Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 6.17.17

Verš

citraketur uvāca
pratigṛhṇāmi te śāpam
ātmano ’ñjalināmbike
devair martyāya yat proktaṁ
pūrva-diṣṭaṁ hi tasya tat

Synonyma

citraketuḥ uvāca — král Citraketu řekl; pratigṛhṇāmi — přijímám; te — tvé; śāpam — prokletí; ātmanaḥ — mé vlastní; añjalinā — se sepjatýma rukama; ambike — ó matko; devaiḥ — polobohy; martyāya — smrtelníkovi; yat — co; proktam — předepsané; pūrva-diṣṭam — určené předem podle jeho minulých činů; hi — vskutku; tasya — jeho; tat — to.

Překlad

Citraketu řekl: Má drahá matko, se sepjatýma rukama přijímám tvé prokletí. Nevadí mi, protože štěstí a neštěstí udílejí každému polobozi jako výsledek jeho minulých činů.

Význam

Jelikož byl Citraketu oddaným Pána, prokletí matky Pārvatī ho vůbec neznepokojilo. Dobře věděl, že každý trpí a užívá si za své minulé činy, jak stanoví vyšší autorita, daiva-netra — zástupci Nejvyšší Osobnosti Božství. Věděl, že se u lotosových nohou Pána Śivy či bohyně Pārvatī nedopustil žádného přestupku, ale přesto byl potrestán, což znamená, že tento trest mu byl předurčen. Král si z něho proto nic nedělal. Oddaný je přirozeně tak pokorný a poddajný, že přijímá jakékoliv podmínky jako Pánovo požehnání. Tat te 'nukampāṁ susamīkṣamāṇaḥ (Bhāg. 10.14.8). Oddaný vždy přijímá trest od kohokoliv jako milost Pána. Kdo žije s tímto pojetím, vidí každý nepříznivý obrat v životě jako důsledek svých špatných činů, a nikoho proto neviní. Naopak, tím více tíhne k Nejvyšší Osobnosti Božství, neboť ho jeho utrpení očistilo. Utrpení je tedy také způsob očisty.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura v této souvislosti říká, že ten, kdo rozvinul vědomí Kṛṣṇy a jehož život je naplněný láskou ke Kṛṣṇovi, již nepodléhá utrpení a štěstí, které jsou řízeny zákony karmy — již karmu překonal. Brahma-saṁhitā uvádí: karmāṇi nirdahati kintu ca bhakti-bhājām — oddaný je oproštěn od reakcí své karmy, jelikož přijal proces oddané služby. Tentýž princip potvrzuje Bhagavad-gītā (14.26). Sa guṇān samatītyaitān brahma-bhūyāya kalpate — ten, kdo vykonává oddanou službu, je již zbaven reakcí své hmotné karmy, a okamžitě se tak ocitá na transcendentální úrovni (brahma-bhūta). To je rovněž vyjádřeno ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.2.21). Kṣīyante cāsya karmāṇi — před dosažením stádia lásky se člověk osvobodí od všech následků karmy.

Pán má Své oddané nesmírně rád a je k nim velice laskavý, a oni proto za žádných okolností nepodléhají následkům karmy. Oddaný se nikdy neuchází o přemístění na nebeské planety; nerozlišuje mezi nebeskými planetami, osvobozením a peklem, neboť různé podmínky v hmotném světě se od sebe v jeho očích neliší. Vždy touží vrátit se domů, zpátky k Bohu, a zůstat tam jako Pánův společník. Toto přání v jeho srdci je čím dál vroucnější, a proto se nestará o hmotné změny ve svém životě. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura podotýká, že Pārvatino prokletí Mahārāje Citraketua je třeba považovat za milost Pána, který chtěl, aby se k Němu Citraketu vrátil co nejdříve, a proto ukončil všechny reakce za jeho minulé činy. Pán, který sídlí v srdci každého, prostřednictvím Pārvatina srdce Citraketua proklel, aby zastavil všechny jeho hmotné reakce. Tak se stal Citraketu v příštím životě Vṛtrāsurou a vrátil se domů, zpátky k Bohu.