Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 5.19.26

Verš

yaiḥ śraddhayā barhiṣi bhāgaśo havir
niruptam iṣṭaṁ vidhi-mantra-vastutaḥ
ekaḥ pṛthaṅ-nāmabhir āhuto mudā
gṛhṇāti pūrṇaḥ svayam āśiṣāṁ prabhuḥ

Synonyma

yaiḥ — jimiž (obyvateli Bhārata-varṣi); śraddhayā — víra a důvěra; barhiṣi — ve vykonávání védských obřadních obětí; bhāgaśaḥ — podle rozdělení; haviḥ — obětiny; niruptam — nabízené; iṣṭam — vytouženému božstvu; vidhi — příslušnou metodou; mantra — recitací manter; vastutaḥ — s příslušnými složkami; ekaḥ — ten jeden Nejvyšší Pán, Osobnost Božství; pṛthak — oddělená; nāmabhiḥ — jmény; āhutaḥ — zvaná; mudā — s velkým potěšením; gṛhṇāti — přijímá; pūrṇaḥ — Nejvyšší Pán, který je úplný Sám v Sobě; svayam — Osobně; āśiṣām — všechna požehnání; prabhuḥ — ten, kdo udílí.

Překlad

V Indii (Bhārata-varṣe) je mnoho lidí, kteří uctívají polobohy — různé správce dosazené Nejvyšším Pánem, jako je například Indra, Candra a Sūrya — z nichž každý je uctíván jiným způsobem. Uctívající nabízejí polobohům příslušné obětiny s vědomím, že polobozi jsou nedílné části celku, Nejvyššího Pána. Nejvyšší Osobnost Božství proto tyto oběti přijímá a postupně uctívající pozvedá na skutečnou úroveň oddané služby tím, že plní jejich touhy. Jelikož je Pán úplný, dává těmto lidem požehnání, která si přejí, přestože uctívají pouze část Jeho transcendentálního těla.

Význam

V Bhagavad-gītě (9.13) Pán Kṛṣṇa říká:

mahātmānas tu māṁ pārtha
daivīṁ prakṛtim āśritāḥ
bhajanty ananya-manaso
jñātvā bhūtādim avyayam

“Ó synu Pṛthy, ti, kdo nejsou zmateni — velké duše — jsou pod ochranou božské přírody. Plně se zaměstnávají oddanou službou, protože Mě znají jako Nejvyšší Osobnost Božství, původní a nevyčerpatelnou.” Mahātmové, pokročilí oddaní, uctívají jedině Nejvyšší Osobnost Božství. Jinými, kteří jsou také někdy označováni jako mahātmové, je však Pán uctíván jako ekatvena pṛthaktvena. Tito lidé uznávají polobohy jako různé části Kṛṣṇy a uctívají je pro různá požehnání. I když oddaní polobohů takto získají od Kṛṣṇy požadované výsledky, v Bhagavad-gītě jsou popsáni jako hṛta-jñāna, nepříliš inteligentní. Kṛṣṇa nechce být uctíván nepřímo, prostřednictvím různých částí Svého těla; Kṛṣṇa si přeje přímé uctívání s oddaností. Oddaný, který uctívá Kṛṣṇu přímo, neochvějnou oddanou službou — jak doporučuje Śrīmad-Bhāgavatam (tīvreṇa bhakti-yogena yajeta puruṣaṁ param) — proto velice rychle dosáhne transcendentálního postavení. Nicméně oddaní, kteří uctívají polobohy neboli různé části Pána, dostávají požehnání, po kterých touží, neboť Pán je původním dárcem všech požehnání. Chce-li někdo získat určité požehnání, Pán mu ho může bez potíží udělit.