Śrīmad-bhāgavatam 5.18.38
Verš
yasyepsitaṁ nepsitam īkṣitur guṇaiḥ
māyā yathāyo bhramate tad-āśrayaṁ
grāvṇo namas te guṇa-karma-sākṣiṇe
Synonyma
karoti — vykonávající; viśva — vesmíru; sthiti — udržování; saṁyama — zničení; udayam — stvoření; yasya — Jehož; īpsitam — toužené; na — ne; īpsitam — toužené; īkṣituḥ — toho, kdo pohlíží na; guṇaiḥ — s kvalitami hmotné přírody; māyā — hmotná energie; yathā — jako; ayaḥ — železo; bhramate — pohybuje se; tat-āśrayam — umístěné poblíž; grāvṇaḥ — magnetovec; namaḥ — uctivé poklony; te — Tobě; guṇa-karma-sākṣiṇe — svědkovi akcí a reakcí hmotné přírody.
Překlad
Ó Pane, Ty netoužíš po stvoření, udržování a zničení hmotného světa, ale Svou tvůrčí energií vykonáváš tyto činnosti ve prospěch podmíněných duší. Tak jako se kus železa pohybuje pod vlivem magnetovce, nečinná hmota se dává do pohybu, když pohlédneš na celkovou hmotnou energii.
Význam
Někdy se objevuje otázka, proč Nejvyšší Pán stvořil tento hmotný svět, který je pro živé bytosti, jež jsou v něm uvězněné, plný tolika utrpení. Zde je dána odpověď — Pán si nepřeje tvořit tento hmotný svět proto, aby působil živým bytostem utrpení; tvoří ho pouze z toho důvodu, že si v něm podmíněné duše chtějí užívat.
Příroda nejedná automaticky — její úžasné jednání vyvolává Pánův pohled na hmotnou energii. Je to podobné, jako když magnet pohybuje kusem železa. Jelikož materialističtí vědci a takzvaní sāṅkhyoví filozofové nevěří v Boha, myslí si, že hmotná příroda jedná bez dozoru. To však není pravda. V Caitanya-caritāmṛtě (Ādi 6.18-19) je stvoření hmotného světa vysvětleno takto:
jaḍa ha-ite kabhu nahe jagat-sṛjana
nija-sṛṣṭi-śakti prabhu sañcāre pradhāne
īśvarera śaktye tabe haye ta’ nirmāṇe
“Ateističtí sāṅkhyoví filozofové si myslí, že příčinou vesmírného projevu je celková hmotná energie, ale jsou na omylu. Mrtvá hmota nemá schopnost pohybu, a proto nemůže jednat nezávisle. Pán dodává hmotným složkám Svou tvůrčí energii. Díky ní se poté hmota začíná pohybovat a vytváří akce a reakce.” Mořskými vlnami pohybuje vítr, vítr je výtvorem éteru, éter vzniká vzrušením tří kvalit hmotné přírody a tři kvality hmotné přírody na sebe působí díky pohledu Nejvyššího Pána na celkovou hmotnou energii. V pozadí všech přírodních jevů tedy stojí Nejvyšší Osobnost Božství, jak potvrzuje Bhagavad-gītā (mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ sūyate sa-carācaram). To také ještě podrobněji vysvětluje Caitanya-caritāmṛta (Ādi 5.59-61):
śakti sañcāriyā tāre kṛṣṇa kare kṛpā
kṛṣṇa-śaktye prakṛti haya gauṇa kāraṇa
agni-śaktye lauha yaiche karaye jāraṇa
ataeva kṛṣṇa mūla-jagat-kāraṇa
prakṛti — kāraṇa yaiche ajā-gala-stana
“Prakṛti (hmotná příroda) je tupá a nečinná, a proto nemůže být skutečnou příčinou hmotného světa. Pán Kṛṣṇa projevuje Svou milost tím, že do tupé, nečinné hmotné přírody dodá Svou energii. Prakṛti se tedy stává druhotnou příčinou působením energie Pána Kṛṣṇy, stejně jako se železo rozžhaví doruda energií ohně. Pán Kṛṣṇa je proto původní příčinou vesmírného projevu. Prakṛti je totéž, co bradavky na krku kozy, které nemohou dát žádné mléko.” Materialističtí vědci a filozofové se tedy dopouštějí velké chyby, když si myslí, že se hmota pohybuje nezávisle.