Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 5.22.9

Verš

atha cāpūryamāṇābhiś ca kalābhir amarāṇāṁ kṣīyamāṇābhiś ca kalābhiḥ pitṝṇām aho-rātrāṇi pūrva-pakṣāpara-pakṣābhyāṁ vitanvānaḥ sarva-jīva-nivaha-prāṇo jīvaś caikam ekaṁ nakṣatraṁ triṁśatā muhūrtair bhuṅkte.

Synonyma

atha — takto; ca — také; āpūryamāṇābhiḥ — postupně rostoucí; ca — a; kalābhiḥ — částmi Měsíce; amarāṇām — polobohů; kṣīyamāṇābhiḥ — postupným ubýváním; ca — a; kalābhiḥ — částmi Měsíce; pitṝṇām — obyvatel planety zvané Pitṛloka; ahaḥ-rātrāṇi — dny a noci; pūrva-pakṣa-apara-pakṣābhyām — obdobím růstu a ubývání; vitanvānaḥ — rozděluje; sarva-jīva-nivaha — souhrnu živých bytostí; prāṇaḥ — život; jīvaḥ — hlavní živá bytost; ca — také; ekam ekam — jedno po druhém; nakṣatram — souhvězdí; triṁśatā — třiceti; muhūrtaiḥmuhūrtami; bhuṅkte — prochází.

Překlad

Když Měsíc dorůstá, jeho svítících částí denně přibývá, což vytváří polobohům den a pitům noc. Když ho naopak ubývá, přináší to noc polobohům a den pitům. Tak projde Měsíc každým souhvězdím za třicet muhūrt (celý den). Měsíc je zdrojem nektarového chladu, který ovlivňuje růst obilí, a proto je bůh Měsíce považován za život všech živých bytostí. Díky tomu se nazývá Jīva, hlavní živá bytost ve vesmíru.