SB 7.2.25-26

eṣa ātma-viparyāso
hy aliṅge liṅga-bhāvanā
eṣa priyāpriyair yogo
viyogaḥ karma-saṁsṛtiḥ
sambhavaś ca vināśaś ca
śokaś ca vividhaḥ smṛtaḥ
avivekaś ca cintā ca
vivekāsmṛtir eva ca
Překlad slovo od slova: 
eṣaḥ — tato; ātma-viparyāsaḥ — zmatenost živé bytosti; hi — zajisté; aliṅge — v tom, co nemá hmotné tělo; liṅga-bhāvanā — pokládající hmotné tělo za sebe sama; eṣaḥ — toto; priya — s těmi, kteří jsou nesmírně drazí; apriyaiḥ — a s těmi, kteří nejsou drazí (nepřátelé, osoby nepatřící do rodiny atd); yogaḥ — spojení; viyogaḥ — odloučení; karma — plody jednání; saṁsṛtiḥ — hmotný život; sambhavaḥ — přijímající zrození; ca — a; vināśaḥ — přijímající smrt; ca — a; śokaḥ — nářek; ca — a; vividhaḥ — různé druhy; smṛtaḥ — uvedené v písmech; avivekaḥ — nedostatek schopnosti rozlišovat; ca — a; cintā — úzkost; ca — také; viveka — náležitého rozlišování; asmṛtiḥ — zapomnění; eva — skutečně; ca — také.
Překlad: 
Zmatená živá bytost, která pokládá tělo a mysl za sebe sama, považuje některé lidi za své příbuzné a jiné za cizí, a kvůli této mylné představě trpí. Hromadění těchto smyšlených hmotných představ je příčinou utrpení a takzvaného štěstí v hmotném světě. Podmíněná duše v tomto postavení se musí rodit v různých druzích a jednat s různými typy vědomí, čímž si vytváří nová těla. Tento neustále pokračující hmotný život se nazývá saṁsāra. Hmotné úvahy přinášejí zrození, smrt, nářek, pošetilost a úzkost. Tak se někdy dobíráme ke správnému pochopení a jindy opět podléháme nesprávnému pojetí života.