Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 7.2.58

Verš

śrī-hiraṇyakaśipur uvāca
bāla evaṁ pravadati
sarve vismita-cetasaḥ
jñātayo menire sarvam
anityam ayathotthitam

Synonyma

śrī-hiraṇyakaśipuḥ uvāca — Śrī Hiraṇyakaśipu řekl; bāle — když Yamarāja v podobě chlapce; evam — takto; pravadati — velice filozoficky hovořil; sarve — všichni; vismita — ohromená; cetasaḥ — jejich srdce; jñātayaḥ — příbuzní; menire — mysleli si; sarvam — vše hmotné; anityam — dočasné; ayathā-utthitam — vzniklé z dočasných jevů.

Překlad

Hiraṇyakaśipu řekl: Když Yamarāja v podobě malého chlapce poučoval příbuzné obklopující mrtvé tělo Suyajñi, všichni byli ohromeni jeho filozofickými slovy. Uvědomovali si, že vše hmotné je dočasné a nic nepřetrvá.

Význam

Toto dokládá Bhagavad-gītā (2.18): antavanta ime dehā nityasyoktāḥ śarīriṇaḥ — tělo podléhá zániku, ale duše, která je uvnitř, nezaniká. Povinností členů společnosti, kteří jsou pokročilí v poznání, je tedy studovat věčné, přirozené postavení nepomíjivé duše a nemarnit drahocenný čas lidského života pouhým zaopatřováním těla, aniž by brali v úvahu skutečnou životní zodpovědnost. Každý člověk se má snažit pochopit, jak může být duše šťastná a kde může dosáhnout věčného, blaženého života plného poznání. Lidé jsou předurčeni ke studiu těchto témat, nikoliv k tomu, aby jen pečovali o dočasné tělo, které se nevyhnutelně změní. Nikdo neví, zda dostane opět lidské tělo; není to vůbec jisté, neboť podle svého jednání může živá bytost obdržet jakékoliv tělo, od těla poloboha až po tělo psa. Śrīla Madhvācārya v této souvislosti uvádí ve svém komentáři:

ahaṁ mamābhimānādi-
tva-yathottham anityakam
mahadādi yathotthaṁ ca
nityā cāpi yathotthitā
asvatantraiva prakṛtiḥ
sva-tantro nitya eva ca
yathārtha-bhūtaś ca para
eka eva janārdanaḥ

Jedině Janārdana, Nejvyšší Osobnost Božství, existuje věčně. Jeho stvoření — hmotný svět — je dočasné. Každý, kdo je uchvácen hmotnou energií a myslí si: “Jsem tělo a vše, co k němu patří, je mé,” je tedy pod vlivem iluze. Živá bytost má myslet jen na to, že je věčně částí Janārdany, a její úsilí v tomto hmotném světě — zvláště v lidském těle — má být zaměřené na to, aby se vrátila domů, zpátky k Bohu, a dosáhla tak Janārdanovy společnosti.