Śrīmad-bhāgavatam 5.6.6
Verš
Synonyma
atha — poté; evam — takto; akhila-loka-pāla-lalāmaḥ — hlavní ze všech králů a vládců vesmíru; api — ačkoliv; vilakṣaṇaiḥ — různé; jaḍa-vat — jako hlupák; avadhūta-veṣa-bhāṣā-caritaiḥ — oděvem, vyjadřováním a znaky avadhūty; avilakṣita-bhagavat-prabhāvaḥ — skrýval bohatství Nejvyšší Osobnosti Božství (tak, že se vydával za obyčejnou lidskou bytost); yoginām — yogīnů; sāmparāya-vidhim — metodu opuštění tohoto hmotného těla; anuśikṣayan — učil; sva-kalevaram — Své vlastní tělo, které není hmotné; jihāsuḥ — přál si opustit jako obyčejná lidská bytost; ātmani — Vāsudevovi, původní osobě; ātmānam — On Sám, Pán Ṛṣabhadeva, jakožto āveśa-avatāra Pána Viṣṇua; asaṁvyavahitam — bez zásahu iluzorní energie; anartha-antara-bhāvena — Sebe na úrovni Viṣṇua; anvīkṣamāṇaḥ — vždy viděl; uparata-anuvṛttiḥ — který jednal, jako kdyby se vzdával hmotného těla; upararāma — ukončil Své zábavy krále této planety.
Překlad
Pán Ṛṣabhadeva byl hlavním ze všech králů a vládců v tomto vesmíru, ale přijal oděv a vyjadřování avadhūty a choval se jako tupý a hmotně spoutaný. Nikdo tedy nebyl schopen vidět Jeho božský majestát. Jednal tak proto, aby učil yogīny, jak se vzdát svého těla. Neustále si však zachovával Své původní postavení úplné expanze Pána Vāsudeva, Kṛṣṇy, a v tomto stavu také ukončil zábavy Pána Ṛṣabhadeva v hmotném světě. Dokáže-li se někdo vzdát svého jemného těla po vzoru Pána Ṛṣabhadeva, již se nemůže stát, že by znovu přijal hmotné tělo.
Význam
Pán Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě (4.9):
evaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so 'rjuna
“Ten, kdo zná transcendentální povahu Mého zjevení a Mých činností, se po opuštění těla nezrodí znovu v tomto hmotném světě, ale dosáhne Mého věčného sídla, ó Arjuno.”
Toho je možné docílit tím, že živá bytost setrvá v pozici věčného služebníka Nejvyšší Osobnosti Božství. Musí pochopit své přirozené postavení a také přirozené postavení Nejvyššího Pána. Oba mají stejnou, duchovní totožnost. Živá bytost má zůstat služebníkem Nejvyššího Pána, a tak se vyhnout dalšímu zrození v hmotném světě. Ten, kdo si udržuje duchovní kvalifikace a považuje se za věčného služebníka Nejvyššího Pána, opustí své hmotné tělo úspěšným způsobem.