Śrīmad-bhāgavatam 7.13.12-13
Verš
kāveryāṁ sahya-sānuni
rajas-valais tanū-deśair
nigūḍhāmala-tejasam
loka-tattva-vivitsayā
vṛto ’mātyaiḥ katipayaiḥ
prahrādo bhagavat-priyaḥ
Synonyma
tam — toho (světce); śayānam — ležícího; dharā-upasthe — na zemi; kāveryām — na břehu řeky Kāverī; sahya-sānuni — na hřebeni hory jménem Sahya; rajaḥ-valaiḥ — pokrytými prachem a špínou; tanū-deśaiḥ — se všemi částmi těla; nigūḍha — velmi vážná a hluboká; amala — neposkvrněná; tejasam — jehož duchovní síla; dadarśa — viděl; lokān — na nejrůznější planety; vicaran — cestující; loka-tattva — povahu živých bytostí (zvláště těch, které se snaží pokročit v rozvíjení vědomí Kṛṣṇy); vivitsayā — ve snaze pochopit; vṛtaḥ — obklopený; amātyaiḥ — královskou družinou; katipayaiḥ — několika společníků; prahrādaḥ — Mahārāja Prahlāda; bhagavat-priyaḥ — který je vždy nesmírně drahý Nejvyšší Osobnosti Božství.
Překlad
Prahlāda Mahārāja, nejdražší služebník Nejvyšší Osobnosti Božství, se jednou vydal s několika důvěrnými společníky na cestu po vesmíru, aby studoval povahu svatých osob. Takto dospěl ke břehu Kāverī, kde se nachází hora Sahya. Tam nalezl velkého světce, který ležel na zemi, pokrytý prachem a špínou, ale po duchovní stránce byl velmi pokročilý.