Śrīmad-bhāgavatam 5.18.2
Verš
oṁ namo bhagavate dharmāyātma-viśodhanāya nama iti.
Synonyma
bhadraśravasaḥ ūcuḥ — vládce Bhadraśravā a jeho důvěrní společníci pravili; om — ó Pane; namaḥ — uctivé poklony; bhagavate — Nejvyšší Osobnosti Božství; dharmāya — zdroji všech náboženských zásad; ātma-viśodhanāya — který nás zbavuje hmotného znečištění; namaḥ — poklony; iti — takto.
Překlad
Vládce Bhadraśravā a jeho důvěrní společníci pronášejí tuto modlitbu: S úctou se klaníme Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, zdroji všech náboženských zásad, který očišťuje srdce podmíněné duše v tomto hmotném světě. Znovu a znovu Mu skládáme uctivé poklony.
Význam
Pošetilí materialisté nevědí, jak je na každém kroku ovládají a trestají zákony přírody. Neznají účel opakovaného zrození, smrti, stáří a nemoci, a myslí si, že jsou v podmíněném stavu hmotného života velice šťastní. V Bhagavad-gītě (7.15) proto Pán Kṛṣṇa označuje takové materialistické osoby za mūḍhy (darebáky): na māṁ duṣkṛtino mūḍhāḥ prapadyante narādhamāḥ. Tito mūḍhové nevědí, že chtějí-li se očistit, musí uctívat Pána Vāsudeva (Kṛṣṇu) praktikováním askeze. Očištění je cílem lidského života. Tento život není určen pro slepé holdování smyslovému požitku. V lidské podobě musí živá bytost praktikovat vědomí Kṛṣṇy, aby se očistila: tapo divyaṁ putrakā yena sattvaṁ śuddhyet. To je pokyn, který dal král Ṛṣabhadeva Svým synům. V lidské životní podobě musí živá bytost podstoupit askezi všeho druhu pro očištění své existence. Yasmād brahma-saukhyaṁ tv anantam. Všichni hledáme štěstí, ale kvůli své nevědomosti a pošetilosti nevíme, co to ničím nenarušované štěstí skutečně je. Takové štěstí se nazývá brahma-saukhya, “duchovní štěstí”. I když v hmotném světě můžeme získat trochu takzvaného štěstí, toto štěstí je dočasné. To pošetilí materialisté nemohou pochopit. Prahlāda Mahārāja proto říká: māyā-sukhāya bharam udvahato vimūḍhān — tito darebáci dělají velká opatření pouze pro dočasné materialistické štěstí, a proto jsou život za životem neúspěšní.