Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 7.15.54

Verš

agniḥ sūryo divā prāhṇaḥ
śuklo rākottaraṁ sva-rāṭ
viśvo ’tha taijasaḥ prājñas
turya ātmā samanvayāt

Synonyma

agniḥ — oheň; sūryaḥ — slunce; divā — den; prāhṇaḥ — konec dne; śuklaḥ — jasná polovina měsíce; rāka — úplněk na konci śukla-pakṣi; uttaram — období, kdy slunce putuje na sever; sva-rāṭ — Nejvyšší Brahman či Pán Brahmā; viśvaḥ — hrubohmotné podmínění; atha — Brahmaloka, vrchol hmotného požitku; taijasaḥ — jemnohmotné podmínění; prājñaḥ — svědek podléhající kauzálnímu podmínění; turyaḥ — transcendentální; ātmā — duše; samanvayāt — jako přirozený důsledek.

Překlad

Na své cestě vzhůru živá bytost prochází různými světy ohně, slunce, dne, konce dne, jasné poloviny měsíce, úplňku a severní dráhy slunce pod dohledem božstev, která jim vládnou. Když se dostane na Brahmaloku, užívá si života po mnoho miliónů let a nakonec se vytratí její hmotné podmínění. Tehdy dospěje na úroveň subtilního podmínění a poté kauzálního podmínění, kdy je svědkem všech předchozích stavů. Po zničení tohoto kauzálního stavu dosahuje svého čistého stavu, v němž se ztotožňuje s Nadduší. Tak se živá bytost stává transcendentální.