Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 5.7.8

Verš

evaṁ varṣāyuta-sahasra-paryantāvasita-karma-nirvāṇāvasaro ’dhibhujyamānaṁ sva-tanayebhyo rikthaṁ pitṛ-paitāmahaṁ yathā-dāyaṁ vibhajya svayaṁ sakala-sampan-niketāt sva-niketāt pulahāśramaṁ pravavrāja.

Synonyma

evam — takto neustále zaměstnaný; varṣa-ayuta-sahasra — tisíckrát deset tisíc let; paryanta — do té doby; avasita-karma-nirvāṇa-avasaraḥ — Mahārāja Bharata, který zjistil, že nastal čas, aby se rozloučil s královským bohatstvím; adhibhujyamānam — jehož si takto po takovou dobu užíval; sva-tanayebhyaḥ — svým synům; riktham — majetek; pitṛ-paitāmaham — který získal od svého otce a svých předků; yathā-dāyam — podle Manuova zákona zvaného dāya-bhāk; vibhajya — rozdělil; svayam — osobně; sakala-sampat — všech druhů bohatství; niketāt — sídlo; sva-niketāt — ze svého otcovského domu; pulaha-āśramam pravavrāja — odešel do Pulahova āśramu v Hardwaru (kde lze získat śālagrāma-śily).

Překlad

Osud vymezil dobu, po kterou si Mahārāja Bharata užíval hmotného bohatství, na tisíckrát deset tisíc let. Když toto období skončilo, zanechal rodinného života a rozdělil majetek, který získal od předků, mezi své syny. Opustil otcovský dům, zdroj všeho bohatství, a vydal se do Pulahāśramu v Hardwaru, kde lze získat śālagrāma-śily.

Význam

Podle zákona dāya-bhāk musí člověk předat zděděný nemovitý majetek další generaci. Bharata Mahārāja to náležitě vykonal. Nejprve si užíval svého otcovského majetku po tisíckrát deset tisíc let, a když nastal čas jeho odchodu do ústraní, rozdělil tento majetek mezi své syny a vydal se do Pulaha-āśramu.