tad-aṅghri-bhajane lakṣmīḥ pṛthuḥ pūjane
akrūras tv abhivandane kapi-patir dāsye 'tha sakhye 'rjunaḥ
sarvasvātma-nivedane balir abhūt kṛṣṇāptir eṣāṁ param

“Parīkṣit Mahārāja dosáhl osvobození prostým nasloucháním a Śukadeva Gosvāmī prostým opěvováním. Prahlāda Mahārāja byl osvobozen vzpomínáním na Pána. Bohyně štěstí Lakṣmīdevī dospěla k dokonalosti uctíváním Pánových lotosových nohou. Pṛthu Mahārāja dosáhl osvobození uctíváním Božstva Pána, Akrūra pronášením modliteb, Hanumān službou, Arjuna navázáním přátelství s Pánem a Bali Mahārāja tím, že vše obětoval službě Pánu.” Všichni tito velcí oddaní sloužili Pánovi následováním určitého procesu, ale každý z nich dosáhl osvobození a mohl se vrátit domů, zpátky k Bohu. To je popsáno ve Śrīmad-Bhāgavatamu.

Doporučuje se tedy, aby zasvěcení oddaní podle zásad Nārada-pañcarātry uctívali Božstvo v chrámu. Zvláště oddaným, kteří žijí rodinným životem a vlastní hmotné bohatství, se uctívání Božstva vřele doporučuje. Bohatý oddaný-hospodář, který své těžce vydělané peníze neinvestuje do služby Pánu, je nazýván lakomcem. Nikdo by neměl uctíváním Božstva zaměstnávat placené brāhmaṇy. Pokud někdo neuctívá osobně a zaměstnává tím placené služebníky, svědčí to o jeho lenosti a jeho způsob uctívání je povrchní. Bohatý hospodář může k uctívání Božstva zajišťovat přepychové vybavení, a proto je pro oddané-hospodáře uctívání Božstva povinné. V našem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy jsou brahmacārīni, gṛhasthové, vānaprasthové i sannyāsīni, ale uctívat Božstvo v chrámu by měli zvláště hospodáři. Brahmacārīni a sannyāsīni se mohou společně věnovat kázání a vānaprasthové se mají připravovat na život v odříkání, sannyās. Oddaní-gṛhasthové se většinou věnují hmotným činnostem, a když nezačnou uctívat Božstvo, je jisté, že poklesnou. Uctívání Božstva znamená přesně dodržovat daná pravidla. To je zárukou stálosti v oddané službě. Hospodáři mají obvykle děti a jejich manželky mají o děti pečovat, tak jako se učitelky starají o děti v mateřské školce.

Oddaní-gṛhasthové musí praktikovat arcana-vidhi neboli uctívání Božstva na základě vhodných opatření a pokynů, které jim dal duchovní učitel. Těch, kdo se nemohou věnovat uctívání Božstva v chrámu, se týká následující výrok z Agni Purāṇy. Oddaný-hospodář, který vlivem okolností není schopen uctívat Božstvo, musí uctívání Božstva alespoň přihlížet; tak může i on dosáhnout úspěchu. Zvláštním účelem uctívání Božstva je udržovat se neustále v čistotě. Oddaní-gṛhasthové by měli být skutečnými příklady čistoty.

Uctívání Božstva má pokračovat zároveň s nasloucháním a opěvováním. Proto každé mantře předchází slovo namaḥ. Každá mantra má určitou sílu, jíž musí oddaní-gṛhasthové využít. Je mnoho manter začínajících slovem namaḥ, ale ten, kdo zpívá svaté jméno Pána, dosáhne výsledku mnohonásobného pronášení namaḥ. Zpíváním svatého jména Pána lze dosáhnout lásky k Bohu. Někdo se možná zeptá: “K čemu je tedy nutné zasvěcení?” Odpověď zní, že i když zpívání svatého jména nám umožní dospět v duchovním životě až na úroveň lásky k Bohu, stále jsme náchylní ke znečištění, jelikož máme hmotná těla. Proto je kladen zvláštní důraz na arcana-vidhi. Každý by měl tedy pravidelně využívat jak procesu bhāgavata, tak procesu pāñcarātrikī.

Uctívání Božstva je dvojí: čisté a smíšené s plodonosnými činnostmi. Pro toho, kdo je duchovně stálý, je uctívání Božstva povinné. K tomuto procesu také patří pořádání různých slavností, jako je Śrī Janmāṣṭamī, Rāma-navamī a Nṛsiṁha-caturdaśī. Oddaní-hospodáři mají povinnost se těchto slavností účastnit.

Nyní se zaměřme na přestupky při uctívání Božstva. Jsou to: (a) vejít do chrámu v botách nebo se tam nechat přinést v nosítkách, (b) neslavit stanovené festivaly, (c) nepoklonit se před Božstvem, (d) modlit se v nečistém stavu, s rukama neumytýma po jídle, (e) klanět se jen s jednou rukou na zemi, (f) obcházet Božstvo přímo před Ním, (g) natahovat před Božstvem nohy, (h) držet se při sezení před Božstvem za kotníky, (i) lehat si před Božstvem, (j) jíst před Božstvem, (k) lhát před Božstvem, (l) někoho před Božstvem hlasitě oslovovat, (m) říkat před Božstvem nesmysly, (n) křičet před Božstvem, (o) hádat se před Božstvem, (p) někoho před Božstvem kárat, (q) projevovat někomu před Božstvem přízeň, (r) říkat před Božstvem hrubá slova, (s) mít na sobě před Božstvem vlněnou přikrývku, (t) pomlouvat někoho před Božstvem, (u) uctívat před Božstvem někoho jiného, (v) mluvit před Božstvem vulgárně, (w) pouštět před Božstvem větry, (x) opomíjet bohaté uctívání Božstva, i když si ho můžeme dovolit, (y) jíst to, co nebylo obětováno Božstvu, (z) neobětovat Božstvu čerstvé ovoce dostupné v daném období, (aa) obětovat Božstvu jídlo, které již bylo upotřebeno či ze kterého bylo nejprve dáno druhým (dokud nebylo jídlo obětováno Božstvu, nemá se rozdávat nikomu jinému), (bb) sedět zády k Božstvu, (cc) klanět se před Božstvem někomu jinému, (dd) nepronášet náležité modlitby při skládání poklon duchovnímu učiteli, (ee) věnovat před Božstvem pozornost chvále vlastní osoby a (ff) pomlouvat polobohy. Těmto třiceti dvěma přestupkům je třeba se při uctívání Božstva vyhnout.

Ve Varāha Purāṇě jsou uvedeny následující přestupky: (a) jíst v domě bohatého člověka, (b) vstupovat do místnosti Božstva potmě, (c) uctívat Božstvo bez dodržování předepsaných zásad, (d) vstoupit do chrámu, aniž bychom se ohlásili nějakým zvukem, (e) přinášet k obětování jídlo, které viděl pes, (f) přerušit mlčení při uctívání Božstva, (g) jít během uctívání Božstva na toaletu, (h) obětovat vonnou tyčinku, aniž bychom obětovali květy, (i) uctívat Božstvo zakázanými květinami, (j) začít uctívat, aniž bychom si vyčistili zuby, (k) začít uctívat po pohlavním styku, (l) dotknout se lampy, mrtvého těla či ženy v jejím menstruačním období nebo si obléci šaty, které jsou červené či modré, nevyprané, které patří někomu jinému nebo jsou znečištěné. Dalšími přestupky jsou uctívání Božstva poté, co jsme spatřili mrtvé tělo, pouštění větrů před Božstvem, projevování hněvu před Božstvem a uctívání Božstva ihned po návratu z krematoria. Po jídle bychom neměli uctívat Božstvo do té doby, dokud vše nestrávíme, a neměli bychom se dotýkat Božstva nebo se věnovat jakémukoliv uctívání Božstva poté, co jsme požili saflorový olej nebo asafoetidu. To jsou rovněž přestupky.

Na jiných místech jsou uvedeny následující přestupky: (a) stavět se proti příkazům védských písem nebo nectít v srdci Śrīmad-Bhāgavatam, a přitom navenek přijímat jeho zásady, (b) zavádět śāstry, jejichž závěry se rozcházejí, (c) žvýkat před Božstvem betel s arekovými oříšky, (d) přechovávat květy určené k uctívání na listu ricínu, (e) uctívat Božstvo odpoledne, (f) sedět při uctívání Božstva na oltáři či na zemi (bez podložky), (g) dotýkat se Božstva při Jeho koupání levou rukou, (h) uctívat Božstvo starým nebo již použitým květem, (i) odplivávat si při uctívání Božstva, (j) stavět při uctívání Božstva na odiv svou slávu, (k) nanést si tilak na čelo křivě, (l) neumýt si nohy před vstupem do chrámu, (m) obětovat Božstvu jídlo vařené nezasvěceným člověkem, (n) uctívat Božstvo a obětovat Mu bhogu před očima nezasvěceného člověka či neoddaného, (o) uctívat Božstvo bez uctívání vaikunthských božstev, jako je Gaṇeśa, (p) uctívat Božstvo, když jsme zpocení, (q) nepřijmout květy obětované Božstvu, (r) skládat slib nebo přísahu ve svatém jménu Pána.

Pokud se někdo dopustí kteréhokoliv z výše uvedených přestupků, musí přečíst alespoň jednu kapitolu z Bhagavad-gīty. To dokládá Skanda Purāṇa, Avantī-khaṇḍa. Dále se uvádí, že ten, kdo čte tisíc jmen Viṣṇua, může být oproštěn od všech přestupků. V téže Skanda Purāṇě, Revā-khaṇḍě, je řečeno, že od přestupků je osvobozen rovněž ten, kdo recituje modlitby pro tulasī nebo zasadí její semínko. Totéž platí o tom, kdo uctívá śālagrāma-śilu. V Brahmāṇḍa Purāṇě stojí, že od výše uvedených přestupků může být osvobozen ten, kdo uctívá Pána Viṣṇua, jenž ve svých čtyřech rukách drží lasturu, disk, lotos a kyj. Ādi-varāha Purāṇa učí, že ten, kdo se při uctívání dopustil přestupků, se může jeden den postit na svatém místě zvaném Śaukarava a poté se vykoupat v Ganze.

Některé pokyny ohledně uctívání Božstva nabádají, abychom Božstvo uctívali v mysli. V Padma Purāṇě, Uttara-khaṇḍě, je řečeno: “Všichni lidé mohou v mysli provádět uctívání.” Gautamīya Tantra uvádí: “Sannyāsīnům, kteří nemají domov, se doporučuje uctívat Božstvo v mysli.” V Nārada-pañcarātře říká Pán Nārāyaṇa, že uctívání Božstva v mysli se nazývá mānasa-pūjā. Touto metodou je možné oprostit se od čtyř druhů utrpení. Někdy se lze věnovat uctívání v mysli nezávisle. Podle pokynu Āvirhotry Muniho (jednoho z nava-yogendrů), uvedeného ve Śrīmad-Bhāgavatamu, lze uctívat Božstvo recitací příslušných manter. Śāstry učí o osmi druzích Božstev, a Božstvo v mysli je jedním z nich. Brahma-vaivarta Purāṇa v této souvislosti uvádí následující příběh.

Ve městě jménem Pratiṣṭhāna-pura žil kdysi brāhmaṇa, který byl chudý, ale nevinný a spokojený. Jednoho dne slyšel na shromáždění brāhmaṇů rozhovor o způsobu uctívání Božstva v chrámu a doslechl se tam také, že Božstvo lze uctívat v mysli. Poté, co se vykoupal v řece Godāvarī, začal v mysli uctívat Božstvo: vytřel chrám a pak přinesl ve zlatých a stříbrných nádobách vodu ze všech posvátných řek. Nashromáždil nejrůznější cenné předměty k uctívání a uctíval Božstvo velmi honosným způsobem, počínaje koupelí a konče ārati. Cítil se přitom velice šťastný. Když takto uplynulo mnoho let, jednoho dne uvařil pro Božstvo v mysli sladkou rýži s ghí. Dal ji do zlaté nádoby a obětoval Pánu Kṛṣṇovi, ale zdálo se mu, že je příliš horká, a proto se jí dotkl prstem. Ihned pocítil, jak sladká rýže prst popálila, a začal bědovat. Když brāhmaṇa ucítil bolest, Pán Viṣṇu na Vaikuṇṭě se začal usmívat a bohyně štěstí se Ho ptala proč. Viṣṇu pak nařídil svým společníkům, aby brāhmaṇu přivedli na Vaikuṇṭhu. Tak tento brāhmaṇa dosáhl osvobození sāmīpya — možnost žít v blízkosti Nejvyšší Osobnosti Božství.

(6) Vandanam. I když jsou modlitby součástí uctívání Božstva, mohou stát samy o sobě jako ostatní formy oddané služby (naslouchání, opěvování a tak dále), a proto jsou zde uvedeny samostatné údaje. Pán má neomezeně mnoho druhů transcendentálních vlastností a bohatství a ten, kdo se cítí Pánovými vlastnostmi při různých činnostech ovlivněn, Mu věnuje modlitby, čímž také dosahuje úspěchu. Toto jsou některé z přestupků, kterým je třeba se při tom vyhnout: (a) klanět se jen s jednou rukou na zemi, (b) klanět se s přikrytým tělem, (c) otáčet se k Božstvu zády, (d) klanět se po levém boku Božstva, (e) klanět se příliš blízko Božstva.

(7) Dāsyam. Na asistování Pánu v roli služebníka se vztahuje následující výrok. Když po mnoha tisících životů člověk porozumí, že je věčným služebníkem Kṛṣṇy, může vysvobodit další podmíněné duše z tohoto vesmíru. Bude-li jen neustále myslet na to, že je věčným služebníkem Kṛṣṇy, bude schopen dosáhnout naprostého úspěchu i bez následování jakéhokoliv jiného procesu; samotným tímto vědomím může završit všech devět procesů oddané služby.

(8) Sakhyam. Co se týče uctívání Pána jako přítele, Agastya-saṁhitā uvádí, že oddaný vykonávající oddanou službu metodami śravaṇam a kīrtanam chce někdy vidět Pána osobně, a proto žije v chrámu. Na jiném místě je řečeno: “Ó můj Pane, Nejvyšší Osobnosti a věčný příteli, přestože oplýváš dokonalou blažeností a poznáním, stal ses přítelem obyvatel Vṛndāvanu. Jaké štěstí mají tito oddaní!” Zde je konkrétně použito slova “přítel” k vyjádření intenzívní lásky. Přátelství je tedy lepší než služebnictví. Oddaný ve vyšším stavu, než je dāsya-rasa, přijímá Nejvyšší Osobnost Božství za svého přítele. To není nijak překvapující — když má oddaný čisté srdce, honosnost jeho uctívání Božstva se snižuje úměrně tomu, jak se projevuje jeho spontánní láska k Osobnosti Božství. Śrīdhara Svāmī se v této souvislosti zmiňuje o Śrīdāmovi Viprovi, který sám pro sebe v duchu vyjádřil, jak se cítí zavázán: “Kéž mě život za životem pojí s Kṛṣṇou toto přátelství!”

(9) Ātma-nivedanam. Slovo ātma-nivedanam označuje stav, kdy ten, kdo nemá jiné motivy než sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství, odevzdává Pánovi vše a jedná jen pro Jeho potěšení. Takový oddaný je jako kráva, o kterou se stará její pán. Kráva, o kterou pečuje její majitel, nemá obavy o své zaopatření. Je svému pánovi trvale oddána. Jedná jen v jeho prospěch; nikdy se nechová nezávisle. Někteří oddaní tedy za ātma-nivedanam považují odevzdání těla Pánu, a jak uvádí kniha Bhakti-viveka, někdy je za ātma-nivedanam označováno to, když se Pánovi odevzdává duše. Nejlepšími příklady této odevzdanosti jsou Bali Mahārāja a Ambarīṣa Mahārāja. Ātma-nivedanam je také někdy shledáváno v chování Rukmiṇīdevī ve Dvārace.