Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 5.2.2

Verš

sa ca kadācit pitṛloka-kāmaḥ sura-vara-vanitākrīḍācala-droṇyāṁ bhagavantaṁ viśva-sṛjāṁ patim ābhṛta-paricaryopakaraṇa ātmaikāgryeṇa tapasvy ārādhayāṁ babhūva.

Synonyma

saḥ — on (král Āgnīdhra); ca — také; kadācit — jednou; pitṛloka — planeta Pitṛloka; kāmaḥ — s touhou; sura-vara — velkých polobohů; vanitā — ženy; ākrīḍā — místo zábav; acala-droṇyām — v jednom údolí hory Mandara; bhagavantam — nejmocnějšího (Pána Brahmy); viśva-sṛjām — osobností, které stvořily tento vesmír; patim — vládce; ābhṛta — nashromáždil; paricaryā-upakaraṇaḥ — předměty pro uctívání; ātma — mysli; eka-agryeṇa — se soustředěnou pozorností; tapasvī — ten, kdo se podrobuje askezi; ārādhayām babhūva — začal uctívat.

Překlad

Mahārāja Āgnīdhra jednou uctíval Pána Brahmu — vládce těch, kdo mají na starosti hmotné stvoření — s touhou získat dokonalého syna a stát se obyvatelem Pitṛloky. Odebral se do údolí hory Mandara, kam chodí na procházky dívky z nebeských planet. Tam připravil květiny a další potřebné příslušenství a poté se podrobil tvrdé askezi a věnoval se uctívání.

Význam

Z krále se stal pitṛloka-kāma — začal toužit po přemístění na planetu jménem Pitṛloka. O Pitṛloce se zmiňuje Bhagavad-gītā (yānti deva-vratā devān pitṝn yānti pitṛ-vratāḥ). Aby se člověk na tuto planetu dostal, musí mít kvalifikované syny, kteří jsou schopni konat oběti Pánu Viṣṇuovi a poté nabízet zbytky svým předkům. Účelem obřadu śrāddha je potěšit Nejvyšší Osobnost Božství, Pána Viṣṇua, aby po Jeho uspokojení mohl obětující nabídnout prasādam svým předkům, a tak se postarat o jejich štěstí. Obyvateli Pitṛloky jsou obvykle stoupenci plodonosných činností (karma-kāṇḍīya), kteří se tam dostali díky svému zbožnému jednání. Mohou tam zůstat tak dlouho, dokud jim jejich potomci budou obětovat viṣṇu-prasādam. Každý se však musí po vyčerpání výsledků svých zbožných činností vrátit z nebeských planet, jako je Pitṛloka, zpátky na Zemi. To potvrzuje Bhagavad-gītā (9.21): kṣīṇe puṇye martya-lokaṁ viśanti — ti, kdo jednají zbožně, budou přemístěni na vyšší planety, ale když vyčerpají výsledky svého zbožného jednání, budou posláni zpět na Zemi.

Mahārāja Priyavrata byl velký oddaný. Jak tedy mohl zplodit syna, který toužil po přemístění na Pitṛloku? Pán Kṛṣṇa říká: pitṝn yānti pitṛ-vratāḥ — těm, kdo touží dospět na Pitṛloku, se jejich touha splní. Podobně yānti mad-yājino 'pi mām — ti, kdo si přejí být přemístěni na duchovní planety, Vaikuṇṭhaloky, se tam také mohou dostat. Jelikož byl Mahārāja Āgnīdhra synem vaiṣṇavy, měl se chtít dostat do duchovního světa, Vaikuṇṭhaloky. Proč tedy toužil po přemístění na Pitṛloku? V odpověď na to poznamenává Gosvāmī Giridhara, jeden z komentátorů Bhāgavatamu, že Āgnīdhra se narodil v době, kdy byl Mahārāja Priyavrata zaslepen chtivými touhami. To lze přijmout jako fakt, neboť synové získávají mentalitu podle situace v době jejich početí. Podle védského systému se proto před početím dítěte vykonává garbhādhāna-saṁskāra. Tento obřad připraví mentalitu otce takovým způsobem, že když umístí semeno do lůna své ženy, zplodí dítě, jehož mysl bude zcela prostoupená oddaností. V současné době se však žádné garbhādhāna-saṁskāry neprovádějí, a lidé proto obvykle plodí děti na popud chtíče. Zvláště v tomto věku Kali obřady garbhādhāna neexistují; každý holduje sexu se svou manželkou jako kočka nebo pes. Proto podle údajů śāster patří téměř všichni lidé tohoto věku do kategorie śūdrů. To, že Mahārāja Āgnīdhra toužil po přemístění na Pitṛloku, samozřejmě neznamená, že měl mentalitu śūdry — byl to kṣatriya.

Mahārāja Āgnīdhra se toužil dostat na Pitṛloku a k tomu potřeboval manželku, protože každý, kdo si přeje dospět na Pitṛloku, musí po sobě zanechat řádného syna, který mu bude každý rok obětovat piṇḍu neboli prasādam od Pána Viṣṇua. Mahārāja Āgnīdhra chtěl získat takového syna od manželky z rodiny polobohů, a proto se vydal uctívat Pána Brahmu na horu Mandara, kam ženy polobohů obvykle chodívají. V Bhagavad-gītě (4.12) je řečeno: kāṅkṣantaḥ karmaṇāṁ siddhiṁ yajanta iha devatāḥ—materialisté, kteří chtějí dosáhnout rychlých výsledků v hmotném světě, uctívají polobohy. Totéž potvrzuje Śrīmad-Bhāgavatam. Śrī-aiśvarya-prajepsavaḥ — ti, kdo touží po nádherných manželkách, velkém bohatství a mnoha synech, uctívají polobohy. Inteligentní oddaný se však nechce zaplétat do štěstí tohoto hmotného světa v podobě krásné manželky, hmotného bohatství a dětí; místo toho si přeje vrátit se okamžitě domů, zpátky k Bohu. Proto uctívá Nejvyšší Osobnost Božství, Viṣṇua.