Śrīmad-bhāgavatam 6.1.38
Verš
yūyaṁ vai dharma-rājasya
yadi nirdeśa-kāriṇaḥ
brūta dharmasya nas tattvaṁ
yac cādharmasya lakṣaṇam
Synonyma
śrī-viṣṇudūtāḥ ūcuḥ — požehnaní poslové Pána Viṣṇua pravili; yūyam — vy všichni; vai — vskutku; dharma-rājasya — krále Yamarāje, který zná náboženské zásady; yadi — jestliže; nirdeśa-kāriṇaḥ — vykonavatelé příkazů; brūta — mluvte; dharmasya — o náboženských zásadách; naḥ — nám; tattvam — pravdu; yat — to, co; ca — také; adharmasya — bezbožného jednání; lakṣaṇam — příznaky.
Překlad
Požehnaní poslové Pána Viṣṇua, Viṣṇudūtové, pravili: Jste-li skutečně služebníky Yamarāje, musíte nám vysvětlit význam náboženských zásad a příznaky bezbožnosti.
Význam
Tato otázka, kterou Viṣṇudūtové položili Yamadūtům, je velice významná. Služebník musí znát pokyny svého pána. Služebníci Yamarāje prohlašovali, že vykonávají jeho nařízení, a proto je Viṣṇudūtové velice inteligentně požádali, aby popsali příznaky náboženství a bezbožnosti. Vaiṣṇava tyto zásady dobře zná, neboť je důkladně obeznámený s pokyny Nejvyšší Osobnosti Božství. Nejvyšší Pán říká: sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja — “Vzdej se všech ostatních druhů náboženství a jen se Mi odevzdej.” Skutečným principem náboženství je tedy odevzdat se Nejvyšší Osobnosti Božství. Všichni ti, kdo se namísto Kṛṣṇovi odevzdávají principům hmotné přírody, jsou bezbožní, bez ohledu na jejich hmotné postavení. Jelikož neznají zásady náboženství, neodevzdávají se Kṛṣṇovi, a proto jsou považováni za hříšné darebáky, nejnižší z lidí a hlupáky zbavené všeho poznání. Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě (7.15):
prapadyante narādhamāḥ
māyayāpahṛta-jñānā
āsuraṁ bhāvam āśritāḥ
“Ti ničemové, kteří jsou zcela hloupí, kteří jsou nejnižší z lidí, jimž poznání vzala iluze a kteří přijímají ateistickou povahu démonů, se Mi neodevzdávají.” Kdo se neodevzdal Kṛṣṇovi, nezná skutečný princip náboženství; jinak by se odevzdal.
Otázka Viṣṇudūtů byla velice příhodná. Ten, kdo někoho zastupuje, musí dobře vědět, jaké je poslání oné osoby. Oddaní v hnutí pro vědomí Kṛṣṇy si proto musí být plně vědomi poslání Kṛṣṇy a Pána Caitanyi; jinak budou považováni za hlupáky. Všichni oddaní — a zvláště kazatelé — musí znát filozofii vědomí Kṛṣṇy, aby se během kázání nedostávali do rozpaků a nebyli uráženi.