SB 5.10.12

viśeṣa-buddher vivaraṁ manāk ca
paśyāma yan na vyavahārato 'nyat
ka īśvaras tatra kim īśitavyaṁ
tathāpi rājan karavāma kiṁ te
Překlad slovo od slova: 
viśeṣa-buddheḥ — pojetí rozdílu mezi pánem a služebníkem; vivaram — pole působnosti; manāk — malé; ca — také; paśyāmaḥ — vidím; yat — co; na — ne; vyavahārataḥ — než dočasný zvyk či konvence; anyat — jiného; kaḥ — kdo; īśvaraḥ — vládce; tatra — v tomto; kim — kdo; īśitavyam — má být ovládaný; tathāpi — nicméně; rājan — ó králi (jestli si i přesto myslíš, že jsi pán a já služebník); karavāma — mohu dělat; kim — co; te — pro tebe.
Překlad: 
Můj milý králi, jestli si i přesto stále myslíš, že jsi král a já tvůj služebník, měl bys mi dát nějaký příkaz, který bych měl vykonat. V takovém případě mohu říci, že tento rozdíl je dočasný a vychází jen ze zvyku či konvence. Žádnou jinou příčinu nevidím. Kdo je tedy pánem a kdo služebníkem? Každého ovládají zákony hmotné přírody; nikdo proto není pán a nikdo není ani služebník. Pokud však přesto považuješ sebe za pána a mě za služebníka, přijímám to. Prosím, rozkaž mi — co pro tebe mohu udělat?
Význam: 

Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je řečeno: ahaṁ mameti — člověk si myslí: “Jsem toto tělo a v tomto tělesném vztahu je toto můj pán, toto je můj služebník, toto je má manželka a toto je můj syn.” Vzhledem k řízení hmotné přírody a nevyhnutelným změnám těla jsou všechna taková pojetí dočasná. Setkáváme se jako stébla plovoucí na vlnách oceánu, jež od sebe budou podle zákonů vln nevyhnutelně oddělena. V hmotném světě pluje každý na vlnách oceánu nevědomosti. Bhaktivinoda Ṭhākura to popsal takto:

(miche) māyāra vaśe,

yāccha bhese',
khāccha hābuḍubu, bhāi
(jīva) kṛṣṇa-dāsa,

e viśvāsa,
karle ta' āra duḥkha nāi

Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura říká, že všichni muži a ženy plují jako stébla na vlnách hmotné přírody. Když pochopí, že jsou věčnými služebníky Kṛṣṇy, tato situace pro ně skončí. Bhagavad-gītā (3.37) uvádí: kāma eṣa krodha eṣa rajoguṇa-samudbhavaḥ. Kvůli působení kvality vášně toužíme po mnoha věcech a podle naší touhy a nařízení Nejvyššího Pána nám hmotná příroda dá určitý druh těla. Po nějaký čas hrajeme roli pána či služebníka, stejně jako herci hrají na jevišti pod řízením někoho jiného. V lidské podobě bychom však měli toto nesmyslné představení ukončit a vrátit se do svého původního přirozeného stavu, který se nazývá vědomí Kṛṣṇy. V tuto chvíli je skutečným pánem hmotná příroda. Daivī hy eṣā guṇamayī mama māyā duratyayā (Bg. 7.14). Pod vlivem hmotné přírody se stáváme služebníky a pány, ale přijmeme-li vládu Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, a Jeho věčných služebníků, tento dočasný stav skončí.