SB 5.21: Pohyby Slunce

Tato kapitola nás informuje o pohybech Slunce. Slunce není nehybné; pohybuje se tak jako ostatní planety a jeho pohyby určují trvání dne a noci. Když putuje severně od rovníku, pohybuje se ve dne pomalu a v noci velice rychle, čímž prodlužuje délku dne a zkracuje délku noci. Když putuje jižně od rovníku, je tomu právě naopak — den se zkracuje a noc se prodlužuje. Když Slunce vstupuje do znamení Karkaṭa-rāśi (Raka) a potom do Siṁha-rāśi (Lva) a pokračuje přes Dhanuḥ-rāśi (Střelce), jeho dráha se nazývá Dakṣiṇāyana, jižní cesta; když vstupuje do znamení Makara-rāśi (Kozoroha) a potom putuje přes Kumbha-rāśi (Vodnáře) a Mithuna-rāśi (Blížence), nazývá se jeho dráha Uttarāyaṇa, severní cesta. Při vstupu do Meṣa-rāśi (Berana) a Tulā-rāśi (Vah) jsou den a noc stejně dlouhé.

Na hoře Mānasottara se nacházejí sídla čtyř polobohů. Východně od hory Sumeru je Devadhānī, obývané králem Indrou, a jižně od Sumeru Saṁyamanī, sídlo Yamarāje, vládce smrti. Západně od Sumeru leží Nimlocanī, sídlo Varuṇy (poloboha, který vládne vodě) a severně od Sumeru Vibhāvarī, kde žije polobůh Měsíce. K východu slunce, poledni, západu slunce a půlnoci dochází na všech těchto místech vlivem pohybů Slunce. Na opačné straně od místa, kde slunce vychází a zjevuje se lidským očím, slunce zapadne a zmizí z dosahu lidského zraku. Lidé žijící na protilehlé straně od místa, kde je právě poledne, mají v tu dobu půlnoc. Slunce vychází a zapadá spolu se všemi ostatními planetami, počínaje Měsícem a dalšími svítícími tělesy.

Celá kāla-cakra, kolo času, spočívá na kole vozu boha Slunce, které se nazývá Saṁvatsara. Vůz táhne sedm koní, jejichž jména jsou Gāyatrī, Bṛhatī, Uṣṇik, Jagatī, Triṣṭup, Anuṣṭup a Paṅkti. Polobůh Aruṇadeva je zapřahá do postroje širokého 900 000 yojanů. Vůz veze Ādityadeva, boha Slunce. Před bohem Slunce neustále stojí a modlí se šedesát tisíc světců známých jako Vālakhilyové. Je tam i čtrnáct Gandharvů, Apsar a dalších polobohů, jež jsou rozděleni na sedm skupin a každý měsíc pod různými jmény provádějí prostřednictvím boha Slunce obřady k uctívání Nadduše. Bůh Slunce tak putuje vesmírem na vzdálenost 95 100 000 yojanů (1 217 280 000 kilometrů) rychlostí 25 606 kilometrů za jediný okamžik.

SB 5.21.1 Śukadeva Gosvāmī pravil: Můj drahý králi, potud jsem ti podle mínění učenců popsal průměr vesmíru (0,5 miliardy yojanů neboli 6,4 miliardy kilometrů) a jeho obecné charakteristiky.
SB 5.21.2 Zkušení zeměpisci učí, že rozměry horní části vesmíru lze zjistit, jestliže známe rozměry jeho dolní části, tak jako je možné určit velikost vrchní části rozpůleného pšeničného zrna, když známe rozměry spodní. Nebe mezi zemskou a nebeskou sférou se nazývá antarikṣa, meziplanetární prostor, a sousedí s vrcholem zemské a spodní částí nebeské sféry.
SB 5.21.3 Uprostřed této oblasti meziplanetárního prostoru (antarikṣa) je nejvznešenější Slunce, král všech planet, jež vyzařují teplo, jako například Měsíc. Svým zářením zahřívá vesmír a udržuje jeho řád. Dodává také světlo, aby všem živým bytostem pomohlo vidět. Je řečeno, že když podle pokynu Nejvyšší Osobnosti Božství putuje na sever, na jih nebo přes rovník, pohybuje se pomalu, rychle nebo průměrnou rychlostí. Podle svých pohybů, kdy stoupá, klesá nebo překračuje rovník — a podle toho přichází do styku s různými znameními zvěrokruhu počínaje Makarou (Kozorohem) — jsou dny a noci krátké, dlouhé nebo se sobě navzájem rovnají.
SB 5.21.4 Když Slunce prochází Meṣou (Beranem) a Tulou (Vahami), je den stejně dlouhý jako noc. Když prochází pěti znameními počínaje Vṛṣabhou (Býkem), dny se (až po Raka) prodlužují a potom se postupně každý měsíc o půl hodiny zkracují, dokud se den a noc opět nevyrovnají (ve Vahách).
SB 5.21.5 Když Slunce prochází pěti znameními počínaje Vṛścikou (Štírem), dny se zkracují (až po Kozoroha) a poté se postupně měsíc po měsíci prodlužují, dokud se den nevyrovná s nocí (v Beranu).
SB 5.21.6 Do té doby, než Slunce začne putovat k jihu, se prodlužují dny, a dokud se nevydá na sever, prodlužují se noci.
SB 5.21.7 Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Můj drahý králi, jak bylo uvedeno dříve, učenci praví, že Slunce putuje po všech stranách hory Mānasottara v kruhu, jehož délka činí 95 100 000 yojanů (1 217 280 000 kilometrů). Na hoře Mānasottara, východně od hory Sumeru, je místo zvané Devadhānī, které patří králi Indrovi. Na jižní straně je místo zvané Saṁyamanī, patřící Yamarājovi, na západě se nachází Nimlocanī, které vlastní Varuṇa, a na severu Vibhāvarī, jež patří bohu Měsíce. Východ slunce, poledne, západ slunce a půlnoc v těchto místech nastávají podle příslušných časů, a tak zaměstnávají všechny živé bytosti jejich rozličnými předepsanými povinnostmi a také je vedou k tomu, aby vykonávání svých povinnosti ukončily.
SB 5.21.8-9 Živým bytostem sídlícím na hoře Sumeru je vždy velké horko, jako bývá v poledne, neboť mají Slunce neustále nad hlavou. Ačkoliv se Slunce pohybuje proti směru hodinových ručiček, obrácené k souhvězdím a s horou Sumeru po své levé straně, pohybuje se také po směru hodinových ručiček a zdá se mít horu po své pravé straně, protože ho ovlivňuje vítr dakṣiṇāvarta. Lidé žijící v zemích přímo naproti místu, kde je poprvé pozorován východ slunce, vidí, jak slunce právě zapadá. Když bychom vedli přímou linku z bodu, kde je Slunce v poledne, lidé v zemích na jejím opačném konci by měli půlnoc. Kdyby lidé, kteří sídlí v místech, kde slunce zapadá, odešli do zemí na protilehlé straně, neviděli by Slunce ve stejném postavení.
SB 5.21.10 Když Slunce putuje z Indrova sídla Devadhānī do Saṁyamanī, sídla Yamarāje, překoná vzdálenost 23 775 000 yojanů (304 320 000 kilometrů) za patnáct ghaṭik (šest hodin).
SB 5.21.11 Z Yamarājova sídla putuje Slunce do Nimlocanī, sídla Varuṇy, odtud do Vibhāvarī, sídla boha Měsíce, a odtud opět do Indrova sídla. Stejným způsobem se na nebeské klenbě objevuje spolu s ostatními hvězdami a planetami Měsíc, a poté opět zapadá a mizí z očí.
SB 5.21.12 Tak vůz boha Slunce, jenž je trayīmaya — uctívaný slovy oṁ bhūr bhuvaḥ svaḥ — putuje výše zmíněnými čtyřmi sídly rychlostí 3 400 800 yojanů (43 530 240 kilometrů) za jednu muhūrtu.
SB 5.21.13 Vůz Boha Slunce má pouze jedno kolo, které se nazývá Saṁvatsara. Dvanáct měsíců je jeho dvanáct paprsků, šest ročních období jsou části jeho obruče a tři období cātur-māsya tvoří jeho třídílný střed. Jedna část osy kola spočívá na vrcholu hory Sumeru a druhá na hoře Mānasottara. Kolo je připevněno na vnějším konci osy a neustále se otáčí na hoře Mānasottara jako kolo lisu na olej.
SB 5.21.14 První osa je — stejně jako u lisu na olej — připevněna ke druhé, která je dlouhá jednu čtvrtinu její délky (3 937 500 yojanů neboli 50 400 000 kilometrů). Horní část této druhé osy je provazem větru připevněna ke Dhruvaloce.
SB 5.21.15 Můj drahý králi, je řečeno, že podvozek vozu boha Slunce je dlouhý 3 600 000 yojanů (46 080 000 kilometrů) a široký čtvrtinu této délky (900 000 yojanů čili 11 520 000 kilometrů). Koně táhnoucí vůz, kteří jsou pojmenovaní podle Gāyatrī a dalších védských rytmů, Aruṇadeva zapřahá do postroje širokého také 900 000 yojanů. Tento vůz neustále vozí boha Slunce.
SB 5.21.16 Aruṇadeva sedí před bohem Slunce, a ačkoliv je zaneprázdněn řízením vozu a koní, hledí dozadu na něho.
SB 5.21.17 Před bohem Slunce je šedesát tisíc světců Vālakhilyů, kteří mají všichni velikost palce a oslavují ho výmluvnými modlitbami.
SB 5.21.18 Také čtrnáct dalších světců, Gandharvů, Apsar, Nāgů, Yakṣů, Rākṣasů a polobohů, jež jsou rozděleni do skupin po dvou, přijímá každý měsíc různá jména a neustále vykonávají různé obřady pro uctívání Nejvyššího Pána jako nejmocnějšího poloboha Sūryadeva, který vlastní mnoho jmen.
SB 5.21.19 Můj drahý králi, bůh Slunce na své oběžné dráze Bhūmaṇḍalou překonává vzdálenost 95 100 000 yojanů (1 217 280 000 kilometrů) rychlostí 2 000 yojanů a dvou kroś (25 606 kilometrů) za jediný okamžik.