Śrīmad-bhāgavatam 5.26.37
Verš
Synonyma
evam-vidhāḥ — takových; narakāḥ — mnoho pekel; yama-ālaye — v Yamarājově provincii; santi — jsou; śataśaḥ — stovky; sahasraśaḥ — tisíce; teṣu — na těchto pekelných planetách; sarveṣu — všechny; ca — také; sarve — všichni; eva — vskutku; adharma-vartinaḥ — ti, kdo nedodržují védské nebo jiné usměrňující zásady; ye kecit — kdokoliv; iha — zde; uditāḥ — zmíněné; anuditāḥ — nezmíněné; ca — a; avani-pate — ó králi; paryāyeṇa — podle míry různých druhů hříšných činností; viśanti — vstupují; tathā eva — podobně; dharma-anuvartinaḥ — ti, kdo jsou zbožní a jednají podle usměrňujících zásad či védských pokynů; itaratra — jinde; iha — na tuto planetu; tu — ale; punaḥ-bhave — do příštího života; te — ti všichni; ubhaya-śeṣābhyām — na základě zbytku výsledků zbožnosti nebo neřesti; niviśanti — vstupují.
Překlad
Můj milý králi Parīkṣite, v Yamarājově provincii existují stovky a tisíce pekelných planet. Všichni bezbožní lidé, o kterých jsem hovořil — a také ti, o kterých jsem se nezmínil — musí vstoupit na tyto planety podle míry své bezbožnosti. Zbožní lidé však vstoupí na jiné planetární soustavy, na planety polobohů. Nicméně zbožní i bezbožní se po vyčerpání výsledků svých zbožných či bezbožných činností opět vracejí na Zemi.
Význam
Tato sloka je ve shodě se samotným začátkem učení Pána Kṛṣṇy v Bhagavad-gītě: tathā dehāntara-prāptiḥ — v tomto hmotném světě je každý předurčen k tomu, aby měnil jedno tělo za druhým na různých planetárních soustavách. Ūrdhvaṁ gacchanti satva-sthā — ti, kdo jsou v kvalitě dobra, stoupají na nebeské planety. Adho gacchanti tāmasāḥ — ti, kdo jsou příliš ponořeni v nevědomosti, se dostávají na pekelné planetární soustavy. Oba druhy lidí však podléhají opakovanému rození a umírání. V Bhagavad-gītě je uvedeno, že i ten, kdo je velmi zbožný, se po ukončení svého požitku na vyšších planetárních systémech vrátí zpátky na Zemi (kṣīṇe puṇye martya-lokaṁ viśanti). Stěhování se z jedné planety na druhou tedy problémy života neřeší. Ty budou vyřešeny jedině tehdy, až nebudeme nuceni přijmout další hmotné tělo. To bude možné, pokud vyvineme vědomí Kṛṣṇy. Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě (4.9):
evaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so 'rjuna
“Ten, kdo zná transcendentální povahu Mého zjevení a činností, se po opuštění těla již znovu nezrodí v tomto hmotném světě, ale dosáhne Mého věčného sídla, ó Arjuno.” To je dokonalost života a skutečné řešení životních problémů. Neměli bychom toužit po vyšších, nebeských planetárních soustavách a také bychom neměli jednat tak, abychom se dostali na pekelné planety. Celý účel tohoto hmotného světa bude splněn, pokud znovu získáme svou duchovní totožnost a vrátíme se domů, zpátky k Bohu. Nejvyšší Osobnost Božství pro tento cíl předepisuje velmi jednoduchou metodu: sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja. Člověk nemá být ani zbožný, ani bezbožný. Má být oddaný a odevzdat se lotosovým nohám Kṛṣṇy. Toto odevzdání se je také velmi snadné — dokáže to i dítě. Man-manā bhava mad-bhakto mad-yājī māṁ namaskuru. Musíme neustále myslet na Kṛṣṇu a zpívat Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Každý se má stát Kṛṣṇovým oddaným, uctívat Ho a klanět se mu, a tak všechny své životní činnosti zaměstnat ve službě Pánu Kṛṣṇovi.