SB 7.10.8

indriyāṇi manaḥ prāṇa
ātmā dharmo dhṛtir matiḥ
hrīḥ śrīs tejaḥ smṛtiḥ satyaṁ
yasya naśyanti janmanā
Překlad slovo od slova: 
indriyāṇi — smysly; manaḥ — mysl; prāṇaḥ — životní vzduch; ātmā — tělo; dharmaḥ — náboženství; dhṛtiḥ — trpělivost; matiḥ — inteligence; hrīḥ — stud; śrīḥ — bohatství; tejaḥ — síla; smṛtiḥ — paměť; satyam — věrnost pravdě; yasya — kterých (chtivých tužeb); naśyanti — jsou zničeny; janmanā — od samého zrození.
Překlad: 
Ó můj Pane, kvůli chtivým touhám existujícím od samého zrození jsou zničeny smysly, mysl, život, tělo, náboženství, trpělivost, inteligence, stud, bohatství, síla, paměť a věrnost pravdě.
Význam: 

Śrīmad-Bhāgavatam uvádí: kāmaṁ hṛd-rogam. Materialistický život znamená být nakažen vážnou nemocí zvanou chtíč. Osvobození znamená být zbaven chtivých tužeb, protože pouze kvůli nim musí živá bytost podstupovat opakované zrození a smrt. Dokud se její chtivé touhy nesplní, musí se znovu a znovu rodit a usilovat o jejich vyplnění. Kvůli hmotným touhám se tedy věnuje různým druhům činností a získává různé druhy těl, s nimiž se snaží splnit své touhy, které nejsou nikdy uspokojeny. Jedinou pomocí je přijmout proces oddané služby, která začíná tehdy, když je živá bytost prostá všech hmotných tužeb. Anyābhilāṣitā-śūnyam—anya-abhilāṣitā znamená “hmotná touha” a śūnyam znamená “oproštěná od”. Duši charakterizují duchovní činnosti a duchovní touhy, které popsal Śrī Caitanya Mahāprabhu: mama janmani janmanīśvare bhavatād bhaktir ahaitukī tvayi. Čistá oddanost službě Pánu je jediná duchovní touha. V zájmu vyplnění této duchovní touhy se ovšem živá bytost musí zbavit všech hmotných tužeb. Být bez tužeb znamená nemít žádné hmotné touhy. To popisuje Śrīla Rūpa Gosvāmī výrazem anyābhilāṣitā-śūnyam. Jakmile má živá bytost hmotné touhy, ztrácí svou duchovní totožnost. Vše, co souvisí s jejím životem, včetně jejích smyslů, těla, náboženství, trpělivosti a inteligence, je pak oddělené od jejího původního vědomí Kṛṣṇy. Když má hmotné touhy, nemůže náležitě používat své smysly, inteligenci, mysl a podobně pro uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství. Māyāvādští filozofové se chtějí zbavit osobní existence, nemít smysly ani mysl, ale to není možné. Živá bytost musí žít, mít touhy, ambice a tak dále. Ty však musí být očištěny, aby mohla toužit duchovně a mít duchovní ambice, prosté hmotného znečištění. Tyto sklony má, protože je živou bytostí. Když je však znečištěná hmotou, je vydána napospas hmotnému utrpení (janma-mṛtyu-jarā-vyādhi). Chce-li ukončit opakované zrození a smrt, musí se začít věnovat oddané službě Pánu.

sarvopādhi-vinirmuktaṁ
tat-paratvena nirmalam
hṛṣīkeṇa hṛṣīkeśa-
sevanaṁ bhaktir ucyate

Bhakti, oddaná služba, znamená zaměstnat všechny své smysly službou Pánu, Nejvyšší Osobnosti Božství, vládci všech smyslů. Když duše slouží Nejvyššímu, má to dva vedlejší účinky: oprostí se od všech hmotných označení a její smysly se službou Pánu očistí.”