Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 4.9.42-43

Verš

taṁ dṛṣṭvopavanābhyāśa
āyāntaṁ tarasā rathāt
avaruhya nṛpas tūrṇam
āsādya prema-vihvalaḥ
parirebhe ’ṅgajaṁ dorbhyāṁ
dīrghotkaṇṭha-manāḥ śvasan
viṣvaksenāṅghri-saṁsparśa-
hatāśeṣāgha-bandhanam

Synonyma

tam — jeho (Dhruvu Mahārāje); dṛṣṭvā — když uviděl; upavana — lesík; abhyāśe — poblíž; āyāntam — vracet se; tarasā — spěšně; rathāt — z kočáru; avaruhya — seskočil; nṛpaḥ — král; tūrṇam — okamžitě; āsādya — přistoupil; prema — láskou; vihvalaḥ — zaplavený; parirebhe — objal; aṅga-jam — svého syna; dorbhyām — pažemi; dīrgha — dlouhou dobu; utkaṇṭha — plná úzkosti; manāḥ — král, jehož mysl; śvasan — těžce oddychoval; viṣvaksena — Pána; aṅghri — lotosovýma nohama; saṁsparśa — dotknutý; hata — bylo zničeno; aśeṣa — neomezené množství; agha — hmotného znečištění; bandhanam — jehož pouta.

Překlad

Poté, co král Uttānapāda uviděl Dhruvu Mahārāje poblíž nedalekého lesíka, seskočil spěšně z kočáru. Již dlouhou dobu si úzkostlivě přál vidět svého syna Dhruvu, a proto se mu s velkou láskou vydal naproti, aby ho obejmul. Udýchaný sevřel svého dávno ztraceného syna v náručí. Dhruva Mahārāja však nebyl stejný jako předtím — byl posvěcený vlivem duchovní realizace, získané dotekem lotosových nohou Nejvyšší Osobnosti Božství.