Śrīmad-bhāgavatam 7.5.18

Zde jsou důležitá slova prahrādaṁ grāhayām āsa. Slova grāhayām āsa doslova znamenají, že se učitelé snažili chlapce přimět, aby se vydal cestou dharmy, arthy a kāmy (náboženství, hospodářského rozvoje a smyslového požitku). Lidé obvykle zcela zaměří pozornost na tyto tři zájmy, aniž by se zajímali o cestu osvobození. Prahlādova otce Hiraṇyakaśipua zajímalo pouze zlato a smyslový požitek. Slovo hiraṇya znamená “zlato” a kaśipu označuje měkké polštáře a matrace, na kterých si lidé užívají uspokojováním smyslů. Slovo prahlāda však poukazuje na toho, kdo se neustále raduje díky realizaci Brahmanu (brahma-bhūtaḥ prasannātmā). Prahlāda znamená prasannātmā, neustále radostný. Prahlāda, který neustále uctíval Pána, se nepřestával radovat. Učitelé ho však chtěli v souladu s Hiraṇyakaśipuovými pokyny učit o hmotných záležitostech. Materialističtí lidé si myslí, že cesta náboženství je určena ke zlepšení jejich hmotných podmínek. Materialista přijde do chrámu uctívat nejrůznější polobohy, jen aby dostal nějaké požehnání, které mu umožní zlepšit jeho hmotný život. Přichází za sādhuem nebo takzvaným svāmīm, aby využil snadné metody k získání hmotného bohatství. Ve jménu náboženství se takzvaní sādhuové snaží uspokojovat smysly materialistů tím, že jim ukazují zkratky, které k hmotnému bohatství vedou. Někdy jim dají nějaký talisman nebo požehnání a jindy je přitahují tím, že vytvářejí zlato. Pak se prohlásí za Boha a hloupé materialisty k nim přitahuje vidina zlepšení své ekonomické situace. Výsledkem tohoto podvádění je, že ostatní lidé se zdráhají přijmout cestu náboženství a radí dalším, aby pracovali v zájmu hmotného pokroku. To se děje na celém světě. Nejen nyní, ale již od nepaměti se nikdo nezajímá o osvobození, mokṣu. Existují čtyři principy: dharma (náboženství), artha (hospodářský rozvoj), kāma (smyslový požitek) a mokṣa (osvobození). Lidé se věnují náboženství, aby nabyli hmotného bohatství. A proč chtějí mít hmotné bohatství? Kvůli smyslovému požitku. Dávají tedy přednost těmto třem mārgám neboli cestám materialistického života. O osvobození se nikdo nezajímá a bhagavad-bhakti, oddaná služba Pánu, stojí dokonce ještě výše než osvobození. Procesu oddané služby, vědomí Kṛṣṇy, je tedy nesmírně obtížné porozumět. To vysvětlí Prahlāda Mahārāja později. Učitelé Ṣaṇḍa a Amarka se snažili chlapce přimět, aby přijal materialistický způsob života, ale jejich pokus byl neúspěšný.