Śrīmad-bhāgavatam 4.8.16
Verš
dāvāgninā dāva-lateva bālā
vākyaṁ sapatnyāḥ smaratī saroja-
śriyā dṛśā bāṣpa-kalām uvāha
Synonyma
sā — ona; utsṛjya — pozbyla; dhairyam — trpělivosti; vilalāpa — naříkala; śoka-dāva-agninā — v plamenech smutku; dāva-latā iva — jako spálené listy; bālā — žena; vākyam — slova; sa-patnyāḥ — vyslovená její spolumanželkou; smaratī — vzpomínala; saroja-śriyā — obličej půvabný jako lotos; dṛśā — pohledem; bāṣpa-kalām — s pláčem; uvāha — řekla.
Překlad
Tato událost přesáhla meze její trpělivosti a Sunīti vzplanula, jako kdyby se ocitla v lesním požáru. Horoucně naříkala a ve svém zármutku vypadala jako spálený list. Když si připomínala slova své spolumanželky, její jasný lotosový obličej zaplavily slzy. V tomto rozpoložení začala hovořit.
Význam
Bědující člověk se cítí jako list spálený v lesním požáru. Sunīti byla právě v takovém stavu. Její obličej, krásný jako lotosový květ, vyschl vlivem požáru způsobeného ostrými slovy její spolumanželky.