Všeobecně přijímané pojetí je, že původně existují tři božstva — Pán Brahmā, Pán Viṣṇu a Pán Śiva — a podle názoru lidí, kteří mají nedostatečné poznání, není Pán Viṣṇu o nic lepší než Pán Brahmā či Pán Śiva. To je však nesprávný závěr. Ve Vedách stojí: iṣṭāpūrtaṁ bahudhā jāyamānaṁ viśvaṁ bibharti bhuvanasya nābhiḥ tad evāgnis tad vāyus tat sūryas tad u candramāḥ agniḥ sarva-daivataḥ. To znamená, že Nejvyšším Pánem, který je příjemcem a poživatelem výsledků védských obřadů (odborně zvaných iṣṭāpūrta), udržovatelem celého stvoření, tím, kdo zaopatřuje všem živým bytostem vše potřebné (eko bahūnāṁ yo vidadhāti kāmān), a středem celého stvoření, je Pán Viṣṇu. Expanduje se jako polobozi — Agni, Vāyu, Sūrya a Candra — kteří jsou pouhými částmi Jeho těla. Pán Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě (9.23):

“Oddaní, kteří s pevnou vírou uctívají polobohy, uctívají také Mě, ale v rozporu s usměrňujícími zásadami”. Pokud člověk uctívá polobohy, ale nechápe vztah mezi nimi a Nejvyšší Osobností Božství, uctívá nesprávným způsobem. Kṛṣṇa v Bhagavad-gītě (9.24) také říká: ahaṁ hi sarva-yajñānāṁ bhoktā ca prabhur eva ca: “Jsem jediným poživatelem obřadů.”

Někdo může namítat, že polobozi jsou stejně důležití jako Pán Viṣṇu, protože jejich jména jsou různými jmény Viṣṇua. To však není platný závěr, neboť védská literatura jej vyvrací. Vedy prohlašují:

candramā manaso jātaś cakṣoḥ sūryo ajāyata; śrotrādayaś ca prāṇaś ca mukhād agnir ajāyata; nārāyaṇād brahmā, nārāyaṇād rudro jāyate, nārāyaṇāt prajāpatiḥ jāyate, nārāyaṇād indro jāyate, nārāyaṇād aṣṭau vasavo jāyante, nārāyaṇād ekādaśa rudrā jāyante.

“Polobůh Měsíce Candra vzešel z mysli Nārāyaṇa a bůh Slunce z Jeho očí. Z Nārāyaṇa pocházejí vládnoucí božstva sluchu a životního vzduchu. Vládnoucí božstvo ohně pochází z Jeho úst. Prajāpati, Pán Brahmā, vzešel z Nārāyaṇa, Indra vzešel z Nārāyaṇa a osm Vasuů, jedenáct expanzí Pána Śivy a dvanáct Ādityů vzešlo také z Nārāyaṇa.” Ve védské literatuře smṛti je také uvedeno:

“Brahmā, Śambhu, Sūrya a Indra jsou pouhými výtvory energie Nejvyšší Osobnosti Božství. To platí i o mnoha dalších polobozích, jejichž jména zde nejsou uvedena. Když je vesmírný projev zničen, tyto různé expanze Nārāyaṇových energií splynou s Nārāyaṇem — všichni tito polobozi zemřou. Jejich životní síla jim bude odňata a splynou s Nārāyaṇem.”

Proto je třeba učinit závěr, že Nejvyšší Osobnost Božství je Pán Viṣṇu, a nikoliv Pán Brahmā či Pán Śiva. Tak jako je vládní úředník někdy považován za celou vládu, ačkoliv řídí pouze její oddělení, i polobozi zmocnění Viṣṇuem jednají Jeho jménem, třebaže nejsou tak mocní jako On. Všichni polobozi musí jednat podle Jeho příkazů. Proto je řečeno: ekale īśvara kṛṣṇa, āra saba bhṛtya. Jediným vládcem je Pán Kṛṣṇa neboli Viṣṇu a všichni ostatní jsou Jeho poslušnými služebníky, kteří jednají přesně podle Jeho nařízení. Rozdíl mezi Pánem Viṣṇuem a polobohy je také uveden v Bhagavad-gītě (9.25).

Ti, kdo uctívají polobohy, odcházejí na planety polobohů, zatímco ti, kdo uctívají Pána Kṛṣṇu a Pána Viṣṇua, odcházejí na vaikuṇṭhské planety. To jsou výroky smṛti. Představa, že Pán Viṣṇu je na stejné úrovni s polobohy, je tedy v protikladu se śāstrami. Polobozi nejsou nejvyšší; jejich svrchovanost závisí na milosti Pána Nārāyaṇa (Viṣṇua neboli Kṛṣṇy).

Pán Viṣṇu je dokonce i Nejvyšším Pánem smrti, jak potvrzuje Bhagavad-gītā (mṛtyuḥ sarva-haraś cāham). Existují dva druhy činností — příznivé a nepříznivé — a oběma vládne Pán Viṣṇu. O nepříznivých činnostech je řečeno, že stojí za Pánem, zatímco příznivé činnosti stojí před Ním. Příznivé i nepříznivé existuje po celém světě a Pán Viṣṇu ovládá obojí.

Śrīla Madhvācārya ve vztahu k tomuto verši říká:

Po celém stvoření existuje mnoho zemí, polí, hor a oceánů a všude je uctíván Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, Svými různými jmény.

Śrīla Vīrarāghava Ācārya vysvětluje tento verš Śrīmad-Bhāgavatamu takto: Původní příčina vesmírného projevu musí být nejstarší osoba, a musí tedy být mimo vliv hmotných přeměn. Pán je poživatelem všech příznivých činností a příčinou podmíněného života i osvobození. Polobůh Sūrya, který se řadí mezi velmi mocné jīvy (živé bytosti), je zastoupením jedné z částí Jeho těla. Jelikož přirozeně podléháme mocným živým bytostem, můžeme uctívat různé polobohy jako živé bytosti, které jsou mocnými zástupci Nejvyšší Osobnosti Božství. Přestože tato mantra doporučuje uctívání boha Slunce, není uctíván jako Nejvyšší Pán, ale jako Jeho mocný zástupce.

V Kaṭha Upaniṣadě (1.3.1) stojí:

“Ó Nāciketo, dvě expanze Pána Viṣṇua — nepatrná živá bytost a Nadduše — se nacházejí v oblasti srdce tohoto těla. Poté, co živá bytost vstoupila do této oblasti, spočívá na hlavním z životních vzduchů a užívá si výsledků činností; Nadduše, která jedná jako svědek, jí to umožňuje. Ti, kdo dobře znají Brahman, a ti z hospodářů, kteří pečlivě dodržují védské zásady, praví, že rozdíl mezi duší a Nadduší je jako rozdíl mezi stínem a sluncem.”

Ve Śvetāśvatara Upaniṣadě (6.16) je uvedeno:

“Nejvyšší Pán, stvořitel tohoto vesmírného projevu, zná každý kout Svého stvoření. Ačkoliv je příčinou stvoření, pro Jeho zjevení žádná příčina neexistuje. Je si všeho plně vědom. Je Nadduší, vládcem všech transcendentálních vlastností a také vládcem tohoto vesmírného projevu co se týče pout k podmíněnému stavu hmotné existence a osvobození z těchto pout.”

Podobně je v Taittirīya Upaniṣadě (2.8) řečeno:

“Ze strachu z Nejvyššího Brahmanu vane vítr, ze strachu před Ním slunce pravidelně vychází a zapadá a ze strachu před Ním hoří oheň. Jedině strach z Něho vede smrt a Indru, krále nebes, k vykonávání jejich příslušných povinností.”

Tato kapitola popisuje, že obyvatelé jednotlivých ostrovů počínaje Plakṣadvīpem uctívají boha Slunce, boha Měsíce, boha ohně, boha vzduchu a Pána Brahmu. Ale přestože uctívají těchto pět polobohů, ve skutečnosti uctívají Pána Viṣṇua, Nadduši všech živých bytostí, což tento verš naznačuje slovy pratnasya viṣṇo rūpam. Viṣṇu je brahma, amṛta, mṛtyu—Nejvyšší Brahman a počátek všeho, příznivého i nepříznivého. Sídlí v srdci každého, včetně všech polobohů. Bhagavad-gītā (7.20) uvádí: kāmais tais tair hṛta-jñānāḥ prapadyante 'nya devatāḥ: ti, jimž mysl znetvořily hmotné touhy, se odevzdávají polobohům. Lidem, kteří jsou zaslepeni chtivými touhami, je doporučeno uctívat polobohy, aby se jim vyplnila jejich hmotná přání, ale tato přání ve skutečnosti neplní hmotní polobozi. Vše, co polobozi dělají, se děje se schválením Pána Viṣṇua. Příliš chtiví lidé uctívají namísto Pána Viṣṇua, Nadduše všech živých bytostí, různé polobohy, ale z konečného hlediska uctívají Jeho, neboť On je Nadduší všech polobohů.

Z popisu daného v tomto verši můžeme kvalifikovaně odhadnout povahu plamenů na Měsíci. Na Měsíci musí být všude plameny — tak jako jsou na Slunci — protože bez nich nemůže existovat světlo. Plameny na Měsíci však musí být, na rozdíl od slunečních, mírné a příjemné. To je naše přesvědčení. Moderní teorii, že na Měsíci je jen prach, verše Śrīmad-Bhāgavatamu neuznávají. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura říká: suśaṣpāṇi sukomala-śikhās teṣāṁ rociṣā — tráva kuśa osvětluje všechny strany, ale její plameny jsou velmi mírné a příjemné. To nám dává určitou představu o plamenech na Měsíci.

Polobozi jsou služebníci, kteří pomáhají Nejvyšší Osobnosti Božství. Když člověk uctívá polobohy, ti jako služebníci Nejvyššího přinesou obětiny Pánu, tak jako výběrčí daní shromažďují platby občanů a odvádějí je do vládní pokladny. Polobozi nemohou obětiny přijmout—pouze je předají Nejvyšší Osobnosti Božství. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura píše: yasya prasādād bhagavat-prasādaḥ — guru je zástupcem Nejvyšší Osobnosti Božství, a proto přináší Pánu vše, co je mu nabídnuto. Také všichni polobozi, jakožto věrní služebníci Nejvyšší Osobnosti Božství, předávají Pánu vše, co je jim nabídnuto při vykonávání obětí. Na uctívání polobohů s tímto pochopením není nic špatného, ale považovat je za nezávislé na Nejvyšším Pánu a na stejné úrovni s Ním se nazývá hṛta-jñāna, ztráta inteligence (kāmais tais tair hṛta-jñānāḥ). Ten, kdo si myslí, že samotní polobozi jsou skutečnými příjemci, je na omylu.

Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura praví: āpomayaḥ asmayam — obyvatelé různých částí Krauñcadvīpu obětují ve spojených dlaních posvátnou vodu řek božstvu vytvořenému z kamene či železa.

Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě (7.4):

“Země, voda, oheň, vzduch, éter, mysl, inteligence a falešné ego—těchto osm prvků dohromady tvoří Mé oddělené hmotné energie.”

Energie Pána jedná po celém stvoření, tak jako energie Slunce — teplo a světlo — jednají ve vesmíru a uvádějí vše do chodu. Konkrétní řeky uvedené v śāstrāch jsou také energiemi Nejvyšší Osobnosti Božství a lidé, kteří se v nich pravidelně koupou, se očišťují. Na vlastní oči lze vidět, že mnoho lidí se vyléčí z nemocí pouhými koupelemi v Ganze. Obyvatelé Krauñcadvīpu se podobně očišťují koupelemi v tamních řekách.

Yogī ovládá vzduch v těle pomocí metody mystické yogy zvané prāṇāyāma, aby si udržel tělesné zdraví. Tímto způsobem dosáhne tranzu a snaží se spatřit Nadduši v hloubi svého srdce. Prāṇāyāma je prostředkem k dosažení samādhi, tranzu, který umožňuje plné soustředění na Nejvyšší Osobnost Božství v podobě antaryāmī, Nadduše sídlící v hloubi srdce.

Pohyb Slunce potvrzuje Brahma-saṁhitā (5.52): yasyājñāya bhramati saṁbhṛta-kāla-cakraḥ. Slunce obíhá okolo hory Sumeru, šest měsíců po severní straně a šest po jižní. To po sečtení představuje délku dne a noci polobohů na vyšších planetárních soustavách.

Důležité je zde slovo karma-mayam (“dosažitelný metodou védských obřadů”). Vedy praví: dharma-niṣṭhaḥ śata-janmabhiḥ pumān viriñcatām eti: “Ten, kdo alespoň sto životů striktně následuje zásady varṇāśrama-dharmy, bude odměněn postavením Pána Brahmy.” Významné je i to, že Pán Brahmā se přes svou nesmírnou moc nikdy nepovažuje za totožného s Nejvyšší Osobností Božství. Je si neustále vědom toho, že je věčným služebníkem Pána. Jelikož Pán a služebník jsou na duchovní úrovni totožní, je zde Brahmā osloven jako bhagavān. Bhagavān je Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa, ale pokud Mu oddaný slouží s plnou vírou, je mu vyjeven význam védské literatury. Proto se Brahmā nazývá brahma-liṅga, což znamená, že celá jeho podoba se skládá z védského poznání.

Mluvíme-li o loka-trayi, poukazujeme na tři základní planetární systémy — Bhūḥ, Bhuvaḥ a Svaḥ — na něž se dělí vesmír. Kolem těchto planetárních systémů je osm světových stran — východ, západ, sever, jih, severovýchod, jihovýchod, severozápad a jihozápad. Hora Lokāloka byla ustanovena jako vnější hranice všech lok, aby zajistila stejnoměrné šíření paprsků Slunce a dalších svítících těles po celém vesmíru.

Tento působivý popis šíření slunečních paprsků po různých planetárních systémech vesmíru je vysoce vědecký. Śukadeva Gosvāmī popsal tyto záležitosti týkající se vesmíru Mahārājovi Parīkṣitovi tak, jak je vyslechl od svého předchůdce. Zmíněné skutečnosti vysvětlil před pěti tisíci lety, ale toto poznání existovalo již dávno předtím, protože Śukadeva Gosvāmī ho obdržel v učednické posloupnosti. Jelikož je toto poznání přijímáno v učednické posloupnosti, je dokonalé. Historie moderního vědeckého poznání naopak nesahá více než několik století do minulosti. I když tedy moderní vědci nepřijímají jiné faktické popisy Śrīmad-Bhāgavatamu, jak mohou popřít dokonalé astronomické výpočty, které existovaly dávno předtím, než si takové věci dokázali vůbec představit? Śrīmad-Bhāgavatam obsahuje mnoho údajů. Moderní vědci však nemají o jiných planetárních soustavách žádné informace; ve skutečnosti stěží znají planetu, na které nyní žijeme.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura podal přesné astronomické informace o umístění hory Lokāloky, pohybech Slunce a vzdálenosti mezi Sluncem a obvodem vesmíru. Odborné názvy používané při astronomických výpočtech uváděných ve Jyotir Vedě je však těžké přeložit. Pro uspokojení čtenáře tedy můžeme uvést znění sanskrtského komentáře od Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura, který zaznamenává přesné výpočty týkající se údajů o vesmíru:

sa tu lokālokas tu bhū-golakasya bhū-sambandhāṇḍa-golakasyety arthaḥ; sūryasy eva bhuvo ’py aṇḍa-golakayor madhya-vartitvāt kha-golam iva bhū-golam api pañcāśat-koṭi-yojana-pramāṇaṁ tasya turīya-bhāgaḥ sārdha-dvādaśa-koṭi-yojana-vistārocchrāya ity arthaḥ bhūs tu catus-triṁśal-lakṣonapañcāśat-koṭi-pramāṇā jñeyā; yathā meru-madhyān mānasottara-madhya-paryantaṁ sārdha-sapta-pañcāśal-lakṣottara-koṭi-yojana-pramāṇam; mānasottara-madhyāt svādūdaka-samudra-paryantaṁ ṣaṇ-ṇavati-lakṣa-yojana-pramāṇaṁ tataḥ kāñcanī-bhūmiḥ sārdha-sapta-pañcāśal-lakṣottara-koṭi-yojana-pramāṇā evam ekato meru-lokālokayor antarālam ekādaśa-śal-lakṣādhika-catuṣ-koṭi-parimitam anyato ’pi tathatyeto lokālokāl loka-paryantaṁ sthānaṁ dvāviṁśati-lakṣottarāṣṭa-koṭi-parimitaṁ lokālokād bahir apy ekataḥ etāvad eva anyato ’py etāvad eva yad vakṣyate, yo ’ntar-vistāra etena hy aloka-parimāṇaṁ ca vyākhyātaṁ yad-bahir lokālokācalād ity ekato lokālokaḥ sārdha-dvādaśa-koṭi-yojana-parimāṇaḥ anyato ’pi sa tathety evaṁ catus-triṁśal-lakṣonapañcāśat-koṭi-pramāṇā bhūḥ sābdhi-dvīpa-parvatā jñeyā; ata evāṇḍa-golakāt sarvato dikṣu sapta-daśa-lakṣa-yojanāvakāśe vartamāne sati pṛthivyāḥ śeṣa-nāgena dhāraṇaṁ dig-gajaiś ca niścalī-karaṇaṁ sārthakaṁ bhaved anyathā tu vyākhyāntare pañcāśat-koṭi-pramāṇatvād aṇḍa-golaka-lagnatve tat tat sarvam akiñcit-karaṁ syāt cākṣuṣe manvantare cākasmāt majjanaṁ śrī-varāha-devenotthāpanaṁ ca durghaṭaṁ syād ity adikaṁ vivecanīyam.

V Bhagavad-gītě (4.6) Pán Kṛṣṇa říká: sambhavāmy ātma-māyayā — “Zjevuji se prostřednictvím Své vnitřní energie.” Slovo ātma-māyā se týká Pánovy osobní energie, yogamāyi. Poté, co Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, stvoří prostřednictvím yogamāyi hmotný a duchovní svět, Sám je udržuje tak, že se expanduje na různé kategorie, jako jsou Viṣṇu mūrti a polobozi. Udržuje hmotné stvoření od začátku až do konce a duchovní svět udržuje Osobně.

Slovo koṭi znamená deset miliónů a jeden yojan je 12,8 kilometrů. Průměr vesmíru je padesát koṭi yojanů (6,4 miliard kilometrů). Slunce je uprostřed vesmíru, a proto je vzdálenost mezi ním a okrajem vesmíru vypočítána na dvacet pět koṭi yojanů (3,2 miliardy kilometrů).

Postavení Pána Brahmy je určeno pro velmi vznešené, duchovně pokročilé živé bytosti. Není-li možné takové živé bytosti nalézt, Pán Viṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, se Sám expanduje jako Pán Brahmā. K tomu dochází velmi zřídka. Existují tedy dva druhy Brahmů. Někdy je Brahmou obyčejná živá bytost a jindy Nejvyšší Osobnost Božství. Brahmou, o němž se zde hovoří, je obyčejná živá bytost. Ať už je Brahmou Nejvyšší Osobnost Božství nebo obyčejná živá bytost, je znám jako Vairāja Brahmā a Hiraṇyagarbha Brahmā. Bůh Slunce je proto také přijímán jako Vairāja Brahmā.

V této souvislosti Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura říká: sūrya ātmā ātmatvenopāsyaḥ. Skutečným životem a duší všech živých bytostí v tomto vesmíru je Slunce, které je proto upāsya, hodné uctívání. Boha Slunce uctíváme pronášením Gāyatrī mantry (oṁ bhūr bhuvaḥ svaḥ tat savitur vareṇyaṁ bhargo devasya dhīmahi). Sūrya je životem a duší tohoto vesmíru a existuje nespočetné množství vesmírů, jejichž životem a duší je bůh Slunce, tak jako je Nejvyšší Osobnost Božství životem a duší celého stvoření. Víme, že Vairāja, Hiraṇyagarbha, vstoupil do velké, netečné hmotné koule zvané Slunce. To svědčí o tom, že teorie o nepřítomnosti života na Slunci, kterou zastávají takzvaní vědci, je chybná. Bhagavad-gītā také praví, že Kṛṣṇa nejprve přednesl Bhagavad-gītu bohu Slunce (imaṁ vivasvate yogaṁ proktavān aham avyayam). Slunce tedy není pusté. Obývají ho živé bytosti a jeho vládnoucím božstvem je Vairāja neboli Vivasvān. Rozdíl mezi Sluncem a Zemí je, že Slunce je ohnivá planeta, ale každý jeho obyvatel má uzpůsobené tělo a může tam bez potíží žít.