Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 6.17.10

Verš

ity atad-vīrya-viduṣi
bruvāṇe bahv-aśobhanam
ruṣāha devī dhṛṣṭāya
nirjitātmābhimānine

Synonyma

iti — takto; a-tat-vīrya-viduṣi — když Citraketu, který neznal moc Pána Śivy; bruvāṇe — promluvil; bahu-aśobhanam — to, co neodpovídá standardu etikety (kritika vznešeného Pána Śivy); ruṣā — rozhněvaně; āha — řekla; devī — bohyně Pārvatī; dhṛṣṭāya — Citraketuovi, který se zachoval nestydatě; nirjita-ātma — za toho, kdo ovládl své smysly; abhimānine — považující se.

Překlad

Citraketu neznal moc Pána Śivy a Pārvatī a ostře je kritizoval. Jeho výroky nebyly vůbec příjemné. Bohyně Pārvatī se nesmírně rozhněvala a promluvila k Citraketuovi, který si o sobě myslel, že je v ovládání smyslů lepší než Pán Śiva.

Význam

I když Citraketu nechtěl v žádném případě Pána Śivu urazit, neměl ho ani kritizovat, přestože Śiva překračoval pravidla společenského chování. Je řečeno: tejīyasāṁ na doṣāya — toho, kdo je velice mocný, je třeba považovat za bezchybného. Neměli bychom například kritizovat slunce, přestože vysouší moč z ulice. Obyčejný člověk — a dokonce ani velká osobnost — nemůže nic vytýkat tomu, kdo je nejmocnější. Citraketu měl vědět, že Pána Śivu není správné kritizovat, bez ohledu na to, jak sedí. Potíž spočívala v tom, že poté, co se Citraketu stal velkým oddaným Pána Viṣṇua, Saṅkarṣaṇa, byl poněkud pyšný na to, že získal Pánovu přízeň, a proto si myslel, že nyní může kritizovat kohokoliv — dokonce i Pána Śivu. Tento druh pýchy u oddaného je nepřijatelný. Vaiṣṇava by měl být vždy velice pokorný a vzdávat úctu ostatním.

tṛṇād api sunīcena
taror api sahiṣṇunā
amāninā mānadena
kīrtanīyaḥ sadā hariḥ

“Člověk by měl zpívat svaté jméno Pána s pokornou myslí a považovat se za nižšího než tráva na ulici. Má být snášenlivější než strom, bez jediné stopy falešné ctižádosti a vždy připravený vzdávat úctu druhým. V takovém stavu mysli může zpívat svaté jméno Pána neustále.” Vaiṣṇava nemá snižovat ničí postavení. Lépe je zůstat pokorný a zpívat Hare Kṛṣṇa mantru. Slovo nirjitātmābhimānine vyjadřuje, že se Citraketu považoval v ovládání smyslů za lepšího než Pán Śiva, i když ve skutečnosti lepší nebyl. To vše způsobilo, že se matka Pārvatī na Citraketua poněkud rozzlobila.