Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 5.1.13

Verš

bhavāya nāśāya ca karma kartuṁ
śokāya mohāya sadā bhayāya
sukhāya duḥkhāya ca deha-yogam
avyakta-diṣṭaṁ janatāṅga dhatte

Synonyma

bhavāya — pro zrození; nāśāya — pro smrt; ca — také; karma — činnost; kartum — konat; śokāya — pro zármutek; mohāya — pro iluzi; sadā — vždy; bhayāya — pro strach; sukhāya — pro štěstí; duḥkhāya — pro neštěstí; ca — také; deha-yogam — spojení s hmotným tělem; avyakta — Nejvyšší Osobností Božství; diṣṭam — řízené; janatā — živé bytosti; aṅga — ó Priyavrato; dhatte — přijímají.

Překlad

Můj milý Priyavrato, všechny živé bytosti přijímají na pokyn Nejvyšší Osobnosti Božství různé druhy těl, aby se rodily a umíraly, jednaly, naříkaly, podléhaly iluzi, bály se budoucích nebezpečí a prožívaly štěstí a neštěstí.

Význam

Každá živá bytost, která je v tomto hmotném světě, sem přišla za hmotným požitkem, ale podle svých činností (karmy) musí od hmotné přírody přijmout určitý druh těla dle nařízení Nejvyšší Osobnosti Božství. Bhagavad-gītā (3.27) uvádí: prakṛteḥ kriyamāṇāni guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ — vše vykonává prakṛti, hmotná příroda, pod vedením Nejvyššího Pána. Moderní vědci nevědí, proč existuje 8 400 000 různých tělesných podob. Skutečnost je taková, že všechna tato těla přiděluje živým bytostem Nejvyšší Osobnost Božství podle jejich tužeb. Pán jim dává svobodu jednat, jak si přejí, ale na druhou stranu jsou nuceny přijmout tělo, které odpovídá reakcím za jejich činnosti. Proto existují různé druhy těl. Některé živé bytosti mají život krátký a jiné fantasticky dlouhý. Každá z nich—od Brahmy až po mravence — však jedná v souladu s pokyny Nejvyššího Pána, Jenž sídlí v srdci každého. To potvrzuje Bhagavad-gītā (15.15):

sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭo
mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca

“Sídlím v srdci každého a ode Mě pocházejí vzpomínky, poznání a zapomnění.” Není ovšem pravda, že některým živým bytostem Pán udílí pokyny jedním způsobem a dalším nějak jinak. Skutečnost je taková, že každá živá bytost má určitou touhu a Pán jí dává příležitost, aby ji mohla naplnit. Nejlépe je tedy se odevzdat Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, a jednat v souladu s Jeho touhou. Ten, kdo tak činí, je osvobozený.