Śrīmad-bhāgavatam 5.5.10-13
Verš
vitṛṣṇayā dvandva-titikṣayā ca
sarvatra jantor vyasanāvagatyā
jijñāsayā tapasehā-nivṛttyā
mad-deva-saṅgād guṇa-kīrtanān me
nirvaira-sāmyopaśamena putrā
jihāsayā deha-gehātma-buddheḥ
prāṇendriyātmābhijayena sadhryak
sac-chraddhayā brahmacaryeṇa śaśvad
asampramādena yamena vācām
jñānena vijñāna-virājitena
yogena dhṛty-udyama-sattva-yukto
liṅgaṁ vyapohet kuśalo ’ham-ākhyam
Synonyma
haṁse — který je paramahaṁsa, nejvznešenější, duchovně pokročilá osoba; gurau — duchovnímu mistrovi; mayi — Mně, Nejvyšší Osobnosti Božství; bhaktyā — oddanou službou; anuvṛtyā — následováním; vitṛṣṇayā — odpoutaností od smyslového požitku; dvandva — dualit hmotného světa; titikṣayā — tolerancí; ca — také; sarvatra — všude; jantoḥ — živé bytosti; vyasana — strastiplný život; avagatyā — realizováním; jijñāsayā — dotazy na pravdu; tapasā — praktikováním askeze; īhā-nivṛttyā — upuštěním od snahy o smyslový požitek; mat-karmabhiḥ — jednáním pro Mě; mat-kathayā — nasloucháním vyprávění o Mně; ca — také; nityam — vždy; mat-deva-saṅgāt — stýkáním se s Mými oddanými; guṇa-kīrtanāt me — opěvováním a oslavováním Mých transcendentálních vlastností; nirvaira — bez nepřátelství; sāmya — se stejným pohledem na každého na základě duchovního porozumění; upaśamena — překonáním hněvu, nářku a tak dále; putrāḥ — ó synové; jihāsayā — touhou vzdát se; deha — s tělem; geha — s domovem; ātma-buddheḥ — ztotožňování vlastního já; adhyātma-yogena — studiem zjevených písem; vivikta-sevayā — životem na osamělém místě; prāṇa — životní vzduch; indriya — smysly; ātma — mysl; abhijayena — ovládáním; sadhryak — zcela; sat-śraddhayā — kultivací víry v písma; brahmacaryeṇa — dodržováním celibátu; śaśvat — vždy; asampramādena — tím, že se nenecháte zmást; yamena — omezováním; vācām — slov; sarvatra — všude; mat-bhāva — myšlení na Mě; vicakṣaṇena — provozováním; jñānena — rozvojem poznání; vijñāna — praktickým uplatněním poznání; virājitena — osvícení; yogena — praktikováním bhakti-yogy; dhṛti — trpělivost; udyama — nadšení; sattva — uvážlivost; yuktaḥ — obdařeni; liṅgam — příčina hmotného otroctví; vyapohet — je možné se vzdát; kuśalaḥ — dokonale příznivě; aham-ākhyam — falešného ega, falešného ztotožňování se s hmotným světem.
Překlad
Ó Moji synové, musíte přijmout velmi vznešeného paramahaṁsu, duchovně pokročilého duchovního mistra. Tímto způsobem vložte svou víru a lásku ve Mě, Nejvyšší Osobnost Božství. Musíte si ošklivit smyslový požitek a tolerovat duality v podobě radosti a bolesti, které jsou jako změny ročních období, léta a zimy. Snažte se realizovat strastiplné podmínky živých bytostí, které jsou nešťastné dokonce i na vyšších planetárních soustavách. Filozoficky se dotazujte na pravdu a poté v zájmu oddané služby podstupte všechny druhy askeze. Zanechte snahy o smyslový požitek a zaměstnejte se službou Pánu. Naslouchejte rozhovorům o Nejvyšší Osobnosti Božství a vždy se stýkejte s oddanými. Opěvujte a oslavujte Nejvyššího Pána a dívejte se na každého stejně — na duchovní úrovni. Zbavte se nepřátelství a přemožte hněv a nářek. Vzdejte se ztotožňování vlastního já s tělem a domovem a čtěte pravidelně ve zjevených písmech. Žijte na osamělém místě a praktikujte metodu, kterou můžete zcela ovládnout svůj životní vzduch, mysl a smysly. Mějte nezlomnou víru ve zjevená písma, ve védskou literaturu, a dodržujte celibát. Vykonávejte své předepsané povinnosti a vyhýbejte se zbytečným hovorům. Neustále upírejte mysl na Nejvyšší Osobnost Božství a získávejte poznání ze správného zdroje. Vytrváte-li v takovém praktikování bhakti-yogy, budete trpělivě a s nadšením rozvíjet poznání a dokážete se oprostit od falešného ega.
Význam
V těchto čtyřech verších říká Ṛṣabhadeva Svým synům, jak se mohou zbavit nesprávného pojetí své totožnosti, které pochází z falešného ega a hmotného, podmíněného života. Praktikováním výše zmíněných pokynů člověk postupně dosáhne osvobození. Všechny tyto předepsané metody umožňují živé bytosti vzdát se hmotného těla (liṅgaṁ vyapohet) a nacházet se ve svém původním, duchovním těle. Ze všeho nejdříve musí člověk přijmout pravého duchovního mistra. To zastává Śrīla Rūpa Gosvāmī ve svém Bhakti-rasāmṛta-sindhu: śrī-guru-pādāśrayaḥ. Aby se člověk osvobodil ze zapletení v hmotném světě, musí vyhledat duchovního mistra. Tad-vijñānārthaṁ sa gurum evābhigacchet. Kladením otázek a sloužením duchovnímu mistrovi může pokročit v duchovním životě. Když se někdo zaměstná oddanou službou, jeho připoutanost k osobnímu pohodlí — jedení, spaní a oblékání — se přirozeně sníží. Stykem s oddaným je udržován duchovní standard. Velice důležitý je výraz mad-deva-saṅgāt. Existuje mnoho takzvaných náboženství, která jsou zasvěcena uctívání různých polobohů, ale zde slova “dobrá společnost” znamenají společnost toho, kdo za své uctívané Božstvo přijímá Kṛṣṇu.
Další důležitý bod je dvandva-titikṣā. Dokud je živá bytost v hmotném těle, musí prožívat radost a bolest, které se s ním pojí. Kṛṣṇa doporučuje v Bhagavad-gītě: tāṁs titikṣasva bhārata — je třeba se naučit tolerovat dočasné bolesti a radosti hmotného světa. Člověk musí být také odpoutaný od své rodiny a dodržovat celibát. Sex s vlastní manželkou podle příkazů písem je rovněž uznáván za brahmacaryu (celibát), ale nedovolený sex je v rozporu s náboženskými zásadami a brání rozvoji duchovního vědomí. Dalším důležitým slovem je vijñāna-virājita. Vše je třeba dělat vysoce vědeckým způsobem a s plným vědomím. Je třeba být realizovanou duší. Tak je možné se vymanit z hmotných pout.
Jak poznamenává Śrī Madhvācārya, souhrnem těchto čtyř slok je, že člověk se musí zdržet jednání způsobeného touhou po smyslovém požitku a namísto toho má neustále s láskou sloužit Pánu. Jinými slovy, bhakti-yoga je uznávanou cestou osvobození. Śrīla Madhvācārya cituje z Adhyātmy:
varjayitvānya-karmaṇaḥ
kāmasya ca parityāgo
nirīhety āhur uttamāḥ
Člověk má jednat pouze pro dobro duše a zříci se všech ostatních činností. O tom, kdo je v takovém postavení, se říká, že nemá žádné touhy. Živá bytost ve skutečnosti nemůže být zcela bez tužeb, ale když touží jen po tom, co prospívá duši, říká se, že je prostá tužeb.
Duchovní poznání je jñāna-vijñāna-samanvitam. Vlastní-li člověk v plné míře jñānu a vijñānu, je dokonalý. Jñāna znamená chápat, že Nejvyšší Osobnost Božství, Viṣṇu, je Svrchovanou Bytostí. Vijñāna se vztahuje na činnosti, které živou bytost vysvobozují z nevědomosti hmotné existence. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (2.9.31) je řečeno: jñānaṁ parama-guhyaṁ me yad vijñāna-samanvitam. Poznání Nejvyššího Pána je velice důvěrné; svrchované poznání, pomocí něhož Ho lze pochopit, přispívá k osvobození všech živých bytostí. Toto poznání je vijñāna. Bhagavad-gītā (4.9) potvrzuje:
evaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so 'rjuna
“Ten, kdo zná transcendentální povahu Mého zjevení a Mých činností, se po opuštění tohoto těla nezrodí znovu v hmotném světě, ale dosáhne Mého věčného sídla, ó Arjuno.”