Sloka 1:

Král Parīkṣit se otázal: Můj milý brāhmaṇo, Nejvyšší Osobnost Božství, Viṣṇu, který je příznivcem všech, je nestranný a každému nesmírně drahý. Jak to, že se tedy jako obyčejný člověk postavil na stranu Indry a zabil jeho nepřátele? Jak může ten, kdo přeje všem stejně, jedněm stranit a k jiným se chovat nepřátelsky?

Sloka 2:

Sám Pán Viṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, je studnicí veškeré blaženosti. Jaký prospěch by tedy mohl mít ze stranění polobohům? Jaký zájem by tak mohl realizovat? Je transcendentální. Proč by se tedy měl bát asurů a jak by proti nim mohl být předpojatý?

Sloka 3:

Ó požehnaný a učený brāhmaṇo! To, zda je Nārāyaṇa předpojatý či nestranný, ve mně vyvolává velkou pochybnost. Prosím rozptyl ji, dokaž, že Nārāyaṇa je vždy neutrální a přeje všem stejně.

Sloka 4-5:

Velký mudrc Śukadeva Gosvāmī řekl: Můj milý králi, kladeš mi vynikající otázku. Rozhovory o činnostech Pána, které zahrnují i slávu Jeho oddaných, jsou oddaným nesmírně příjemné. Tato úžasná vyprávění vždy odstraňují utrpení materialistického způsobu života. Velcí mudrci, jako je Nārada, tedy stále hovoří na téma Śrīmad-Bhāgavatamu, jelikož to dává možnost naslouchat o Pánových neobyčejných činnostech a opěvovat je. S úctou se pokloním Śrīlovi Vyāsadevovi a poté začnu hovořit o jednání Pána Hariho.

Sloka 6:

Viṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, je vždy transcendentální vůči hmotným vlastnostem, a proto je popisován slovem nirguṇa, “bez vlastností”. Jelikož je nezrozený, nemá hmotné tělo, které podléhá připoutanosti a nenávisti. Přestože je trvale nad hmotnou existencí, prostřednictvím své duchovní energie se zjevil a jednal jako obyčejná lidská bytost. V této roli přijímal různé povinnosti a závazky a zdánlivě se tak choval jako podmíněná duše.

Sloka 7:

Můj milý králi Parīkṣite, hmotné kvality (sattva-guṇa, rajo-guṇa a tamo-guṇa) patří k hmotnému světu a Nejvyšší Osobnosti Božství se nemohou ani dotknout. Tyto tři guṇy nemohou růst či ubývat zároveň.

Sloka 8:

Když převládá kvalita dobra, daří se s její pomocí mudrcům a polobohům, kteří jsou díky Nejvyššímu Pánu touto kvalitou obdařeni a prostoupeni. Když převládá kvalita vášně, prospívá to démonům, a převaha kvality nevědomosti znamená, že se daří Yakṣům a Rākṣasům. Nejvyšší Osobnost Božství sídlí v srdci každého a podporuje reakce sattva-guṇy, rajo-guṇy a tamo-guṇy.

Sloka 9:

Všeprostupující Pán, Osobnost Božství, sídlí v srdci každé živé bytosti a zkušený myslitel může do větší nebo menší míry vnímat Jeho přítomnost. Tak jako lze porozumět, kolik ohně je ve dřevě, vody ve džbánu či nebe v nádobě, lze také poznat, zda je živá bytost démon či polobůh, podle toho, s jakou jedná oddaností. Přemýšlivý člověk pozná, nakolik jsou ostatní obdařeni přízní Nejvyššího Pána, pozorováním jejich činů.

Sloka 10:

Když Nejvyšší Osobnost Božství vytváří různé druhy těl a dává tak každé živé bytosti příslušné tělo podle jejího charakteru a plodonosných činností, oživuje všechny kvality hmotné přírody: sattva-guṇu, rajo-guṇu a tamo-guṇu. Poté v podobě Nadduše vstupuje do každého těla a řídí stvoření, udržování a zničení — sattva-guṇu používá k udržování, rajo-guṇu k tvoření a tamo-guṇu k ničení.

Sloka 11:

Ó mocný králi! Nejvyšší Pán, vládce hmotné a duchovní energie, který je stvořitelem celého vesmíru, vytváří časový faktor a umožňuje tak hmotné energii a živé bytosti jednat v rámci času. Pán, Osobnost Božství, tedy není času ani hmotné energii nikdy podroben.

Sloka 12:

Ó králi, tento časový faktor je příznivý pro sattva-guṇu. I když je tedy Nejvyšší Pán vládcem, podporuje polobohy, kteří jsou převážně na úrovni sattva-guṇy. Démoni, kteří jsou ovlivněni tamo-guṇou, jsou potom zničeni. Nejvyšší Pán vede časový faktor k tomu, aby jednal různými způsoby, ale sám není nikdy předpojatý. Jeho činnosti jsou naopak slavné, a proto je známý pod jménem Uruśravā.

Sloka 13:

Vznešený králi, když Mahārāja Yudhiṣṭhira před nějakým časem pořádal oběť Rājasūya, velký mudrc Nārada v odpověď na jeho dotaz přednesl historická fakta, která ukazují, jak je Nejvyšší Pán vždy nestranný; dokonce i když zabíjí démony. V této souvislosti uvedl barvitý příklad.

Sloka 14-15:

Ó králi! Mahārāja Yudhiṣṭhira, syn Mahārāje Pāṇḍua, na oběti Rājasūya na vlastní oči viděl, jak Śiśupāla splynul s tělem Nejvyššího Pána, Kṛṣṇy. Ohromeně se proto otázal Nārady Muniho, který tam seděl, jaký to mělo důvod. Jeho dotaz slyšeli i všichni přítomní mudrci.

Sloka 16:

Mahārāja Yudhiṣṭhira se otázal: Jak je úžasné, že démon Śiśupāla i přes svou nesmírnou zášť splynul s tělem Nejvyšší Osobnosti Božství! Tohoto sāyujya-mukti nemohou dosáhnout ani velcí transcendentalisté! Jak se to tedy podařilo Pánovu nepříteli?

Sloka 17:

Ó velký mudrci, všichni si dychtivě přejeme znát příčinu této Pánovy milosti. Slyšel jsem, že král jménem Vena kdysi urážel Nejvyšší Osobnost Božství a že ho za to brāhmaṇové přinutili jít do pekla. Totéž si zasloužil i Śiśupāla. Jak je tedy možné, že splynul s Pánem?

Sloka 18:

Śiśupāla, hříšný syn Damaghoṣi, začal urážet Pána již v raném dětství, kdy ještě ani neuměl zřetelně mluvit, a nesnášel Śrī Kṛṣṇu až do své smrti. V tom ho následoval i jeho bratr Dantavakra.

Sloka 19:

Přestože tito dva muži, Śiśupāla a Dantavakra, opakovaně uráželi Nejvyšší Osobnost Božství, Pána Viṣṇua (Kṛṣṇu), Nejvyšší Brahman, byli zcela zdraví. Jejich jazyky nenapadla bílá lepra a nevstoupili ani do nejtemnějších oblastí pekelné existence. To nás opravdu překvapuje.

Sloka 20:

Jak je možné, že Śiśupāla a Dantavakra v přítomnosti mnoha vznešených osobností snadno vstoupili do těla Kṛṣṇy, jehož bytí je tak obtížné dosáhnout?

Sloka 21:

To je nepochybně úžasné. Má inteligence je nyní rozrušená jako plamen svíčky ve větru. Ó Nārado Muni, ty víš vše. Prozraď mi prosím příčinu této podivuhodné události.

Sloka 22:

Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl: Když mocný duchovní učitel Nārada Muni, který věděl vše, vyslechl žádost přednesenou Mahārājem Yudhiṣṭhirem, byl velmi potěšen. V přítomnosti všech účastníků yajñi pak odpověděl.

Sloka 23:

Velký mudrc Śrī Nāradajī řekl: Ó králi, podmíněná duše pociťuje pomluvy a chválu či kárání a úctu kvůli své nevědomosti. Pán naplánoval její tělo tak, aby působením vnější energie v hmotném světě zakoušelo utrpení.

Sloka 24:

Můj milý králi, podmíněná duše s tělesným pojetím života považuje tělo za své vlastní já a vše, co má k tělu nějaký vztah, pokládá za své. Následkem této mylné představy podléhá protikladům, jako je chvála a trest.

Sloka 25:

Vinou tělesného pojetí života si podmíněná duše myslí, že se zničením těla je zničena i živá bytost. Pán Viṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, je svrchovaný vládce, Nadduše všech živých bytostí. Jelikož nemá hmotné tělo, je mu cizí i falešné pojetí “já a moje”. Je proto chybou si myslet, že pociťuje radost či bolest, když Ho někdo uráží nebo Mu přednáší modlitby. To u Pána nepřipadá v úvahu. Nemá proto nepřátele ani přátele. Když trestá démony, je to pro jejich dobro, a když přijímá modlitby oddaných, je to také pro jejich dobro. Modlitby ani urážky Ho neovlivňují.

Sloka 26:

Pokud podmíněná duše soustředí svou mysl na Pána prostřednictvím nepřátelství nebo oddané služby, strachu, zalíbení či chtivé touhy—všemi těmito způsoby nebo kterýmkoliv z nich — výsledek je tentýž, neboť Pána díky Jeho blaženému postavení nikdy neovlivňuje nepřátelství či přátelství.

Sloka 27:

Nārada Muni pokračoval: Oddanou službou nelze dosáhnout tak intenzívního zaujetí mysli Nejvyšším Pánem, Osobností Božství, jako nepřátelstvím vůči Němu. To je můj názor.

Sloka 28-29:

Červ uvězněný vosou v díře ve zdi na vosu neustále se strachem a nepřátelstvím myslí a později se právě kvůli tomuto vzpomínání stane vosou. Podobně když podmíněné duše tak či onak myslí na Kṛṣṇu, jenž je sac-cid-ānanda-vigraha, oprostí se od svých hříchů. Díky neustálému myšlení na Něho tak získají znovu svá duchovní těla, ať už na Něho myslí jako na svého Pána hodného uctívání nebo jako na nepřítele.

Sloka 30:

Mnozí dosáhli osvobození jednoduše tím, že velmi pozorně mysleli na Kṛṣṇu a zanechali hříšných činností. Tuto pozornost mohou vyvolávat chtivé touhy, nepřátelské pocity, strach, zalíbení nebo oddaná služba. Nyní vyložím, jak živá bytost pouhým soustředěním mysli na Kṛṣṇu získá Kṛṣṇovu milost.

Sloka 31:

Můj milý králi, gopī získaly milost Kṛṣṇy díky svým chtivým touhám, Kaṁsa díky strachu, Śiśupāla a další králové díky zášti, Yaduovci jako výsledek svého rodinného vztahu s Kṛṣṇou, vy, Pāṇḍuovci, díky svému velkému zalíbení v Kṛṣṇovi a my, prostí oddaní, díky své oddané službě.

Sloka 32:

Je nutné tak či onak velmi opravdově myslet na podobu Kṛṣṇy. Pak se lze pomocí jednoho z pěti výše uvedených procesů vrátit domů, zpátky k Bohu. Ateisté, jako král Vena, kteří nedokáží upřít mysl na Kṛṣṇovu podobu ani jedním z těchto pěti způsobů, však osvobození dosáhnout nemohou. Proto je třeba nějak myslet na Kṛṣṇu; přátelsky či nepřátelsky.

Sloka 33:

Nārada Muni pokračoval: Ó nejlepší z Pāṇḍuovců! Vaši dva bratranci Śiśupāla a Dantavakra, synové sestry tvé matky, byli dříve společníky Pána Viṣṇua, ale kvůli kletbě brāhmaṇů poklesli z Vaikuṇṭhy do tohoto hmotného světa.

Sloka 34:

Mahārāja Yudhiṣṭhira se otázal: Jaké mocné prokletí mohlo ovlivnit dokonce osvobozené viṣṇu-bhakty a kdo mohl proklít Pánovy společníky? Neochvějní oddaní Pána již nemohou poklesnout do tohoto hmotného světa. Tomu nemohu uvěřit.

Sloka 35:

Těla obyvatel Vaikuṇṭhy jsou zcela duchovní; s hmotnými těly, smysly či životním vzduchem nemají nic společného. Proto prosím vysvětli, jak došlo k tomu, že společníci Osobnosti Božství byli prokleti a museli sestoupit v hmotných tělech jako obyčejní smrtelníci.

Sloka 36:

Velký světec Nārada pravil: Jednou, když čtyři synové Pána Brahmy—Sanaka, Sanandana, Sanātana a Sanat-kumāra — putovali po třech světech, shodou okolností dospěli na Viṣṇuloku.

Sloka 37:

Přestože byli tito čtyři velcí mudrci starší než ostatní synové Brahmy, jako je Marīci, vypadali jako malé děti ve věku pouhých pěti nebo šesti let a byli nazí. Když dva vrátní, Jaya a Vijaya, viděli, jak chtějí vstoupit na Vaikuṇṭhaloku, považovali je za obyčejné děti a zakázali jim to.

Sloka 38:

Když jim vrátní Jaya a Vijaya zahradili cestu, Sanandana a ostatní velcí mudrci je rozezleně prokleli: “Vy dva hloupí vrátní, rozrušují vás hmotné kvality vášně a nevědomosti, a nejste tedy způsobilí žít v útočišti u lotosových nohou Madhudviṣi, které jsou těmito kvalitami nedotčené. Bude lépe, když půjdete okamžitě do hmotného světa a narodíte se v rodině hříšných asurů.”

Sloka 39:

Když Jaya a Vijaya padali do hmotného světa stiženi kletbou, mudrci k nim byli velice laskaví a oslovili je: “Ó vrátní, po třech zrozeních se budete moci vrátit do svého postavení na Vaikuṇṭě, neboť tehdy vyprší doba vašeho prokletí.”

Sloka 40:

Tito dva společníci Pána, Jaya a Vijaya, pak sestoupili do hmotného světa a narodili se jako dva synové Diti: starší Hiraṇyakaśipu a mladší Hiraṇyākṣa. Daityové a Dānavové (představitelé démonských druhů) je velice ctili.

Sloka 41:

Śrī Hari, Nejvyšší Osobnost Božství, se zjevil v podobě Nṛsiṁhy a zabil Hiraṇyakaśipua. A v podobě Varāhy zabil Hiraṇyākṣu, který se Mu snažil bránit v záchraně planety Země, jež se zřítila do oceánu Garbhodaka.

Sloka 42:

Hiraṇyakaśipu chtěl zabít svého syna Prahlāda, velkého oddaného Pána Viṣṇua, a proto ho nejrůznějšími způsoby mučil.

Sloka 43:

Pán, Nadduše všech živých bytostí, je rozvážný, klidný a na všechny pohlíží stejně. Jelikož byl velký oddaný Prahlāda pod ochranou Pánovy energie, Hiraṇyakaśipu ho nemohl zabít, přestože se o to všemožně snažil.

Sloka 44:

Poté se tito dva vrátní Pána Viṣṇua, Jaya a Vijaya, narodili jako Rāvaṇa a Kumbhakarṇa, jež zplodil Viśravā v lůně Keśinī. Všem lidem ve vesmíru působili nesmírné utrpení.

Sloka 45:

Nārada Muni pokračoval: Můj milý králi, Pán Rāmacandra se zjevil s posláním zabít Rāvaṇu a Kumbhakarṇu, jen aby zbavil Jayu a Vijayu bráhmanského prokletí. Vyprávění o činech Pána Rāmacandry si vyslechni od Mārkaṇḍeyi.

Sloka 46:

Ve svém třetím životě se titíž Jaya a Vijaya narodili v rodině kṣatriyů a byli tvými bratranci, syny tvé tety. Jelikož je Pán Kṛṣṇa zasáhl svým diskem, zničilo to všechny reakce za jejich hříchy. Nyní jsou zbaveni prokletí.

Sloka 47:

Tito dva společníci Pána Viṣṇua, Jaya a Vijaya, si po velmi dlouhou dobu udržovali nepřátelskou mentalitu. Jelikož tímto způsobem neustále mysleli na Kṛṣṇu, vrátili se domů, zpátky k Bohu, a získali znovu útočiště u Pána.

Sloka 48:

Mahārāja Yudhiṣṭhira se otázal: Ó Nārado Muni, můj pane, co vyvolalo takové nepřátelství mezi Hiraṇyakaśipuem a jeho milovaným synem Prahlādem Mahārājem? Jak se Prahlāda Mahārāja stal tak velkým oddaným Pána Kṛṣṇy? Vysvětli mi to, prosím.