Śrīmad-bhāgavatam 6.16.51

Nārada a Aṅgirā vyložili Citraketuovi vědu o oddané službě, a ten nyní díky této oddané službě spatřil Nejvyšší Osobnost Božství. Vykonáváním oddané služby dělá člověk postupný pokrok, a když dospěje na úroveň lásky k Bohu (premā pumartho mahān), vidí Nejvyššího Pána neustále. Bhagavad-gītā uvádí, že když někdo dvacet čtyři hodin denně oddaně slouží Pánu (teṣāṁ satata-yuktānāṁ bhajatāṁ prīti-pūrvakam) v souladu s pokyny duchovního mistra, jeho oddaná služba je čím dál příjemnější. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, Jenž sídlí v srdci každého, pak k oddanému hovoří (dadāmi buddhi-yogaṁ taṁ yena mām upayānti te). Citraketu Mahārāja nejprve dostal pokyny od svých guruů, Aṅgiry a Nārady, a teď jejich následováním dosáhl stádia, kdy vidí Nejvyššího Pána tváří v tvář. Pán ho proto nyní zasvěcuje do podstaty poznání.

Podstatou poznání je, že existují dva druhy substancí (vastu); jedna je skutečná a druhá — jelikož je iluzorní neboli dočasná — je někdy označována jako neskutečná. Tyto dva druhy existence je třeba vzít v úvahu. Skutečnou pravdu (tattvu) představuje Brahman, Paramātmā a Bhagavān. Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.11) uvádí:

“Učení transcendentalisté, kteří znají Absolutní Pravdu, nazývají tuto neduální podstatu Brahman, Paramātmā nebo Bhagavān.” Absolutní Pravda existuje věčně ve třech aspektech; Brahman, Paramātmā a Bhagavān jsou tedy společně skutečnou substancí.

Kategorie emanací pocházejících z neskutečné substance jsou dvě—činnosti a zakázané činnosti (karma a vikarma). Karma označuje zbožný život čili hmotné činnosti vykonávané během dne a mentální činnosti v podobě snů v noci. To vše je víceméně žádoucí. Vikarma se ovšem vztahuje na iluzorní jednání, které je něco jako přelud. Jsou to činnosti, které nemají smysl. Moderní vědci si například představují, že život lze vytvořit z chemických sloučenin, a v laboratořích po celém světě se to horečně snaží dokázat, přestože nikdo v historii nebyl schopen vytvořit životní substanci slučováním hmoty. Takové činnosti se nazývají vikarma.

Všechny hmotné činnosti jsou ve skutečnosti iluzorní a pokrok v iluzi je pouhou ztrátou času. Tyto iluzorní činnosti se nazývají akārya a je třeba se o nich poučit z pokynů Nejvyšší Osobnosti Božství. Bhagavad-gītā (4.17) uvádí:

“Spletitosti jednání je velmi obtížné pochopit. Proto je nutné dobře vědět, co je čin, co je zakázaný čin a co je nečin.” O těchto věcech je nutné se dozvědět přímo od Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, který — coby Anantadeva — poučuje Citraketua proto, že král dosáhl následováním pokynů Nārady a Aṅgiry pokročilého stádia oddané služby.

Zde je řečeno: ahaṁ vai sarva-bhūtāni — Pán je vše (sarva-bhūtāni), včetně živých bytostí a hmotných prvků. V Bhagavad-gītě (7.4-5) Pán říká:

“Země, voda, oheň, vzduch, éter, mysl, inteligence a falešné ego—všech těchto osm prvků představuje Mé oddělené hmotné energie. Kromě této nižší přírody však existuje ještě Moje vyšší energie, ó válečníku mocných paží, kterou tvoří všechny živé bytosti, jež zápasí s hmotnou přírodou a udržují vesmír.” Živá bytost se snaží ovládat hmotné prvky, ale jak tyto prvky, tak duchovní jiskra jsou energie pocházející z Nejvyšší Osobnosti Božství. Proto Pán říká: ahaṁ vai sarva-bhūtāni — “Jsem všechno.” Tak jako teplo a světlo pocházejí z ohně, tyto dvě energie — hmotné prvky a živé bytosti — pocházejí z Nejvyššího Pána. Proto říká: ahaṁ vai sarva-bhūtāni — “Expanduji hmotné a duchovní kategorie.”

Pán jako Nadduše řídí živé bytosti, které jsou podmíněné hmotnou atmosférou. Proto je nazván bhūtātmā bhūta-bhāvanaḥ. Dává živé bytosti inteligenci, se kterou může zlepšit své postavení, aby se mohla vrátit domů, zpátky k Bohu, nebo — nechce-li jít zpátky k Bohu — dává jí inteligenci, pomocí které může zlepšit své hmotné postavení. To Pán Osobně potvrzuje v Bhagavad-gītě (15.15). Sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭo mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca — “Sídlím v srdci každého a ode Mě pocházejí vzpomínky, poznání a zapomnění.” Pán dává živé bytosti zevnitř inteligenci k jednání. Jeden z předchozích veršů proto uvádí, že naše snaha začíná poté, co vynaloží snahu Nejvyšší Osobnost Božství. My se nemůžeme nezávisle snažit či jednat v žádném ohledu. Proto je Pán bhūta-bhāvanaḥ.

Dalším zvláštním aspektem poznání předloženého v tomto verši je, že śabda-brahma je také podoba Nejvyššího Pána. Arjuna přijal Pána Kṛṣṇu v Jeho věčné, blažené podobě za paraṁ brahma. Živá bytost v podmíněném stavu považuje za podstatné něco iluzorního. To se nazývá māyā či avidyā, nevědomost. Vedy proto udávají, že se člověk musí stát oddaným a poté umět rozlišit mezi avidyou a vidyou, což je důkladně vysvětleno v Īśopaniṣadě. Ten, kdo je skutečně na úrovni vidyi, dokáže osobně porozumět Pánu v Jeho podobách, jako je Śrī Rāma, Śrī Kṛṣṇa a Saṅkarṣaṇa. Védské poznání je popisováno jako dech Nejvyššího Pána a činnosti začínají na základě tohoto poznání. Proto Pán říká, že když On vynakládá snahu, když dýchá, vznikají hmotné vesmíry a postupně se vyvíjejí různé činnosti. V Bhagavad-gītě Pán říká: praṇavaḥ sarva-vedeṣu — “Jsem slabika oṁ ve všech védských mantrách.” Védské poznání začíná vibrací transcendentálního zvuku praṇavy, oṁkāry. Stejným transcendentálním zvukem je Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Abhinnatvān nāma-nāminoḥ—mezi svatým jménem Pána a Pánem Samotným není žádný rozdíl.