SB 5.18.12

yasyāsti bhaktir bhagavaty akiñcanā
sarvair guṇais tatra samāsate surāḥ
harāv abhaktasya kuto mahad-guṇā
manorathenāsati dhāvato bahiḥ
Překlad slovo od slova: 
yasya — jehož; asti — je; bhaktiḥ — oddaná služba; bhagavati — Nejvyšší Osobnosti Božství; akiñcanā — bez jakéhokoliv motivu; sarvaiḥ — se všemi; guṇaiḥ — dobrými vlastnostmi; tatra — tam (v té osobě); samāsate — sídlí; surāḥ — všichni polobozi; harau — Nejvyšší Osobnosti Božství; abhaktasya — toho, kdo není oddaný; kutaḥ — kde; mahat-guṇāḥ — dobré vlastnosti; manorathena — mentální spekulací; asati — v dočasném hmotném světě; dhāvataḥ — kdo běhá; bahiḥ — vně.
Překlad: 
Všichni polobozi a jejich vznešené vlastnosti, jako je náboženství, poznání a odříkání, se projeví v těle toho, kdo vyvinul čistou oddanost Nejvyšší Osobnosti Božství, Vāsudevovi. Na druhou stranu ten, kdo nevykonává oddanou službu a věnuje se hmotným činnostem, nemá žádné dobré vlastnosti. I když je odborník co se týče praktikování mystické yogy nebo poctivé snahy o zaopatřování své rodiny a příbuzných, je vždy hnán svými vlastními mentálními spekulacemi a musí sloužit vnější energii Pána. Jak může mít takový člověk nějaké dobré vlastnosti?
Význam: 

Jak vysvětluje příští verš, Kṛṣṇa je původním zdrojem všech živých bytostí. To potvrzuje Bhagavad-gītā (15.7), kde Kṛṣṇa říká:

mamaivāṁśo jīva-loke
jīva-bhūtaḥ sanātanaḥ
manaḥ ṣaṣṭhānīndriyāṇi
prakṛti-sthāni karṣati

“Živé bytosti v tomto podmíněném světě jsou Mé věčné dílčí části. Jelikož žijí podmíněným životem, těžce zápasí se šesti smysly, k nimž patří také mysl.” Všechny živé bytosti jsou nedílnými částmi Kṛṣṇy, a proto když oživí své původní vědomí Kṛṣṇy, mají v malém množství všechny Kṛṣṇovy dobré vlastnosti. Když se člověk zaměstná devíti procesy oddané služby (śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ smaraṇaṁ pāda-sevanam / arcanaṁ vandanaṁ dāsyaṁ sakhyam ātma-nivedanam), jeho srdce se očistí. Tehdy okamžitě pochopí svůj vztah s Kṛṣṇou a oživí svou původní vlastnost být si vědom Kṛṣṇy.

V Ādi-līle Caitanya-caritāmṛty, osmé kapitole, je popis některých vlastností oddaných. O Śrī Paṇḍitovi Haridāsovi je například uvedeno, že měl velice dobré chování, byl tolerantní, pokojný, velkodušný a vážný. Navíc mluvil velmi sladce, jeho snahy byly velice milé, byl vždy trpělivý, každého ctil, vždy jednal ve prospěch všech, jeho mysl byla prostá dvojakosti a v jeho činnostech nebylo ani stopy po zlomyslnosti. To vše jsou původně vlastnosti Kṛṣṇy, a když se někdo stane oddaným, automaticky se u něho projeví. Śrī Kṛṣṇadāsa Kavirāja, autor Caitanya-caritāmṛty, říká, že v těle vaiṣṇavy se projevují všechny dobré vlastnosti a že podle pouhé jejich přítomnosti lze rozeznat vaiṣṇavu od nevaiṣṇavy. Kṛṣṇadāsa Kavirāja uvádí seznam dvaceti šesti dobrých vlastností vaiṣṇavy: (1) Je ke každému velmi laskavý. (2) Nikoho nečiní svým nepřítelem. (3) Je věrný pravdě. (4) Staví se ke všem stejně. (5) Nikdo na něm nenalezne chybu. (6) Je velkodušný. (7) Má jemné chování. (8) Je vždy čistý. (9) Nemá žádné vlastnictví. (10) Jedná ve prospěch každého. (11) Je velice klidný. (12) Je vždy odevzdaný Kṛṣṇovi. (13) Nemá žádné hmotné touhy. (14) Je poddajný. (15) Je stálý. (16) Ovládá své smysly. (17) Nejí více, než je třeba. (18) Není ovlivněn Pánovou iluzorní energií. (19) Ctí každého. (20) Netouží po žádné úctě pro sebe. (21) Je velice vážný. (22) Je milostivý. (23) Je přátelský. (24) Je poetický. (25) Je odborník. (26) Je tichý.