SB 5.5.35

iti nānā-yoga-caryācaraṇo bhagavān kaivalya-patir ṛṣabho 'virata-parama-mahānandānubhava ātmani sarveṣāṁ bhūtānām ātma-bhūte bhagavati vāsudeva ātmano 'vyavadhānānanta-rodara-bhāvena siddha-samastārtha-paripūrṇo yogaiśvaryāṇi vaihāyasa-mano-javāntardhāna-parakāya-praveśa-dūra-grahaṇādīni yadṛcchayopagatāni nāñjasā nṛpa hṛdayenābhyanandat.
Překlad slovo od slova: 
iti — takto; nānā — různé; yoga — mystické yogy; caryā — praktiky; ācaraṇaḥ — vykonával; bhagavān — Nejvyšší Osobnost Božství; kaivalya-patiḥ — vládce jednoty (kaivalya) neboli ten, kdo udílí sāyujya-mukti; ṛṣabhaḥ — Pán Ṛṣabha; avirata — bez ustání; parama — nejvyšší; mahā — velký; ānanda-anubhavaḥ — pocit transcendentální blaženosti; ātmani — v Nejvyšší Duši; sarveṣām — všech; bhūtānām — živých bytostí; ātma-bhūte — sídlící v srdci; bhagavati — Nejvyšší Osobnosti Božství; vāsudeve — Kṛṣṇovi, synovi Vāsudeva; ātmanaḥ — Jeho Samotného; avyavadhāna — nelišící se stavbou těla; ananta — neomezený; rodara — jako je pláč, smích a chvění těla; bhāvena — příznaky lásky; siddha — zcela dokonalý; samasta — veškeré; artha — žádaným bohatstvím; paripūrṇaḥ — naplněný; yoga-aiśvaryāṇi — mystické síly; vaihāyasa — létání po nebi; manaḥ-java — cestování rychlostí mysli; antardhāna — schopnost zmizet; parakāya-praveśa — schopnost vstoupit do těla někoho jiného; dūra-grahaṇa — schopnost vnímat na velkou vzdálenost; ādīni — a další; yadṛcchayā — bez potíží, automaticky; upagatāni — získal; na — ne; añjasā — přímo; nṛpa — ó králi Parīkṣite; hṛdayena — v srdci; abhyanandat — přijal.
Překlad: 
Ó králi Parīkṣite, Pán Ṛṣabhadeva, částečná expanze Pána Kṛṣṇy, vykonával úžasné činnosti, jen aby ukázal všem yogīnům mystický proces. Ve skutečnosti byl vládcem osvobození, plně pohrouženým v transcendentální blaženosti, která tisícinásobně rostla. Pán Kṛṣṇa, Vāsudeva, syn Vasudeva, je původním zdrojem Pána Ṛṣabhadeva. Jejich tělesná stavba se neliší, a následkem toho Pán Ṛṣabhadeva projevil příznaky lásky, jako je pláč, smích a chvění těla. Byl neustále pohroužený v transcendentální lásce, a díky tomu se u Něho automaticky manifestovaly všechny mystické síly, jako je schopnost cestovat v meziplanetárním prostoru rychlostí mysli, objevit se a zmizet, vstupovat do těl druhých a vidět velice vzdálené věci. Toho všeho byl schopen, ale přesto tyto síly neuplatňoval.
Význam: 

V Caitanya-caritāmṛtě (Madhya 19.149) je řečeno:

kṛṣṇa-bhakta—niṣkāma, ataeva ’śānta'
bhukti-mukti-siddhi-kāmī—sakali ’aśānta'

Slovo śānta znamená “zcela klidný”. Člověk nemůže být klidný, dokud nejsou splněny všechny jeho touhy. Každý se snaží o naplnění svých přání; ať už hmotných či duchovních. Obyvatelé hmotného světa jsou aśānta (“neklidní”), neboť mají velmi mnoho tužeb. Čistý oddaný však žádné touhy nemá. Anyābhilāṣitā-śūnya — čistý oddaný je zcela prostý všech hmotných tužeb. Karmī jsou naopak plni tužeb, jelikož se pokoušejí užívat si smyslového požitku. Nejsou klidní v tomto životě ani v příštím, v minulosti, přítomnosti ani budoucnosti. Jñānī zase neustále usilují o osvobození a snaží se splynout s Nejvyšším, a yogīni se ucházejí o mnohé siddhi (“síly”): aṇimā, laghimā, prāpti atd. Oddaný se však o tyto věci vůbec nezajímá, neboť plně závisí na milosti Kṛṣṇy. Kṛṣṇa je yogeśvara, vlastník všech mystických sil (siddhi), a je ātmārāma, plně spokojený Sám v Sobě. V tomto verši jsou yoga-siddhi popsány. Yogī dokáže létat meziplanetárním prostorem bez pomoci jakéhokoliv stroje a cestovat rychlostí mysli. To znamená, že jakmile zatouží dostat se na nějaké místo v tomto vesmíru nebo i mimo něj, může se tam vzápětí ocitnout. Rychlost mysli nelze odhadnout, neboť mysl za sekundu překoná mnoho miliónů kilometrů. Yogīni někdy vstupují do těl jiných lidí a jednají, jak si sami přejí, když jejich vlastní těla již přestávají pracovat. Jakmile tělo zestárne, dokonalý yogī si může nalézt mladé, schopné tělo. Opustí staré, vstoupí do mladého a jedná, jak si přeje. Pán Ṛṣabhadeva jakožto úplná expanze Pána Vāsudeva vlastnil všechny tyto síly mystické yogy, ale spokojil se s oddanou službou Kṛṣṇovi, což se viditelně projevovalo extatickými příznaky, jako je pláč, smích a chvění těla.

Takto končí Bhaktivedantovy výklady k páté kapitole pátého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Pokyny Pána Ṛṣabhadeva Jeho synům”.