Śrīmad-bhāgavatam 5.22.5
Verš
Synonyma
atha — proto; saḥ — On; eṣaḥ — ta; ātmā — živá síla; lokānām — všech tří světů; dyāv-ā-pṛthivyoḥ antareṇa — mezi horními a dolními částmi vesmíru; nabhaḥ-valayasya — meziplanetárního prostoru; kāla-cakra-gataḥ — umístěný na kole času; dvādaśa māsān — dvanáct měsíců; bhuṅkte — prochází; rāśi-saṁjñān — pojmenované podle znamení zvěrokruhu; saṁvatsara-avayavān — části celého roku; māsaḥ — jeden měsíc; pakṣa-dvayam — dvě čtrnáctidenní období; divā — den; naktam ca — a noc; iti — takto; sapāda-ṛkṣa-dvayam — dvě a čtvrt souhvězdí podle hvězdářských výpočtů; upadiśanti — učí; yāvatā — takovou dobou; ṣaṣṭham aṁśam — šestina jeho oběžné dráhy; bhuñjīta — uplyne; saḥ — část; vai — vskutku; ṛtuḥ — roční období; iti — takto; upadiśyate — učí se; saṁvatsara-avayavaḥ — část roku.
Překlad
Bůh Slunce, Nārāyaṇa neboli Viṣṇu, duše všech světů, se nachází v meziplanetárním prostoru mezi horní a dolní částí vesmíru. Když Slunce prochází dvanácti měsíci kola času, přichází do styku s dvanácti různými znameními zvěrokruhu a podle nich přijímá dvanáct různých jmen. Součet těchto dvanácti měsíců se nazývá saṁvatsara, jeden celý rok. Dvě čtrnáctidenní období — jedno dorůstajícího a druhé ubývajícího Měsíce — tvoří podle výpočtů lunárního kalendáře jeden měsíc. Stejné období tvoří jeden den a noc na Pitṛloce. Podle hvězdářských výpočtů se měsíc rovná dvěma a čtvrt souhvězdím. Když Slunce putuje dva měsíce, uplyne jedno roční období, a proto jsou změny ročních období považovány za části těla roku.