KAPITOLA SEDMÁ

Činnosti krále Bharaty

Tato kapitola popisuje činnosti krále Bharaty Mahārāje, vládce celého světa. Bharata Mahārāja vykonával rozličné obětní obřady (védské yajñi) a různými způsoby uctívání uspokojoval Nejvyššího Pána. Po čase odešel z domova, usadil se v Hardwaru a trávil své dny praktikováním oddané služby. Na nařízení svého otce, Pána Ṛṣabhadeva, se Bharata Mahārāja oženil s Pañcajanī, dcerou Viśvarūpy. Poté nerušeně vládl celému světu. Dříve byla tato planeta známá jako Ajanābha a po skončení vlády Bharaty Mahārāje začala být oslavována pod jménem Bhārata-varṣa. Bharata Mahārāja zplodil v lůně Pañcajanī pět synů, kterým dal jména Sumati, Rāṣṭrabhṛta, Sudarśana, Āvaraṇa a Dhūmraketu. Byl striktní v dodržování náboženských zásad a následování svého otce, a proto vládl občanům velice úspěšně. Jelikož vykonával různé yajñi pro uspokojení Nejvyššího Pána, byl i on sám velmi spokojený a s klidnou myslí zvětšoval svou oddanou službu Pánu Vāsudevovi. Bharata Mahārāja byl schopný chápat zásady svatých osob, jako je Nārada, a kráčel ve stopách mudrců. V srdci také neustále nosil Pána Vāsudeva. Když ukončil své královské povinnosti, rozdělil království mezi svých pět synů a poté odešel z domova na Pulahovo místo, zvané Pulahāśram. Tam se živil lesními rostlinami a plody a vším dostupným uctíval Pána Vāsudeva. Tím zvětšoval svou oddanost Pánu a automaticky začal ještě více realizovat svůj transcendentální, blažený život. Díky vysoce pokročilému duchovnímu postavení bylo na jeho těle někdy vidět změny zvané aṣṭa-sāttvika, jako je extatický pláč a chvění těla; příznaky lásky k Bohu. Mahārāja Bharata uctíval Nejvyššího Pána mantrami uvedenými v Ṛg Vedě, obvykle známými jako Gāyatrī mantra, jejichž cílem je Svrchovaný Nārāyaṇa sídlící uvnitř Slunce.

Sloka 1:: Śukadeva Gosvāmī dále vyprávěl Mahārājovi Parīkṣitovi: Můj milý králi, Bharata Mahārāja byl prvotřídní oddaný. Začal vládnout Zemi podle pokynu svého otce, který již dříve rozhodl, že ho dosadí na trůn. Když panoval celé planetě, řídil se otcovými pokyny a oženil se s Pañcajanī, dcerou Viśvarūpy.

Sloka 2:: Tak jako falešné ego vytváří subtilní smyslové předměty, podobně i Mahārāja Bharata zplodil v lůně své manželky Pañcajanī pět synů. Jmenovali se Sumati, Rāṣṭrabhṛta, Sudarśana, Āvaraṇa a Dhūmraketu.

Sloka 3:: Dříve byla tato planeta známá jako Ajanābha-varṣa, ale od dob vlády Mahārāje Bharaty je oslavována pod jménem Bhārata-varṣa.

Sloka 4:: Mahārāja Bharata byl velmi učený a zkušený král Země. Plnil své předepsané povinnosti a dokonale vládl občanům, ke kterým byl stejně laskavý jako jeho předchůdci, otec a děd. Všechny zaměstnával ve vykonávání příslušných povinností, a takto vládl Zemi.

Sloka 5:: Král Bharata vykonával s velkou vírou různé druhy obětí. Pořádal oběti zvané agni-hotra, darśa, pūrṇamāsa, cāturmāsya, paśu-yajña (kde je obětován kůň) a soma-yajña (kde je obětován jistý nápoj). Někdy byly tyto oběti vykonávány plně a někdy částečně, ale vždy za přísného dodržování pravidel cāturhotry. Takto Bharata Mahārāja uctíval Nejvyšší Osobnost Božství.

Sloka 6:: Po dokončení příprav na různé oběti nabízel Mahārāja Bharata ve jménu náboženství jejich výsledky Nejvyšší Osobnosti Božství, Vāsudevovi. Jinými slovy, všechny yajñi vykonával pro uspokojení Pána Vāsudeva, Kṛṣṇy. Uvažoval, že když jsou polobozi různé části Vāsudevova těla, Pán tyto polobohy (kteří jsou popisováni védskými mantrami) nesporně ovládá. Tímto uvažováním se zbavil všeho hmotného znečištění, jako je připoutanost, chtíč a chamtivost. Když se kněží chystali nabídnout obětiny do ohně, jasně si uvědomoval, že obětování různým polobohům je jen obětování různým údům Osobnosti Božství; Indra je například paží Nejvyššího Pána a Sūrya (Slunce) je Jeho okem. Mahārāja Bharata tedy věděl, že obětiny nabízené polobohům byly ve skutečnosti obětovány částem těla Pána Vāsudeva.

Sloka 7:: Srdce Mahārāje Bharaty, takto očištěné obětními obřady, bylo zcela prosté všech nečistot. Jeho oddaná služba Vāsudevovi, Pánu Kṛṣṇovi, den za dnem vzrůstala. Pán Kṛṣṇa, syn Vasudeva, je původní Osobnost Božství a projevuje se jako Nadduše (Paramātmā) i jako neosobní Brahman. Yogīni meditují o lokalizované Paramātmě sídlící v srdci, jñānī uctívají neosobní Brahman jako Nejvyšší Absolutní Pravdu a oddaní uctívají Vāsudeva, Nejvyšší Osobnost Božství, Jehož transcendentální tělo je popsané v śāstrách. Zdobí Ho Śrīvatsa, drahokam Kaustubha a květinová girlanda a v Jeho rukách jsou lastura, disk, kyj a lotosový květ. Oddaní jako Nārada na Něho v srdci neustále myslí.

Sloka 8:: Osud vymezil dobu, po kterou si Mahārāja Bharata užíval hmotného bohatství, na tisíckrát deset tisíc let. Když toto období skončilo, zanechal rodinného života a rozdělil majetek, který získal od předků, mezi své syny. Opustil otcovský dům, zdroj všeho bohatství, a vydal se do Pulahāśramu v Hardwaru, kde lze získat śālagrāma-śily.

Sloka 9:: V Pulaha-āśramu se Nejvyšší Osobnost Božství, Hari, ze Své transcendentální náklonnosti zjevuje Svému oddanému, aby uspokojil jeho touhy.

Sloka 10:: Pulaha-āśramem protéká řeka Gaṇḍakī, nejlepší ze všech řek. Všechna tato místa očišťují śālagrāma-śily, mramorové oblázky. Na každém z nich je zvrchu i zespodu vidět kruhy podobné pupku.

Sloka 11:: Mahārāja Bharata žil sám v zahradách Pulaha-āśramu a sbíral různé květy, větévky a lístky tulasī. Přinášel také vodu z řeky Gaṇḍakī a různé plody, kořeny a hlízy. To vše obětoval Nejvyšší Osobnosti Božství, Vāsudevovi, a byl spokojený tím, že Ho uctíval. Jeho srdce se tak zbavilo veškerého znečištění a neměl sebemenší touhu po hmotném požitku—všechny jeho hmotné touhy zanikly. V tomto vyrovnaném stavu cítil naprostou spokojenost a plně se věnoval oddané službě.

Sloka 12:: Tak tento vznešený oddaný, Mahārāja Bharata, neustále oddaně sloužil Pánu. Jeho láska k Vāsudevovi, Kṛṣṇovi, přirozeně čím dál více rostla a jeho srdce tálo. V důsledku toho postupně ztrácel veškerou připoutanost k usměrňujícím povinnostem. Chlupy se mu ježily a tělo projevovalo všechny příznaky extáze. Slzy mu tekly z očí tak, že nic neviděl. V tomto stavu neustále meditoval o načervenalých lotosových nohách Pána. Jeho srdce, které připomínalo jezero, bylo tehdy plné vody extatické lásky a s myslí ponořenou do tohoto jezera dokonce zapomněl na usměrněnou službu Pánu.

Sloka 13:: Mahārāja Bharata vypadal velice krásně. Měl spoustu kadeřavých vlasů, které byly mokré od toho, jak se třikrát denně koupal. Byl oblečený v jelení kůži a věnoval se uctívání Pána Nārāyaṇa, Jehož tělo tvoří zlatá záře a Jenž sídlí uvnitř Slunce. Uctíval Ho zpěvem hymnů uvedených v Ṛg Vedě a při východu slunce recitoval následující verš.

Sloka 14:: “Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, se nachází v čisté kvalitě dobra. Osvětluje celý vesmír a Svým oddaným udílí veškerá požehnání. Stvořil tento vesmír ze Své vlastní duchovní energie, na základě Své touhy do něho vstoupil jako Nadduše a prostřednictvím Svých různých energií udržuje všechny živé bytosti, které touží po hmotném požitku. Uctivě se klaním Pánovi, Jenž je dárcem inteligence.”