Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 5.1.17

Verš

bhayaṁ pramattasya vaneṣv api syād
yataḥ sa āste saha-ṣaṭ-sapatnaḥ
jitendriyasyātma-rater budhasya
gṛhāśramaḥ kiṁ nu karoty avadyam

Synonyma

bhayam — strach; pramattasya — toho, kdo je zmaten; vaneṣu — v lesích; api — dokonce; syāt — musí být; yataḥ — protože; saḥ — on (ten, kdo není sebeovládnutý); āste — existuje; saha — s; ṣaṭ-sapatnaḥ — šest spolumanželek; jita-indriyasya — pro toho, kdo již přemohl smysly; ātma-rateḥ — spokojený sám v sobě; budhasya — pro takového učeného člověka; gṛha-āśramaḥ — život hospodáře; kim — co; nu — vskutku; karoti — může učinit; avadyam — ublížení.

Překlad

I když bude člověk, který není sebeovládnutý, chodit z jednoho lesa do druhého, musí se neustále obávat hmotných pout, protože žije se šesti spolumanželkami — myslí a poznávacími smysly. Učenému člověku, který přemohl své smysly a je spokojený sám v sobě, však neublíží ani život hospodáře.

Význam

Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura zpívá: gṛhe vā vanete thāke, ’hā gaurāṅga' bale ḍāke — ten, kdo oddaně slouží Pánu Caitanyovi, je osvobozenou osobou, ať už žije v lese nebo doma. Zde se opakuje stejná věc. Pro toho, kdo neovládl své smysly, nemá význam odejít do lesa stát se takzvaným yogīnem. Ani když zanechá života hospodáře a bude žít v lese, nedosáhne ničeho, neboť jeho neovládnutá mysl a smysly půjdou s ním. Mnoho obchodníků z indického vnitrozemí dříve chodilo do Bengálska, a proto existuje známé rčení: “Když půjdeš do Bengálska, tvé štěstí půjde s tebou.” Naší první starostí tedy má být, abychom ovládli smysly, a jelikož smysly nelze ovládnout, dokud je nezaměstnáme oddanou službou Pánu, je naší nejdůležitější povinností je takto zaměstnat. Hṛṣīkeṇa hṛṣīkeśa-sevanaṁ bhaktir ucyate — bhakti znamená zaměstnání očištěných smyslů ve službě Pánu.

Pán Brahmā zde naznačuje, že lepší a bezpečnější než odejít s neovládnutými smysly do lesa je zaměstnat je službou Pánu. Dokonce ani život hospodáře neublíží sebeovládnuté osobě, která jedná tímto způsobem; nikdy ji nemůže donutit k zapletení do hmotných pout. Toto postavení dále popsal Śrīla Rūpa Gosvāmī:

īhā yasya harer dāsye
karmaṇā manasā girā
nikhilāsv apy avasthāsu
jīvan-muktaḥ sa ucyate

“Zaměstnává-li někdo své činnosti, mysl a slova výhradně oddanou službou Pánu, je třeba ho pokládat za osvobozenou osobu bez ohledu na podmínky, ve kterých se nachází.” Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura byl zodpovědný úředník a hospodář, a přesto jedinečně sloužil zájmu šíření mise Pána Caitanyi Mahāprabhua. Śrīla Prabodhānanda Sarasvatī Ṭhākura říká: durdāntendriya-kāla-sarpa-paṭalī protkhāta-daṁṣṭrāyate. Smyslové orgány jsou nesporně naši největší nepřátelé, a proto jsou přirovnány k jedovatým hadům. Je-li však had zbaven svých jedových zubů, již nenahání strach. Jsou-li podobně smysly zaměstnány službou Pánu, není třeba se jich obávat. Oddaní v hnutí pro vědomí Kṛṣṇy se pohybují v tomto hmotném světě, ale jelikož jsou jejich smysly plně zaměstnány službou Pánu, jsou vždy hmotnému světu vzdáleni. Neustále žijí v transcendentálním postavení.