Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 5.15.11

Verš

chandāṁsy akāmasya ca yasya kāmān
dudūhur ājahrur atho baliṁ nṛpāḥ
pratyañcitā yudhi dharmeṇa viprā
yadāśiṣāṁ ṣaṣṭham aṁśaṁ paretya

Synonyma

chandāṁsi — nejrůznější části Ved; akāmasya — toho, kdo netouží po osobním smyslovém požitku; ca — také; yasya — jehož; kāmān — všechny žádoucí věci; dudūhuḥ — poskytnuté; ājahruḥ — nabízeli; atho — takto; balim — dary; nṛpāḥ — všichni králové; pratyañcitāḥ — uspokojení jeho bojem proti nim; yudhi — ve válce; dharmeṇa — náboženskými zásadami; viprāḥ — všichni brāhmaṇové; yadā — když; āśiṣām — požehnání; ṣaṣṭham aṁśam — jednu šestinu; paretya — v příštím životě.

Překlad

I když král Gaya osobně netoužil po smyslovém požitku, všechna jeho přání se splnila díky jeho vykonávání védských obřadů. Všichni králové, s nimiž se Mahārāja Gaya musel střetnout v boji, byli nuceni bojovat podle náboženských zásad. Byli s jeho bojem velice spokojeni a dávali mu dary všeho druhu. Také všichni brāhmaṇové v jeho království byli velmi spokojeni s jeho štědrými milodary, a proto věnovali šestinu svých zbožných činností ve prospěch jeho blaha v příštím životě.

Význam

Jako kṣatriya neboli vládce musel Mahārāja Gaya někdy bojovat s podřízenými králi, aby udržel svou vládu, ale u podřízených králů to nevyvolávalo nespokojenost, protože věděli, že bojuje pro náboženské zásady. Přijali proto své podřízené postavení a přinášeli mu dary všeho druhu. Brāhmaṇy vykonávající védské obřady král potěšil natolik, že se s ním ochotně podělili o šestinu svých zbožných činností, aby získal prospěch v příštím životě. Všichni brāhmaṇové a kṣatriyové tedy byli s Mahārājem Gayou díky jeho dobré vládě spokojeni. Jinými slovy, Mahārāja Gaya uspokojoval kšatrijské krále svým bojem a brāhmaṇy svými milodary. Rovněž vaiśyi povzbuzoval laskavými slovy a láskyplným jednáním, a díky jeho neustálým obětím byli i śūdrové uspokojováni bohatou stravou a milodary. Takto se Mahārāja Gaya staral o trvalou spokojenost všech občanů. Když jsou brāhmaṇové a světci ctěni, dělí se o své zbožné činnosti a dávají je těm, kdo je ctí a slouží jim. Proto — jak je řečeno v Bhagavad-gītě (4.34): tad viddhi praṇipātena paripraśnena sevayā — člověk se má snažit pokorně obrátit na duchovního mistra a sloužit mu.