SB 6.1.19

sakṛn manaḥ kṛṣṇa-padāravindayor
niveśitaṁ tad-guṇa-rāgi yair iha
na te yamaṁ pāśa-bhṛtaś ca tad-bhaṭān
svapne 'pi paśyanti hi cīrṇa-niṣkṛtāḥ
Překlad slovo od slova: 
sakṛt — pouze jednou; manaḥ — mysl; kṛṣṇa-pada-aravindayoḥ — dvěma lotosovým nohám Pána Kṛṣṇy; niveśitam — zcela odevzdaná; tat — Kṛṣṇy; guṇa-rāgi — co se nějak pojí s vlastnostmi, jménem, slávou a příslušenstvím; yaiḥ — jimiž; iha — v tomto světě; na — ne; te — takové osoby; yamam — Yamarāje, vládce smrti; pāśa-bhṛtaḥ — ti, kdo nosí provazy (na svazování hříšníků); ca — a; tat — jeho; bhaṭān — služebníky; svapne api — ani ve snu; paśyanti — uvidí; hi — vskutku; cīrṇa-niṣkṛtāḥ — ti, kdo vykonali správný druh odčinění.
Překlad: 
Ti, kdo se byť jen jednou zcela odevzdali lotosovým nohám Kṛṣṇy a začali být přitahováni k Jeho jménu, podobě, vlastnostem a zábavám, jsou zcela zproštěni všech hříšných reakcí, i když nerealizovali Kṛṣṇu plně, neboť tímto způsobem přijali pravou metodu odčinění. Takové odevzdané duše neuvidí Yamarāje nebo jeho služebníky s provazy na svazování hříšníků ani ve snu.
Význam: 

Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě (18.66):

sarva-dharmān parityajya
mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja
ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo
mokṣayiṣyāmi mā śucaḥ

“Zanech všech druhů náboženství a jen se Mi odevzdej. Já tě zbavím všech následků za hříšná jednání. Neboj se.” Tentýž princip je popsán zde (sakṛn manaḥ kṛṣṇa-padāravindayor). Pokud se na základě studia Bhagavad-gīty někdo rozhodne odevzdat Kṛṣṇovi, je okamžitě zbaven všech hříšných reakcí. Rovněž je významné, že Śukadeva Gosvāmī poté, co několikrát zopakoval slova vāsudeva-parāyaṇa a nārāyaṇa-parāyaṇa, nakonec říká kṛṣṇa-padāravindayoḥ. Tím naznačuje, že Kṛṣṇa je původem Nārāyaṇa i Vāsudeva. I když se Nārāyaṇa a Vāsudeva od Kṛṣṇy neliší, samotným odevzdáním se Kṛṣṇovi se člověk plně odevzdává všem Jeho expanzím, jako je Nārāyaṇa, Vāsudeva a Govinda. Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě (7.7): mattaḥ parataraṁ nānyat — “Neexistuje žádná pravda, která by Mě převyšovala.” Existuje mnoho jmen a podob Nejvyšší Osobnosti Božství, ale Kṛṣṇa je nejvyšší podobou (kṛṣṇas tu bhagavān svayam). Proto Kṛṣṇa doporučuje začínajícím oddaným, že je třeba se odevzdat pouze Jemu (mām ekam). Jelikož začínající oddaní nemohou porozumět podobám Nārāyaṇa, Vāsudeva a Govindy, Kṛṣṇa říká přímo: mām ekam. Zde je totéž podpořeno slovem kṛṣṇa-padāravindayoḥ. Nārāyaṇa nehovoří Osobně, ale Kṛṣṇa, Vāsudeva, ano, jako například v Bhagavad-gītě. Následovat pokyn Bhagavad-gīty proto znamená odevzdat se Kṛṣṇovi. Takové odevzdání je nejvyšší dokonalostí bhakti-yogy.

Parīkṣit Mahārāja se tázal Śukadeva Gosvāmīho, jak se lze zachránit před poklesem do různých podmínek pekelného života. V tomto verši Śukadeva Gosvāmī odpovídá, že duši, která se odevzdala Kṛṣṇovi, jistě nečeká pobyt v pekle (naraka). Nejenže tam nepůjde, ale dokonce ani ve snu neuvidí Yamarāje či jeho služebníky, kteří tam mohou živou bytost odvést. Chce-li se tedy někdo zachránit před pádem do pekelného života, naraka, měl by se plně odevzdat Kṛṣṇovi. Slovo sakṛt je významné, protože vyjadřuje, že když se někdo jedinkrát upřímně odevzdá Kṛṣṇovi, bude zachráněn, i kdyby se stalo, že se shodou okolností dopustí hříšných činů a poklesne. Kṛṣṇa proto říká v Bhagavad-gītě (9.30):

api cet sudurācāro
bhajate mām ananya-bhāk
sādhur eva sa mantavyaḥ
samyag vyavasito hi saḥ

“Je-li ten, kdo se dopustí byť i toho nejohavnějšího činu, zaměstnán oddanou službou, má být považován za svatého, protože je správně umístěn.” Pokud někdo ani na okamžik nezapomene na Kṛṣṇu, je v bezpečí, i když shodou okolností spáchá něco hříšného a poklesne.

Ve druhé kapitole Bhagavad-gīty (2.40) Pán také říká:

nehābhikrama-nāśo 'sti
pratyavāyo na vidyate
svalpam apy asya dharmasya
trāyate mahato bhayāt

“V tomto úsilí neexistuje ztráta či úbytek a i malý pokrok na této cestě může člověka zachránit před tím nejstrašnějším nebezpečím.”

Na jiném místě Gīty (6.40) Pán říká: na hi kalyāṇa-kṛt kaścid durgatiṁ tāta gacchati — “Toho, kdo koná příznivé činnosti, nikdy nepřemůže zlo.” Nejvyšší příznivou (kalyāṇa) činností je odevzdat se Kṛṣṇovi. To je jediný způsob, jak se zachránit před pekelným životem. Śrīla Prabodhānanda Sarasvatī to potvrzuje těmito slovy:

kaivalyaṁ narakāyate tri-daśa-pūr ākāśa-puṣpāyate
durdāntendriya-kāla-sarpa-paṭalī protkhāta-daṁṣṭrāyate
viśvaṁ pūrṇa-sukhāyate vidhi-mahendrādiś ca kīṭāyate
yat-kāruṇya-kaṭākṣa-vaibhavavatāṁ taṁ gauram eva stumaḥ

Hříšné činy toho, kdo se odevzdal Kṛṣṇovi, jsou přirovnány k hadovi s odstraněnými jedovými zuby (protkhāta-daṁṣṭrāyate). Takového hada se již není třeba bát. Nikdo by samozřejmě neměl páchat hříšné činnosti na základě toho, že se odevzdal Kṛṣṇovi. I když se však stane, že člověk odevzdaný Kṛṣṇovi se kvůli svým dřívějším zvykům někdy dopustí něčeho hříšného, tyto hříšné činy již nemají zhoubné účinky. Proto by se měl každý velice pevně držet lotosových nohou Kṛṣṇy a sloužit Mu pod vedením duchovního mistra. Tak bude za všech okolností akuto-bhaya, prostý strachu.