Śrīmad-bhāgavatam 6.2.49

V okamžiku smrti je každý zmatený, protože jeho tělo přestává náležitě fungovat. I ten, kdo po celý život zpíval svaté jméno Pána, možná v tuto chvíli nebude schopen Hare Kṛṣṇa mantru zřetelně vyslovit. Přesto však získá veškerý prospěch, který zpívání svatého jména přináší. Proč bychom tedy neměli zpívat svaté jméno Pána nahlas a zřetelně, dokud je naše tělo v pořádku? Budeme-li tak činit, je docela možné, že i v okamžiku smrti budeme schopni vyslovit Pánovo svaté jméno s láskou a vírou. Závěrem lze tedy říci, že ten, kdo neustále zpívá svaté jméno Pána, má zaručené, že se vrátí domů, zpátky k Bohu.

Komentář Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura k devátému a desátému verši této kapitoly je psaný formou dialogu o tom, jak se člověk může osvobodit od všech hříšných reakcí prostým zpíváním svatého jména Pána.

Někdo může říci: “Je možné přijmout, že zpíváním svatého jména Pána se člověk osvobodí od všech reakcí za svůj hříšný život. Jestliže se však někdo dopouští hříchů s plným vědomím a ne pouze jednou, ale mnohokrát, nemůže se oprostit od hříšných reakcí, ani kdyby za ně prováděl odčinění dvanáct nebo i více let. Jak je potom možné, že když člověk pouze jednou vysloví svaté jméno Pána, ihned se od reakcí za takové hříchy osvobodí?”

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura odpovídá citací devátého a desátého verše této kapitoly: “Zpívání svatého jména Pána Viṣṇua je nejlepším způsobem odčinění pro zloděje zlata a jiných cenností, pro opilce, pro toho, kdo zradí přítele či příbuzného, pro toho, kdo zabije brāhmaṇu, či pro toho, kdo holduje sexu s manželkou svého gurua nebo jiného nadřízeného. Je to také nejlepší metoda odčinění pro vraha žen, krále či vlastního otce, pro toho, kdo poráží krávy, a pro všechny ostatní hříšníky. Prostým zpíváním svatého jména Pána Viṣṇua mohou tito hříšníci upoutat pozornost Nejvyššího Pána, který potom zváží: ,Tento člověk zpívá Mé svaté jméno, a proto je Mou povinností ho ochránit.’”

Člověk může odčinit svůj hříšný život a zničit všechny hříšné reakce zpíváním svatého jména — tomu se ovšem neříká odčinění. Obyčejné odčinění může hříšného člověka dočasně ochránit, ale neočistí zcela jeho srdce od hluboko zakořeněné touhy páchat hříšné činnosti. Odčinění proto není tak mocné jako zpívání svatého jména Pána. V śāstrách je řečeno, že pokud člověk jen jednou vysloví svaté jméno a zcela se odevzdá lotosovým nohám Pána, Pán ho okamžitě považuje za Svého svěřence a chce ho vždy chránit. To potvrzuje Śrīdhara Svāmī. Když byl tedy Ajāmila ve velkém nebezpečí, že ho služebníci Yamarāje odvlečou, Pán ihned poslal Své služebníky, aby ho ochránili. Jelikož byl Ajāmila zbaven všech hříšných reakcí, Viṣṇudūtové promluvili na jeho obhajobu.

Ajāmila dal svému synovi jméno Nārāyaṇa, a protože ho měl nesmírně rád, často na něho volal. Ačkoliv volal na svého syna, samotné jméno mělo sílu, protože jméno Nārāyaṇa se neliší od Nejvyššího Pána Nārāyaṇa. Když Ajāmila pojmenoval svého syna Nārāyaṇa, neutralizoval tím všechny reakce za svůj hříšný život, a jak neustále na svého syna volal — čímž mnohotisíckrát opakoval svaté jméno Nārāyaṇa — dělal ve skutečnosti nevědomky pokrok ve vědomí Kṛṣṇy.

Je možné namítat: “Jestliže neustále opakoval jméno Nārāyaṇa, jak mohl žít s prostitutkou a myslet na víno?” Svými hříšnými činnostmi si Ajāmila znovu a znovu působil utrpení, a proto někdo může říci, že vysvobození mu přineslo až jeho poslední volání Nārāyaṇa. Potom by ale jeho opakování svatého jména bylo nāma-aparādha. Nāmno balād yasya hi pāpa-buddhiḥ — ten, kdo i nadále jedná hříšně a snaží se neutralizovat své hříchy zpíváním svatého jména Pána, je nāma-aparādhī (páchá přestupky při zpívání svatého jména). Na to lze odpovědět tak, že Ajāmila pronášel svaté jméno Nārāyaṇa bez přestupků, protože tím nechtěl neutralizovat své hříchy. Nevěděl, že páchá hříšné činnosti, a nevěděl ani, že je vyslovováním jména Nārāyaṇa neutralizuje. Proto se nedopouštěl nāma-aparādhy a jeho opakované pronášení svatého jména Nārāyaṇa, když volal na svého syna, lze nazvat čistým zpíváním. Díky tomuto čistému zpívání Ajāmila nevědomky nahromadil výsledky bhakti. Dokonce už jeho první vyslovení svatého jména stačilo na vymazání všech hříšných reakcí za celý jeho život. Zde je logický příklad: fíkovník nedává plody okamžitě, ale za nějaký čas. Podobně Ajāmilova oddaná služba rostla kousek po kousku, a tak na něj reakce nepůsobily, přestože páchal velice hříšné činy. V śāstrách je řečeno, že když někdo byť jen jednou pronese svaté jméno Pána, reakce za minulý, současný či budoucí hříšný život ho nemohou ovlivnit. Uvedeme i jiný příklad: jestliže hadovi vytrhneme jedové zuby, jeho budoucí oběti budou zachráněny před účinky jedu, i když je had kousne několikrát. Jestliže oddaný jedinkrát vysloví svaté jméno bez přestupků, navždy ho to ochrání. Musí jen čekat, až výsledky jeho zpívání postupem času dozrají.